Nové Rasy
Awamirové
Jednou z nejpodivuhodnějších událostí tohoto koutu světa jsou jistě pravidelné Festivaly vědění a umění. Pořádají se v Kondranu vždy jednou za pět let. Zdejší obyvatelé, Awamirové, zde ukazují světu, co vše můžou dokázat inteligentní bytosti, pokud se jejich úsilí upne místo války do hloubek lidské duše.
Awamirové hledají radost v poznání, znalost je jim tím, čím je trpaslíkovi zlato, hobitovi tabák nebo člověku moc. Někdy jim musím potichu závidět.
Zapsal Balcar, elfský kronikář z Kondranu
Pravidlové záležitosti
| Síla | Obratnost | Odolnost | Inteligence | Charisma |
| 5-10 | 10-15 | 8-13 | 10-15 | 2-17 |
| -4 | +1 | -1 | +2 | +1 |
- Základní pohyblivost: 9
- Rodová zbraň: lehká kuše
Náhodné přesvědčení podle k10:- 1 ZkD
- 2,3 ZmD
- 4-7 N
- 8,9 ZmZ
- 10 ZkZ
Vzhled
Výška – o něco menší, než běžný člověk, tedy 150-190 coulů. Váha významně menší, než u běžného člověka, tedy 900-1700 mincí. Awamirové jsou menšími, fyzicky slabšími příbuznými lidí.
Žijí v chladnějších oblastech světa, téměř na hranici věčné zimy a temnoty. Jejich kůže není příliš pigmentovaná, jejich vlasy i chlupy jsou světle ryšavé a oči světlé, nejčastěji modré nebo zelené. Jejich kůže je velmi světlá, pokud se nějakou náhodou ocitnou ve společnosti barbarů nebo trpaslíků, musí vyslechnout četné vtipy, obsahující slova jako sýr, mlynář nebo běloručka. Po celém těle jim rostou řídké, ryšavé chlupy, nejvíce je jich v podbřišku, na hrudi a trochu překvapivě i na dlaních. Od lidí je nejvíce odlišuje počet prstů – na každé ruce mají šest prstů, na nohou potom normálně po pěti.
Jistou zvláštností, vzhledem k chladnému počasí, v němž žijí, je určitě jejich oblečení. Přestože v oblasti, kde žijí, jen zřídkakdy roztává led, nosí jen lehké plátěné haleny s krátkým rukávem a kalhoty ze stejného, tenkého plátna. To souvisí s jejich schopností hlubokého dýchání, která bude popsána níže.
Vztah k ostatním rasám
Snad s výjimkou barbarů a trpaslíků, s nimiž mají Awamirové, diplomaticky řečeno, opatrné vztahy, jsou vztahy s ostatními rasami na dobré úrovni. Tito lidé jsou vnímáni jako kulturní, vzdělaní, moudří. (Barbar nebo trpaslík by řekl přejemnělé, nafrněné padavky, které neví, na jaké straně se drží meč, případně válečná sekera.) Zajímavý a překvapivý je vřelý vztah s krolly. Těm se velmi líbí awamirská hudba a Awamirové naproti tomu oceňují krolly coby tvory, kteří mají skvělý hudební sluch a velké srdce, i když jsou možná trochu nemotorní, velcí a pomalejší v myšlení. Mezi nejpodivuhodnější pohled světa patří koncert, na němž hrají slabí a neduživí Awamirové, pod pódiem stojí hřmotní a nevzhlední krollové a jejich dojaté oči plavou v slzách. I proto bojuje v awamirských kondotiérských oddílech početná skupina krollů.
Historie
O původu Awamirského národa bylo za několik staletí jejich existence sepsáno mnoho legend. Asi nejdivočejší je teorie, podle nichž jsou tito lidé potomci vesmírných poutníků, kteří ztroskotali a smísili se s lidskou rasou. Elf Balcar tvrdí, že Awamirové jsou dílem Aymého, božského knihovníka, po němž zdědili rezavé chlupy na hrudi a nezměrnou chuť na banány, o kterých však v chladných zeměpisných šířkách pouze slyšeli. Neznámý učenec, který sepsal kroniku pod pseudonymem JYD uvádí mezi předky tohoto národa i šavlozubé veverky, které se živí konopím! Ponechme JYD v klidu i s jeho konopím a přejděme k pravděpodobnějším teoriím.
Někteří kronikáři tvrdí, že na Aramské pláně, kde nyní Awamirové žijí, přišli z podhůří Šedých hor, odkud je vyhnaly neustálé nájezdy barbarských kmenů, které v těch oblastech sídlí dodnes. Barbaři se na dlouhý čas obrátili na jih, do bohatých zemí lidí a Vysokých elfů a národ byl na dlouhou dobu izolován od ostatních civilizovaných oblastí. To přispělo k rozvoji unikátní a jedinečné kultury, kterou dnes obdivuje celý svět.
Jiná část historiků říká, že Awamirové zřejmě přišli z oblastí kolem Západního oceánu. Již za úsvitu věků se část lidí setkali s mořskými elfy, pány moří a nejlepšími z mořeplavců a naučili se od nich lásce ke kráse a k vědění. Část z nich se pak spolu s elfy vypravila přes oceán, aby poznali daleké kraje, o jejichž kráse jim vyprávěli kapitáni elfských lodí. Tak se tento lid oddělil od hlavní části lidské rasy a vyvíjel se odděleně. To je další verze, kterou lze považovat za střízlivou.
Obě tyto verze dále shodně vysvětlují vývoj šestého prstu, kterým se Awamirové odlišují od lidí. Tento prst dodala rase v dávných časech přimíšená krev víl a skřítků, neboli národa chieri, který žil v těchto končinách před dávnými časy. Čistokrevní chieri již nežijí, zcela se asimilovali a příměs jejich krve dodává tomuto lidu část jejich jedinečnosti. Druhá verze vysvětluje i velmi vřelé přátelství mezi elfy a Awamiry, ale to lze snadno vysvětlit i bez legend – spojuje je společná láska k vědění a krásnu.
Podle poslední verze je otcem Awamirů i s jejich šesti prsty bůh Astral, který daroval světu magii a krásno. Patrony Awamirského národa jsou jeho další děti, syn Traxon, bůh Slunce a dcera Nexis, bohyně Měsíce. Tato legenda je šířena hlavně církví.
Co je skutečná pravda a co pouhá legenda se již nikdy nedozvíme, ale každý z vás, studenti, můžete věřit čemukoliv chcete.
Prvním historickými prameny doloženým vůdcem Awamirů je moudrý Sirian, který žil před devíti staletími. Založil hlavní a nejkrásnější nejkrásnější město tohoto lidu, Kondran a položil základy university Musae, nejstarší školy svého druhu v celém civilizovaném světě Díky Sirianově podpoře vzdělanosti je další historie národa zaznamenána písemně. První dvě staletí jsou zaznamenána v kameni – při některé z příštích přednášek si půjdeme prohlédnout stěny Naumarského chrámu, na nichž naši předkové vytesali příběhy svých životů. Další osudy našeho lidu jsou sepsány na pergamenových svitcích, které jsou uloženy v suchých a chladných sklepeních chrámu.
Úryvek přednášky awamirologa Cheirona
Z další historie je podstatná zejména Období temna a následná Válka o nezávislost. Co k tomu říká awamirologie?
Před čtyřmi staletími obsadili území, kde žili Awamirové, barbarští nájezdníci z východu. Výborně vyzbrojení muži na skvělých koních, pod vedením krále Sughana, zvaného současníky Trest boží, dobyli hlavní město takřka bez boje. Sughan nebyl jen vynikající válečník, byl to přirozeně bystrý a všestranně nadaný muž. Podle soudobých historiků se naučil číst a psát až po dobytí Kondranu, tedy ve svých pětačtyřiceti letech! Pochopil cenu dobytého království a své poddané donutil k otrocké práci – měli vyrábět zbraně a vybavení, které chtěl použít k dobytí celého známého světa. Celý potenciál awamirské zručnosti a inteligence byl napřen jedním jediným směrem. Ve vytyčeném směru pokračoval i Sughanův syn, Irghan. Doba poroby trvala celých šedesát let a několik generací tak nepoznalo radost z čistého vědění a krásna, která je tomuto lidu vlastní.
Po Irghanově smrti zůstali tři synové, kteří se začali prát o trůn. Tohoto bezvládí využili Awamirští vlastenci a s pomocí elfů a jejich lidských spojenců si během několika let vybojovali nezávislost. Abychom byli zcela upřímní, nebylo to zase tak náročné. Nikdo z tří synů krále Irghana nepochopil plný význam chladného, nehostinného kraje a jeho pracovitých obyvatel a území Awamirů se vzdali bez významnějšího odporu.
Awamirové již nechtějí nikdy dopustit, aby upadli do poroby. Válečné stroje, které byly vyvinuty pro Sughana v době Temna, jsou dále zdokonalovány a všichni útočníci se jich právem bojí. Útočnou válku by však tito lidé nikdy nevedli a to proto, že netouží po větším území, to co vlastní, jim k životu stačí.
Způsob života
Obživa
Nejpodstatnějším problémem je ve zdejším studeném podnebí sehnat potraviny, zvláště vzhledem k pověstné žravosti tohoto národa. Část potřeby je kryta rybolovem. S nemalou pomocí vědy a magie se podařilo vyšlechtit odrůdy obilí, které byly odolné vůči zimě a dokázaly vyrůst během krátkého vegetačního období (asi tři měsíce). I tak byl však růst populace velmi omezen, mnoho potravin se muselo dovážet, dokud se zemědělcům nepodařilo vyšlechtit nový druh rostlin, který je mimořádně odolný proti zimě a dokáže růst v extrémních mrazech. Plody a kořeny těchto rostlin jsou jedlé a mimořádně výživné. Národ se mohl začít rozvíjet, počet příslušníků této rasy utěšeně rostl a Awamirové se mohli věnovat uspokojování svých dalších potřeb.
Tento lid je široce uznávaný pro svou zručnost, proto je řemeslná výroba významným zdrojem obživy. Vyrábí se jak zboží pro každodenní použití, tak luxusní a ozdobné výrobky pro bohaté cizince. Světově proslulé jsou zejména skleněné nádoby nejrůznějších, někdy velmi extravagantních tvarů, dále olejové lampy ve tvaru mořských mušlí, vyráběné v Kondranu.
V celém známém světě nejsou lepší hudebníci, než Awamirové. Zejména hra na strunné nástroje je díky jejich šestému prstu pro ostatní rasy zkrátka nedostižná. Pokud se tedy Awamir vydá do světa a stane se hudebníkem u dvora některého z cizích panovníků, je jeho budoucnost zajištěna. Mnoho králů, kteří se chtějí pyšnit nálepkou kulturních panovníků má dvorní orchestr složený z šestiprstých hudebníků.
Rodina a společnost
Jejich rodina je menší, než je tomu u lidí obvyklé. Většina rodin má jedno nebo dvě děti, více než čtyři děti v jedné rodině je velice málo vídaný jev. Úmrtnost při porodu, případně v dětském věku je však u tohoto lidu poměrně malá. Vysoká kulturní úroveň národa se projevuje i v kvalitě zdravotní péče a úrovni hygieny. V každém větším sídle je několik schopných lékařů a ranhojičů. Proto se dožívají poměrně vysokého věku, jedinci staří přes 80 let mezi nimi nejsou vzácností.
Větší část národa žije ve velkých vesnicích a malých městech, které mohou mít kolem pěti set obyvatel. Jejich největší města mohou ovšem dosáhnout i populace nad dvacet tisíc duší.
Nejdůležitější událostí, která se opakuje každých pět let, je Festival vědy a umění. Největší festival se koná v Kondranu, ale v době jeho konání se pořádají i menší slavnosti v ostatních městech.
Na těchto akcích se představují největší vědci, kteří prezentují své objevy před odborníky i před prostými lidmi. Tato vystoupení mají kulturní úroveň moderního divadla, ale jsou mezi lidmi populární asi jako v jiných zemích gladiátorská klání. Pokud použiji sportovní terminologii, představují vědecké týmy jednotlivých univerzit jakousi Vědeckou ligu. Veřejnost vnímá jejich objevy jako soutěž, existují zde „vědecké hvězdy“ a jejich „přestupy“ mezi jednotlivými týmy jsou ostře sledovány jejich fanoušky. (Když slavný profesor alchymie Bor Aniels přestupoval z University Musae na Přírodovědný institut při Astralově chrámu, přestupová částka se podle zákulisních informací pohybovala v desítkách tisíc zlatých a mezi lidmi se o přestupu mluvilo ještě dlouhé měsíce.
Mezi školami mají výsadní postavení takzvané Velké univerzity, těch je celkem devět, jsou to školy s největší tradicí, pedagogickou a vědeckou kvalitou , požadavky na absolventy atd.
Co se menších škol týče, v posledních letech se hodně mluví o Škole reálného vnímání světa, zkráceně reálce v Maradridu, a jejich vědecké hvězdě, Davidu Berghamovi. Mladé awamirské dívky přímo šílí po vědeckých pláštích s jeho autogramem a mnoho mladíků napodobují jeho styl oblékání, bot, účesů. Toto šílenství je starší generací s pochopením nazýváno jako berghamománie. :o))
Během Festivalů se představují také umělci a to od těch nejslavnějších a nejlepších po nadšené amatéry. Celé město Kondran se promění v jednu obrovskou scénu, na níž vystupují herci, minstrelové, básníci a malíři, tanečníci a hudebníci. Někteří hrají před nabitým divadlem nebo na zalidněném hlavním náměstí, jiní před dvěma nebo třemi zvědavci na rohu ulice – svou šanci má však každý – dokonce i příslušníci jiných ras!
Hierarchie
Nejváženějšími osobami tohoto národa jsou, jak je možná z výše uvedených souvislostí patrné, vědci, akademičtí hodnostáři a umělci. Nemalý vliv má vrstva boháčů - obchodníci, velkovýrobci, statkáři, penzionovaní kondotiéři, a tak dále a tak dále. Mezi obchodníky a velkovýrobci mají největší moc hlavy jednotlivých cechů.
Na nižším stupínku hierarchie jsou menší řemeslníci, svobodní zemědělci, tovaryši, studenti, zkrátka jakási střední vrstva obyvatelstva. Sem patří i zástupci církve, která nemá téměř žádnou světskou moc.
Pokud bychom měli hledat nějakou nejnižší vrstvu obyvatelstva, budou to možná awamirští vojáci. Je zde vidět patrný rozdíl mezi kondotiéry a žoldáky, na něž je pohlíženo s úctou jako na obránce míru, a obyčejnými vojáky, na něž je pohlíženo spíše ve stylu: „Hlavou nic nevymyslí, ruce má levé, jazyk dřevěný, nezbylo mu nic jiného, než jít do armády.“ To však platí jen pro blátošlapy, tedy pro vojíny a poddůstojníky, důstojníci musí projít vojenskou školou a mají rozsáhlé znalosti z taktiky a strategie. Kromě toho se učí etiketě a jsou vítanou ozdobou večírků a plesů. Někteří z nich jsou dokonce tak častou ozdobou, že dali vzniknout posměšné přezdívce „kapitán Medovina.“ Takto jsou označováni důstojníci, kteří tráví víc večerů ve vyšší společnosti, než v kasárnách.
Systém vlády je jakousi všehochutí. Hlavou státu je král, který je volen Velkou radou a vládne doživotně. Velká rada je složena ze zástupců cechů, univerzit a volených zástupců lidu. Každý člen Velké rady získává své místo doživotně. Velká rada má 50 členů, z toho je 20 zástupců cechů a 10 univerzitánů. Tato rada drží veškerou výkonnou moc. Král je hlavou soudní moci, jmenuje a odvolává soudce.
Zákonodárnou moc má Všelidový sněm, který se schází jednou za dvacet let, aby revidoval zákony, případně je přizpůsobil situaci. Vznikne-li v mezidobí spor o výkladu zákona, rozhodují jej univerzitní znalci práva. Je jich 9, za každou Velkou univerzitu jeden, a o sporném výkladu rozhodují hlasováním po předchozí diskusi. Všelidový sněm tvoří starostové všech větších i menších měst, počet členů není stálý a pohybuje se kolem pěti set.
Náboženství
Awamirové jsou polyteisté, věří v širokou paletu bohů. Existují bohové různých posvátných míst, bohové, zajišťující úspěch v nejrůznějších činnostech, jiní mají na svědomí různé nadpřirozené jevy. Otcem všech nižších bohů je Astral, stvořitel světa, a podle církve též otec všech Awamirů. Jeho nejmilejšími dětmi jsou Traxon, bůh Slunce a Nexis, bohyně Měsíce. Bez uvedení dalších jmen uvedu jen příklad dalších bohů, ve které Awamirové věří: Bůh vína, bohyně alchymie, bůh hromu a blesku, bůh čisté vody, bohyně přílivu a odlivu, manželský pár domácích bůžků – Hledáček a Schovalka, bohyně první manželské noci, bohyně zatajené nevěry, bohové chrámů, jeskyní, zátok atd. atd. atd.
Pokud kterýkoliv Awamir opravdu touží, aby některá jeho činnost skončila úspěchem, odchází do chrámu a obětuje bohům. Může se jednat o zapálenou obětní svíci, svěcenou vodu nebo i víno nalité do obětní fontánky, darování cenného předmětu chrámu. Chrám slouží všem bohům, tito lidé věří, že stačí dostatečně silně myslet na dotyčného boha, aby se k němu prosba i s patřičnou obětí dostala. Při vzývání je možné jméno boha i vyslovovat nahlas, v případě boha utajené nevěry se však tato technika ukázala jako mimořádně nepraktická…
Architektura
Domy jsou stavěné bytelně, obvykle se jedná o kombinaci dřeva, stavebního kamene, bohatší vrstva používá bílý mramor nebo leštěnou žulu. Nejchudší rodiny bydlí pohromadě v rozsáhlých vícepatrových staveních. V jednom takovém stavení může bydlet až 10 rodin.
Většina domů je pro jednu rodinu, obvykle spolu bydlí 3 generace příbuzných, tedy přibližně 15-20 lidí.
Bohaté rodiny si pro sebe stavějí paláce, kde bydlí až stovky obyvatel – majitelé, služebnictvo s rodinami, případně umělci, které takováto bohatá rodina dotuje. Takovéto paláce jsou vpravdě vrcholem architektury, každá rodina se snaží mít svůj palác postaven originálně, neotřele a přitom tak, aby byl funkční. Jak praví moudrý metař Lu-Tze – i bez střechy se dá pohodlně bydlet, dokud nezačne sněžit.
Válečné zvyklosti
Awamirové nikdy nehráli významnější roli na bojištích. Naši bojovníci nejsou nijak zvlášť silní, ani odhodlaní položit život za cizí vlast. Ne, my nejsme bezduché válčící zrůdy, jsme spíš vynalézaví. Našich válečných strojů se sousedé bojí dost na to, aby nás nechali na pokoji. Z Awamirské univerzity vyšly takové zbraně jako Mořský oheň nebo Ohňopliv. Ne, nejsme bojechtivý národ, ale svůj mír si dokážeme ubránit.
Z projevu kapitána Awamirského mírového sboru
Bojová taktika je spíše postavena na střeleckých jednotkách a dalekonosných válečných strojích. Velmi rozšířené jsou balisty, katapulty a unikátní Awamirské válečné stroje – ohňoplivy a ježky. O těchto zbraních pojednám podrobněji níže.
Jedinou bojovou jednotkou Awamirské armády, která stojí za zaznamenání je sbor Vryhedd (v překladu z awamirštiny Svoboda). Je vybaven množstvím válečných strojů, v čele jednotky se střídají léty služby prověření, výborně placení kondotiéři. Výcvik sboru je tvrdý, jeho vojáci jsou možná málo početní, ale kvalitou se vyrovnají kterémukoliv elitnímu oddílu ostatních armád.
Většinu armády tvoří žoldáci, případně příslušníci dalších ras, které žijí na stejném území jako Awamirové. Ti slouží v armádě jen výjimečně, obvykle jako lehká pěchota nebo kopiníci. Jejich morálka je pochybná, pokud nebrání rodnou zemi nebo vlastní životy.
Válečné stroje
Ohňopliv – jedná se o zbraň velikostí podobnou balistě. Na kolech je upevněna svislá kovová přepážka, v ní je trychtýřovitý otvor, který se rozšiřuje směrem k nepříteli. Na horní části přepážky je upevněn taktéž kovový zásobník hořlavé látky. Ze zásobníku je látka vypouštěna přes primitivní kohout do úzké části trychtýře, kde se mísí se vzduchem pomocí měchu, který obsluhují dva muži ze tříčlenné posádky. Třetí muž se stará o plamen, který zapaluje směs vzduchu a hořlaviny, mířící směrem k nepříteli.
Hořlavina je vyráběna Awamirskými pyrofory za nejpřísnějších bezpečnostních podmínek. Množství hořlaviny v zásobníku vydrží asi na tři směny boje, poté musí být zásobník doplněn. Dosah plamene je téměř patnáct sáhů. Kromě popálenin způsobuje zbraň demoralizaci protivníkových jednotek – i ošlehaný veterán si obdržený rozkaz k útoku proti pozici bráněné ohňoplivy dvakrát rozmyslí.
Pro PPE – Svět má ohňopliv následující bojové parametry: BS=7, dostřel 3*, Ú=10, R=1. Je to oddíl se zvláštní zbraní, počet skupin pro případ napadení je 1, tvrdost se počítá dle běžných pravidel. Během útoku si ovšem ohňoplivci hází na zásah, případně na zničení všech skupin na zasažených hexech. Na zásah se hází zvlášť pro všechny tři hexy ve směru útoku, ať už jsou na nich přátelé nebo nepřátelé. Nepřátelské jednotky na zasažených hexech a na hexech, které se zasaženými bezprostředně sousedí, si navíc hází na paniku.
Ježek – Awamirští velitelé tuto zbraň používají v nepřehledném terénu, ale většina z nich si takové použití rozmýšlí a Ježek nenasadí, má-li jinou možnost.
Ježek je dutá železná koule s početnými malými otvory, obvykle napůl zakopaná do země. Je naplněna výbušninou, ale její děsivý účinek je způsoben především kovovými hroty, které jsou rozmístěny vevnitř, nejvíce kolem otvorů. Část výbušniny je obvykle umístěna okolo Ježků a pokud se linie nepřátel přiblíží, jsou zbraně přivedeny k explozi zápalnými šípy. První sled nepřátelských jednotek obvykle zmizí v oblaku kovových střepin, dřevěných třísek a krve. Druhý sled nepřátelských jednotek zpravidla po této demonstraci síly prchá.
Pro PPE – Svět má Ježek následující parametry: BS=12, dostřel 6*, Ú=12. Po použití je jednotka zničena. Musí být umístěna před bitvou, v bitvě je statická.
* - dostřel je uveden v měřítku 1:5. Použité zkratky – BS – bojová síla, Ú – údernost, R – rychlost.
Zvláštní schopnosti
Hluboké dýchání – jedná se o zvláštní mutaci metabolismu. Awamirové dokážou v mimořádně chladném podnebí bez problémů přežít, jejich organismus se dokáže ohřát velmi rychlým spálením přijímané potravy, přesněji její dokonalou přeměnou na teplo. Při použití této schopnosti přijímají Awamirové 1 čen denně navíc za každých 10°C pod nulou, mohou přežít až do -30°C, přičemž jim stačí běžné lehké oděvy.
Příklad: Pokud je přes den průměrná teplota -25°C, bude Awamir v dobré náladě a na své barbarské přátele v těžkých zvířecích kožešinách bude hledět s jistým despektem. Na druhou stranu se jistě nevyhne nálepce „neuvěřitelného žrouta“, protože denně spořádá 4 čeny.
Poznámka: Může se objevit (jistě oprávněná) námitka, že při jejich problémech se zajištěním výživy, je výhodnější chodit v teplém oblečení a necpat se vzácným jídlem. Jistě, ale má to jeden podstatný háček. Většina národa má až posvátný vztah ke všem lesním tvorům, to souvisí s jejich předky z krve chieri (viz kapitola Historie). Kožešiny a kůže si na sebe tedy nikdo dobrovolně nevezme. V době, kdy už se tyto problémy daly řešit dovozem vlny a jiných teplých látek, už bylo potravy dost a nikdo se o takové oděvy nezajímal.
Zručnost: Šest plně funkčních prstů na rukou dává Awamirům neocenitelnou výhodu při všem, co se jen vzdáleně dotýká zručnosti a obratnosti. Na všechny dovednosti, s jejichž pomocí vzniká jakékoliv hmotné dílo mají bonus +1 k hodu proti pasti. Totéž platí při hře na hudební nástroje, zde však bonus dělá +2.
Citlivost na slunce: V těchto krajích nesvítí slunce příliš často a intenzita paprsků je velmi malá. Proto nejsou Awamirové příliš zvyklí na přímé a intenzivní sluneční světlo, v jeho paprscích jim hrozí úžeh a úpal.
Hrdinská povolání
Tento lid vskutku není národem válečníků, pokud už se někdo z nich stane válečníkem, určuje ho jeho obratnost spíše ke dráze šermíře. Podobná je situace u hraničářů. Jsou sice nepříliš rozšíření, ale awamirští druidové mají díky nadprůměrné inteligenci respekt všech, kdo žijí v blízkosti jejich hvozdu.
Rozšířenější jsou povolání alchymisty, a zejména kouzelníka. Awamirové nasávají vztah k magii prakticky od kolébky, existují mezi nimi starobylé kouzelnické a theurgické rody, pro něž je studium věcí magických otázkou rodinné cti. Na univerzitách vznikají nová a nová kouzla, stejně jako stále dokonalejší verze kouzel klasických. Theurgové se vydávají do astrálních sfér, aby odhalovali neznámé démony a podřídili je svému skvělému duchu.
Myšlenky těchto lidí jsou spletité a komplikované. Jejich lupiči jsou možná obratnější, než lupiči jiných národů, ale proti awamirským siccům jsou beránky mířícími na jatka. Ti spřádají plány v plánech jiných plánů, vědí o každém pohybu, který se jich týká a chápou život jako mimořádně složitou, a o to zábavnější partii šachu.
Diskuze
Velice kvalitní dílo a já k němu nemám žádné vážnější připomínky. Přesto:
1.: Interpunkce – vím, že úplně bezchybně to napsat asi nelze, ale zmínit to musím.
2.: Ty teorie o vzniku – izolovanost vede spíše ke kulturní zaostalosti, než k rozkvětu.
3.: Ta zmínka o banánech – no, nevím :-)
4.: Barbarský vůdce by sotva vynikal v něčem jiném, než v hrubé síle. Technika boje a strategie budiž, ale ty z něj děláš myslitele a na to by nesměl být barbar.
5.: Jedno či dvě děti nestačí. To by ti Awamirové postupně vymřeli.
6.: Pokud se celá mladá generace obléká a češe podle nějakého zaníceného vědátora tak teda potěš pánbůh. Vědátoři o svůj vzhled moc nepečují – jsou známí i tací, kteří kvůli svému povolání nejedli a nespali po několik dní! O to by asi moc mladých lidí nestálo.
7.: S tím souvisí i tvůj Davidu Bergham. „Horská šunka“ se zbytečně opičí po známém fotbalistovi… dost laciné.
To je těch pár výtek. Zbytek musím pochválit – myslím, že je zbytečné vypisovat, o co jde – bylo by toho hodně…
Hodnocení:
Nápad: 60 % … Klasika, trošku okořeněná o netradiční prostředí a párek prstů navíc. Mimochodem: palec, ukazováček, prostředníček, prsteníček, malíček, … ?
Zpracování: 95 % … Skvělé. Hlavně ta úvodní povídka – skvěle navozuje atmosféru.
Použitelnost: 70 % … Šestý prst a hned je z toho hodně využití navíc.
Celkově: 75% … 5*. Myslím, že takhle kvalitní dílo si to zaslouží.
Jen tak dál…
Firefanatic
no me se to celkem libi, dost rozvedeny..., akorat si myslim ze tu neco chybi ( ale dobry, bo nemuzu prijit na to co....) :)
myslim ze je tato rasa az moc pozitivni, kdyz pomineme absenci boje na blizku nema zadne vetci omezeni a podle me je oproti ostatnim rasa (zakladnim) lehce nadprumerna
Úvodem bych chtěl říct, že přesně takhle si představuji příspěvek v Nových rasách. Budu mít nicméně několik připomínek, a to poměrně závažných. Pak budu jen z legrace vyvrace připomínky Sukovy :-) Tedy:
První, co mě napadá, je fakt, že podle daného rozmezí přesvědčení nejsou rasou nikterak hodnou nebo naivní, jak tu uvedl tuším Mavev, ale naopak rasou, kde je takřka stejná pravděpodobnost, že se narodí člověk jak hodný, tak zlý.
V té souvislosti mě právě zaráží, že mají poměrně málo negativních rysů. Řekl bych, že důraz na vědění a jejich značná iteligence musí zákonitě vést k pocitu nadřazenosti nad jinými národy (u mě alespoň vede :-). To v kombinaci s tím, že byli 60 let okupováni barbary, by podle mého názoru vedlo k tomu, že by u nich vzniklo nepřáteství vůči ostatním královstvím.
Takoví lidé by se jistě spolehli zejména na dipolomacii (což by bylo jistě zajímavé rozepsat) a vytvořili by kolem své země řetěz protektorátů a nárazníkových států. V tomto směru mě velice potěšilo, že užívají zejména žoldnéřů.
To mě přivádá k tomu, proč jsou tak málo agresívní? Píšeš totiž, že rozhodující podíl na moci mají řemeslníci a obchodníci. Historie (lidská, pravda) nás učí, že pokud mají tyto skupiny moc, zpětně se ji snaží využít opět k podpoře řemesel a obchodu. Proč neanektují území, které je bohaté na suroviny? Proč neobsadí důležité obchodní cesty? Proč nezničí konkurenci? Proč neobsadí zemědělské oblasti a nezbaví se závislosti na dovozu potravin? Mají přece jakousi vojenskou převahu. Poté, co vyhnali barbary disponovali přece vycvičeným a zkušenným vojskem (srovnej situaci, jaká u nás nastala po husitských válkách).
Další věc je, že nepíšeš vůbec o tom, jaké je jejich manželství (přepokládám monogamní) a jeký je jejich vztah k ženám (tedy jestli je např. žena podřízena muži, jak je to u nás). Dále například nepíšeš, kdy je jedinec dospělý atd. To je, řekněme, celý komplex problémů, o kterých nepíšeš.
Poslední a nejdůležitější je ale tato výhrada: co jejcih vzdělávací systém? Ano, píšeš o univerzitách, ale co před tím? A co potom (tj. např. vědecké hodnosti atd. - jistě by měly velký význam). To je při tom něco, co by takovou společnost mělo de facto charakterizovat!
Přes to všechno dám 5* Jednak je to velice pěkně napsané a i celkem originální, a druhak to bylo v Dílně. já jsem to tam viděl, ale nechtělo se mi to číst. A proto to, že tam něco není (potažmo je) je spíše moje, než tvoje chyba.
Suk:
ad vzhled:
já si naopka myslím, že to, že tam bylo popsáno i prostředí (ze kterého ten vzhled de facto vychází) staví onen odstavec ještě na jakoby vyšší úroveň, než kdyby tam byl jen "holý" vzhled.
ad Vztah k ostatním rasám:
naopak to má co dělat s ultrasluchem. Nejsem žádný odborník na příslušný obor (vlsatně ani nevím, jaký obor to je), ale myslím si, že ultrasluch mimo jiné znamená, že krollové vnímají zvuk v mnohem širším spektru, než lidé. Takto rozvinutému sluchu musí jistě odpovídat i odpovidajícím způsobem rozvinuté sluchové centrum v mozku. Proč k tomu, že krollové mají kvalitnější sluch, než lidé, per anallogiam nevztáhnout i to, že zvuk - a tedy zejména hudba, jako, řekl bych, nejvyšší forma zvuku - má pro ně, a pro jejich kulturu, tak velký význam? Ve spojitosti s těmi šesti prsty a hrou na strunné nástroje, to představuje malý střípek geniality - což rozhodně v rubrikách nevidíme často. Nevidím jediný důvod, proč to shazovat. Právě naopak!
Historie:
ta jména a reálie jsou pouze proměnnými, za které si osadíš co chceš. Ona neexistuje historie, kterou by bylo možno en bloc dosadit do jakéhokoliv světa.
ad Hierarchie:
onen král je (a je to tam nepřímo napsáno) pouze reprezentantem moci soudní. Je to de facto pouze doživotně jmenovaný nejvyšší soudce. Soudci u nás jsou taky jmenováni "na furt".
Ten systém mi naopak přijde relativně propracovaný. Resp. propracovaný na laika - já nebo ty bychom ho zřejmě postavili trochu jinak :-)
Architektura:
sám asi víš, že paláce šlechty a velké domy obecně, stojí spíše ve velkých městech...
Adso - a právě o to mi tak trošku šlo - ten král prezentuje soudní moc a je na to jediný pro mnoho měst. Jak chceš poté efektivně soudit.
Ale nejspíš nemá cenu to dále řešit, je to detail a slovíčkaření a je vcelku jasné, že král v tomto pohledu byl míněn nejspíš jako vrcholný orgán soudnictív (jako je na např. Nejvyšší soud ČR) a přitom má v každém městě pověřené občany.
Tak bych to alespoň udělal já. S jedním soudcem je to totiže utopie :-)
Zdravím,
přesně takhle si představuji podobu příspěvku do rubriky rasy. Několik málo chyb, o nichž mluvil Suk, se vždycky najde...
Nesouhlasím s Sukovou námitkou vůči jednomu králi, protože zastává jen soudní moc. Vidíme u nich tedy poměrně moderní rozdělení moci.
Ještě mám poznámku k náboženství. Je riskantní se o něm zmiňovat, protože poznání a věda často vede k opouštění víry v bohy. Ve fantasy ale bohové mohou skutečně existovat a pak by vyšší poznání naopak víru jen upevnilo. Záleží to ale dost na subjektivním pojetí každého PJ a proto bych byl v tomto ohledu opatrnější.
Přikláním se k nejvyššímu hodnocení a doufám, že se kvalita tohoto příspěvku stane výzvou pro další autory.
S úctou Adso
Možná to má chyby. Já je nevidím. Originální rasa, perfektně propracovaná a dokonale vetknutá do světa DrD. Ani bych nepoznal, že není v pravidlech. Má svá specifika jako každá rasa... Moc se mi to líbí :-)
Rasy obyvkle nečtu, ale tuhle jsem si na Sukovo dopručení přečetl a musím říct, že mě jeho doporučení nezklamalo. Je to pěkné, hezky se to čte...
Často jsem se musel usmát na některými odstavci, nikoliv však ve zlém... Takováto "naivní" a "hodná" rasa v mnoha světech chbyí, nicméně jak řekl Suk, není to rovnou použitelné a je tam pár chybiček, nebude to tedy plné hodnocení...I přesto musím říci, jen tak dál autore...
Velmi chválím počáteční příběh, sice to není žádná skvělá povídka ani příklad užití, zato mě krásně naladila na čtení tohoto příspěvku a napnula na jeho pokračování.
Čísla mi přijdou vyvážená a nemám k nim žádnou kritiku. Je v nich např. hezky vystiženo, že Awamirové mají sice průměrnou odolnost, ale pokud se rozhodnou věnovat válečnickému oboru, pak se musí počítat s tím, že stavěni do bitev nejsou a tak mají postih. Snad ještě jen doplním, že 2-17 se určí jako 3k6 – 1.
Vzhled:
Zde již vidím drobný problém v nekomplexnosti příspěvku, pod tímto nadpisem bych čekal popisek jen vzhledu a ne prostředí ve kterém žijí – tím se příspěvek stává trošku nepřehledným.
Popsal jsi, že žijí na ledových plání, přesto mají pouze průměrnou odolnost, což mi z hlediska vývoje nepřipadá příliš logické. Stejně tak mi nepřipadá jako nejlepší nápad umisťovat do dlaní ochlupení (natož ochlupení ryšavé barvy, které je pro vývoj rasy na ledových plání dosti nepraktické). Ochlupení na dlaních se nejen u člověka, ale i u primátů nevyvíjelo z určitého důvod, který bude jistě shodný se všemi humanoidy, proto mi to i zde přijde lehce nelogické. Nicméně – žádné velké chyby.
Vztah k ostatním rasám:
Nevím, jak jsi přišel na to, že mají krollové výborný hudební sluch (který nemá nic společného s ultrasluchem).
Také nechápu, proč uvádíš, že mají krollové velké srdce, ale rád bych podotkl, že krollové jsou v průměru nejzlejší rasou, za kterou je vůbec možno hrát. Ale pokud to bylo míněno v jiné souvislosti, pak nemám námitek.
Historie:
Hodně vychází z předem nastavených reálií, které však mohou být pro každý svět jiný. Je to jistě lehko napravitelné a zaměnitelné, přesto bych raději uvítal něco univerzálního, nezávislého, něco, co se dá ihned vzít a použít, aniž bych musel něco přidávat do svého světa, nebo abych musel něco předělávat.
Způsob života
Obživa:
Opět se nejedná o žádnou chybu, ale jednoho dne jsem viděl reportáž o chlapci, který má šest prstů, což se mu stalo naprosto užitečným především pro hru na píšťalu, ale také pro vrhání a chytání různých věcí atp. (to jen tak pro zajímavost).
Rodina a společnost:
Jsme ve fantasy, nikoliv ve středověku, proto je dobré si pamatovat, že to, co je malá vesnice a to co je velké město může být pro každý svět naprosto jiné. Ve světě jednoho Pj může mít největší město světa 100 000 obyvatel a pro většinu okolního světa to bude nepředstavitelně velká metropole. Ve světě jiného pána jeskyně to může být klidně město s 1.000 000 obyvatel. Opět zde vycházíš z reálií svého světa, což sice navozuje příjemnou atmostféru, leč ubírá to příspěvku na snadném užití.
Trošku mi nesedí tvá počáteční zmínka o tom, že peníze pro ně nemají přílišnou cenu a poté vyprávění o tom, za jaké sumy kdo přestupoval z toho kterého oddílu a jak se vlastně chovají jak lidé na fotbale.
Hiearchie:
Vzhledem k prostředí, ve kterém awamirové žijí a vzhledem k tomu, jak špatné budou mít zřejmě možnosti cestování by mi přišlo spíše logické něco ve stylu městských států, než-li jednoho voleného krále pro všechny. Navíc si myslím, že awamirové jsou velmi inteligentní, proto by měli zřejmě složitější a propracovanější systém, než zvolit jednoho krále doživotně a utrum – to jen vede k atentátům atp.
Pokud jde o tebou přesně uváděná čísla, pak je zde zase problém relativnosti toho či onoho světa.
Architektura:
V palácích pro rodiny žijí i stovky awamirů… vzhledem k tomu, s jakými počty jsi počítal pro awamirská města a vesnice, tak by to skoro vypadalo, že jedno město obsahuje dva paláce a konec. Vesnice pak několik domů.
Zvláštní schopnost:
Ta se mi velmi zalíbila – není nijak přesílená, přehnaná. Naopak, je velmi praktická, originální a hratelná.
Celkově:
Příspěvek se mi velmi líbí, je v něm mnoho inspirace pro hru a já věřím, že mnohým doplní jejich vlastní světy. Přesto se v něm najdou drobné nedostatky, které mi spolu s faktem, že příspěvek není okamžitě použitelný, pro každý svět, se vším všudy brání dát plný počet a tak hodnotím solidní 4, kterou doufám autora jen motivuji k další kvalitní tvorbě.