Stromovci
Tadeáš Kolpík: Světem širým nádherným

Stromoví stávalo se stále hustším, veliké listy v rozložitých korunách bránily paprskům slunce v cestě k zemi. Dlouhé plazící se rostliny obepínaly každý kmen a jako obří hadi vinuly se do korun, aby nachytaly trochu světla. Na tmavých kamenech se zelenal měkký mech, skvící se právě stovkami malinkých kvítků. Koberec spadlého listí šustil pod našimi znavenými kroky a západ slunce s večerem byl nám byl stále bližší…

- Dne patnáctého

Vzhled

… Krok střídal krok, hvozdu nikde konce a celá výprava již unavena byla. Rozhodl jsem tedy najít místo k táboru.
Tu najednou všechno ptactvo utichlo. Toliko jsme si zvykli na všeliké švitoření, že nás překvapilo náhlé ticho. Ozvalo se osamocené vypísknutí. Strhnul se povyk a hejna roztodivných létavců se náhle vznesla z korun do vzduchu.
"Tygr…," zpanikařil Dan. Bleskově vše hodil na zem a strhl ze zad vyřezávaný samostříl. Rozklepán, jako by právě spatřil ducha, se jej snažil nabýt. Jan a Sanrik, po něm, ve chvíli třímali své zbraně. Marie zkoumala prales všude v kol, ruku na jílci meče. Však nenalezla nikterou lítou šelmu.
"Jdeme," křiknuv to jsem vyrazil dál. Ani kroku jediného jsem neudělal a hned v úleku strašlivém jsem stál. Přede mnou jakýsi hrozný netvor, snad člověk, snad zvíře, hroze mi svým krátkým oštěpem, skřípal zuby a vydával podivných skřeků.
Pomalým pohybem jsem se ohlédl. Neradostný pohled se mi naskytl. Čtyři netvorovi druhové drželi mé přátele ve stejné nezáviděníhodné situaci, jíž byla ta moje.
Nezbylo tedy ničehož, než čekání na osud nás, přátelských cestovatelů. Tvor přešlapoval skrčen v trávě, pokřikoval a mávaje oštěpem mi nedal volnosti ni jednoho kroku. Sledoval jsem pozorně každou jeho část, teprve tehdy uvědomil jsem si, jak moc podobá se on člověku.
Co do velikosti, necelých šest stop, postava malinko přikrčená, dokonale přizpůsobená pohybu ve větvích mohutných stromů, šplhání a obratnému běhu přes překážky, jež les straží pod nohy.
Nejvíce mne však zaujaly jeho podivuhodné šaty, možná zbroj; lépe pojmenovat jsem to nedovedl. Celé tělo jeho omotáno bylo hnědozelenými šlahouny jakési podivné, leč zajímavé, rostliny, jež obepínala jeho svaly, jak by rozdrtit je chtěla. Bez listí, však na hrudi protkaná tak, by tvořila ochranný štít. Na pohled tvrdá, pevnou kůrou potažená zbroj obtáčela se kol ramen a sbíhala dál po silných pažích do půli předloktí. Dále se proměnila zpět v ovíjivou rostlinu, jejíž stonky spředly síť, jež až k prstů, s tmavými drápy, konečkům sahala. Téže pevné nohy jeho obepnuty byly prazvláštní zbrojí.
Barvou tmavou kůže své splýval s okolními kmeny a jistě těžko nalézti bychom jej ve větvích mohli. Vlasů taktéž tmavých, však propletených dlouhými šlahouny splývajícími s hustou hřívou na záda. Jako tělo, stejně tak, kryla pozoruhodná rostlina i hlavu. Po drsné tváři bez vousů plazily se tenoučké vlásky stonků. Stékaly po silných čelistech a zaplétaly se do štítu hrudního. Z hlubin tváře opletené zelení zářily malé zeleně svítící oči. Jako sluneční záře skrz smaragdový drahokam hleděla na mne tato nádhera. Z pohledu očí těch přešel mne v mžiku všechen strach.
"Hrecgrhar !" Vzkřikl on hlasem skřípavým. V tu chvíli zhlédl jsem toliko nechutnou a opravdu nečekanou věc. Několik šlahounů pronikalo do jeho úst a jistě vedlo hluboko do chřtánu jeho. Polkl jsem ztěžka. Tolik mne to zarazilo. Kytka prohnilá; jistě trávila ty nebohé zaživa. Odvrátil jsem zrak od té strašnosti.
Listí v křoví zašustilo a náhle před námi stála další, jedna z těch nelidských osob. Byla jiná, a přesto jim tak podobná. Byla ženou. Lehká a rychlá, zvláštní, přesto však krásná. Stejná o něco světlejší rostlina objímala ladné křivky jejího těla. Hrudní pletenec zvednuv se pod silným nádechem, klesal s výdechem každým. Šlahouny z něj stoupaly přes výrazné kosti lícní a vstávaly za krkem. Zde spleteny byly v nádheru všech krás. Vějíř, jako pavích per zdobil šíji a krášlil hlavu korunou zelenou s kvítky něžnými na štědrý rozkvět čekajíce. V zelených očích život šlehal, síla a mládí...

…Přistoupila blíže a dlouho si mne prohlížela. Mnoho času bylo nyní k zhlédnutí jí z blízka. A další překvapivá věc naplnila můj zrak. Ta rostlina zakousnutá byla svými šlahouny do těla té nebohé. Jeden velký výrůstek přímo sál z krční tepny, další pak do velké trubice v ohybu paže byl zapuštěn.
Zvláštní, nevypadala ta dívka na strasti a bolesti. Byla spíš plná sil. Ani rány po útoku rostliny toliko znatelné nebyly. Jakoby - jakoby patřily tam odnepaměti…

- Dne sedmnáctého: Setkání

Velikostí jsou stromovci menší jak lidé; na výšku jim lze naměřit 165 - 185 cm. Průměrnou váhou je 65 - 90kg. Je nutno podotknout, že ač potravy mají dost, nebývají tlustí.
Stromovci dospívají kolem desátého roku života. Vrchol síly a zdraví nastává mírně po dvacátém roku. Ve čtyřiceti jsou již považováni za staré a jen ti nejšťastnější dovrší svého života až v 65 letech. Stáří se projevuje ochabnutím svalů, což má za následek shrbení postavy, šedivění vlasů a vytrácení mladého světla ze smaragdových očí.

Druhy stromovců

Počet stromovčí populace se stále snižuje, ale přesto jsou zatím rozšířeni po různých částech světa.
Po dlouhá tisíciletí vývoje se objevil v nejhlubších deštných pralesích malý nárůdek prvních stromvců. Byl to právě tropický druh, první ze všech. Když zpočátku jejich počet rostl, začali se z pralesů pomalu šířit do okolních oblastí; cestovali do nových míst a hledali nová útočiště.
Zákonitě se změnou prostředí se musela změnit i vlastní fyziologie stromovců. Tím se začaly vyvíjet nové mírně odlišné druhy.

Stromovec tropický

Absolutně prvním a základním článkem vývoje stromovců je tropický druh. Od něj se odvíjely všechny ostatní. Právě s tímto druhem se Tadeáš setkal. Vše o nich naleznete na dalších stránkách.
Tento druh je zvyklý na teplé podnebí a velmi těžce snáší teploty pod 5°C.

Stromovec mokřadní

Od tropického druhu se nejdříve vyvinuli stromovci mokřadní.
Jsou o něco menší a lehčí, jejich pleť je tmavě hnědá až černá. Jsou obtočeni tmavou načernalou rostlinou a jejich oči září spíše matně. Obývají teplé bažiny, mokřiny a podobná pro mnoho tvorů nehostinná místa.

Stromovec lesní

Jak se stromovci šířili více na sever, dostali se až do míst, kde rostou krásné zelené listnaté lesy.
Kůže tohoto druhu mírně zesvětlala a na jejich rostlině začaly v průběhu vývoje vyrůstat první malé lístky.
V listnatých lesích se jim dobře dařilo a tak jsou oproti původnímu druhu větší.
K přežití v těchto oblastech se musela vyvinout výdrž proti chladnému podnebí. To se podařilo a nyní se jim velmi dobře daří. Kdyby se však nyní vrátili zpět do hlubokých teplých pralesů, asi by se jim nevedlo šťastně.

Stromovec sosnový

Poslední vývojovou fází je stromovec sosnový. Jeho působiště zabíhá nejdále od pralesní domoviny. Obývá chladné jehličnaté severní a horské lesy.
Aby se vyrovnali s nehostinnými životními podmínkami, narostla jim řídká srst, povrch rostliny se zmenšil a z velké části zkornatěl, aby se teplo udrželo. Jednotlivé šlahouny vytvářejí tuhé jehličky, které umožňují dobré mimikry mezi jehličnatými stromy.
Kůže tohoto druhu nabývá rezavohnědé barvy, tělo je robustnější obsahuje více tělesného tuku pro udržení tepla.

Pozn.: S vývojově mladšími druhy se dále již nesetkáme, avšak s trochou fantasie si každý může na základě mého popisu prvního druhu vymyslet život a vlastnosti ostatních. Jednotlivé druhy se však v mnohém neliší, proto by neměl být problém upravit si vše k jejich obrazu.

Způsob života

Již se smrákalo. Rudá záře už jen občas probleskla baldachýnem korun vysokých stromů. Vedli nás stále k slunce západu. Neznámou krajinou hluboko do útrob džungle. Byli jsme jim jistě značnou přítěží, však trmáceli jsme se dál směr neznámého cíle.
Začalo pršet. Nejdříve spadlo pár kapek, po chvíli však hrnula se voda proudem dolů a máčela vše čeho jen se dotkla. Boty nás čtyř se bořily v blátě a sil ubývalo. Však průvodci naši nepolevili a nutili nás v chůzi dál a dál.
Celý promáčen odhrnul jsem z cesty velký pod přítěží vody prohnutý list. V únavě snad ze sil posledních já hledíce, otevřel se zraku mému obraz úchvatný.
Domov. Domov jejich vlastní. Snad v životě nic krásnějšího mé oko nezhlédlo. Krvavé světlo slunce západu odráželo se v páry oblacích, které stoupaly vzhůru kapkám deště vstříc. V hávu rudém, skvěly se kmeny stromů obrovských a mezi nimi široké palouky vysokou travou posety. Z matičky země zvedaly se do výše obří popínavé rostliny, ovíjely mechem obrostlé silné pně, sahaly až do korun a snášely se k zemi zpět tvoříce monstrózní, nádhery plná sídla průvodců našich. Prudký déšť bubnoval na listy velkých rostlin, jako protrhnouti by je chtěl, stékal po pletených stoncích, vodopádem padal přes balkóny skvostné a v malých stružkách klesal k zemi.Všude bylo plno květu krásného a ptactva hojnosti, jež nezalekla se deště žádného…

- Dne sedmnáctého: Příchod

…Ráno, po našem příchodu, přišli si pro nás naši hostitelé. Vydatný spánek v teplém a měkkém mechu pod šlahouny nádherných rostlin dodal nám nových sil. Mí přátelé měli z divných lidí lesa strach, však já -nepopsatelná touha po poznání, nutila mne věřit našim hostitelům a zjistit o tomto nárůdku co nejvíce…

…Vyšli jsme tedy z obydlí ven a následovali průvodce směrem středu jejich města. Rozhlížeje se kolem, zjišťoval jsem, jak velká je oblast zastavěná domy. Mimo volné prostranství zabíhalo několik příbytků mezi stromy pralesa. Nebylo to tolik velké, jako města lidí, která jsem navštívil, ale bylo tu pěkně. Tohle malé zastrčené místečko zdálo se mi samotným rájem světa.
Kráčeli jsme dál a na každém z nás ulpívaly desítky pohledů těch zvláštních lidí. Někteří se snažili přijít co nejblíže, aby poznaly ty, jež přivedli jejich lovci do města. Obyvatel kolem nebylo mnoho, snad stovka, možná dvě, ne více. Jako průvod kráčeli jsme vedeni jedním z mužů uličkou vysokých kapradin, vystaveni na odiv všem zvědavcům. Prošli jsme zelenou klenbou, jež probíhala mezi stromy, rázným krokem obešli jsme velké zelené kvetoucí budovy a pomalu jsme vystoupili na pahorek, jenž se zvedal na hranici hustého stromoví.
Zde, v plném květu nacházela se úchvatná vstupní brána do zeleného paláce. Zpletena byla ze zelených a hnědých často i loket širokých šlahounů. Velké srdcovité listy jak vodopád spadaly dolů natočeny směrem ke slunci. Mezi růžovými květy poletovali motýli a malincí ptáčkové sající dlouhým zobákem lahodný nektar.
Mí přátelé povětšinou nebyli vším nadšeni toliko co já, báli se stále těch zvláštních lidí. Snad to byla má zvědavost, snad důvěra. Nevím, však vydal jsem se dovnitř jako první…

…To vám byla krása. Obrovský prosluněný zelený sál dýchal teplem a prazvláštní vůní, jež neznají ni v Efereiských zahradách, tak libá a sladká. Místo sloupů široké kmeny velkolepých stromů, jež nesly úchvatnou klenbu zářící snad všemi barvami, co jich kvítí má. Na zdech šlahouny rudé, jak Dolnoříční víno, vily překrásné obrazce. Na zemi koberec měkkého mechu a ovoce různého všude kol; ach, jak tajil se dech z té nádhery.
"Therrgoh hen drreg craikg!" Vzkřikl náš až do teď mlčící průvodce, vytrhnuv mne ze zaujetí kývnul hlavou. Toto gesto zjevně značilo, abychom pokračovali. Držel jsem tedy krok, avšak stále pozoroval všechno krásné kolem, nemohouce se toho nabažit. Dokonce zapomněl jsem i na své přátele a ani nevím, jestli byli tehdy stejně tak uchváceni jako já…

…Minuli jsme malou studánku, jež vklíněna byla v mechovém sametu a vstoupili skrz závoj tenounkých rostlinných pramínků jsme do další místnosti. Všichni v tu ránu strnuli jsme úžasem.
Před námi v místnosti menší než sál předešlý, avšak zdobením ještě krásnější, seděla uprostřed na trůnu ze dřeva mechem vystlaném jejich královna. Krásná a přesto strašlivá. Její oči silně zářily, vějíř za hlavou a zelená koruna byly samý květ. Rudé velké květy jí byly ozdobou, jež předčila všechny šperky a drahé kamení, co jich trpaslíci kdy ze země vyzvedli. Dlouhé havraní vlasy propletené šlahouny jí spadaly z ramen přes trůn až na zem. Rukou hladila zvíře, jež se velké kuně podobalo a kolem ní létalo několik motýlů a nádherní zpěváčci poletovali a posedávali na trůně a vesele švitořili.
Kolem ní stáli další čtyři mužové, jež také vypadali velmi honosně. Neměli zbraně, jen tenké hole kolem nichž obtočena byla rostlina na jejímž vrcholu kvetla velkým jednobarevným květem. První měl na holi zářivě modrý květ, modrou měl též pomalovány paže tam, kde nedosahovala kůra. Druhý oděn byl v barvě žluté, třetí vlastnil sněhově bílou a čtvrtý střežil barvu vzácného smaragdu.
Všichni si nás s velkým zaujetím prohlíželi a bylo na nich znát, že se s lidmi nám podobnými nikdy nesetkali. Bylo ticho, mezi vzájemnými pohledy napětí lehounce jiskřilo. Nikdo nebyl sto začít nějakou řeč, i já, jakoby mi jazyk k patru přimrznul.
První slova pronesla ta, o níž domníval jsem se, že královnou jest. Pomalu zvedla hlavu a upřela na nás zrak svůj svítivý. Lehce, avšak vznešeně pokynula rukou a polohlasem cos zabručela. Muži kolem ní posedali se zkříženýma nohama na mechové vyvýšeniny, hole složili do klína a vyzývavě se k nám vzhlédli. Královna zopakovala pokyn a znovu vybídla nás tímtéž gestem.
První zareagovala Marie. Sedla si také na malý mechový pahorek. Po ní jsme tak učinili my - všichni ostatní…

...Dívaje se přímo do jejích pronikavých zelených očí naslouchal jsem řeči, jíž vedla. Přestože nerozuměl jsem slovu jedinému, zdálo se, že není čeho se bát. Již jen Dan se klepal strachem a nejistotou. Jistě stále přemítal nad vražednými sklony našich hostitelů a duchem letěla mu představa, jak na velkém listu přinášejí jeho, jako hlavní chod…

…Když její výsost domluvila začali se s ní bavit muži s květem. Radili se a přemýšleli, žvatlali a skřekali a co chvíli nás některý z nich změřil pohledem. Dlouho rokovali, až nakonec rada rozhodla. Všichni se vrátili na svá místa a jeden po druhém k nám promlouvali. Jistě věděli, že jejich jazyka neznaje nedokáže nikdo jim porozuměti, však přesto usneseno bylo, aby ortel nad námi vyřčen byl…

…Rada skončila, již rozhodnuto bylo co naším osudem se stane. Muž s oštěpem na nás pokývnul a naznačil abychom následovali jeho kroky.
Žádný z nás se nepokusil o útěk, nikdy nebylo mi jasné, zda oslabil nás strach, nebo důvěra v ty stromové lidi…

... S doprovodem dalších tří mužů dovedeni jsme byli v malé prostranství na mýtině mezi stromy. Slunce zde zářilo, jako na žádném místě města. Přímými paprsky dopadalo hebké světlo sluneční na lůžka navršená z velkých listů. Na čtyřech z nich leželi stromoví lidé. Třásli se ztěžka dýchali a jejich rostliny z většiny žluté a černé byly. Dva shrbení muži se šedivými vlasy stáli u svých nemocných, obkládali je listím pokrytým mastmi a oleji. Vedle lůžka každého postaveny byly nádoby z tmavé hlíny až po vrch naplněny průzračnou vodou.
Tu jeden muž vstal a pomalým krokem šoural se k nám. Když přišel dosti blízko všechny si nás prohlédl, zkušeným okem přeletěl naše postavy, avšak nepodivil se toliko a hned přešel do řeči s průvodcem našim.
Promlouvali spolu, ukazovali na nás a pokyvovali hlavami. Sledoval jsem je tak urputně, snaže se porozumět slovům jejich, až uniklo mi, že Marie se od nás vzdálila.
Když na mysl nám všem to přišlo, stála již u lůžka jednoho a cos lovila v kapse. Poté vytáhla malou lahvičku, sejmula zátku a sklonila se. Všichni stáli jsme jako omámení, i náš průvodce a jeho společníci hleděli nevěříce zraku svému.
Marie nalila pár kapek zázračného elixíru, jenž léčil mnohé nemoci a všeliké neduhy, do úst jednoho nemocného. Ten v tu ránu zamrkal, nadechl se zhluboka a posadil se. Jeho rostlina náhle ve světle slunečním zezelenala a vzchopila se…

…Pomocí touto mrzkou, dovršili jsme svého přijetí…

- Dne osmnáctého: Přijetí

Před polednem prvního dne po přijetí našem přivedeni jsme byli k hostině králů hodné. Na listech všech tvarů a velikostí byly položeny v trávě různé lahůdky, jaké jen prales mohl nabídnout.
Plody zelené, krvavě rudé i slunečně žluté zdobily chutnou tabuli, na níž už zbíhaly se nám sliny. Mimo ně však v listech leželi barevní brouci, syroví hadi a hlodavci, o některých ani tušení jsem neměl, že existují. Celý stůl v trávě korunovalo krásné maso zvěře vysoké. Kolem něj hřadovali oškubaní ptáci, jež naše křepelky připomínali.
Všichni čekali jsme jen až bude jídlo hotovo abychom si mohli nacpat vyhladovělá břicha těmito vybranými pokrmy…

…Avšak jak po chvíli jsem zjistil ohně nikde nebylo…

…S odporem jsme nedali na naléhání našich hostitelů, hltajících s blahým vrčením maso ze skoleného zvířete , a vzali jsme si jen z listů plných pěkného ovoce. I tak slušná to byla pochoutka. Nejvíce plodů bylo sladkývh tratajových, v zemích našich mědí vyvažovaných…

- Dne devatenáctého: Polední hostina

…Rozhodl jsem dnes z rána, že nebudu dále počítat dní, neb nemají v tomto ráji nijakého významu…

- Dne dvacátého, posledního zapsaného

Vlastnosti

…Pozice byly rozestaveny. Dvě rychlé a obratné mladé dívky seděly čekajíc vysoko ve větvích. Zbylí tři lovci, schováni v rozložitém křoví, s ostrými oštěpy vyčkávali na správnou chvíli. Abych mohl lépe vše zhlédnout, přelezl jsem na vedlejší větev. Poté bylo dlouho ticho...
Náhle se mezi stromy objevil tvor, jenž vzdáleně připomínal krávu s protáhlým čenichem, uprostřed nějž vznešeně nosil loket a půl dlouhý nebezpečně ostrý roh. Několik skoků za ním vyskočila z přítmí další stromovská žena. S pokřikem, hnala jej mezi stromy, přímo do nastražené pasti. Zvíře zmateně běhalo a v strachu klopýtalo o kořeny, jež vstávaly ze země.
Nyní dívky opustily svůj úkryt, seskočivše dolů z větví objevily se přímo před svou kořistí. Zvíře se polekaně vzepřelo, až drny trávy zelené kolem létaly, a zastavilo svůj úprk.
Strach se bleskem změnil v zuřivost. Zvíře zahrabalo v zemi, jako rozběsněný býk, a rozběhlo se v útoku na nebohé dívky. Ty se však nezalekly a stály na místě. Smrtící roh tehdy byl již jen pár s top od svého cíle, však lehkým skokem dívka uhnuvši jemu objevila se útočníku v zádech. Ten zmaten neúspěchem svým rychle změnil směr. Druhá dívka přikrčila se, jen okamžik, by ji roh rozťal vedví, přemetem svým zvíře obelstila a zmizela mu o oči.
Tvor zmaten, obrátiv se útočit chtěl znovu. Však v tu chvíli do zad padli mu tři bojovníci. Rychlými údery oštěpů svých ranili zvíře, by skolili jej k zemi. Z posledních sil rohatec švihnul hlavou a jeden z bojovníků odhozen byl na stranu. Zastaviv se o strom, až ozval se hrom, svezl se k zemi. Takovou ránu málokdo by přežil, však on vstal, a vyběhl zpět to boje. Mezi tím prorazil jeho přítel lovec obouručním bodnutím, zvířeti lebku…

-Na lovu zvěře divé

Vyvinuté smysly

Dnes jsem již po několikáté zahlédl, jak se lovci vydávají na noční lov. A jistě, jako ti předešlí s kořistí se vrátí …

- Letmé zamyšlení

Strastiplný život v pralese stromovce naučil rychlým a obratným reflexům. To však nestačí. Aby stihl stromovec utéct před nebezpečnou šelmou, našel a ulovil kořist, potřebuje také dobrý sluch zrak a čich. Zatímco zrak je jen nepatrně lepší, než lidský, čich a sluch se velmi dobře vyvinuly.
Jeho čich je obzvláště citlivý, dokáže odhalit druh a přibližnou vzdálenost všech zvířat, které stromovec alespoň jednou spatřil a měl možnost ucítit. Tento neomylný smysl zmerčí tvory až 50 sáhů daleko, pokud je vzdálenost větší (do 1 míle), je stromovec schopen určit směr a zhruba původce pachu.
Sluch je taktéž dosti posílený. Nejen, že dokáže stromovec slyšet zvuky s trochu nižžší frekvencí, jak člověk, ale uslyší i velmi tiché zvuky, kterých by si běžný člověk nevšiml. Obecně platí +10% k naslouchání a podobným hodům.

Stromovci a jejich rostliny

Záhada rostlin lidí stromových nenechala mne mnoho dní spát. Stále přemítal jsem nad smyslem počínání této zelené obtočnice…

…Došel jsem k zajímavému zjištění. Obtočnice prorůstá snad celým tělem lesního člověka. Je napojena na jeho krevní cesty, vbíhá do úst a jistě dál do útrob. Nic však nenasvědčuje domnění, že rostlina svého hostitele ovládá a žije na něm na úkor jeho života blahého…

- Hledání principu rostliny obtočnice

Za tisíciletí vývoje se fyziologie stromovců dosti změnila oproti běžným humanoidům. Jejich tělem prorůstá rostlina, která dříve jen rostla na jejich kůži a postupně přecházela do hlouběji do nitra původních předků. Stromovci jako celek jsou symbiózou člověka a rostliny. To znamená, že žijí spolu v soužití a navzájem si jsou prospěšní. Rostlina například chrání tělo, produkuje různé účinné třeba i léčivé látky apod. Naopak stromovec jako takový jí umožňuje "aktivní" pohyb a případně příjem živin.
Díky vývoji jsou již oba organismy na sobě tolik závislé, že by nedokázaly jeden bez druhého přežít. Tolik jednoduše a teď k přesnějšímu popisu.

Orgány: Jak již bylo napsáno u vzhledu, obtočnice je napojena na systém krevního oběhu. Krev tedy obsahuje nejen různé krvinky a organické látky, ale také prvky anorganické. Z toho důvodu nabývá krev stromovců sytě růžové barvy. Žíly a cévy nejsou přímo napojeny na cévní svazky rostliny. Spoje jsou odděleny vrstvou živočišných a rostlinných buněk, přes kterou se látky přenáší. Tekutiny se nemísí. Na tolik zůstaly ještě jednotlivé organismy odděleny.

Další napojení jsou na většinu tělních orgánů. Zvláště celý trávicí trakt je napojen na síť malých "kořínků" vylučujících látky, které zlepšují trávení, a umožňují lepší hospodaření s vodou.

Živiny: Obtočnice nemá kořeny zapuštěné v zemi, proto musí důležité živiny získávat z těla stromovce. Ten, aby je jí je mohl poskytnout, musí trochu více jíst, hlavně když roste. Není ale třeba zas tak závratného množství jídla. Dalo by se to přirovnat k hobitím jedlíkům. V pralese je však různého ovoce, zvířat a vůbec všelijaké potravy dosti, takže s tím problém není.
S propojením získávají stromovci vlastnost, kterou si sami ani moc neuvědomují a která se vyvinula bez nějakého podnětu. Když se náhodou stane, že je nedostatek jídla (což se stává málokdy), dokáží stromovci využít nashromážděných živin v rostlině a tím přežít až dva měsíce hladovění.

Dýchání a fotosyntéza: Další vynikající vlastností je schopnost přenášet látky pro jeden organismus ne tolik potřebné organismu druhému. Jak víme při dýchání je důležitý kyslík a odpadem oxid uhličitý. Rostlina ale oxid uhličitý zpracovává a zase nazpátek "produkuje" kyslík. Tohoto kruhu se dá dobře využít v mezních situacích. Stromovci tak dokáží být bez vzduchu až tři hodiny avšak pouze za přístupu světla. Ovšem jedny a ty samé látky nelze využívat donekonečna, to hlavně rostlinu, která nemá listy a musí vše provádět jen malým povrchem těla, velmi vysiluje, a tak stromovci normálně jako lidé dýchají, jen doba mezi dvěma nádechy je asi 15 vteřin.

Potřeba vody: Právě pro fotosyntézu je potřeba voda. Stejně tak ji potřebuje vlastní stromovec. Přísun vody tedy musí být zachován a to ve značné míře - 3-4 litry denně. Jako podle pravidel se počítá únava za dny bez vody, ale místo deseti si hráč připíše 15 bodů. Do pěti dnů bez vody stromovec umírá.

Choroby a odolnost proti nim: Přítomnost zvláštních látek, u člověka se nevyskytujících, způsobuje velkou schopnost tělesné imunity. Proto jsou stromovci jen výjimečně nemocní. Běžné lehké lidské choroby, jako rýma, kašel apod. se jich vůbec nedotýkají.
Avšak obtočnice může mít také své škůdce, například mšice, plísně atd. jež jsou mnohem nepříjemnější a mohou se rozšířit v hotovou smrtící epidemii.

Regenerace: Obtočnice, která zaujímá přibližně 75% celkového povrchu těla se při poškození dokáže rychle a účinně zregenerovat. Navíc vytváří zvláštní pro stromovce (případně i pro lidi) léčivé látky. Díky tomu se stromovec dokáže velmi rychle prokousat z téměř každého zranění.
Za každé dvě hodiny se mu vyléčí jeden život. Léčení během odpočinku se samozřejmě počítá také.

Léčení: Stromovci jsou přeci dosti rozdílní a jejich zdraví záleží i na stavu jejich rostliny. Hraničář jiné rasy nemá dost znalostí o léčení stromovské rostliny. Proto je účinek jeho kouzel o čtvrtinu menší (tedy stromovec je vyléčen za 1/3, zaokrouhleno nahoru, běžně hraničářem vyléčených životů), to samé platí i u lektvarů.

Odolnost vůči jedům: Promísením krve s látkami koloběhu rostliny vznikájí u stromovců chemické látky, které zabraňují šíření škodlivin v těle. Tím neutralizují i většinu slabších jedů.
Při hodu proti pasti na účinek jedu mají stromovcové bonus +3.

Krunýř: Díky svému rostlinnému krunýři, který zpevňuje hrudní koš, ramena, část nohou a paží, vydrží stromovci více, než člověk beze zbroje. Proto při přestupu na každou 6. úroveň (6,12,18,…) se zvedá jejich kvalita zbroje o 1.

Rychlost růstu: Nakonec je třeba upozornit, že obtočnice není nijak kouzelně rychle rostoucí. Nelze tedy aby stromovec kolem sebe šlehal šlahouny nebo něho vystřeleným úponkem v okamžiku svázal. Rychlost růstu stromovské rostliny je stejná jako u normálních rostlin.

Ovládání rostliny: Rostlina je samostatný organismus a stromovec ji nemůže nijak ovládat.

Pozn.: Je možné, že jsou zde věci, které moc neladí s biologickou vědou a znalostmi z ní pramenících. Berme to ale tak, že ve fantasy je téměř všechno možné a příroda je velmi schopná čarodějka.

Jazyk řeč a písmo

…Zatím stále není možno dorozumět se jinak, než posunky. Neznám podobného jazyka. Snažím se porozumět, však nejde o vůbec snadnou věc. Pár slov jsem již pochytil, není to však při dorozumění příliš nápomocno…

…Pln chrčení, mručení a vrčení, doprovázen skřeky a hvizdy; takový je jejich jazyk. Zvláštní, jak by napodoboval všední zvuky pralesa. I znění hlasu je jiné, snad to mají za následek šlahouny, jež vedou jistě i hlasivkami. Tolik výkyvů a změn, jež jejich jazyk obsahuje, se nelehko poslouchá, ale po jisté době si na něj lze zvyknout…

…Zjistil jsem též, jak uchovávají primitivní písmo pro potomky své. Z tvárné jílovité hlíny placku utvoří a ve chvíli mají pergamen či plátno, do nějž ryjí jehlicí gigantické borovice znaky, jež stopy ptačí připomínají. Rozdílných znaků našel jsem toliko tří tuctů, avšak jejich rozluštění zůstává nám stále záhadou…

- Dorozumění

Stromovci se za určitých okolností dokáží naučit jakémukoli jazyku. Sice jejich výslovnost a vůbec hlas jsou odlišné, ale přesto není učení se cizím jazykům tak těžké. Naopak jakákoli jiná rasa by měla být schopna naučit se jazyk stromovský.

Postřeh

…Zajímavé, jak rychle naleznou ty nejzralejší…

- Česání tratají

Stromovcové žijí v pralesích, daleko od civilizace. Své okolí dobře znají a mohou lehce najít a poznat většinu rostlin a živočichů, některé kameny atd. ze své domoviny (pokud k něčemu takovému dojde měli by mít bonus +10% oproti ostatním). Na mechanismy a objekty NEMAJÍ žádný bonus.
Může se stát, že nevyrůstají v pralese (resp. ve volné přírodě), potom nikdy nenabudou výše uvedeného bonusu.

Povaha

…Ach, jak milí umějí být. Pohostinní a přátelští. Avšak nechtěl bych vyrušit je při lovu, všichni jsou tehdy nabroušení a jistě mohl by zasáhnout mne zbloudilý šíp některý.
Jsou nebojácní a jejich odvaha nutí je často k projevům velmi riskantním. Nejednou viděl jsem, jak mladé děti škádlí rožce velkého. Stejně tak dospělí lovci udělají pro ulovení kořisti věci, jež pro lidi smýšlející nikdy nepřipadnou v úvahu.

- Trocha zamyšlení

Původ

…Zrozeni ze samotné matky země. Dětmi slunce, vody, oblohy a všeho života. Žádná síla jiná nedokázala by stvořit něco tak úžasného, jímž jsou ti, jenž nazval jsem je nyní stromovci…

- Života krása

Zbraně

…Svou pouť po táboře završil jsem návštěvou místa, kde lovci dva umě vyráběli nové zbraně pro lepší lov. Jeden kamenem ostrým ořezával a zahlazoval černé dřevo již skoro hotové luku, jemuž snad už jen tětiva chyběla. Dobrá práce to byla. Bez zdobení zbytečného, stvořil mistr v umění svého kvalitní a jistě velmi účinnou zbraň, jejíž střely daleko se ponesou a mohutná zvířata skolí vždy jednou ranou…
Ten stromovec druhý přivazoval k připraveným klacíkům sluncem vybělené velmi ostré hroty, jež z kostí rybích byly vyrobeny…

- Za poznáním řemesel

K přežití se naučili stromovci využívat různých nástrojů, ze kterých se časem vyvinuli celkem primitivní zbraně. Jak už bylo řečeno, oheň a tím pádem ani kov neznají, tudíž si musejí vyrábět zbraně z přírodních materiálů.
Základní surovinou je dřevo, kterého je všude dosti různých druhů a vlastností. To stromovci dobře vědí a proto si dávají záležet na výběru právě toho nejlepšího dřeva.
Hned další jsou kameny, většinou jde o křemen, který lze štípáním velmi dobře zostřit. K připevňování kamenů k oštěpům a hrotům šípů a k tvorbě tětiv luků se používá provazu, upleteného z pevné travnaté rostliny.
Při tvorbě šípů používají stromovcové velkých rybích kostí štítovky obrovské, zbroušených a upravených tak, aby vytvářeli hrot s jednou stranou prodlouženou ve zpětný hák. Ty se dosti používají při lovení s jedem či paralyzačními přípravky. Pórovitá kost jed dobře nasaje a po vniknutí do rány se často zalomí, což umožní jedu dobré proniknutí do těla kořisti.
Jako rodová zbraň se dá teoreticky považovat každá, kterou stromovci vyrábějí (tj. dlouhý luk, oštěp, kyj, prak, kamenný tesák (2/-1)). Hráč si může vybrat, nebo mu ji PJ určí, ale vždy jen jedna zbraň může být rodová.

Zbroje

Stromovcové nenosí nikdy zbroj, jejich rostlina potřebuje dýchat a být volná. Ve zbroji se cítí obtížení a nemotorní. Když si ale přesto stromovec zbroj oblékne, díky nezvyku se v ní pohybuje s obratností o 1(vycpávané, kožené), 2(šupinové kroužkové), 3(plátové, rytířské) menší. Navíc mu únava přibývá o polovinu rychleji (na každé dva body jeden navíc).
Dalším problémem je náchylnost obtočnice k vadnutí, pokud nemá dostatečný přísun světla a čerstvého vzduchu. A zrovna zbroj v tomto škodí nejvíce. Velká část těla je totiž přiléhavě pokryta kůží, nebo kovem a to rostlině nesvědčí. Neznamená to však, že po jednom dni nošení rostlina uhyne.
Tak se stane zhruba po dvou až čtyřech dnech téměř ustavičného nošení (12 hod denně). Pokud si stromovec vezme na hodinu zbroj do boje (jako že to je velmi vzácné) je to celkem v pořádku a jeho rostlina zůstane bez újmy. Čas delší jak zhruba dvě až tři hodiny už je celkem nepříjemný a obtočnice, sice pomalu ale jistě, ztrácí síly.
To se může projevovat různými způsoby: nevolností, ospalostí, silnou únavou. Navíc se třeba postavě neléčí po odpočinku životy a podobně. Na každého stromovce to působí jinak. Většinou se ale příznaky projevují postupně.
Jakékoliv oblečení se bere jako vycpávaná případně kožená zbroj se všemi postihy.

Za vůní lesních dobrodružství

Stromovský národ žijící v uzavřené společnosti si vytvořil vlastní rozdělení práce a povinností. Od toho se odvíjejí nová povolání, běžná právě pro příslušníky rasy stromovců.
Povoláním pravidlovým se nejvíce podobají dvě, pro chod kmene takřka nepostradatelné: lovec a stromvěd.
(Jiná rasa se nemůže naučit tato povolání, protože nemá ty vlastnosti, které stromovci běžně ovládají.)

Tato povolání jsou oproti těm pravidlovým slabší, to proto, že stromovci nejsou na takové úrovni vývoje, aby ovládali magii a mistrná bojová umění. Stačí jim pouze schopnost lovu, aby si zajistili potravu, dovednost léčení a něco málo duševního uspokojení.

Lovec

…Tětiva k prasknutí napnutá, pevná ruka v zvláštní souhře s okem zelenavým. Prsty povolily ve správný čas a šíp zasvištěl…

- Znovu na lovu

Popis: Jak již jméno napovídá lovec je stromovec, který se zaměřil na lovení tolik důležité potravy. Umí poznávat stopy, ví jak se která zvířata chovají a dokáže využít jednoduchých zbraní k rychlému smrtícímu útoku. To vše z důvodu, aby jeho kmen nemusel jíst jen nasbírané plody.
Prales je však místo nehostinné a žije v něm mnoho krvelačných šelem. I na ochranu před nimi se kmeni lovec hodí.

• Základní vlastnosti: Síla 12-17, Obratnost 13-18 (i když by šlo rovnou upravit rozsahy o hodnoty oprav, je vše v základním - pravidlovém tvaru pro lepší orientaci)
• Zkušenosti a úrovně: jako válečník
• Zbraně a zbroje: Lovec užívá běžných přírodních materiálů ke tvorbě zbraní. Běžně nosí různé oštěpy, klacky a nože. Nikdy však na sebe nevezme žádnou zbroj, ta by jej tížila a znemožňovala mu pohyb.

Výroba zbraní: Lovec si dokáže bez problémů vyrobit vlastní kopí, luk nebo jiné přírodě blízké zbraně. Solidní luk si lovec vyrobí za 5 dní a udělá 20 šípů za den.

Maskování: Splynutí těla s okolním porostem umožní lovci dokonalé mimikry, vytvořené jeho rostlinou. Dokáží se maskovat téměř kdekoli ve volné přírodě a prostředí podobající se lesu. Pravděpodobnost má o 5% větší, než zloděj na stejné úrovni se dovedností schování ve stínu. Jako u neviditelnosti se může někdo pokoušet jej hledat. Potom se bere jako objekt a nápadnost je -15%.

Stopování: Stejně jako hraničář umí lovec skvěle stopovat. Navíc je mu výhodou velmi dobrý zrak a čich. Ve volné přírodě má lovec pravděpodobnost o 10% větší, než hraničář. Naopak v uzavřeném prostoru má postih -5%.

Vycítění nebezpečí: Již od stání se lovcem učí se stromovec rozvíjet svůj smysl pro vycítění nebezpečí. Přiblíží-li se k němu nějaký tvor na vzdálenost -úroveň- metrů, lovec jej okamžitě vycítí a pozná o jaký druh jde a zhruba co má v úmyslu.
Stane-li se však lovec kořistí nějakého predátora (nemusí jít nutně jen o zvíře, jeho instinkt zareaguje na zvýšené napětí v okolí a uvědomí lovce o nebezpečné situaci. Vzdálenost je tentokráte 10+úroveň metrů. I v tomto případě zjistí stromovec druh a úmysly predátora.

Běžná znalost léčivých bylin: Při lovu se může často stát, že se lovec zraní. Pokud je sám, musí se nějak dokázat ošetřit. Je-li v pralese, nebo lese své domoviny, může se pokusit najít léčivé býlí, jež jej může částečně vyléčit. Této schopnosti mohou využít i u léčení jiných stromovců. U příslušníků jiné rasy je jiná fyziologie a bylinky by nemusely správně účinkovat.
(Nebudu zde vypisovat jednotlivé byliny, ani jejich účinky, věz jen že příroda je moudrá a rozmanitá a lze v ní najít lék téměř na cokoli. Pokud si chceš nějaké speciální léčivky vymyslet, nikdo ti nebrání, jen je zbytečné to zde popisovat. Vesměs u lovců platí, že bylinky by měly účinkovat pomalu (tak přes hodinu), mohou neutralizovat slabší přírodní jedy a vyléčené životy by neměly přesáhnout hranici 10-ti. Tady to nechám na PJ a hráčích a jejich fantasii.)

Vypětí sil: Lovec musí být rychlý, aby stačil dostihnout svou mnohdy velmi rychlou kořist. Umí se vyburcovat natolik, že je na malou chvíli mnohem rychlejší a silnější. Na dobu pěti kol se jeho síla a pohyblivost zvýší o 1. Navíc si ale přičte za každé dva body únavy, které mu přibudou během daných pěti kol, ještě jeden navíc.
Na 6. úrovni si dokáže zvýšit pohyblivost o 2. Na dvanácté úrovni získá během vypětí sil 3 útoky za dvě kola, ale za každé tři útoky mu přibude bod únavy. S osmnáctou úrovní se jeho síla zvýší až o 2 stupně a používat může 2 útoky za kolo. Na dvacáté čtvrté se jeho pohyblivost zvýší o 3, počet útoků se zvýší na 5út. za dvě kola a dokáže vypnout síly až na dobu sedmi kol. Na třicáté je již až nepředstavitelně schopný a se svým tělem dovede hotové zázraky; síla se zvedne o závratné tři body a pohyblivost o 4 a lovec vydrží ve vypětí celých devět kol.

Šplhání po stromech: Při lovu je důležitý rychlý pohyb, to umožní třeba i přeskakování z větve na větev nebo shoupnutí na liáně. K tomu je ale nutné aby uměl lovec dobře šplhat. Tmavé černé drápy jsou mu k tomu dobrým vybavením. Šplhání po stromech je pro lovce již tak samozřejmé, že se v něm již odmalička cvičil. Na strom, nebo dřevě podobný materiál dokáže vylézt ze stoprocentní úspěšností. Po jiných materiálech šplhá stejně jako zloděj na téže úrovni.

Bojový bonus: Jako válečník i lovec získává bonus k útoku. Navíc je cvičen všestrannosti, což je v hlubinách lesů často potřeba. Na všechny zbraně, podobné kopí, oštěpu (i vrhem), noži a dále na všechny luky, hole a palice získává od páté úrovně bonus +1 na útok. Tento útok se na šestnácté úrovni zvýší na +2 a dále již neroste.

Stromvěd

…Tahle bába kořenářka dobře věděla co dělá, jen kdyby to dítě tolik nekřičelo…

- Při léčení

Popis: Stát se stromvědem není jednoduché, vyžaduje to dlouhé učení se bylinkám, kořínkům a dalším třeba i zvířecím ingrediencím, které poté používá k různým účelům, tam kde je třeba.
Dobrý léčitel, rádce a "věštec" se jistě ve kmeni hodí. Příroda je nesmlouvavá a i když jsou stromovci pro život v pralese dobře vybaveni, občas se přihodí nějaké to zranění. A to je právě práce pro stromvěda.
Avšak i v dalších věcech může být užitečný. Kdo jiný než on umí tak dobře připravovat jedy a uspávadla na hroty šípů? Málokdo…

• Základní vlastnosti: Obratnost 13 -18, Inteligence 11-16
• Zkušenosti a úrovně: jako hraničář
• Zbraně a zbroje: Ze zbraní snad jen obyčejná hůl, či prak a zbroj vůbec nepoužívá.

Čtení a psaní: Málokdo ve kmeni umí psát, avšak u stromvěda je znalost písma dosti důležitá. Mnoho hliněných destiček bylo popsáno zkušenostmi jeho předchůdců. Samozřejmě by si mohl vše pamatovat a taky se tak děje. Jenomže i stromovec někdy, zvláště na stáří, zapomíná a znalost písma se mu jistě bude hodit.
Proto, když se stává stromvědem musí se naučit číst a psát.

Výroba léčiv: V pralese se najde přehršel roztodivných bylinek různých účinků. Některá umí zastavit krvácení, jiná vyléčit střevní potíže. Dobrá mast umí zahnat bolest, jemný prášek uspat v klidný bezbolestný a blahodárný spánek. Stromvěd se naučí používat zvláštních schopností těchto rostlin. Pozná také účinky částí některých živočichů a jejich použití.
Z těchto znalostí dokáže vytvořit různé masti, prášky, lektvary, kapky, oleje, které umí lecos vyléčit nebo neutralizovat slabý přírodní jed. Hledání takových bylin trvá dlouho, ale stromvěd si sebou vždy nosí nějaké váčky, hliněné flaštičky a kelímky, ve kterých má uloženy své léčebné pomůcky.
Stejně jako u lovce platí, že ne každá bylina má stejný účinek na stromovce i na člověka. Neuvážené použití může být i nebezpečné. Stromvědi však mnohdy léčí i zraněná zvířata (které zrovna nejsou k snědku), mají tedy i slušnou znalost v savcích. Lidem tedy mohou podávat "zvířecí léky".
Bylinky mohou mít sice zázračné účinky, ale nic není hned a příroda pracuje pomalu. Účinky se normálně projevují od několika minut až po dny trvalého užívání. Léčení utržených zranění však není jednoduché léčit tak jako lektvarem - okamžitě. Léčením nejsilnějšími bylinami lze za hodinu vyléčit až za 15 životů. Takovéto rostlinky jsou ale vzácné.

Výroba jedů: Podobně jako u léčení zná stromvěd postupy při míchání a získávání jedů. Jed zase může mít různých podob; od prášku, přes mazlavou hmotu až k tekutině.
Jednotlivé jedy zase nebudu vypisovat. Jelikož mnoho alchymistových jedů je přírodních, můžeš hledat inspiraci tam. Nejsilnější jedy jsou stejně z muchomůrek a žab, můžeš tedy od alchymisty odkoukat i sílu jedů. Zase je ale třeba to se zraněním tolik nepřehánět.
Do této skupiny můžeme teoreticky zařadit i různé paralyzační a uspávací přípravky využívané často při lovu. Zde zase záleží na fantasii a na PJ, jak silné jedy ti povolí.

Další zázračné přípravky: Stromvědové, jak už jejich název napovídá se vyznají ve stromech a rostlinách vůbec. Znají jednoduché recepty na namíchání hnojiv, po kterých rostliny rychleji rostou a dozrávají, vodiček, které naopak růst zbržďují, nebo hubí plevel a různé podobné zvláštnosti co fantasie a příroda dá.

Znalost těla stromovského: Stromvěd zaujímá v kmeni místo léčitele a proto musí být schopen nalézti příčinu zlé nemoci zajistit zlomenou kost a podobně. Učí se tedy poznávat jednotlivé části těla a jejich účinné léčení.

Věštění: Další úlohou je pomoc při duchovní morálce kmene. Proto na sebe přebírá titul věštce. Hodí se přece mít ve kmeni druha, který řekne, jestli bude lov úspěšný, přijdou-li deště a kolik ovoce vyroste.
Ono to nemá s magií a věšteckým umem nic moc společného. Je to jen takový odhad ověnčený tradičním rituálem.
Celé se to počítá následovně: PJ určí pravděpodobnost s jakou by se mohl průměrný člověk trefit ve svém odhadu k tomu přičte ještě stromvědovu inteligenci, úroveň a hod 1k10 (stromvěd toho o přírodě jistě hodně ví). Tímto dostaneš pravděpodobnost, s jakou bude stromvědova "věštba" pravdivá.
Samozřejmě, pokud má stromvěd vyvěstit ANO, nebo NE, je pravděpodobnost mnohem vyšší, než kdyby určoval třeba počet ulovených kusů, délku období dešťů, nebo počet narozených dětí v příštím roce.

Pozn.: Jistě sis všiml, že u stromvěda nehrají skoro žádnou roli úrovně. Jistě by šla vypracovat nějaká složitá pravidla pro výrobu jednotlivých přípravků, avšak to by zabralo až moc místa a celkem zbytečně. Nechávám tedy na PJ, jakých schopností dovolí stromvědovi na jednotlivých úrovních. Základy všech schopností by měl znát již od úrovně první, ale postupně se v nich bude zdokonalovat a postupně zjišťovat, jak je příroda rozmanitá a jaké všeliké její využití se naskýtá.

Základním a jediným důležitým pravidlem však zůstává, že lovec ani stromvěd nesmí být komplexně silnější, než jim nejvíce podobná povolání na stejné úrovni.

Civilizovaní dobrodruhové

Národ stromovců, jak již bylo mnohokráte zmíněno, žije hluboko v deštných pralesích, s civilizovaným světem se snad nikdy nesetkal a to je hlavní důvod, proč se těžko stávají pravidlovými povoláními.
Na druhou stranu ve fantasy je téměř všechno možně, a tak se také může za různých okolností stát, že se stromovec dostane mezi národy vnějšího civilizovaného světa. Proto zde uvedu určité pravidlové změny pro stromovce, jako povolání.
Když už stromovec žije mezi příslušníky jiných ras, naučí se žít podobně. Jistě se změní jeho pohled na svět, způsob života,…
Dokáže se prakticky věnovat jakémukoli povolání. Nejvíce však jsou ta, která nějakým způsobem lnou k přírodě (hraničář a jeho obory a částečně i jednoduchá alchymie). Díky nevysoké inteligenci je vzácnost nalézt mezi stromovci nějakého kouzelníka, či theurga.

Válečník: Speciálním výcvikem se dá zlepšit výdrž při nošení zbroje. Na druhé úrovni se postih za obratnost snižuje o jedna, tudíž vycpávané a kožené brnění již nosí bez postihu. Po přechodu na 7. úroveň se snižuje postih o dva a únava přibývá na každé 3 jeden navíc. Na 15. úrovni je již stromovec válečník natolik odolný, že se mu obratnost nesnižuje a jeden bod únavy navíc přibude až po 5 bodech únavy při nošení.

Hraničář: Vrozená vlastnost dodává hraničáři při stopování bonus 10%, ovšem jen pokud hledá venku. Kouzlo maskování je schopen provádět již od 5. úrovně.

Alchymista: Odolnost vůči jedům zůstává, ale k ní se ještě přičítá bonus +3 uvedený výše. (2*odl+3)

Kouzelník: Snad jen, že si stromovec nerad povolává ďáblíka. Lepší je kočka či havran - jsou "přírodní".

Zloděj: Převleky: Stromovec je mezi ostatními rasami velmi nápadný svýma svítivýma očima a rostlinnou částí těla. Postih 8%.
Nenápadnost: Stejný problém, jako u převleků; postih 10%. (Neplatí mezi členy jejich rasy)
Imitace hlasu: Z důvodu jiného znění hlasu mají postih 5%.
Šplhání po zdi: Stromovcové mají hnědé poměrně tvrdé drápy, které jim umožňují dobře šplhat. Získávají tedy při šplhu bonus +15%.
Skok z výšky: Tato rasa je zvyklá pohybu ve větvích vysokých stromů a vůbec pohybu přes překážky pralesa. Obtočnice navíc zpevňuje jejich tělo a dopad není tak tvrdý. Pokud se stromovský zloděj pokusí skočit z výšky má bonus +10%
Pozn: Smysly stromovců se neprojevují na opravách zlodějských schopností. Zlepšení zlodějových smyslů funguje normálně.

Epilog

…Přišel čas, nové cesty a nepoznaná místa mne volají a srdce stále méně tíhne k tomuto již známému kraji. Je toho ještě tolik co bych chtěl vidět a čas života tak krátký…

-Čas odchodu

Pokud se vám podařilo prokousat se množstvím textu pro běžnou rasu nebývalého, měli byste již znáti většinu informací o národu stromovců. Je však mnoho dalšího, co jsem nechal skryté či jsem jen lehce naznačil. Máš-li vlastní fantasii a nápadů spoustu, dotvoř si či změň, co bude třeba. Pravidla a popisy zde napsané nejsou k tomu aby se striktně dodržovaly. To by vytvořilo až nudnou jednotvárnost. Ber můj náhled jen jako příklad, jak podle mě má vypadat rasa se vším všudy. DrD je hra hlavně o fantasii, proto se snaž ji co nejvíce využívat a vytvořit tak unikátní rasu, která má ve stromovcích jen nějaký ten základ.
Různé kmeny mohou mít jiné zvyky a způsoby, mohou být menší a rychlejší. Co my můžeme vědět o tom, jaký má prales a tisíciletí vývoje na všelijaké tvory vliv.

Například povolání jsou záměrně jen v základní, jednoduché formě. Podle svého si je uprav přidej další schopnosti a vytvoř tak pěkné ale !vyvážené! povolání. Stále však měj na mysli to, zda tebou navržená věc spadá do stromovského života. Například nemůžeš po stromvědovi chtít, aby vyvolával elementály. Nemá na to patřičné vědomosti, které mistři theurgové získávají dlouhými roky učení. Proč by ale nemohl vyvolat ducha lesa, který se zjevuje v podobě velkého hada s dvaceti očima a dvěma ocasy. Na vysoké úrovni jistě, sice půjde o nějaký primitivní rituál, jehož samou podstatu bude těžko stromvěd znát, ale coby nemohl. Věz však, že takový duch si jistě pamatuje a pokud jej někdo probudí, asi bude naštvaný a jen tak si zase lehnout nepůjde…
To vše může stromovec zvládnout, samozřejmě musí svolit tvůj PJ, ale k čemu by mu to bylo? Žije si sám v poklidu, loví zvěř a raduje se z každého dne života. Není to krásný pocit nechat svého hrdinu potýkat se s běžnými nástrahami přírody. Proč z něj dělat nepřemožitelného zabijáka co plení dračí hnízda a tluče nekromanty; nebylo již toho dost?

Jistě sis všiml, že jsou se stromovci dosti vymykají pravidlovým rasám. Jsou sice napsaní tak, aby se s nimi dalo hrát jako hráčské postavy ale mají hodně nevýhod a omezení, které nemusí být v jednotlivých dobrodružstvích zrovna nejlehčí překonat. Těžko se stromovec uplatní v družině, jež se navleče do zbroje, dva dny mlátí v jeskyni a přitáhne nějaký ten poklad. Určitě se ale hodí použít stromovce jako cizí postavy do nějakého dobrodružství. Záleží na každém, jakou cestu zvolí.

Nečekám, že moc lidí bude za tuhle rasu hrát, ale budu rád, když se stane alespoň inspirací pro ostatní tvůrce…

Poděkování

Za dobrou kritiku a výraznou pomoc děkuji:
PardGalenovi, jenž čte snad všechno co napíši a dokáže velmi dobře zhodnotit, jednomu z nejlepších pisatelů povolání Vedrovi, zelgarisovi, že se snažil nakreslit mi obrázky (třeba někdy budou:o)), příteli Armonovi a bratránku Elleasovi, jenž se překonal a prokousal se tím kvantem textu.

A nakonec děkuji všem, co si moji rasu přečtou a něco z ní získají.

-Erric