Vzhled

Glebar je přibližně 0,5 sáhu vysoký ještěr, dorůstající délky i 3 sáhů (byly zaznamenány i větší exempláře, ovšem ty jsou vzácností), přičemž ocas tvoří 1/3 délky těla. Celé tělo je zbarveno do šedo-zelena, jen břicho má pískový odstín.
Hlava je celkem malá, má klasicky dvě oči, nezřetelné nozdry a tlamu plnou ostrých zubů, která mu slouží jako jeho primární zbraň.
Tělo je robustní, na zádech pokryto silnou kůží, ovšem břicho je měkké a velmi zranitelné. Ze zad mu ve dvou řadách vyrůstají kostěné pláty (pokud jste někdy viděli obraz stegosaura tak si je představte přibližně takto).
Nohy jsou malé a robustní, což glebara nepovyšuje mezi zrovna nejlepší běžce, ovšem na druhou stranu je to vynikající vytrvalec určený spíše pro dlouhé tratě.
Ocas je mohutný a dlouhý a zakončený koulí s několika krátkými, ale ostrými bodci. V případě, že je glebar ohrožován zezadu, používá ocas jako velmi užitečnou zbraň.

Glebar má jednu zvláštní vlastnost, která ho činí naprostým unikátem v celé živočišné říši a tou je schopnost předávání životní síly jiným tvorům.
Pokud kdokoliv sedne glebarovi na hřbet, začne z něj čerpat jeho životní energii. Následkem toho dotyčný mládne, ovšem glebar se postupně zmenšuje a v předem neznámém okamžiku se rozplyne, zatímco se z jezdce na něm stane nový glebar. Jízda na glebarovi má ještě jeden zádrhel, o kterém se příliš nemluví. Ve chvíli kdy již člověk sedí glebarovi na hřbetě, příliv životní energie ho tak uchvacuje, že je jistá pravděpodobnost, že nedokáže seskočit na zem.
Na omlazení jezdce o 1 rok je třeba 3 životů, přičemž za každé kolo jízdy se převede 1k10 životů. Pravděpodobnost, že jezdec zůstane v sedle je Odl.+ Int. ~ počet kol na glebaru * 2 ~ seskočí/neseskočí. Důležité je, že nelze seskočit a znovu naskočit. Past se snižuje rychlostí 1 bod za 1 den. Pravděpodobnost, že se jezdec promění na glebara je počet životů, které již glebar předal vyjádřeno procentuelně k původnímu počtu životů zaokrouhleno nahoru. (rozuměj, pokud měl glebar původně 50 životů a již odevzdal 10, je 20% proměny jezdce na glebara). Proměna probíhá tak, že původní glebar se zcvrkne a "rozteče", zatímco nešťastný jezdec se začne pomalu zvětšovat, "trhat" až nakonec exploduje a na zemi zůstane nový glebar.
Pokud se jezdec promění na glebara, má glebar tolik životů jako jezdec * 2 + glebar v okamžiku proměny
Důležité je, že glebarovi není žádným způsobem možno životy o které přišel tím, že je předal někomu jinému nahradit, o ně se mu sníží maximum. Bojová zranění se léčí normálně.
Pokud se někdo promění na glebara, zachovává si svou inteligenci i přesvědčení (i pohlaví), jen se mu vyměnila tělesná schránka (jednou jsem hrál za postavu v kůži glebara, i to se dá a dovede to zpestřit hru).

Závislost velikosti Glebara na max. počtu životů
V podstatě platí, že jeho celková délka je přiližně 2*počet životů coulů

Příklad: Člověk Thalin (Odl. 10/+0, Int. 13/+1, věk 74 let, 25 životů) se rozhodl omladit se pomoci jízdy na glebaru. Jelikož si je vědom veškerých rizik, vybral si poměrně statného glebara (z původních 80 životů mu zbývá ještě 70, tzn. je 13%, že se z Thalina stane glebar. Thalin nasedne. Na k% mu padne 43%, nic se tedy nestane. Na k10 hodí 7, takže omládne o 2 roky a 1 život se "ukládá", šance je nyní 22%, ale hod k% je opět postačující. Thalin však chce být ještě mladší a proto zůstává sedět, na k10 padne 9, tzn. Omládne o 3 roky a má ještě jeden život v zásobě. Ovšem šance už je rovných 33%. I tentokrát při něm stojí bohové a nepromění se,nicméně se už rozhodne skočit. Takže nejdříve hází ještě jednou k10 na životy. Padá 5 a to je akorát pro omládnutí o 2 roky. Nyní si hází proti pasti 1 ~ 6 ~ seskočí/neseskočí. Pokud se mu nepodaří seskočit, bude mít v příštím kole 39% šanci na proměnu a past bude 1 ~ 8 ~ seskočí/neseskočí

Přes jeho strašlivý vzhled, je glebar neškodný býložravec, který bojuje jen pokud je napaden a nemá možnost se boji vyhnout, nicméně jen blázen by zabíjel glebara (a šelmy se mu vyhýbají). V současnosti již není příliš glebarů ve volné přírodě, jelikož byli díky své zvláštní schopnosti systematicky odchytáváni. Nyní je můžeme potkat pouze u specializovaných chovatelů, kteří mají obvykle +-3 kusy (samec a dvě samice, ale to se mění…). Tito chovatele pak glebary pronajímají lidem bažícím po mládí s tím, že platí pravidlo, že pokud se někdo při jízdě promění, patří nový glebar majiteli původního.
Glebarové se mohou rozmnožovat i normálním způsobem, ovšem trvá jim 50 let, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Když se jim poté podaří najít vhodného partnera, klade samička do země 2k6 vajec, z nichž se ovšem všecky vyklubat nemusí (hod na k% kolik jich přežije), tyto vajíčka jsou velmi ceněná, ale jelikož se pařiště glebarů nachází na pouštích a ve hvozdech, je těžké je najít. Pokud vajíčka bezpečně přežijí v zemi, vyklube se z nich za 7 měsíců malý glebar se životaschopností 12+4 (16-100 životů), int. 10 (ano, velmi inteligentní zvíře…) a přesvědčením ZmD (jsou také ZkD a N ale nikdy ne ZmZ a ZkZ). Tento glebar je zpočátku maličký (A) a do své plné velikosti musí plně dorůst (začíná s 16 životy a každý týden mu automaticky přibude další).
Glebarové neumírají stářím!

O původu glebara se vedou četné diskuze. V zásadě se mudrci zabývající se glebarem dělí na tři proudy ohledně jeho vzniku:

1. Nadpřirozený původ - Zastánci této teorie tvrdí, že před dávnými lety urazil jeden troufalý glebar velké bohy, kteří se na něj rozzlobili a seslali na něj prokletí, díky kterému je z něj to co známe my. Jisté skupiny šíří obměnu, že glebar je jistým spojením astrálních sfér s normálním světem a nová glebaři jsou prý duše zemřelých, z nějakého důvodu sem poslaných zpět. Hlavním argumentem zastánců je, že jen bůh je schopen vytvořit něco takového jako je glebar. Odpůrci tvrdí, že se bohové přeci nebudou zabývat jedním obyčejným ještěrem.

2. Přirozený vývoj - Podle tohoto učení, vzniknul glebar naprosto normálním vývojem jako velká většina tvorů na světě. Přizpůsobil se svému okolí, říkají. Podle nich si tento ještě včas uvědomil, že jeho největším nepřítelem může být člověk a tak se u něj vyvinula vlastnost, díky které se pro lidi stalo výhodnější chovat ho než zabíjet.

3. Zásah člověka - Na severu existují legendy, že za schopnosti glebara může pradávný alchymista, který experimentoval se zvířaty a k jednomu ze svých nejpodivnějších pokusů si vybral právě tohoto ještěra. Jestli to co vzniklo bylo původním cílem pokusů, nikdo neví. Každopádně na výsledek si nikdo nikdy nestěžoval.

Sám jsem jako jednu zápletku použil zjištění původu glebara. V té době jsem používal 3. verzi a postavy měli za úkol vystopovat, kdo za tímto zásahem stál a najít jeho sídlo. Ovšem konečné rozhodnutí jakou verzi budete při vaší hře preferovat nechávám jen na vás.

Námět čerpán z pera R. D. Evanse