Slovo úvodem

Hejkal jest postavou všeobecně známou. Avšak rozdílných popisů jeho údajně pravé podoby je asi toliko, co se tyčí stromů ve hvozdech. Už tomu tak bývá zvykem, že si lidé rádi všemožně vymýšlejí a přibarvují setkání s obávanými tvory. Ani hejkal není výjimkou. Za všechny příklady tohoto fantasu vypovídá například výpověď starého kudůka Zlatoše z Lanova:

„Tož to vám bylo asi před třema rokama. Tušim že eště stromy nebyly opadany, takže zřéně někdál na podzim. V chalupě už sme nemňali čim topit, tož ně stará vyhnala do té zimy na dřevo. Vzal sem si sebů enem sekyru, teplé kabát a šel sem. No je to normální totok? Budit tak člověka hneďkál po ránu? Šak bych s obědem kruci počkal…No co vám budu hořekovat, abych neodbihal…Tož sem to teda zkósl. Prošel sem vesnicó, pak kósinek po pěšině do nedalekyho lesa. Na okraju je enem taky hóští tož musim jit dycky kósek dál. Už už sem se rozmachoval sekyró dyž najednó slyšim jakési hukot. Ohlidnu se ale nikde nic. Řikám si že beztak je to nejaká sova a zaseknu se do kmeňa. Dyž v tu ranu se to ozvalo znova, tentokrát eště vyšim tónem. Sevřel sem sekyru a čekal sem, co jako bude. Dyž se to ozvalo po třeti tak sem zařval: Hubu máš dobře rostlů, ale do ksichťu ti nevidim! Chvilu nic, ale pak vyběhla z křoví taková obrovská potvora…Ručiska to mělo jak tři moje, né teda jedny, mělo jich to asi šest, tělo to mělo takovy slizsky porostly čímši, tehdál sem to nezkómal, z hlavy temu vyrůstaly hrozny pačesy a v hubě tři řady zubů…no co bych vám řikal, něl sem v gatich nadělany, jak malé parchant. Utikal sem, jak dyby ně hořelo za prdelů. Než sem šel dom tož sem eště stačil prošustrovat šecky prachy v hospodě a pak ně z teho stará nic nevěřila…eště teď dyž si na to zpomenu tož ně jezdi mráz po zádech jak na sanich…

Tak takovýchto více či méně podobných zpovědí občanů, existuje opravdu povícero. Každý „svému“ hejkalovi přidá něco, co je mu po chuti, někdo více párů končetin, někdo obří tesáky a jiný třeba temná lesní kouzla. Avšak každého hejkala spojují dva znaky. Každý vypověděl, že kvílel nebo hučel, potkal jej v lese a byl porostlý rostlinstvem. Ale dost bylo fám je na čase poznat hejkalovu pravou tvář.

Vzhled

Hejkalovo tělo má humanoidní tvar a člověku jest velmi podobné. Ovšem s notnou dávkou nadsázky. Jak horní, tak dolní končetiny jsou dosti vyzáblé, zakončené v obou případech silnými drápy. Hlava je o něco větší než u člověka, je prodloužena zejména v lícní a dásňové části, tudíž se směrem nahoru zužuje. Dominují ji zejména velká ústa s jednou řadou plnou dlouhých a ostrých zubů. Uprostřed hlavy je posazen větší a široký ( zploštělý ) nos. Oči jsou malé a bílé, nepřítomně hledící, jako oči slepého starce. Po stranách jsou delší špičaté uši. Celá hlava je potom zakončena pačesy, připomínající spíše než vlasy kančí štětiny. To samé platí pro husté vousy, osidlované mravenci a podobnou havětí. Nakonec je hlava posazena na krátkém krku, vyrůstajícím z vyzáblého těla.

Celé Hejkalovo tělo je všelijak pokryté mechem, kapradinami a různým rostlinstvem. Rostliny na něm totiž vyrůstají díky jeho magické podstatě bytí. Hejkal se ovšem o rostlinstvo na svém těle dobře stará a může jeho růst, do menší míry, z části ovlivňovat. Tato „podivnost“ mu též umožňuje výtečné maskování v prostředí, ve kterém žije, ovšem o tom až později. Pod tím vším má Hejkal šedozelenou, svrasklou pokožku.

*Hejkalové, jakožto magičtí tvorové mohou posloužit alchymistům k vydestilování magnergie. Z jejich těla lze vydestilovat magenergii z očí a z hlasivek. Hejkalovy oči obsahují 10-25 magů (obě) a hlasivky 20-60 magů. Při zpracování je ovšem nutno mít na paměti velkou rychlost, jakou magnergie vyprchává.

**co se týče vzhledu, mezi lovci nestvůr a experty, se občas rozlišují i různé druhy hejkalů podle jejich porostu. Takže se klidně můžete setkat například s Hejkalem Maliníkem, Hejkalem Mechovníkem, Hejkalem Blatoušníkem apod. Každému Hejkalovi však stále zůstává i druhý přídomek a to hrozný.( jaký druh hejkala vznikne záleží v podstatě na náhodě, magie je totiž nevyzpytatelná )*

***Porost na těle hejkala je vlastně magický, proto nepotřebuje žádné živiny. Pokud by si chtěl PJ zpestřit hru, může býti zajímavé, kdyby přisoudil magickému rostlinstvu nějaké magické vlastnosti ( například sušené plody maliníku mohou působit jako afrodiziakum, svazek rostlinek z blatoušníka pověšený na krku zase spolehlivě ochrání proti otravnému hmyzu. Ve fantasii se meze nekladou ).

Výskyt

Jak již mohl pozorný čtenář vypozorovat z úvodníku, hejkalovým domovem jest les nebo hvozd. Nikdy na něj není možné narazit jinde. Snad jen v případech, a to krajně neobvyklých, (například úprk z hořícího hvozdu), je jeho výskyt možný i ve větším háji nebo ve velkém větrolamu. V jednom hvozdu se většinou vyskytuje více hejkalů, avšak jsou to zatvrzelí samotáři, a tak netvoří žádná společenstva. Hejkal nemá žádné pevné (stálé) obydlí. Přespává na holé zemi, například pod stromem, či pod pařezem a pokud je možnost, tak i v kotlině mohutných stromů. Během dne je hejkal maskovaný tak, že si jej s největší pravděpodobností vůbec nevšimnete, leda byste na něj šlápli. Aktivní bývá totiž hlavně v noci, kdy hejká a straší…

Globálně se hejkalové vyskytují v oblastech podobných či srovnatelných s pásem mírným a výjimečně i s přechodem mírného pásu v polární ( oblasti tajgám podobné )…

Chování a vlastnosti

Hejkalovi se na vesnicích občas posměšně říká též Hýkadlo nebo Hejkadlo. Své jméno i přezdívku si vysloužil pro svůj křik a houkaní, které vydává svými nadmíru silnými hlasivkami. Často se na vesnicích říkává: „Kdo hejkalovi odpoví, třebas houkáním, toho si najde a roztrhá…“ Pochopitelně je to hodně přitažené za vlasy, ale je na tom i část pravdy. Hejkal skutečně své oběti roztrhá. Ale o tom opět až později.

Jestliže se podíváme na Hejkala po jeho vnitřní stránce, na první pohled zjistíme, že se jedná o tvora zlého a krvelačného. Patří mezi nejhorší skupinu bestii. Těmi jsou ty, které zabíjejí pouze pro radost, nic jiného. I když neoplývá přílišnou inteligencí, dokáže si spočítat na koho si může troufnout a proti komu nemá šanci. Hejkal též nikdy nenapadne žádného druida ani chodce a žádného lesního tvora. ( druidkyni, chodkyni ). Krom toho je Hejkal tvor zbabělý, krutý, sobecký a škodolibý. To vše jsou vlastnosti, kterými lze Hejkala s klidným svědomím častovat.

Pokud by někoho napadlo, nedej Bože, s ním vyjednávat, pak nezbývá nic jiného, než jej od toho odradit. Hejkal nerozumí žádné řeči a sám umí vydávat pouze skřeky. Kdyby se s ním chtěl někdo mermomocí domluvit gesty, pak si Hejkal jeho posunky vyloží jako, že se mu dotyčný nabízí k večeři. Opravdu, není radno dlouho otálet s jeho zabitím.

* Skřeky jsou pouhými hrdelními zvuky, které nemají žádný význam, dokonce se ani pomocí nich nemohou mezi sebou hejkalové dorozumívat.

Zvláštní schopnosti a zvláštnosti

„Nejhorší ze všeho je, když dostane Hejkal rýmu…to je vám panečku hýkání…“

Zranitelnost – ačkoli se to může zdát jakkoli podivné, na Hejkala je nejplatnější útočit opáleným koštětem. Dokonce i Lovci nestvůr jdoucí na Hejkaly s sebou nosí hned několik těchto košťat. Aplikačně na pravidla způsobuje Hejkalovi opálené koště trojnásobné zranění.

Jako zbraň můžeme počítat koště s následujícími parametry ( uvádím jen orientačně, každý pj může bez problémů změnit ): Lehká obouruční zbraň SZ: 4 útočnost -2 OZ -1.

* Kdysi dávno se v Leanthorském hvozdu stala událost, díky níž víme o účincích opáleného koštěte. V jeho srdci měl postavenu svou chatrč, starý alchymista Boken. Jednoho dne, když zrovna něco vařil ve svém ohromném kotli, se prudce rozlétly dveře a na prahu stál hrozný hejkal. Zřejmě jej přilákala vůně zeleninové polévky. Bokenovi tou hrůzou vypadla vařečka z ruky a stál jako přibitý. Když na něj hejkal roztáhl své pařáty, nemeškal a popadl první věc, co měl po ruce. Bylo to staré opálené koště, pozůstatek pokusu stvořit létající koště. Ovšem co se stalo, to nečekal nikdo. Ani Boken sám. Po většinu času s ním vyháněl z kouta leda pavouky, ale teď se jej bál samotný hejkal, jako upír svěcené vody. Nakonec se přece Bokenovi podařilo hejkala vyhnat ze své chatrče. Od této události uplynulo již mnoho desítek let a tato „technika boje“ vyšla v obecnou známost.

Maskování – díky svému porostu na těle, se dokáže hejkal velmi obstojně maskovat. Provádí to tím způsobem, že si někde v lese lehne na zem a začne přetvářet svůj porost tak, aby splynul s okolním. ( jedná se o jakousi velmi, velmi nízkou formu magie, která hejkala nestojí žádnou energii, dalo by se říci, že ji čerpá z lesa ). Hraničář (druid i chodec ) se může kdykoli při přechodu na další úroveň za menší příplatek ( dle PJ ), naučit schopnosti tzv. Odhal Hejkala. Všechny postavy procházející kolem něj mají 10% prav. že jej odhalí. U hraničáře se zvláštní schopnosti tato pravděpodobnost vzrůstá na 60%. ( při dalších výcvicích se již tento bonus nezvyšuje. )

Sluch – Hejkal má též vynikající sluch, kterýžto se pravidlově shoduje s krollím ultrasluchem. Dále pak má ještě jednu zvláštnost a to odolnost vůči vysokým frekvencím zvuku. Ta mu zajišťuje imunitu proti svému vlastnímu křiku ale také proti podobným křikům jiných nestvůr a tvorů. ( kupříkladu bánší a podobné havěti )

Hejkání – Hejkání jest nejhlavnější a nejdůležitější zvláštní schopností tohoto tvora. Jeho pronikavý hlas je slyšet na desítky sáhů daleko a každému, kdo jej zaslechne, tuhne krev žilách a ježí se vlasy. To by ovšem nic nebylo, kdyby vše končilo pouze tímhle. Nejen, že jeho hejkání každého spolehlivě vyděsí, ale také mu přivodí některá vážná zranění. Aplikačně na pravidla to vypadá následovně:

Každá postava nacházející se v době hejkání, v okruhu 120 sáhů kolem hejkala, si hází proti pasti na sluch, respektive na odolnost. Základní past je Odl – 5 – nic / 1k6 + paralýza. Tato past se zvyšuje za každých 20sáhů o kterých je postava blíže Hejkalovi…

Příklad: Ziran ( Barbar válečník ) se nachází ve vzdálenosti 30ti sáhů od Hejkala, schovaného za stromem ( není podstatné ). Hejkal využije své zvláštní schopnosti hejkání, a tak je Ziran nucen házet si proti pasti na odolnost, přičemž jeho stupeň odolnosti je roven 17, z čehož plyne bonus +3. Past kterou bude muset překonat bude celkem vysoká, díky malé vzdálenosti mezi nimi. Základ 5 + 4 za malou vzdálenost, tedy Odl – 9 – nic / 1k6 + paralýza. Ziran hodil na k10 číslo 5, tudíž neuspěl a ztrácí 4 životy, ještě je navíc paralyzován.

*Paralýza trvá po dobu 4+1k6 kol*

Zde je ještě přehledná tabulka pro určení pasti:
120-100 -> 5
100-80 -> 6
80-60 -> 7
60-40 -> 8
40-20 -> 9
20-0 -> 10

*Pj může tuto past dále ovlivňovat různými faktory, jako například, postava již nějakého hejkala zabila, má z jeho křiku traumata, je zocelená a zvyklá na vysoký řev apod. Zde by měl Pj past ovlivnit zvýšením či snížením pasti o 1-2 stupně*

Boj

Nevyhnete-li se mu, budete to mít patrně dosti složité. Hejkalovou nejsilnější zbraní je ochromení protivníka na velkou vzdálenost. Zamaskován v travinách či za stromem, se snaží svou oběť zlikvidovat dříve, než se s ní utká tváří v tvář. Jestliže se mu povede protivníka paralyzovat, přiběhne k němu a s největší pravděpodobností jej zabije a roztrhá na kusy. Nejúčinněji lze hejkala zranit na dálku kouzlem bílá střela. Při boji na blízko na něj působí pouze zbraně s útočným démonem proti magickým tvorům. Proto je tolik zmiňované opálené koště, nýbrž je jediným nemagickým prostředkem proti této bestii. Sám hejkal potom bojuje svými dlouhými pařáty. Útočí obvykle na krk a na oči nepřítele. ( pokud není chráněn helmou ). Při dvou neúspěšných útocích pařáty po sobě, zvolí změnu taktiky a začne útočit tlamou.

Závěr

Dodatky - Vznik – Hejkalové vznikají díky nahromadění vysoké koncentrace magenergie, na určitém místě ve hvozdu nebo v lese. Přicházejí na svět během jednoho kola. Nejprve se na určené pozici objeví menší kmen stromu, který se poté začne tvarovat v hejkala hrozného. Doposud se však nikomu nepodařilo tento jev spatřit.

Hejkal je tvorem, na kterém nebude zřejmě příliš jednoduché postavit rozsáhlejší dobrodružství, zato se jedná o typickou doplňkovou nestvůru pro zpestření hry ( děje ) a jako seznámení se s novým tvorem. Postavy tak mohou získat nové zkušenosti, kterak bojovat proti neznámu nepříteli. Dále bych chtěl říci, že jsem možná někoho zklamal pojetím hejkala, jako velmi zlou bytost. Inu strašidla jsou strašidla…