Na'nug
| Autor: | Carie |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 30 |
Skupina: Magický tvor
Životaschopnost: 1/2+1
Útočné číslo: (-1+2) = 1 (drápky) + zvl.
Obranné číslo: (0+1) = 1
Odolnost: 8
Inteligence: 1
Velikost: A0
Zranitelnost: magický tvor
Pohyblivost: 5 na zemi/magický tvor, 12 ve vzduchu/magický tvor
Poklady: nic
Zkušenost: 15
Bojovnost: 1
Síla mysli: 0
Popis:
Mel tiskla svůj malý nosík na studené okenní sklo a pozorovala padající vločky. Moc ráda by si v tom překrásném snížku hrála, ale byla zrovna jako na potvoru nemocná a maminka jí to zakázala. A tak jí nezbývalo, než smutně pozorovat sníh jak padá, padá,...
Mel náhle zpozorněla. Nechumelilo teď už tak hustě a bylo zřetelně vidět, jak se vločky blízko země pohybují sem a tam, křižují si navzájem cestu a vůbec - jako by tancovaly. Oči děvčátka se rozšířily překvapením, zvědavostí a jakousi dětskou radostí nad tou podívanou. Vločky z nebe padaly přirozeně, tak, jak to znala. ale když se přiblížily zemi, těsně nad ní znovu vyletěly asi půl sáhu vysoko a poté začaly kroužit navzájem kolem sebe. Na první pohled, letmý pohled, to nevypadalo tak zvláštně, mohl si s nimi třeba jen pohrávat vítr, ale Mel si byla jistá, že to není jen tak nějaký sníh, určitě je začarovaný! Malá holčička za sklem byla uchvácena...
Když se Mel chtěla po večeři podívat znovu a možná ty zvláštní vločky ukázat mamince, sníh už padal normálně...
Vzhled
Na první pohled na'nug vypadá jako obyčejná hrudka sněhu, seskupení pár vloček. Ale ve skutečnosti je to brouček, velký 1 až 7 cm - podle stáří. Mláďata, měřící právě zhruba ten 1 cm, jsou doslova nerozeznatelná od sněhu (v chumelenici či na nasněžené vrstvě). Větší jedinci vypadají spíše jako sněhové koule a jsou tak zaměňováni za sníh koulujícími se dětmi.
Na'nug má plochou břišní stranu, ale jeho hřbet je vyklenutý. Tento brouček je bez výjimky celý bílý, i na bříšku - to je hladké - narozdíl od povrchu zaoblené části s křídli, která je hustě pokryta drobnými krystalky. U mláděte dosahují pouze milimetrů a ani s tím, jak roste samotný brouček, se příliš nezvětší. Jsou to vlastně mnohoúhelníky se stranami hladkými jako zrcadlo, od nichž se odráží světlo - to způsobuje, že se krásně lesknou, podobně jako sníh.
Na'nug má tři páry kráčivých končetin zakončených vysunovacími drápky dlouhými přibližně 1 cm. Ty mu pomáhají se bez větší námahy pohybovat i po ledu a dále do nich vedou žlázy vyměšující mrazicí tekutinu (viz. zvl. útok).
Tělo (a platí to i pro křídla) na'nuga je prostoupeno vzdušnicemi - trubičkami, ve kterých neustále kolují plyny. Díky tomu dokáže brouček létat, protože bez nadlehčování plynů by pro něj křídla byla pravděpodobně příliš těžká, ačkoli hrudky na nich neváží mnoho.
Na'nug má dvě docela obyčejná, jednoduchá očka - až na to, že víčka, pod kterými je většinu času skrývá, jsou kožnatá a propouští jen nepatrnou část světla. Na'nugové poměrně často jen tak vyčkávají na nový přísun potravy (když jí zrovna mají dostatek) a v tom případě mají oči zavřené a víčky chráněné před oslepujícími odlesky světla ze sněhu. Na'nugův čich ale není nijak dobrý, takže když se žene za kořistí nebo letí, musí vydržet s očima otevřenýma, pouze mrká.
Způsob života
Tito broučci nežijí tak, jak je obvyklé u jiných živočichů - z potravy. Nemusí jíst, zato ale potřebují něco jiného pro svou výživu: lidské pocity. Škála těchto pocitů je samozřejmě velmi široká - od radosti přes lásku, závist, zlost,... až po smutek. Může se jednat o emoce, které lidé prožívají každým dnem, jsou to jejich vlastní pocity, nebo pak o city vyvolané samotnými broučky. Čím silnější je cit nebo čím větší skupina jej prožívá, tím jsou na'nugové více "najezení". Neplatí to jako u obvyklé potravy - že se její množství rozdělí mezi celou skupinu, ale naopak - každý jedinec dokáže vstřebávat ten samý, stejně silný cit, jako ostatní. Broučci si však nemohou dělat ve svém těle zásoby emocí - pouze dokáží vydržet určitý čas (přibližně týden), než už opravdu nutně potřebují přísun nové "potravy". Tím, že z člověka "sají" jeho city, mu nijak neubližují. Neberou mu jeho pocity, jen je cítí a to je živí. Pro na'nuga znamenají větší množství a výživnější potravu emoce, které vyvolal on sám. Proto jim nestačí jen ležet na sněhu a vstřebávat samovolné pocity lidí.
Pokud na'nug spotřebuje svou mrazicí tekutinu (viz. zvláštní útok), část "energie" z přijímané potravy se v příštích 5 hodinách využívá na její obnovu.
Dosah lidí pro to, aby na'nugové dokázali přijmout a vstřebat jejich pocity, je pouze 15 sáhů. Jeden samotný brouček dokáže z tohotu dosahu přijímat najednou všechny pocity.
Na'nugové díky absenci obvyklého metabolismu nepotřebují spánek. V noci se však stejně většinou zahrabou do sněhu, který je příjemně chladí, a vylézají až za svítání.
Broučci se mohou dožít až pěti let, kdy už ale jejich schopnost vstřebávat city značně pokulhává až zmizí úplně, oni se stanou ke všem citům skeptičtí a po nějaké době zemřou hladem. Když na' nug zemře, ostatní broučci jej zahrabou do sněhu, kde se pak během několika dnů rozloží.
Přirození nepřátelé
Na'nug nemá přirozené nepřátele z jednoho prostého důvodu - takové maskování jako má on, mu může většina jiných živočichů závidět. A pokud se náhodou stane, že by ho snad chtěl nějaký dravec chytit do svých pařátů, po chviličce ho zase pustí, když ho začnou velkým mrazem pálit nožky.
Může se taky stát, že ho snad nějaké zvíře sní. Brouček má pak sice smůlu, ale zvířátko také. V žaludku se na'nug velmi rychle rozloží a jakmile se tato dutina zvířete zalije mrazicí tekutinou z na'nugova těla, je to jeho konec.
Přesto všechno však na'nug má jednoho přirozeného nepřítele, i když ne v tom pravém slova smyslu. Je jím teplo. Každá teplota nad 5°C už na'nugovi více či méně ubližuje. Pokud se nějakou náhodou ocitne ve vytopeném pokoji, začne se postupně rozpouštět. Proces začíná od krystalků na jeho hřbetu a pokračuje dále směrem dolů. V určité fázi by se mohlo zdát, že se tání zastavilo - to jest tehdy, když se naruší soustava s mrazicí tekutinou. Ta pak souměrně s tím, jak se vylévá, zároveň rovnou zamrzá na broučkově těle (až do teploty varu, pak se vypaří). Každý brouček může v teple vydržet jinak dlouho, ale řádově to jsou hodiny. Pokud se ještě před úplným rozpuštěním dostane zpět ven, zahrabe se do sněhu, kde se jeho tělíčko opět ochlazuje a obnovuje se jeho podoba. Ovšem až po několika dnech se jeho tvar může (a nemusí - záleží na tom, jak moc dlouho byl v teple a jak moc je poničené) znovu podobat původnímu.
Vznik
V Mrazivých Horách žilo kdysi velmi málo lidí a když už, byli to většinou samotáři. Byl tam také jeden člověk - tesař - kterému sníh a mrazivé počasí vyhovovalo mnohem více, než všem ostatním, protože jeho největší radostí bylo tesání soch z ledu. Měl také rodinu - milující ženu a dvě děti - a byl s nimi velmi, velmi šťastný. Ovšem jeho štěstí, jak už to bývá, netrvalo dlouho. Jednoho dne se vydali s rodinkou ven a stalo se to, co úplně změnilo tesařův život. Všechny je zavalila lavina..a jen muž to přežil. Nedá se popsat jeho obrovský zármutek nad tou ztrátou. Říká se, že se několik dnů celými Horami rozléhal jeho bolestný řev a pláč... Tesař chátral, smutek ho úplně zaplavil a už neměl proč žít, ani proč tesat. Jednoho dne, krásného a slunečného dne, se rozhodl rozloučit se svou rodinou navždy a to tím způsobem, že jejich podoby vytesá do ledu. Muž tesal tváře a těla svých nejbližších celý měsíc. Do každičkého rysu, který načrtl, vkládal svou největší lásku. Na každičký kousek ledu, který odletěl stranou, mu do sněhu ukápla jedna slza... Když tesař své dílo konečně zhotovil, s obrovským žalem v srdci se díval na své milé, kteří již nebyli s ním, kteří jej opustili... Naposledy mu pohled láskyplně a zároveň přesmutně spočinul na třpytících se sochách a poté skočil z útesu.. Jeho řev se ještě naposledy rozlehl Horami a poté již utichl navždy...
V další - méně pravděpodobnější - části legendy se říká, že z toho obrovského smutku, který tesař prožíval a z té lásky, se kterou vytesával každý rys svých milovaných, vzešli první na'nugové. Jejich těla se vytvořila z částí ledu, které muž odtesal a jejich potravou mohly být pouze city. Na'nugové se přesunuli do obydlenějších oblastí a začali se množit...
Rozmnožování a vývoj
Nový jedinec může vzniknout kdykoli, mnohokrát za rok, ale pouze za určité podmínky: aby samička dokázala předat část své výživy novému broučkovi a nezemřela při tom, potřebuje více "potravy" než obvykle. Proto na'nugové vznikají vždy při mimořádném výbuchu citů lidí v okolí. Znamená to, že citů je více, než je schopna a než potřebuje samička naráz přijmout, a vzniká v ní proto zárodek mláděte.
Mládě v těle samičky dozrává čtyři týdny a v tomto období je jeho máma agresivnější - přesto, že to tito broučci obvykle nedělají, přímo vyhledává děti, kterým by při jejich nepozornosti mohla ublížit, a tím získat více potravy pro sebe a mládě. V tuto dobu má také samička více klenutý hřbet, kde je mládě ukryto. Když se malý brouček konečně dostane na svět, je ještě bezbranný, a tak ho máma nosí další dva týdny na vnější straně hřbetu, kde se nedá pouhým okem rozeznat od povrchu samiččiných křídel a taky maminku nijak neomezuje v letu. V těchto dvou týdnech se sice ještě samostatně nepohybuje, ale již získává potravu sám pro sebe, takže samička může kdykoli - třeba hned - mít další mláďátko, pokud k tomu má příležitost. Po celých šesti týdnech je tedy malý na'nug definitivně odloučen od maminky.
Vzhledem k intenzitě citů, které samička potřebuje pro začátek a pokračování vývoje jednoho mláďátka uvnitř jejího těla, se velmi zřídka stává, že by měla třeba i jen dvě mláďata najednou.
Charakter a chování
Na'nugové žijí většinou ve skupinách, menších či větších - až po několika tisících broučků, z čehož mohou až dvě třetiny tvořit mláďata. Jedna taková skupina může být rozptýlena až do několika set sáhů, takže pak lze nacházet spíše menší roztroušené skupinky, které se ale spojí, je-li to zapotřebí. Mámy se o své děti starají pouze do té doby, než je donosí na svém hřbetě. Poté se mláďata zcela osamostatní.
Na'nug je ve své podstatě mírumilovný brouček - pokud útočí, jde mu pouze o přežití. Mláďata neubližují skoro vůbec, tedy ne jejich vlastní chybou. Jejich zálibou je bavit a udivovat děti svými letovými "tanečky" - pocity, které z nich poté přijímají, jim k životu stačí. Může se ovšem stát, že zvědavé děti půjdou prozkoumat snížek, kde se odehrála podívaná. V tom případě se pak malí na'nugové pořádně napapají a děti si domů přinesou omrzliny (viz níže).
Dospělí z radosti čerpají mnohem méně - pouze z té samovolné, z dětských hříček, z úspěchů či neúspěchů dospělých,... Sami ale nedokáží napodobit vločky tak jako mláďata - jsou na to příliš velcí. Dospělí broučci jsou tedy nuceni živit se i bolestí - vyhledávají koulovačky, kde se nechají zaměnit za sněhové koule a poté zaútočí...
Ochočení
Ptáte se, jestli je možné, tohoto tvorečka přimět k tomu, aby Vám neubližoval? K tomu, aby žil s Vámi? Aby Vám pomáhal za to, že z Vás bude mít pravidelný příjem "potravy"? Ano, je. Ne všichni broučci se nechají "ochočit" - mají rádi svou skupinu - ale na druhou stranu je to pro ně výhodné. Navíc - pokud zrovna žijete v oblasti, kde sníh netaje a led nerozmrzá po celý rok, je jednodušší přesvědčit na'nuga, aby žil s Vámi a tímpádem už se nikdy nemusel stěhovat kvůli nedostatku potravy. Nebudou s Vámi samozřejmě žít v teple Vašeho domu, ale před ním, ve snížku. Pokud žijete v oblasti, kde se roční období střídají a přinášejí s sebou změny počasí, Vaši ochočení na'nugové se k Vám budou vždy, když u Vás zrovna bude sníh, vracet.
Na'nugové sami nemluví ani nevydávají jiný zvuk, ale rozumí tomu, co říkáte. Tedy - ne přesně slovům, spíše jako široké škále pocitů, které různě kolísají podle toho, o čem mluvíte. Dokáže takhle porozumět i složitějšímu příkazu.
Problém s ochočením na'nuga spočívá v tom, že ho nejprve musíte najít, což není tak lehké. Asi nejlepší je, když náhodou uvidíte venku zvláštní vír vloček - jít se podívat, jestli to nejsou oni. Když se k nim ovšem přiblížíte, dost riskujete - kdybyste totiž spadli, nestačíte říct ani "nanuk" a pravděpodobně brzy zmrznete, pokud tedy broučkové nejsou zrovna najezení. Vyžaduje velkou trpělivost přimět některé na'nugy, aby se oddělili od ostatních ze skupiny a přiblížili se k Vám. Větší štěstí v tomhle samozřejmě budete mít, když budou zrovna hladoví, ale pak pozor, aby se k Vám nenahrnuli všichni a ve vší horlivosti z Vás neudělali kostku ledu. Dále: není dobré brát si na na'nuga třeba síťku na motýly. Ne, že byste ho do ní nechytili, ale ostatním by se to jistě nelíbilo a brzy byste se sami ocitli ve víru těchto mrazivých broučků. Na'nug tedy musí sám chtít jít s Vámi, nelze ho k tomu přinutit nebo vzít si ho násilím. A jak ho přemluvit? Ideální je - když už jste k sobě přilákali menší skupinku broučků - abyste projevovali co nejsilnější emoce. Vezměte si s sebou třeba nějakou knížku vtipů nebo se soustřeďte na něco hodně smutného,... A předveďte mu, jak byste ho krmili. Vydržte tak, dokud si nějaký brouček nezvolí pohodlí Vaší zahrádky namísto své rodiny. Pravděpodobně jich bude i více, ale když už je jednou přemluvíte, neměli byste tam kromě jednoho ty ostatní nechat, nemuseli by být zrovna nadšení, jestli mi rozumíte. Poté už stačí je prostě zavést před svůj domek a nejlépe je ještě hned nakrmit, aby si to náhodou nerozmysleli.
Na'nugové si na Vás postupem času zvyknou a svým způsobem Vás mají rádi. Neublíží Vám ani Vaší rodině či přátelům a často už ani jinému člověku, pokud jim to přímo nepřikážete. Plní Vaše rozkazy za to, že je pravidelně živíte, ale pokud budou někdy nespokojení s množstvím příkazů či malým množstvím "jídla", mohou prostě jednou v noci zmizet a už je neuvidíte.
Když se Vám podaří na'nuga ochočit, skýtají se Vám široké možnosti jeho využití, a to v podstatě za nic. Jen tak mimochodem - když v zimě někdo umrzne, koho napadne, že by to mohla být vražda?
A malá rada na závěr: vůbec nejlepší je, pokud jste nebo máte doma adolescenta, pořádného puberťáka - to se pak nemusíte bát, že by snad měli Vaši broučci malý přísun potravy.
Výskyt
Už se Vám někdy stalo, že jste se koukli z okna a řekli jste si: "Sakra, to je ale chumelenice!" ? Pak jste se podívali pozorněji a zjistili jste, že vločky nepadají, ale poletují a krouží několik sáhů nad zemí - přibližně deset až patnáct, řekli byste? Zamračené čelo Vám možná vyhladila myšlenka na vítr, který vločky vyhání ze závějí a prohání je vzduchem. Jenže - proč teda vítr nehýbe i větvemi stromů?
Důležitou podmínkou života na'nugů je sníh. Tito broučci mají vyvinutý instinkt, díky kterému dokáží "předvídat" množství sněhu v příštích dnech. Jakmile pocítí, že začíná nenávratně tát, můžete zahlédnout "chumelenice", jako v ukázce výše (ne že byste je dokázali rozeznat od skutečných)- to se na'nugové stěhují do oblastí, kde mrzne po celý rok. Problém těchto míst je pro ně však nedostatečné množství lidí, proto tam nezůstávají po celý rok, ale vrací se vždy zpět do mírného pásu, kde prožívají období největší hojnosti "potravy" a také větší plodnosti. Jediným problémem je tady snad častá smrt broučků z důvodu zašlápnutí.
Na'nugové se vždy stěhují ve spojení několika skupin, aby dokázali vytvořit dostatečně rozsáhlou vánici. Větší jedinci létají vždy nejdál od země - kolem patnácti sáhů - kde nejsou tak rozpoznatelní a nápadní jako dole. Pod nimi jsou mláďata, která vypadají jako větrem naváté vločky - také se podle toho pohybují. Nelétají přímo rovně, ale někdy se vracejí, poté sletí dolů a zase se vrátí, čímž celkem dokonale imitují pravý sníh.
Vzhledem k tomu, že broučci po většinu času přelétají nad obydlenými oblastmi, nemusí díky stálému přísunu "potravy" odpočívat.
Když se v takovém nečase někdo náhodou přece jen nachází venku, na'nugové se výjimečně nesnaží záměrně čerpat z jeho citů a nechají ho být - mají co dělat, aby se včas dostali tam, kam chtějí, při tom všem létání navíc. Samozřejmě se však stane, a ne jednou, že některá mláďata narazí do nezakrytých částí obličeje člověka. Jde však pouze o letmý dotyk a nezpůsobuje omrzliny. Pouze má ten človíček pocit, jako by necítil část tváře, kde se mu o ni "sníh" otřel. To však lidem nepřipadá jako něco divného.
Zvláštní útok
Na' nug má v těle kromě vzdušnic ještě jednu "rozvodovou soustavu" a v té koluje tekutina sloužící k jeho útoku. Je to vlastně kapalina, která dokáže zmrazit cokoli, čeho se dotkne, a to i ve vyšších teplotách - tímpádem se nedá skladovat a není tak pro člověka využitelná samostatně. Pokud je tekutina v prostředí, které svou teplotou přesahuje bod varu, prostě se odpaří a zbude z ní pouze mizivý obláček studené páry. Její teplota varu je 30° C. Tato tekutina ochlazuje na'nugovo tělo a ten bez ní nedokáže žít. Vývody této soustavy vedou do drápků na broučkových nožičkách.
Když jej tedy vezmete do ruky, začne Vám okamžitě mrznout a pokud má dost času na to, aby Vám drápky vpíchl pod kůži, omrzliny budou o to horší.
Vzpomínky například dítěte, kterému se to stane, budou vypadat asi takto:
No, prostě jsem vzal do ruky sníh na uplácání další koule - chtěl jsem nepřátelům dát co proto, chápete - a pak jsem měl najednou takový nepříjemný pocit, hmm, moc si to nepamatuju, ale začala mě hrozně pálit ruka a nemohl jsem vůbec pohnout prsty! Tak jsem ten sníh zase upustil a běžel jsem domů...
Chlapec se pouze zapomněl zmínit o tom, jak řval, brečel a hulákal..jak se hrozně BÁL...
Ptáte se, co se stane, když se na'nug strefí přímo do žíly člověka? Když ta žíla rozvede mrazivou tekutinu dále do těla? Nestane se nic. Proces zamrznutí je v podstatě okamžitý, tím se kapalina spotřebuje pouze v určité menší oblasti a dále se nešíří.
Když má dítě rukavice - i když spíše nemá, protože bez nich se přece sníh uplácává mnohem lépe - na'nugovy drápky nemusí dosáhnout až na jeho kůži. To ovšem neznamená, že tekutinu nevypustí. Ta se pak rozlije po povrchu kůže a má v důsledku stejné účinky, stejné poškození, jako když je pod kůží. Jediný rozdíl je v tom, že ruka začíná omrzat ze shora. Ovšem proces je tak rychlý, že tento rozdíl je v podstatě nerozeznatelný.
Na'nugova mrazicí tekutina se doplňuje poměrně pomalu (všechna za 5 hodin), takže se na'nug snaží nevypotřebovat ji všechnu naráz, aby měl také nějaký zbytek pro případnou obranu. Celá jeho zásoba mu vystačí tak nanejvýš například právě na ruku, asi po zápěstí, ale častěji omrznutí postihne třeba jen prst a i to už pro broučka znamená dost velké napapání. Tekutina malých na'nugů - když už zaútočí - má stejně silné účinky jako u dospělých, je jí však kvůli menšímu objemu těla samozřejmě méně. Mládě na'nuga má k dispozici cca 2 dávky mrazicí tekutiny s pastí Odl - 0 - omrzlina 2. stupně v zasažené oblasti se ztrátou 1 život/omrzlina 1. stupně v zasažené oblasti. Dospělý má cca 3 dávky s tou samou pastí.
Omrzliny způsobené na'nugem se dají léčit úplně stejně, jako ty přirozené.
PS: Chtěla bych moc poděkovat jednomu človíškovi za vytrvalé a trpělivé připomínky a pomoc při úpravách a dolazování na'nuga v Moudré sově. Nebudu jej jmenovat (i když si myslím, že by si to cour zasloužil), protože by mu prý bylo líto, kdyby nemohl hlasovat, takže mu toto právo nebudu brát.
Přidáno:
Přečteno: 0
Hlasovalo: 30
author_nick: Carie
Diskuze
snažil jsem se trochu pomoci autorce s pravidly, ale moc se mi to nepodařilo.
bohužel v mých pravidlech není v bestiáři žádná kolonka skupina. tedy jsem si řekl, že to bude něco jako přerostlý hmyz, který považuji za magická stvoření.
zranitelnost bych viděl zvíře. podle mě je zranitelný i velkým mrazem (kouzla chlad hvězd nebo ledový blesk) a oheň mu nezpůsobuje dvojnásobné zranění. pouze normální. stejně mají na´nugové max. 4 životy, takže je to skoro jedno.
zkušenost je na to, co může způsobit adekvátní. myslím, že není přehnaná, ale upravit si to může každý sám.
ano, dvě ohnivé koule mohou zabít i 10 000 stvořeníček, ale já bych za tohle hráči kouzelníka zkušenost pouze strhl. tohle jde udělat úplně se vším. sezvu včechny lidi z vesnice na rynk a hodím tam pět ohnivých koulí. každý zkušený pj si s tím to poradí.
na´nug určitě slouží hlavně k dotvoření světa. ale dovedu si představit, jak družina hobita, pixie a elfa zachraňuje stádečko na´nugů, kteří nějakým nedopatřením zapomněli změnit působiště s příchodem jara. dokážu si to představit ve světě, kde čarodějům pomáhají káčátka.
opravdu velmi se mi líbí styl, jakým je toto stvoření zpracováno. je to takové nebojové, hravé a mě to strašně potěšilo už v dílně.
Vypadá to na další, dobré dílko..Jak tak koukám tam se v bestiáři poslední dobou objevují vcelku kvalitní dílka. Vypadá to že i tento nebude výjímkou....
parametry
Nikde tu nevidím přesvědčení.
Životaschopnost, to je 1 děleno 2+1 (tedy třemi)? Či 1 nebo dvě + jedna?
začáteční příběh
vím ža já bych měl pomlčet, ale v první odstavci je za sebou vcelku blízko sebe spojka "a", pro mě je to rušivé.
Příběh je zajmavě pojat, vcelku se mi líbí.
Vzhled
velký 1 až 7 <u>cm </i></u> - cm v DrD nejsou, ale je to jen drobnost.
jsou tak zaměňováni za sníh koulujícími se dětmi. - nebylo by lepší napsat "jsou tak zaměňováni za sněhovou kouli hozenou dětmi?"
Nevím, ale 7 centimetrovího brouka si dle mě málokdo zamění se snehovou koulí, byt je celý bílý. Krom toho ty řídla asi vidět budou.
Píšeš že brouček je veliký 1-7 cm, a k tomu má 1cm drápky- když si vemeš nejmenšího možného tak vytasí drápky a jsou stejně veliké jako celý on, nejen že by stratil rovnováhu, ale taky by bylo zajmavý kam ty drápy schovává :-)
jak mu pomůžou drápky v pohybu po ledu? Mě příde že klouzat se po ledu je lehčí než po něm malikatými nožičkami chodit....
Ty dirky jsou zajmavý nápad, ale- jaké plyny v těle proudí? Ty dirky jsou jen do nějaké části těla ne? nebo je jimi prošpekován skrz na srz?
Takže oči má kryté výčky které skoro nic nepropustí? jak se pohybuje v noci? a jak na nějakém obydleném místě?
Způsob života
takže když se žene za kořistí nebo letí, musí vydržet mi trošku nesedí s Nemusí jíst, zato ale potřebují něco jiného pro svou výživu: lidské pocity - když se na ty výnatky vět podívám tak mi pšíjdou takové vůči sobě divné.
Cítí ty pocity? Chápou je nějak? Chovají se podle nich?
ostatní broučci jej zahrabou do sněhu, kde se pak během několika dnů rozloží. - to se mi nezdá... dle mě se jentak nerozloží organická látka...
Přirození nepřátelé
Bylo by lepší definovat od kdy se brouček už nezachrání i po zahrabání do sněhu.
Vznik
Možná bych to zaonačil tak že z každého kousku ledu na který padla slza vytvořila broučka.
Rozmnožování a vývoj
Píšeš tu o samičce, jen o samičce, ale o samečkovi ne.... což je u rozmnožování docela zajmavé.
<b>kterým by při jejich nepozornosti mohla ublížit, a tím získat více potravy pro sebe a mládě.</b> - takhle to vypadá jako když někomu ublíží tak získá více potravy (no je sice pravda že to vzbudí taky pocity, ale stejně...)
Psala si že bez těch dírek by nemohli létat- jsou příliš těžcí, ale ted jim nějaké dírky ucpe mládě a ještě zvětší váhu, ale v letu to nevadí.
Charakter a chování
které se ale spojí, je-li to zapotřebí - kdy je zapotřebí?
<b>tom případě se pak malí na'nugové pořádně napapají a děti si domů </b> - ta věta nedává smysl, tedy alespon mě ne.
takže dospělí jsou již zlí, aby přežili? A to že vyhledávají koulovačky mi nesedne k inteligenci, kterou jsi jim dala.
Ochočení
nedokážu si představit ochočení malého broučka.... vlastně žádného hmyzu.
<b>Tedy - ne přesně slovům, spíše jako široké škále pocitů, které různě kolísají podle toho, o čem mluvíte</b> - co když sem tvrdě, ale tvrdě nasr***j, a říkám mu at raději letí pryč? tohle je dle mě hloupost.
tento "bod" mi celý příde jako totální (sprominutím) kravina.
Výskyt
miniotázečka (myslím to kurzívou :-) ) - v takové chumelenici by větve stromů moc vidět asi nebyli...
aby to vypadalo že je chumelenice by bylo potřeba obrovské, ba gigantické množství broučků a moooc mládat.
Broučci při dostatečném přísunu potravi nesmusí vůbec spát?
Nebude lidem divné že ten sníh nějak nestudí?
Zvláštní útok
nojo ale když zmrazí část žíly (či tepny) tak by to mohl být přecijen průšvih ne?
Mě to příde že je tam několik nepřesností, třeba to ochožení. Nepříde mi to moc využitelné (nebudeme-li počítat dle mě špatné ochočení..), no vypadá to na 3*
Táák se do toho dáme:))
Delorian - Usmívám se tady tomu, jak jsi mě prokoukl - ano, obchvat pravidel, to je to, o co jsem se opravdu pokusila - i když nee zas tak úspěšně, jak to tak vidím...
Takže - noo, už jsem jednou napsala, že se mrazicí tekutina zpracovat nedá, takže i kdybych chtěla změnit názor, tak nemůžu. Problém je v tom, jak ji získat - který člověk či jiná rasa dobrovolně podstoupí ošklivé omrzliny rukou, když se bude snažit na'nuga rozmačkat kvůli této tekutině? A vůbec - tahle tekutina je tekutá pouze tehdy, když je v těle na'nuga, nebo když je jeho drápky vpíchnuta pod kůži člověka či zvířete, takže ji opravdu není možné získat.
Ochočení - áha, noo tak tady jsem nad pastí ani nepřemýšlela, i když chápu, že můj popis je asi dost obecný a tak by tam měla být. Musím se přiznat, že ohledně pastí a čísel jsem se spíše spoléhala na Moudrou sovu, ale ještě nad tím zkusím popřemýšlet a kdyžtak dopsat.
Noo, nezdá se mi zrovna možné vyjádřit přesnou hranici mezi dostatkem a nedostatkem emocí - uvedla jsem toho adolescenta, který se pořád nad něčím rozčiluje, pořád mu něco vadí, není spokojený,.. nebo naopak dostává záchvaty smíchu, radosti... Takový člověk je pro "chovatelství" na'nugů ideální.
Drápky měří 1 coul. Každopádně - nezdá se mi, že by ve fantazy světě používali takové tlusté rukavice jako v tom našem. Takové dítě by mohlo mít třeba pouze látkou omotané ruce a navíc - jak jsem psala - s rukavicemi se vážně dost špatně uplacává sníh, což mně a mým broučkům samozřejmě vyhovuje.)
Když drápky neproniknou k pokožce, takže se tekutina rozlije pouze přímo na ní, tak zmrazí jen povrch kůže a snad kousek pod ní, protože póry do ní trošku pronikne. Ale jinak je i tato tekutina "normální" kapalinou, takže neprotéká pevnými předměty nebo částmi těla...
Zranitelnost - noo, když je to magický tvor, počítám s tím, že jeho zranitelnost je právě taková a navíc - v dílně mi to nikdo nevytkl, ale je možné, že je to blbost...
Děkuji moc, Deloriane...
Maris - Ne, samci jsou v tomto případě, jak jsi sama v podstatě řekla, zbyteční.
Hmm, tohle je velmi dobrá připomínka, na kterou jsem při psaní už nepřišla, což je celkem škoda. Asi takle - i když se Tvému ochočenému na'nugovi "narodí" mládě, tak poté, co je již samostatné, se zase samo rozhoduje, jak si svůj život zařídí - může se klidně připojit k migrující skupině jiných broučků. Neboli - poté, co ho matka "odchová", si ho Ty buď také ochočíš, nebo jej necháš letět...
Děěěkuji:)
Suk - zranitelnost - nechápu, jak to myslíš.. "oheň zraňuje více, mráz méně" - to mluvíš o na'nuzích? Jestli ano, tak..ehm..mráz je přeci nezraňuje... Vysvětlil bys mi prosím ještě tuhle poznámku?
Zkušenost - noo, patnáct se mi nezdá tak moc. Skřeta jednou sekneš a je po něm. Na'nuga zabiješ buď neúmyslně - zašlápnutím, kdy by tyto zkušenosti opravdu mohly být neadekvátní, nebo neúmyslně, což je právě mnohem těžší. Když kolem Tebe takové hejno létá a útočí na Tebe, spíše utečeš, než jich stačíš aspoń pár uhodit, protože si jistě velice brzy všimneš, jak Tě jejich útoky neblaze poznamenávají...
Inteligence - no, ona původně byla vyšší, ale nakonec proč? Spousta zvířat je v podstatě "rafinovaná", ale je to jen jejich pud, nee inteligence...
Couly - juju, přišla jsem k používání těchto jednotek příliš pozdě...
Očka - noo, hlavní jsou ta "jednoduchá očka", což už je přímo biologický pojem. "Obyčejná" pouze doplňuje, že na nich není nic zvláštního - žádné prozařování předmětů laserovými paprsky a tak..
Krmení - ano, i přes překážky a za tím si stojím... Tohle není žádný mentální útok, i když to svádí ke srovnání... tohle jsou prostě city a na'nug je cítí. Nedá se to snad ani pořádně vysvětlit - je to třeba jako když vejdeš do místnosti a dříve, než spatříš člověka, který v ní je, už dokážeš vycítit celkovou "náladu ovzduší"... Takhle to beru já.
Emoce - nerozlišují, ani nemají radši zlé nebo dobré city - mají rádi prostě a jednoduše Silné emoce. Hmm, ale ten nápad se mi moc líbí, určitě by takové rozepsání stálo za to...
Na'nugové neumírají stářím, tedy ne tak přesně. Jde o to, že soustava, která rozvádí onu mrazicí tekutinu, je celou tu dobu velmi namáhána (i když to by možná znovu nepatřilo k definici magického tvora), a tak prostě jednou - dříve či později - praskne, což je přímým důvodem na'nugovy smrti - bez téhle tekutiny nemůže žít, jak je v příspěvku uvedeno.
Nestvůry magického pole - bohužel nemám přehled, jaký je mezi nimi a magickými tvory rozdíl...
Noo, uvádím, že sice přijímají všechny možné pocity, ale potřebují prostě i nějaké silnější - to je jako když přes den sice jíš, ale třeba si vezmeš jednou půlku banánu, pak jednu sušenku a večer jablko - neumřeš hlady, ale najezený nejsi, ne? U nich je to stejně. Navíc jsem uvedla, že pocity, které vyvolají oni samy (takže tancem či zmrazením), jsou pro ně silnější, více je naplní.
Oukí, takže "lidé"...
Noo, samci nejsou, jak jsem již psala...
"Zabít grizzlyho vdechnutím vločky" - tohle je samozřejmě hloupost. Týká se to všechno jejich přirozeného chování - tihle broučci prostě nežijí někde v lesích, kde nejsou lidé, ale zato divoká zvířata - proč by to dělali, když z lidí mají daleko větší přísun potravy? Takže opravdu nee - jen velmi těžko se stane, že by na'nuga právě takový grizzly vdechl. I když máš broučka vycvičeného a měl by tímpádem plnit Tvé rozkazy, nebude dělat něco, co způsobí jeho vlastní smrt. Nanejvýše toho medvídka napadne tak, že mu třeba přistane na hřbetě a chvilku tam pobude, ale zase - takový méďa má pod kůží nepěkně tlustou vrstvu tuku, takže pochybuji, že by mu to nějak ublížilo...
Noo, pokud na ně sešleš ohnivý déšť, moc si nepomůžeš - zaprvé na Tebe tímpádem zaútočí, zadruhé i kdyby ne, vždycky se můžou zahrabat pod sníh, nebo před žhavými kapkami unikat letem - pohyblivost (12) na to mají.. Samozřejmě, že to některé zraní nebo zabije, ale většinu podle mě rozhodně ne..
S inteligencí 1 těžko budou mít přesvědčení, ne?
Přirození nepřátelé - až takového tvora vymyslíš nebo najdeš, dej mi vědět. Navíc jsem přeci psala, že jakýkoli živočich na'nuga ve sněhu doost těžko spatří.
(Smazání - joo, ježuuch, tohle znám a vůbec se Ti nedivím...)
Chrochtal - příběhy - jůůů, ježuch, takhle jsem se už dlouho nečervenala .)
Velikost - hmm, 10-12 coulů měl brouček před úpravou... Noo, ale to stejně nevadí - na'nuga vezmeš do ruky společně s ostaním sněhem, takže koule bude větší..
drápy - noo, nevím, nezdá se mi to zas až moooc přehnané, ale možná by mohly být půl coulové. Jenže při zkrácení by byl pro změnu problém s tím, že by pak drápky nedosáhly ke kůži ani přes poměrně tenkou látku..
Navíc mám napsané, že ty drápky jsou vysunovací a v tom případě v jejich délce nevidím takový problém.
Víčka - tak tihle je mají.) Přeci jen - být celé dny oslepován sluncem odrážejícím se od sněhu, to by asi museli být rovnou slepí, a proto mají radši víčka.) (Výjimka potvrzuje pravdilo :))
Křídla - nechtěla jsem řešit, jestli to jsou krovky nebo krytky, kožovité či chitinové - to podle mě nejni tak důležité a néé všichni studují gympl s jeho biolou.)
"Když se žene za kořistí" - noo, tak tady je to opravdu má chyba.
Způsob života - jak funguje vysávání emocí? Taková těžká otázka, ale jistě důležitá... Už jsem tady asi před hodinou (.)) psala něco na ten způsob myslím Sukovi... Takže: Dejme tomu, že máš nějakého velmi dobrého kamaráda. Prožili jste toho spolu spoustu, dobře si rozumíte, začínáte už trochu stejně myslet a tak podobně. Takže - jednoho dne se sejdete a Ty okamžitě poznáš, že něco nejni v pořádku. Tvému kamarádovi se prostě něco stalo - teřba nějaké problémy doma - a má teď šoatnou, smutnou náladu. Jak se budeš cítit Ty? Asi se ho budeš snažit rozesmát, ale spíše je pro nás lidi obvyklé, že "nasajeme" náladu onoho druhého, blízkého člověka a ta se přenese i na nás. Takže po pár pokusech o vtip bys třeba pochopil, že to ten klučík má opravdu vážné a pravděpodobně bys také nebyl zrovna veselý. a to je ono - přenesení nálady z jednoho na druhého. Až na to, že na'nugové Tě nemusí znát... Stačí?
Takže - jak se obnoví podoba broučka, když předtím částečně roztaje?
(Uuuf, dáváš mi svými otázkami zabrat, ale to je správný.))
Samozřejmě záleží dost na tom, jak moc "roztál" - pokud už byla mrazicí soustava jednou narušena, brouček umírá. Hmm, jinak je to zřejmě určitý proces regenerace - pokud mu například roztají hrudky na hřbetě a poté se dostane ven a zahrabe do snížku, musí mu pak znovu vyrůst. V prvé řadě tedy mrazicí tekutina společně se sněhem znovu ochlazuje jeho tělíčko a hrudky mu poté dorostou stejně, jako třeba Tobě dorostou nehty. Tak samo krovky, ale když už se proces "tání" dostane dál, je pozdě.
Vznik - "...z toho obrovského smutku, který tesař prožíval a z té lásky, se kterou vytesával každý rys svých milovaných, vzešli první na'nugové. Jejich těla se vytvořila z částí ledu, které muž odtesal..." Co nechápeš? .) Já vím, že o všech věcech, které člověk takhle napíše, by se dalo strašně moc diskutovat, ale tohle je prostě něco, co tak úplně vysvětlit snad ani nejdou - jsou přeci nadpřirozené.)
V ovzduší bylo tolik smutku, nahromaděného navíc za dlouhou dobu, že se musel někam vstřebat, aby znovu nastala určitá rovnováha - proto se tyto city "vsákly" do oněch kousků ledů a tak vznikly na'nugové. Lépe už Ti to asi nevysvětlím, ale kdyžtak nad tím ještě popřemýšlím...
Rozmnožování - já si zase nemyslím, že je jedno mládě ve vrhu je málo - taky tady musí být nějaká rovnováha. Někdo mi tu psal, že tisícičlenné "stádečko" je děsně moc, ale třeba je to právě jediné takové velké na světě - na'nugů prostě nemůže být přehršel, to by nešlo - vážně by se to pak dalo strašně moc zneužít.. taková válka se stády na'nugů, ježuch... Navíc, jestli Ti to stále přijde málo, "lidé" (mám tam uvozovky, Suku.)) často emociálně vybuchují...
Výskyt - jsem ráda, že se Ti líbí.
No, docela jasně tam píšu, že ony sedmicoulové koule létají tak vysoko a nad takovou změtí malinkých na'nugů plus případně normálního sněhu, že je tam nahoře neuvidíš...
Hmm, měla jsem pocit, že jsem uvedla aspoň teplotu varu na'nugovy tekutiny, ale asi nee.. Takže její teplota je -65 stupňů (Celsia - i když, jak to určit ve fantazy) a teplota varu je +15 stupňů, pokud jsem přeci jen někam nenapsala jiný údaj.. Za tyhle nesrovnalosti se omlouvám...
No ano - psala jsem, že to dokáže zmrazit cokoli a zároveň, že se při teplotě nad 5 stupňů (takže asi těch 15 stupňů) vypařuje. Průnikem těchto dvou informací vznikne to, na co poukazuješ...
Jinak - Třeba takové olovo, když nejni rozžhavené, to samozřejmě nezmrazí, ale pokryje ho to ledovou vrstvou - to jsem původně nenapsala zrovna přesně. Musí se totiž brát v úvahu, že tekutina pokryje pouze povrch olovo, nepronikne dovnitř.
Ne, má pouze onu vzdušnicovou soustavu a mrazicí soustavu, toť vše...
Hmm, -200 stupníků je hrozně moc - to by Ti ruka rovnou odpadla, kdybys na'nuga uchopil... Je to přeci jen magický tvor, ne normální hmyz - nemá ani krev.. potřebuje prostě tuhle teplotu a ona mu rozhodně neubližuje...
Děkuji Ti moc:)
Elvisův_duch - ne, prostě taje, rozpouští se a to samo o sobě poznat jde.)
Jinka také děkuji...
Sirdar - zranitelnost - noo, už to tu jednou bylo...
broučci samotáři - noo, to mohou být v podstatě ti, které si ochočíš...
Děkujíí:)
Draco - hmm, a co bys mi tedy vytkl za tu čtyřku? Řekni mi to prosím, zajímá mne to...
Takže - omlouvám se za chyby, které tady jistě mám, protože to písám dost narychlo...
A jinka Vám všem znovu moc děkuji za připomínky, několik pěkných, rozšiřujících nápadů a také samozřejmě pochval .)
Carie
Musím přiznat, že je to opravdu originální. Mě by to nenapadlo. Pěkně zpracované, tak akorát dlouhé...Prostě dobrý....dávám 4...
Můj objektivní názor:
-zranitelnost by mohla být trochu detailně rozdělená, zranění teplem například 2krát větší, zranění mrazem 1/2 životů
Způsob života:
-líbí se mi, že je to originální, to s těmi emocemi
-vznik se mi zdá dobrej, a je to i logický
-možná bych udělal ty brouky samotáře, ale to už je detail, na tom nezáleží
-je mi trochu divný, že ta tekutina dokáže zmrazit cokoli
ALE JINAK JE TO DOBRÝ, JEN TAK DÁL!!!!!!!
Ach lidiškové milí, děkuji, děkuji, děkuji! :)
Ale zatím se musím omluvit, že teď absolutně nestihnu sepsat všechny odpovědi na Vaše otázky, připomínky a nápady, což je mi dost líto, takže se budu snažit to co nejdříve dohnat - snad již zítra...
Carie
Perfektně zpracovaný. Konečně nějaká "nekrvelačná" zajímavá nestvůra. Jediný, co mě zajímá je, jestli ten brouček, když taje je nějakým způsobem poznat - jestli se třeba jinak zbarví atd...
Tak jsem to konečně dočetl a mám k tomu pár připomínek a všetečných dotazů:
Čísla:
Jsou podle mě absolutně v pořádku, až na to že mi dost dlouho trvalo rozluštit co má znamenat 1/2+1, než mi cvaklo, že je to polovina. Ale to je moje blbost. Dál mi ale připadá, že pohyblivost 12 je trošičku moc...nebo je to hodně rychlej brouk. Ale to jsou detaily.
Příběh:
Příběhy jsou naprosto, ale naprosto perfektní, můžu říct, že lepší minipříběh jsem tu ještě asi neviděl. Všechny jsou naprosto perfektní. *tlesk* *tlesk*. Jen tak dál.
Vzhled:
Vzhled se mi líbí, dokážu si podle tohoto popisu broučka docela dobře představit, ale má to pár kosmetických chyb
1) Dospělci vypadají jako koule sněhu které házejí děti. No nevim, ale že bych házel sněhovou kouli o průměru 7 coulů to asi ne, já bych řekl, že klasické sněhové koule jsou o něco větší, tak 10, možná 12 cm. Já vim, to není zas takový rozdíl, ale když to tak vezmeš, tak u něčeho co je velké 7 coulů je to docela dost velký rozdíl.
2) Drápky mi přijdou strašně veliké. 1 coul při délce těla 7 coulů. To je jak kdybych měl drápy velké asi tak 25 cm. A to je fakt hodně.
3) Jo a ještě bych chtěl podotknout, že brouci a hmyz všeobecně nemívaj víčka. To jenom tak na okraj.
4) Dál bych se chtěl zeptat jestli mají nějaké krovky, či něco podobného?
5) Píšeš, že když se žene za kořistí, tak jenom mrká. Ale proč by se něco, co se živí emocemi za něčím hnalo? To mi nějak nesedí.
A tak to by bylo ke vzhledu všechno, musim podotknout, že tady jsem toho našel nejvíc.
Způsob života:
Tahle podkapitolka je velmi zajímavá, ale neodpustím si všetečnou otázku: Jak vlastně to živení se emocemi funguje? Jak emoce vysávají? To bych chtěl fakt moc moc vědět. Ale jinak je způsob života těchto broučků hodně dobře napsaný a hodně zajímavý.
Přirození nepřátelé:
Tak tady mám taky nejasnost, na kterou bych rád znal odpověď:
1) chtěl bych vědět, jak se broučkovi obnovuje jeho podoba. Jak to vlastně funguje, to mě zajímá.
Vznik:
Tak tuhle kapitolku jsem tak trošku nepochopil. To prostě najednou vznikli z velkého výbuchu emocí? Nebo jak se to stalo?
Rozmnožování a vývoj:
No, na začátku musím poznamenat, že jejich rozmnožování je velice zvláštní, ale opravdu zajímavé a dobře popsané. Přesto mám poznámku i k tomuto:
1) Přijde mi, že jedno mládě ve "vrhu" je strašně málo, podle mého soudu by touto rychlostí rozmnožování brzy vymřeli, protože spousta je jich urřitě zašlápnuta, rozpuštěna, omylem snědena, rozmáčknuta a tak podobně.
Charakter a chování:
Tak tady bych měl asi ujenom jednu všetečnou poznámku a to, že několik tisíc brouků už není skupina, ale spíš horda. Ale to je jenom tak na okraj, protože jinak je kapitolka perfektní.
Výskyt:
Je pěkně podaný, dokonce bych mohle říci skvěle, ale mám k němu jednu poznámešku: Když letí, téměř přesně napodobují normální sníh, to je v pořádku, ALE kdybych viděl ve vzduchu letět 7 coulové koule, byl bych z toho dest nervózní, i kdyby sníh imitovaly sebelíp.
Zvláštní útok:
Tak tady toho bude zase trochu víc, ale většinou jsou to jenom kosmetické vady a drobné nesrovnalosti. A samozřejmě otázky:
1) Jako první bych rád věděl, jakou teplotu má asi ta mrazící tekutina? To by mě fakt zajímalo.
2) Píšeš, že tekutina dokáže zmrazit naprosto cokoliv- o tom bych si dovolil pochybovat. Mam takový dojem, že třeba roztavené olovo, nebo třeba tekutou lávu by to asi nezmrazilo, ale spíš by se to hned vypařilo (ale to je stejně úplně jedno, protože je dost málo pravděpodobné, že by brouček létal někde ve vulkánu, nebo v kovářské peci)
2) Má v sobě tenhle brouček ještě nějakou jinou tekutinu kromě té mrazící. Něco jako krev třeba?
3) Všetečná otázka: Podle toho co píšeš, bych tu tekutinu typnul tak na -200°C. Tak jak je možné, že broučka nezmrazí, ale jenom příjemně ochlazuje?
Závěr:
I přes slušné množství chyb a chybiček se toto dílo řadí k jednomu z nejlepších co zde v bestiáři je. Perfektní popis, perfektní minipříběhy, originální nápad. Prostě dokonalost sama. Tohle nemůžu hodnotit jinak než 5*.
Chrochtal
Takže, právě jsem omylem smazal celou svoji kritiku, takže to vemu znovu a jen v bodech.
Zranitelnost - neškodilo by ji rozepsat... oheň zraňuje více, mráz méně. Popřípadě co zraňování hrubou silou - zápasem (A)
Zkušenost - neadekvátní - za skřeta je 10 a tohle tak silné není.
Inteligence - vzhledem k jejich rafinovanosti bych ji zvýšil. Viz. to, že se nachají uplácat do koule a hodit...
Vzhled - 1 - 7 cm...a i dále se ti objevují tyto měrné jednotky - doporučuji couly.
Obyčejná očka? Je to špatné slovo - musíš být konkrétní - pod slovem obyčejný apod. si neumím nic představit, je to natolik subjektivní, že si pod tím každy vybaví něco jiného :-(
Způsob života.
Krmení - 15 sáhů... i skrze překážky? Je to omezené u mentálního útoku a podobně, tak by zde nejspíš mělo také. IMHO by nemuselo být špatné rozepsat, klesající množstvní přijmuté potravy v návaznosti na vzdálenost.
Mají radší zlé emoce nebo ty veselé? Rozlišují vůbec dobro a zlo? Možná by bylo hezké udělat dva druhy broučků - jedny zlé a druhé hodné - ty by dle toho mohli pomáhat / škodit lidem a vést mezi sebou jakési "žabo-myší války :-)"
Magičtí tvorové nejí a nepijí (stejně tak nevylučují a nikdy se neunaví), nemusí spát, i když někteří spí jen tak pro radost a neumírají stářím (takže těch 5 let je tam chybných) - i když se mohou např. utrápit k smrti ... to je velká chyba příspěvku.... ty o nich píšeš jako o zvířatech - škoda.
Protože o výše zmíněných pojmech pořád hovoříš, tak bych doporučil zařazení:
nestvůry magického pole.
Přijímají pocity - jakékoliv? ... na to nemusí tančit... lidé mají pořád nějaké pocity - takže by stačila jejich přítomnost.
Načež bych se zastavil u slova lidé... doporučuji ho dávat do uvozovek... máme i elfky, krollky...
Mluvíš o samičkách, ale nikdy ne o samcích... mají je vůbec? K čemu? Ostatně - magičtí tvorové se nerozmnožují přirozenou cestou, takže je zbytečné mluvit o samcích a samičkách.
Pokud je někdo polkne, tak umírá. Ty jsi psala o zvířatech, ale stejně je to kapku moc - zabít grizzlyho vdechnutím vločky? "Lidé by na to přišli a začali by je užívat jako jed apodobně... Navíc takovýhle pojem smrti se již v DrD neužívá.
Žijí jich tisíce ve skupinách... to by bylo zkušeností při seslání jednoho ohnivého deště! To by nejspíš chtělo nějak vychytat.
Charakter - přesvědčení? Je sice zajímavě popsané chování, ale mělo by to tu být.
Přirození nepřátelé - v našem světě by je možná neměli, ale v DrD světě by se jistě našel nějaký jiný mag tvor, který by se na nich dopře napásl.
Závěr: Jelikož jsem rozlícen tím, že jsem přišel o 45 minut práce tím, že se mi to smazalo, tak si hodnocení nechám na jindy, ale váhám mezi 4 - 5 *
Pekné, samo o sebe sa dá využiť ako rozprávanie nejakého CP, miestnej stareny... a nechať hráčov, aby sa sresovali, čo za tým je, a kedy ich PJ nechá stretnúť agresívne obrie snehuliaky :-)
Pár poznámok: jedná sa o magického tvora, množí sa nepohlavne, zdá sa (proste keď má samička dosť energie – takže asi neexistujú samce?
A s tým súvisí i problém „ochočených“ na´nugov: Ak si ho vezmem k domu a pravidelne kŕmim emóciami, za chvíľu mám okolo domu „prenugované“. A oni nemajú dosť emócií, tak začnú ubližovať... pomerne nebezpečný mazlíček.