Černá Apokalypsa
| Autor: | axel |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
odpusť mi hříchy spáchané ve jménu Boha,
který vedl mne v letech minulých.
Odpust mi mé zavrhování Tě,
i odpust mou zaslepenost bílou vírou,
která nutila mne konat směšné dobro.
Pane náš, mocný Satane,
přijmi mou moc a mé služby,
které pomohou šířit Tvůj vliv.
Pro vykoupení mé špatné duše,
skloním se ti s krví dívky,
která byla zabita mou rukou.
Pane náš, mocný Satane,
veď mě bojem krvavým,
který rozpoutám ve jménu Tvém.
Dej mi sílu čelit,
i ochraň mě před meči mužů,
ve jménu Boha bojujících.
Dej mi sílu, prostup mou myslí, ovládni mě, pane náš.
Buď uctíván, Satane.
Mohutný hlas pronikal vzduchem, slova Satanova sluhy se nesla krajem, plašila koně a děsila lidi. Nad domy se stáhly bouřkové mraky. Zahřmělo a zablesklo se. Vesničané utíkali do kostela a s nadějí Boží pomoci zabednili vchod. Poledne sotva odbylo, ale venku byla tma jako v pekle. Světlo luceren sahalo pouze k plotu kolem kostela (dřevěný kostel měl okna nízko nad zemí, nabízely výhled na temnou bouři, která zuřila venku). Nechutné ticho děsilo všechny. Byli zmatení, nevěděli, kam obrátit svůj zrak. Ono trýznivé mlčení rozetl výkřik ledovější než sama smrt. Ozval se současně se zablesknutím. To ale nevystrašilo ženu, padající k zemi v bezvědomí. Všichni pohlédli ven z okna, u kterého předtím žena stála. Neviděli nic, krom několika náhrobků nebohých poutníků, kteří zahynuli u bran tohoto kostela. Vyděšeni, v mlčení očekávali další záblesk. Přišel nedlouho po předchozím. Některé pohled přimrazil a jiní padli, stejně jako před chvilkou ona bezmocná žena. U plotu, přímo proti kostelu, stál anděl. Jeden blesk střídal druhý, díky tomu lidé zahlédli anděla v jeho plné kráse. Měl dlouhé světlé vlasy a krásná velká křídla, která roztáhl za svou vysokou postavou a zastínil tak jasné světlo bouře. Ve svých silných rukou držel zkrvavenou mladou dívku. Její mrtvolně bezvládné tělo všichni poznali. Byla to dcera místního hejtmana. Tak mladá a krásná si smrt nezasloužila. Nebylo jí ani patnáct let, přesto svou krásou oslnila mnoho mladíků i mužů. Anděl nechal mrtvolu padnout na zem a odkázal ji červům, kteří začali, jako na povel, ničit její krásu. Přestalo se blýskat, opět nastala tma. Brzy jí však narušila rudá zář andělových očí. Kněz neváhal a promluvil k lidu: "Nebojte se, děti moje! Jsme v Božím chrámu, pod Jeho ochranou! Dílo ďáblovo, kterým byl tento anděl pošpiněn, na svaté místo vstoupit nemůže!" Poklekli hromadně k modlitbě, stihli však pouze první slova Otčenáše, když se vrata kostela s hlasitým prásknutím rozlétly. V nich stál anděl, ruce stále od krve a na tváři ďábelský úsměv. "Povstaň Satane! Povstaň!" zahřměl andělův hlas. Svíce v kostele téměř zhasly. Světlo plamínků jen těžko pronikalo tmou. Vše se začalo klepat, zem se otřásla a ohromná rána nad oltářem ohlásila Jeho příchod. Kříž se rozletěl na mnoho kusů a na jeho místě se zhmotnila tři sáhy vysoká postava. Sama byla temnější než okolí, jen obrys mohutného těla a rohy s ocasem napovídali o přítomnosti nežádaného hosta. V pravé ruce svíral ohromný meč a v druhé dlouhé důtky.
Dnes to začalo, jak jsi žádal.
Dnes to začalo, ve jménu Tvém.
Můj nový pane, na tvou počest
zničím starý svět, ve jménu Tvém.
Nezůstane špatné víry v Boha a jeho bezmoc.
Nastolíme nový řád, řád síly Tvé.
Dej mi sílu, prostup mou myslí, ovládni mě, pane náš.
Buď uctíván, Satane.
Druhého dne vyšel z lesa dobrodruh. Slavný válečník, který pobil tisíce skřetů i nemrtvých. Mířil za starým přítelem do této vesnice. Místo svého cíle však našel jen hluboký kráter. Uprostřed tohoto kráteru zahlédl hromadu čehosi. Přišel blíže, čekajíc mrtvá a ohořelá těla. Jak nepříjemné překvapení ho však čekalo. Těla nebyla ohořelá, dokonce to ani nebyla celá těla. V jezeru krve se tyčila hromada masa a vnitřností. Pach hnijící člověčiny prolezlé červy působil cizinci silné nevolno. Samotný pohled na následek masakru byl přiliš i na žaludek zkušeného válečníka, proto byl vyprázdněn zvracením.
Anděl pak chodil v přestrojení od města k městu. Jeho prvními oběťmi se stala skupina třinácti mladých žen. Mladý muž je po návratu z práce nalezl mrtvé na zakrvácené podlaze svého domu, mezi nimi i svou vlastní ženu. Byly nahé. Všechny byly zavražděny stejně. Řez nože vedl od pochvy až pod hrudní koš. Střeva i žaludky, vytrhané z těl, byly rozházeny po celé místnosti. Jejich skalpy ležely na zemi pod vyteklými mozky každé jedné z nich. Oči byly probodnuty. Na zeď anděl nakreslil krví mrtvých žen pentagram. Byla to pěticípá hvězda v kruhu, dva cípy otočené nahoru. Z jejího středu hleděla kozlí hlava - vyobrazení Satana.
Druhou obětí bylo třináct starých druidů a poutníků. Našel je obchodník na cestě hvozdem. Jejich těla byla oddělena od hlav. Samotná těla ležela v kruhu kolem stejného pentagramu, který zdobil zeď u mrtvých žen. Hlavy vysely na větvích nad pentagramem. Těla prolézali červi, hlavy oklovávali havrani.
Další obětí se staly malé děti. Anděl pověsil třináct malých tělíček za nohy na ostré háky mezi dva stromy a svolal vrány, aby je zaživa oklovaly. Zbytky mrtvých těl, která se hnusila i samotným vránám, nalezli na stejném pentagramu, jako ve dvou předchozích případech.
Čtvrtý masakr se odehrál v jedné zapadlé krčmě v ještě zapadlejší vesničce. Sotva anděl vešel do dveří, všech třináct přítomných vzplálo ďáblovým plamenem. Ohromný žár nedal nikomu šanci na přežití. Lidé v okolí sotva zpozorovali oheň, když se jejich krčma zhroutila. Za pár vteřin po hospůdce a osazenstvu zbyla jen hromádka popela v dobře známém pentagramu.
Každý den se odehrál jeden tento čin. Pátý den nalezli obyvatelé malého městečka mrtvá těla třinácti kleriků. Vypadali, jakoby z nich byl vysát všechen život a veškerá krev. Těla byla velmi scvrklá a seschlá. Jistě není náhoda, že nad oltářem, kolem kterého mrtví leželi, místo kříže rudě zářil pentagram známý ze všech čtyř minulých případů.
Následně vraždění utichlo.
Nikdo neměl tušení, proč anděl konal jak konal. Až po třinácti dnech objevil známý mág a kartograf z nedalekého království spojitost. Propojil-li každé místo vraždy s dvěma protějšíma, vytvořil pěticípou hvězdu, která byla na mapě dvěma cípy k severu. Bylo až neuvěřitelné, jak přesná hvězda byla. A v jejím středu nebylo nic jiného, než kráter, kde se anděl zjevil poprvé. Mág okamžitě vyslal posly všem králům v okolí. Za dalších třináct dní se podařilo shromáždit všechny povolané armády kolem kráteru. Podle slunce nastalo pravé poledne, když se před hromadou rozsekaných a již silně prohnilých částí těl objevil anděl. Promluvil směrem ke shnilotině:
Pane náš, v pekle zrozený,
odpust mi hříchy spáchané ve jménu Boha,
který vedl mne v letech minulých.
Odpust mi mé zavrhování Tě,
i odpust mou zaslepenost bílou vírou,
která nutila mne konat směšné dobro.
Pane náš, mocný Satane,
přijmi mou moc a mé služby,
které pomohou šířit Tvůj vliv.
Pro vykoupení mé špatné duše,
skloníl jsem se s krví dívky,
která byla zabita mou rukou.
Pane náš, mocný Satane,
veď mě bojem krvavým,
který rozpoutal jsem ve jménu Tvém.
Dej mi sílu čelit,
i ochraň mě před meči mužů,
ve jménu Boha bojujících.
Povstaň Satane! Povstaň!
Povstaň, by nepřátelé Tví padli k zemi!
Povstaň, by země zanikla a udělala prostor nové!
Povstaň!
Zaznělo z úst anděla. Nikdo nebyl schopen se hnout. Země se otřásla, hnijící kusy se propadly do země. Na tomto místě vyšlehly plameny. Anděl do nich vkročil. Nechal se pohltit ohněm a stáhnout do hlubin země.
Všechno co bylo, se změní…
Svět, jak ho známe, zmizí…
Bude zničen a nahrazen novým světem…
Satan ovládne vaše duše…
Vy, kdo ho uctíváte, dostanete čestné místo v jeho světě…
Vy, kdo ho zavrhujete, budete zničeni. Spolu se starým světem…
Tato slova se nesla celým světem, následované zemětřesením. Zemská kůra pukla a vylila se láva. Kdo nebyl spálen žárem, byl pohřben kameny, valícími se světem. Zemský povrch se zhroutil. Nastal čas trestu. Čas, kdy byly oplaceny všechny masakry, namířené proti přívržencům Pána Pekel. Temný pán zkrze svého padlého anděla konečně zničil svět, plný jeho odpůrců...
Diskuze
Dobrá práce, Axeli. Já budu hodnotit třemi hvězdami.
Pár špatně použitých gramatických jevů považuji za překlepy či drobnosti. Dvakrát jsem narazil na špatně použitá i/y, jednou na rozpor mezi jakoby/jako by, pak se nepíše "zkrze", ale "skrze". Toť vše.
Chytil ses odvážné myšlenky, která se může jevit jako klišé, ale proč ne: každý jí může porozumět jinak, a tak ji též zpracovat. Ovšem nápad apokalypsy vždy byl a je pevně spjatý se složitými, jindy roztodivnými teoriemie a předpoklady. V tom se zdá být velmi složitý na literární zpracování, zvlášť když zvolíš relativně krátký formát.
Je poněkud nevhodné, že délka mi plně vyhovuje, ačkoli bych raději pro tvé téma vybral obsáhlejší formát. Přece jen je obtížné zrealizovat (literárně) apokalypsu, chceš-li zachovat originalitu. Navrhuji, abys příště nebyl tolik zbrklý - což rozhodně nedáváš najevo stylem psaní, a to ti chválím. Jde mi o delší a napínavější příběh, jenž je hoden vystihující osnovy, se slohem jsem spokojený.
Apokalypsa... Říkám si, k čemu je to dobré? Že by pouhé přesvědčení zničit civilizaci? Kde se taková myšlenka vezme, ať už v hlavě člověka či démona? Nad tímto dumám nejen u této povídky, ale dumal jsem již dávno předtím, ještě když jsem hrával Warcraft. Démoni se objevili na zemi, aby rozsévali zkázu a ničili civilizace. Jenže co pak, čeho dosáhnou tím, že přinesou absolutní destrukci všemu živému a zboří veškeré stavby, přírodní úkazy...? Dobrá, chápu princip dobývání, chápu získávání a loupení majetku, chápu touhu po nové půdě... ale nač ničit svět? Neboj, tímto se nikterak nenavážím do tvé myšlenky, to ani náhodou. Je dobře, že tvá povídka ve mně znovu probudila toto myšlení.
Zeptám se tedy jinak: proč tak činil i anděl? Za prvé: nikdy bych takto nepošpinil anděla, neboť anděl je čistým stvořením, ryze nebeským. Nelze přemluvit démona, aby přešel na stranu dobra, ba co hůř: samotného Boha... To je však hluboce subjektivní záležitost a zároveň otázka víry. Za druhé: byl anděl omezený a neposlouchal sám sebe (protiřečil si), anebo si byl vědom svého počínání? Totiž na konci praví, že touží přetransformovat starý svět na nový, a to tak, že příveržence zla ušetří, přívržence Boha zavraždí. Dal možnost dětem a mladým dívkám? Nač zabil tvory natolik mladé, že ještě nemohli být odsouzeni coby přisluhovači Boha? A vůbec, myšlení onoho anděla se mi celkově příčí. Zdá se mi značně omezené, zaslepené, a tím tedy nejen zlé.
Vše je unáhlené, řekl bych. Spád příliš svižný, takže nás ničím moc nenapínáš. A to je škoda.
Pointa dobrá, ježto nabízí pestrou škálu možností zpracování, zato rovněž obtížná na sepsání, a proto jsem pro, abys příště stvořil delší dílo s napínavější linií.
Chápu, že myšlenka je spíše globálního rázu, přesto by neuškodila nejméně jedna důležitá postava, jež by byla čistě nestranná, anebo by stála na straně dobra. Bylo by zajímavé sledovat střet zájmů zla a dobra, tak, aby to bylo zprvu jen mentální, avšak později i hmotné, akční a velkolepé. Takhle vidím jednostrannost.
Jak sám vidíš, hodnotím zcela individuálně, tak, jak jsem si tvou myšlenku a zpracování vyložil. Líbí se mi sloh a způsob psaní. Příště zpestři obsah, rozveď myšlenku a dám možná i plný počet.
Zdravím autora,
hlavní věcí která se mi na povídce líbí, je námět. To se jen tak nevidí. Příběhů o záchraně světa tu bylo hodně, ale ještě jsem nečetl příběh o zničení světa. Jasné plus.
Co se týče psaní jako takového, nevidím nějakých výrazných nedostatků, axel určitě umí podat své myšlenky tak, aby byly srozumitelné. Nicméně obávám se, že vše nevyšlo tak jak chtěl. Ve mě dílko prostě nezanechalo dojem. Příběh hezký, to ano, ale jaksi to neni ono. Naturalistické scény by podle mě měly vyvolávat pocit odporu, ovšem, nestalo se. Přiznám se, že nevím zda mám sníženou hranici odporu a chyba je ve mně, nebo zda je to napsáno stylem, který ke scénám nesedne. Nicméně, už jsem zažil, že mi při čtení povídky běhal mráz po zádech. A to se jednalo pouze o popis bitvy s Monologem Valkýry. To mit ady jaksi chybí, ačkoli bych čekal, že zrovna u tohoto dílka bych ten pocit mít měll. Tolik ke stylu.
A teď k některým konkrétním pasážím.
1, nechutné ticho - nevím, ale nejsem si jitý co to má znamenat.
2, Ono trýznivé mlčení rozetl výkřik ledovější než sama smrt. Ozval se současně se zablesknutím. - Tady to působí divně. Já bych napsal: Ono trýznivé mlčení přerušil až blesk, následovený výkříkem ledovějším než sama smrt
3,To ale nevystrašilo ženu, padající k zemi v bezvědomí. - tohle působí v dílku velice rušivě a bourá to atmosféru. opět já bych napsal asi toto: Jedna z žen se zhroutila do bazvědomí. Ani ne tak pro onen výkřik, jako spíš pro to co zahlédla v světle blesku.
4,..proto byl vyprázdněn zvracením. - strohý fakt, bourající atmosféru. - Ten pohled byl moc i na žaludek zkušeného válečníka, jehož obsah se připojil k tlející hromadě.
5, každé jedné - jedné každé z nich
Jinak se mi ale povídká líbí. Axel má rozhodně potenciál. Dávám 3*
S pozdravem
Demonic - The Lonely Warrior
Nejsem přívržencem doslovných popisů masakrů, kde se z krvavého jezera zvedá (lepší než když se tyčí) hromada končetin, trupů a žaludků, nicméně k této povídce, resp. k popsání ďáblovy demonstrace síly, se to zřejmě hodí.
Vláda Satana nad celým světem (!) začíná v jedné malé vesničce. Docela mi chybí, proč si anděl vybral zrovna tuto ves a zrovna tak nicotný, nevýznamný kostelík, byla bych předpokládala, že ona demonstrace síly a oznámení příchodu Satana se provede ve velkém stylu typu zničení třeba jednoho kontinentu. Takhle se mi to jeví jako lokální akce, zvláště když je provedeno pět zločinů za jediným účelem - vytvořením pentagramu (trochu klišé, stejně jako ona rádoby "nešťastná" třináctka). Myslela jsem, že z toho pentagramu vyleze Satan v celé své majestátní kráse, ale to bylo pouze mé zbožné přání.
Dále mi maličko vadí absence nějaké Boží protiakce, protože když se jedná o příchod Satana na zem, aby ji ovládl, ti nahoře by z toho měli být maličko nervózní. Aspoň by mohli vyslat nějakého jiného anděla, který by se Dark Angelovi nějak postavil. Aby byla zachována trochu rovnováha.
Nevím, k čemu tam byli ti mágové a armády a králové, když stejně nic nepodnikli, ani vlastně nemohli, nebyla jim dána žádná šance, takže se vlastně stali jen jakýmisi prostředníky Satanova vzkazu, že zničí svět (?). Proč, vždyť ta slova se nesla celým světem. Povídka mohla být rozšířena třeba o náhled na ničený svět, jak se všechno postupně hroutí... Ta pposlední věta představu konce světa moc nevyvolává.
Ke gramatice: v textu je několik gramatických chyb, nejvíc mě dostaly hlavy, které vysely.
Suma sumárum, nápad dobrý, zpracování poněkud pokulhává, rozhoduji se mezi 2 - 3, ještě to promyslím.
Piš dál, axele.
Lyrie
Omlouvám se za tu nulu. Hned jak to bude možné, ohodnotím toto dílko.
Zde je zatím můj komentář...
Oceňuji nápad i autorovo rozhodnutí uveřejnit příspěvek nejdříve do Moudré sovy. Bohužel, zpracování se mi už tolik nepozdává. Vytratil se potenciál, který byl udán nápadem.
Naturalistické scény nevadí, záleží vždy jestli se hodí k žánru povídky a sem se hodí. Jen zde trošku pokulhává logika celého příběhu. Proč zabíjel pouze jisté skupiny osob? Proč menší počty? Jistě, autor zmínil, že nikdo nechápal, proč se tak děje. Ale proč chodil anděl v přestrojení? Vždyť měl za sebou samotného vládce pekel, mohl se ukázat v plné kráse a vyděsit tak všechny ještě více. Plánovaná apokalypsa by byla o to strašnější.
Co se týče gramatických chyb, je jich tam jen skromně.
Je vidět, že axel má talent, jen by to chtělo více se procvičit. Ikdyž nemá větší problémy se stavbou vět, správným a srozumitelným vyjádřením myšlenky, chtělo by to více si nacvičit styl psaní. Mám tím na mysli utváření příběhu tak, aby odpovídal prvotní myšlence celého díla. Dostat z něj co nejvíce. Tvarovat ho jako hlínu, aby vznikl co nejkompaktnější a nejvěrohodnější produkt, o který jsme se celou dobu snažili. Možná jsem to vyjádřila moc složitě, tak to zkusím metaforicky :-)
Axel měl představu krásného džbánku, měl i kvalitní hlínu a šikovné ruce. Jenže někde se stal zádrhel a džbánek není tak hezký jak měl být. Není špatný, ale něco se nepovedlo. Nevyužil všech výhod, které mu hlína poskytovala.
Věřím, že mnohým se dílko bude líbit. Já ho ovšem hodnotím lepšími dvěma hvězdičkami. Ráda si přečtu od axela něco dalšího a ještě raději budu, když budu moci ohodnotit vyšším počtem.
sanife