Den zpátky
| Autor: | Nathaka |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Nebýt jednoho fatálního omylu, byl by tento den připomínán jako den, kdy se osvobodili Vlkohlavové. Předešlé měsíce byla rebelie plánována a dopodrobna připravována. Vše šlo hladce. Místo toho, aby však Vlkohlavové tento večer slavili znovunabytí dlouho ztracené otčiny, darovali jediným špatným rozhodnutím moment překvapení svým utiskovatelům, Haltékům.
Tím špatným rozhodnutím bylo, jak už tomu v našich dějinách bývá, rozhodnutí ušlechtilé. Když jeden haltécký gardián nahlédl do plánů připravované vzpoury a krátce nato byl zajat, nebyl okamžitě a bez milosti zabit, aby jeho duch spočinul v pokoji u našich nohou. Místo toho byl spoután a uvězněn. Z okovů i vězení však dokázal uniknout.
Protože Vlkohlav byl pro Haltéka symbolem nejen bestie, zvířete a otroka, ale také ukrutné síly a divokosti, Haltécká sněmovna se rozhodla nenechat nic náhodě. Jakmile se o plánech Vlkohlavů dozvěděla, sáhla po svých nejmocnějších zbraních.
Už několikrát za poslední roky se totiž stalo, že staletími prověření gardiáni zvítězili v bitvě jen s obtížemi, kvůli svým nízkým počtům. Při potlačování rozsáhlé rebelie mohutných a neohrožených Vlkohlavů taková situace hrozila více než kdy jindy a poprvé v historii našeho světa se mohlo stát, že by Haltékové byli dokonce poraženi.
Něco takového nemohli dopustit, neboť jen současná neporazitelnost jim zaručovala loajalitu ostatních ras v jejich područí. A právě proto neměli tuto rebelii potlačit gardiáni a chrliči, jak bylo dosud obvyklé, ale psiotechnici. Byla to naprosto nová, neokoukaná forma válečnictví. A Vlkohlavům nedávala mnoho šancí.
Nechápejte nás špatně. Může se zdát, že navzdory nám uložené nestrannosti stojíme v tomto vyprávění na straně Vlkohlavů. Že si přejeme, aby se byli osvobodili. Můžete se domnívat, že litujeme jejich ušlechtilosti v momentě nejvyššího ohrožení, ba že si dokonce přejeme, aby v tu chvíli byli nemilosrdní a zvěda popravili. Není tomu tak.
Je sice pravdou, že Haltékové se neštítili využívat všech surovin a prostředků, kterých se jim zamanulo, a chovali se velmi bezohledně jak k ostatním rasám, tak i k nám. To ale není nic, co bychom jim vyčítaly. Máme je stejně rády jako Vlkohlavy, jako kteroukoliv další civilizaci v tomto krásném a skomírajícím světě. Ale i když se snažíme sebevíc, nemůžeme nebýt posmutnělé nad výsledkem jejich milosrdnosti. Díky ní umíráme.
Mimoto, náš názor neměl vliv na to, co se dělo dál.
***
Jak některým z vás, kteří nás posloucháte, napovídá název, psiotechnici zakládali sílu svých jednotek na kombinaci vyspělé haltécké techniky a vlastní silné vůle. Její použití se dalo v některých případech považovat dokonce za druh magie, jakou běžně vládnou jen pralesní kmeny a nebešťané. Je nabíledni, že taková kombinace představovala pro primitivní válečníky Vlkohlavů hrozivé nebezpečí. Se sekerami a kladivy nelze vzdorovat neokrystalickým čepelím a pulzním puškám.
Přesto se Vlkohlavové pokusili. A bránili se opravdu statečně. Nad jejich touhou po svobodě jsme v tu chvíli uronily nejednu slzu. Bolelo nás sledovat, jak v zoufalém odporu vydechují naposledy. A musely jsme truchlit i nad promarněnými životy osmi psiotechniků, věrných do poslední chvíle.
Za dlouhé věky jsme viděly mnoho a podobnými slovy neplýtváme. Nebojíme se ale označit proběhlou událost za smutná jatka. Proti osmi mrtvým Haltékům shromaždili gardiáni po odpoledních bojích tisíce těl padlých Vlkohlavů.
Za jediné odpoledne, dílem jediné fatální chyby, téměř zanikl národ. Ale konec to nebyl.
***
K večeru rozhodli Haltékové o provedení preventivního opatření. Jejich logická úvaha spočívala v tom, že pokud se vzbouřili Vlkohlavové, mohou tak učinit i další národy, třeba i početnější a vyspělejší. Těm měla být výstrahou úplná anihilace Vlkohlavů. Neměly jsme z toho dobrý pocit, ale chápaly jsme je tehdy a chápeme je i v tuto chvíli.
Prostředkem k tomuto záměru se stal zvláštní obřad. Byla to další z neobvyklých haltéckých technologií, které dosud nebyly aplikovány. Ještě nyní se podivujeme tomu, v jaké rychlosti se Haltékové dobrali podobné vyspělosti na obou úrovních, duševní i materiální.
Smysl tkvěl v tom, že se pomocí svých psionických schopností napojili na mysl jednoho z Vlkohlavů a vzali si odtud potřebné informace. Pomocí své techniky pak upravenou informaci vypustili do sítě zvláštních a neobyčejně citlivých miniaturních vláken, která teprve nedávno objevili pod zemí.
Ta vlákna jsme byly my. My jsme byly pojítkem mezi planetou a vším živým, co na ní rostlo a dýchalo. Skrze ně se dalo vnímat cokoliv. Haltékové to nevěděli, ale nějakým způsobem správně vytušili, že se dá skrze tuto síť do biosféry planety vyslat takový signál, který Vlkohlavy zahubí.
Nechceme už zabředávat do dalších podrobností, neboť nás velmi bolí na to znovu pomyslet. Je hrozivé přihlížet vymírání druhů přirozenou cestou. Vidět ale jeho záměrné vyhlazení provedené prostřednictvím nás samých, to nás zraňuje a ničí.
Nejsme si tím zcela jisté, ale zřejmě právě v tento moment jsme se utvrdily, že slib nezasahovat do přirozeného vývoje v našem světě bychom raději nikdy nesložily.
***
Už na začátku jsme se zmínily, že umíráme. Není totiž možné nás donekonečna zneužívat a zároveň nás tím nezničit. A byla to právě haltécká anihilace Vlkohlavů, která způsobila náš rozklad v materiální sféře světa Pelés. Nevidíme to jako tragédii, neboť to prožíváme podruhé.
První svět jsme musely opustit krátce poté, co tehdejší civilizace vědomě zničila veškerá pouta mezi námi a planetou. Nevíme, proč dali ti lidé přednost tomu obývat neživý kámen před možností žít s námi v harmonii; jejich volba je ale nevratná.
Věříme, že až zcela zahyneme, získáme možnost stvořit třetí svět. Nejspíš to tak má být. Naše úloha je nám ale stále nejasná. Nevíme, kdo nám ji dal, proč tak učinil a zda činíme správně. Ale jak jsme již naznačily, slib nezasahovat do přirozeného dění tentokrát nesložíme.
Možná ale bylo jen dílem náhody či omylu, že jsme stvořily světy dva. Možná i my končíme. Víme jen málo. Ale jistě víme to, že se vše důležité brzy dovíme.
Protože my, Gaia, umíráme.
Diskuze
Jak mohou být "nastíněné věci" známé, když jsem si to všechno (svět, rasy, příběh i "charakter" Gaii) vymyslel sám a čistě pro sebe a nepoužil nic cizího?
Jak může z těch dvou tří stránek "vystupovat" Avatar, když teorii Gaia znám a obdivuji ještě z dob, kdy 3D kina zažívala svůj zrod?
Je to velmi mrzuté, že cokoliv "ekologického" je okamžitě kopií Avatara. Jistě vás nepřekvapí, že mě takové názory celkem zklamávají a moc velkou radost z nich nemám.
Ze všeho nejvíc bych ocenil nějaké konstruktivní rady. Jsem jedno ucho, co se toho týče. Nevím, za co mě máte, ale zkušený pisálek rozhodně nejsem. ;-)
Myslím, že to mohla být mnohem lepší povídka. Autor určitě umí psát a pracovat se slovy, ale ještě tam chybí silnější vypravěčské vnímání. Motiv podle mě originální není. Z těch dvou tří stránek vystupuje Avatar, je to velice podobné, ale to asi nemá cenu řešit. Prostě víme o určité inspiraci a můžeme to posoudit. Zápletka, gradace i pointa jsou slabé, u takového tématu se dá určitě napsat něco lepšího než kýčovitý příběh na tři stránky wordu. Abych se přiznala, vlastně nevím, co v povídce hledat, ani co se mi líbilo. Možná že hned od začátku nevypadá jako puberťácký fór o zabíjení draků.
Tahle povídka není dobrou inspirací pro dračí doupě. Téma je moc široké, příběh moc krátký. Nastíněné věci jsou známé nebo nijak zajímavé. Není to podle mě vhodná inspiraci i kvůli tomu, že dračí doupě forma pro jakékoli hraní, ale udělaný systém, na který by se tento svět nedal našroubovat. Leda dílčí části, ale k těm určitě nepotřebujeme tuhle povídku.
Karkulka.
Avatar jsem naštěstí neviděla. .-) Nechci nějak vyprovokovat skalní fanoušky, dlouho jsem ten seriál neviděla a nijak zvlášť jsem ho nikdy nesledovala - nicméně, najela mi spíš Hvězdná brána. .-)
Nemůžu říct, že bych byla kdovíjak nadšená....ale líbí se mi to, rozhodně mi to přijde spíš lehce nadprůměr. Dobře se mi četla hlavně ta první část, líbí se mi ten náběh do děje. Myslím, že na tak krátkým dílu se to dobře projeví. Čili není to nic, co by mě ohromilo, ale stylisticky se to samo pozvedá .-)
Takže tři hvězdy jako "nadprůměrné" vůbec neberu jako něco špatnýho. .-)
Krátké.... pro mě jenom dobře, nejsem zrovna typ, co rád čte sáhodlouhé povídky, pokud nejsou na papíře, na počítači mě to moc nebaví.
Přesto mě to svým způsobem upoutalo, skutečně, jak mnozí psali to dosti nebíhá na Avatara, zvláště u slova nebešťané:-), ale řekl bych, že to je hlavně tím, že ho máme všichni ještě živě v paměti, kdyby to sem dal tak za rok, málokdo si toho všimne.
O tom, jestli je slohový útvar dobrý a správný nebo ne se rozepisovat nebudu, to už tu psali jiní. Nicméně, tak jak to je napsané se to mě osobně velice dobře čte. Nemohu srovnávat s jinými díly tady na hřbitově, protože jsem tu už dlouuuuho žádné nečetl, ale líbilo se mi hodně.
Bré odpoledne. :-)
Nez začnu cokoliv psát, musím poděkovat Lyrii, která nechala na mé povídce spočinout své kritické oko.
Hned vzápětí děkuji sanife za rychlé schválení.
A co bych tak mohl říct k textu? Já sám jsem s ním spokojený. Není to žádný masterpiece, kterým bych strhával davy čtenářů, ale ta pozitiva se mi tam doufám vložit povedlo. Snad se nebudete zlobit, když vás upozorním na to, co na své práci oceňuji já.
1) Prostředí. Na pár řádcích textu se mi povedlo vytvořit a přiblížit jednoduchý a poutavý (jak doufám) svět na pomezí sci-fi a fantasy, aniž bych pracoval s čímkoliv zaběhnutým, všechno je čistě mé. Na to jsem hrdý a popravdě řečeno, hodlám s tímto světem pracovat i nadále.
2) Výpověď Gaii. Jsem rád, že jsem vtiskl vyprávění Gaii takový nádech, jaký jsem chtěl, že jejich slova jsou klidná a Gaia hovoří s odstupem a pochopením. Možná jsem mohl promítnout jejich charakter lépe a přiblížit ho ještě víc, tedy, určitě jsem mohl, ale jsem rád, že to tam je aspoň trochu cítit. A užití "pluralu skromnikus" se mi taky líbí. ^^
3) Inspirace pro samotné doupě. Tohle není čistě literární, jako spíš inspirativní dílo. O živoucím světě jsem se rozepisoval už u UnknowNových P.J.P., tady je příklad, jak by mohl vypadat a fungovat. O nějakém nástřelu rasy Haltéků a kombinovatelnosti technologie a magie by se ale dalo napsat víc...
Asi mě trochu znevýhodňuje všudypřítomnost Avatara. Tohle opravdu není období, kdy by do fantasy/sci-fi transformovaná Lovelockova teorie Gaia někoho uchvátila. Ale tohle nemá být ani tak agitka ekologická, jako spíš spiritualistická. Já se vždy přikláněl k tomu, že Matka příroda, jindy Gaia, je opravdu nejvyšší sílou v našem světě, a tady jsem jí chtěl dát fantastičtější rozměr.
Je mi moc líto, že jsem tomu nedal nějakou přitažlivější formu a nepovedlo se mi to napsat ještě lépe. Já ale nejsem tak vypsaný, jak si sanife myslí, takže pokud se jí tak z textu zdá, beru to jako lichotku. :-)
Nebudu zastírat, že jsem z hodnocení spíše zklamaný. Na druhou stranu je to opravdu krátký text, který zřejmě nikoho nešokuje a nestihne vcucnout, takže jsem rád za nadprůměrné hodnocení a děkuji za ně. Je to pro mě signál, abych se příště více rozepsal a dal příběhům větší grády.
Sargold vystihl dovedně slovy to, co se mi vířilo hlavou, ale nedařilo se dostat do kláves :-)
A Avatar mně napadl také...
Pěkné. Chybí tomu ještě vybroušenost a údernost, která by tak krátkému útvaru náležela, či naopak lyrická rozvláčnost s větším množstvím tajemna, která by chytla za srdce z opačného konce.
Na poměry serveru velmi dobré, ale vypsanost bych tomu ještě neříkal (z mého osobního pohledu by musel splňovat výše uvedené).
Já v tom vidím velmi silně Avatara, byť to je pouze tím, že tenhle film je aktuální. Symbol planety-organismu je obecně známý a v mnoha příbězích využit (Nadace Asimova, Final Fantasy - Esence života ad.).
Námět tedy z mého pohledu neoriginální, stylistika a jazyk to však do určité míry kompenzují. Cosi, aby to mnou více pohnulo, tomu chybělo.
Pozoruhodné... vyprávění, zpracování, námět.
Tři dávám proto, že zpracování je nadprůměrné, ale ještě pořá čekám na dílo, které by mě usadilo a ohromilo. Toto k němu nemá až tak daleko, takže abych byla přesnější, jsou to takové lepší 3 hvězdičky, blíže ke 4.
Chyby skoro žádné, jazyk a forma vyprávění bravurně zvládnuté, na první pohled je patrná "vypsanost" autora a bohaté zkušenosti s tvorbou příběhů a psaním.
Tematicky je tento příběh na pomezí více žánrů, ale v dnešní době lze stejně hodně těžko zhodnotit, kam který příběh zapadá. Důležitý je přece jeho přínost a čtivost.
Btw... Asimov by se potěšil :-)