Jsi na řadě
| Autor: | Skorpion |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Zapadlou vískou v podhůří se prohnal studený vítr, aby oznámil, že podzim podlehl každoroční bitvě a zima nastoluje své zákony. Proletěl nad chatrnými palisádami, rychle obhlédl všechny bídné chatrče a nakonec vnikl do úzkých uliček, kde před sebou hnal spadané listí. Rušil noční ticho, jež bylo přerušováno občasným zahoukáním sovy. Ve všech oknech byla tma… až na jediné.
Příbytek měl, jako všechny domky ve vesnici, jedinou neútulnou místnost. V zadním rohu stála rozvrzaná postel s medvědí kožešinou, vedle se krčil malý stolek a u něj tvrdá nepohodlná židle. Všudypřítomný chlad a lezavou vlhkost se snažil zahnat mizerně roztopený krb, ale příliš se mu to nedařilo. Dřevo bylo mokré a v ohništi stál kotlík s hnědavou tekutinou.
Kdyby někdo přitiskl ucho těsně ke dveřím, zaslechl by polohlasné šeptání.
„Vař se, vař, mé noční kvítí!… Tvoř se, tvoř, má moc!… Síly Temna teď se chytí!…
Svědkem je mi noc!
Dopsala poslední větu slohové práce a radostně odhodila propisku.
„Přijedu v jednu, Dave mě hodí domů,“ křikla na mamku stojící o poschodí výš.
Paní Rochefová si přitáhla k tělu rudý župan a pak se naklonila přes ozdobné zábradlí: „Dobře… A nezapomeň, žádný alkohol!“
„Hmm,“ odpověděla Rachel nepřítomně a naposledy se prohlédla v zrcadle. Když se ujistila, že jí rádoby skotská kostkatá sukně a bílé triko s výstřihem sluší, rozverně na sebe vyplázla jazyk. Skvělý, pomyslela si s úsměvem a vesele vyběhla do večerního přítmí.
Když procházela parkem, na chvilku jí připadlo, že se k ní koruny prastarých javorů sklánějí v jakémsi důvěrném gestu, ale pak nad tím mávla rukou. Jsou to jen stromy, usmála se v duchu, a přidala do kroku.
Protože se před multikinem hlasitě bavil hlouček asi pěti holohlavých mladíků, Ráchel raději přešla na druhou stranu.
„Hej, kotě, neměla bys na nás chvilku čas?“ křikl ten nejvyšší přes ulici.
Dělala, že je neslyší, a zrychlila.
„Nedělej, žes mě neslyšela, květinko,“ šeptl jeden z lovců, když Eriniel sbírala podzimní kostnivec. Přišel těstě k ní a chytl ji kolem pasu. „Včera jsem byl na noční procházce a náhodou jsem šel kolem toho tvýho kutlochu. Slyšel jsem tě moc dobře. Vař se, vař, má kytko noční… Tvoř se, tvoř, má moc! Nebo jak jsi to mumlala,“ ušklíbl se, když se od něj plavovláska odtrhla.
„Nevím, o čem mluvíš, pane!“ Dívka si nenápadně třela bok, na kterém dosud cítila lovcův chlípný dotek. „Nic jsem si nemumlala. Spala jsem.“
Znovu se ji pokusil přitáhnout blíž, ale nečekala, až to udělá. Rychle se k němu obrátila zády a utíkala pryč. Přesto jí v uších ještě dlouho zněly jeho nenávistné výhrůžky:
„Dávej si na mě pozor, ty děvko! Stejně skončíš rozmázlá pod Bílou skálou! Řeknu knězi, co jsem viděl, a ty se budeš se smažit nejen na hranici, ale i v pekle! Pokud dřív neroztáhneš nohy Satanovi!“
„Hej, kampak utíkáš? Jen si trochu pohrajeme!“ křikl jeden, když za ní celá jeho banda vyrazila.
Rachel se dala do běhu, znala je. Každý je tu znal. Pětice synků vlivných podnikatelů, kteří měli známosti na vysokých místech, takže jim všechno procházelo buď s napomenutím nebo symbolickou pokutou.
Byla o dost rychlejší, brzo ji dohnali a obklíčili.
„Zaběhat si takhle večer na čerstvém vzduchu je moc zdravý, plně s tebou souhlasíme,“ zasmál se ten menší s černou kšiltovkou, a ostatní se k němu přidali.
„Nechte mě být, nic jsem vám neudělala,“ řekla doufajíc, že z jejího hlasu není slyšet strach. Jeden z mladíků měl v ruce baseballovou pálku se znakem Buldoků, druhý držel zelený kanystr. Ostatní měli ruce buď zastrčené v kapsách nebo zkřížené na hrudi. Rty jim zvedal pobavený, zlomyslný úšklebek.
„Ještě jednou na ni sáhneš a rozmlátím ti hlavu o nejbližší kamen!“ Boranon chytil dotěrného lovce pod krkem a zuřivě se díval do jeho vyplašených očí. Byl o dost silnější a Ter si toho byl moc dobře vědom.
Oba stáli za vesnicí na opuštěné cestě k horám, kam nikdo moc nechodil, takže měl Bor jistotu, že nebudou rušeni.
„Dobře, dobře… klid,“ zakoktal Ter. „Řekl jsem to jen tak, nemyslel jsem to vůbec vážně,“ pokusil se usmát, polknout se mu však nepodařilo.
„Vyhýbej se jí, buď tak hodnej! Příště tě můžu trefit místo jelena – zasloužil bys to stokrát víc než to zvíře. A tohle máš, aby sis to pamatoval!“ Napřáhl se a udeřil ho pěstí do obličeje. Cítil, jak prsten po otci rve Terovi kůži na cáry. Něco křuplo a lovec s bolestným výkřikem klesl na kolena. Držel se za tvář, lícní kost asi úder nevydržela. Mezi prsty mu tekla krev.
„Zajdi za Erin, dá ti na to nějaký bylinky,“ řekl pak ironicky a nakopl klečícího muže do žeber.
„Ó, chlapec je rytíř! Rozhodl se zachránit spanilou princeznu!“
Dave dostal další ránu do břicha.
„Tohle je tvůj kůň?“ ukázal nejvyšší mladík na jeho auto, do kterého baseballkou mlátil jeden z pětice. „Potřeboval by veterináře!“ zasmál se další, pak se napřáhl a přerazil mu boxerem klíční kost.
„Buď od té lásky a počkej tu na nás, máme nějakou práci!“ Skin si otřel zakrvácenou zbraň o trávu a pak začal z Rachel strhávat oblečení.
Dave jen bezmocně ležel na zemi. Nesnesitelná bolest mu rvala celé tělo, na hrudi mu klečel jeden z těch parchantů a natáčel mu hlavu směrem k ní. Musel se dívat, jak Rachel zoufale kope nohama, musel poslouchat, jak křičí o pomoc, jak prosí o smilování boží! Křik, křik, její pláč, její slzy, její vytřeštěné oči! A pak jen ty oči dívající se do jeho!
„Hotovo!“ usmál se na Dava poslední, když si zapínal kalhoty. Další ho bolestivě nakopl do žeber.
Odněkud vytáhli láhev vodky a dali ji kolovat.
„Hele, holka,“ řekli pak ponížené, zakrvácené Rachel. „Ty nejsi ani tak princezna, jako spíš čarodějnice.“
Zasmáli se. Jeden z nich zvedl kanystr plný benzinu. A copak se dělalo s čarodějnicema, panové, co? No upalovaly se, né? I s těma, co jim pomáhali!“
„Za vzývání vládce pekel a moci temnoty, za obcování se Satanem, za bezbožnost a rouhání se Spasiteli se od tebe, Eriniel, odvrací církev Boží a odsuzuje tě k trestu smrti upálením!
I tebe, Boranone, církev Boží za nápomoc při obřadech temných a rituálech hříšných odsuzuje k trestu smrti upálením!“ přečetl kněz ortel zaslaný inkvizitorem: „Rozsudek nechť vykoná světská moc!“
Kat naposledy obhlédl obě hranice, zkontroloval odsouzeným železná pouta a dal pokyn svým čtyřem pacholkům. Ti společně s Terem přiložili pochodně k hranicím z vyschlého, posmoleného dřeva.
Eriniel se se slzami v očích podívala do obličeje Terovi, kterému se pod pravým okem táhla jizva po Borově pěsti.
„Já se vrátím!“ šeptla, ani nevěděla proč.
S hurónským smíchem je připoutali ke značce a polili benzinem.
„Neee! Prosím, neee!“
Dave byl v milosrdném bezvědomí, ale Rachel až nelidsky křičela. Když zaslechla typický zvuk škrtnutí, ochromením zmlkla, a všechno se v ní sevřelo. Proboha, ne… proboha… Vytřeštěné oči zoufale těkaly po útočnících.
Letící zapalovač to však nezastavilo.
Každému z nich se podívala do obličeje. Smáli se, její zoufalý výraz jim byl k smíchu.
Její tělo vzplanulo jako obří pochodeň.
Dave, který seděl ve stejné kaluži hořlaviny, ale nechytil, plameny jako by se mu nějakým zázrakem vyhýbaly.
Pětice omráčeně hleděla na Rachel.
Stála hrdě vztyčená.
Kovová pouta se s cvaknutím otevřela a ještě než dopadla na zem, hořící dívka měla v ruce basebalovou pálku jednoho z útočníků. Vystoupila z ohně jako z brány, nepokořená, silná, mnohem vyšší, než se mohlo zdát.
„Já tě varovala…“ šeptla a bleskurychlým úderem skinovi, kterému se pod pravým okem táhla jizva, rozdrtila lebku.
Poděkování: Rád bych poděkoval všem, kteří mi s tímto dílem pomáhali, a to: Lyrii, deshimu, Pavettce a mliiku...
Diskuze
Hm, to je sice hezké, Skorpione, že ti to připadá hezké, ale v mezích pravopisu to není. To uš rovnou múžu psát tagle a říkat, že mi to příde hesčí.
A ještě ke světu, kde si vlivní můžou dovolit i znásilnit a upálit dívku na ulici... těžko by asi matka Rachel posílala svou dceru ven s "lehkým srdcem"... ne v takovém světě. Obojí najednou nemůže platit. Jestliže noc není pro mladou dívku bezpečná, mladá dívka ven nepůjde.
Nuže, mnohokráte děkuji všem za ohodnocení a příspěvky, níže vypisuji ty, na které mám jak reagovat:
Astrální oko:
- Mám probémy s anotací, nikdy moc nevím, co tam napsat. Nevidím důvod, proč by ale nemohl právě citát být anotací, já ji beru jako navození děje, je to věc názoru.
- Mám rán prolínání reality a fantastična, někdo asi ne (či ne takovýmto způsobem), nezbývá mi než napsat: Ono je to zase věc názoru, ale chápu, jak to myslíš.
- jak jsem psal... mám rád otevřené konce. A že neskončil špatně? Já píšu snad pokaždý špatné konce, v první verzi ji upálili, ale prostě jsem si řekl, že by to někdo chtělo změnu
Sethem Tartir:
- "Temno", "Zlo" ect. rád píši s velkým písmenem, připadá mi to hezčí. Ano, není to vlastní jméno, ale může být.
- "Byla o dost rychlejší..." - Ach jo. Překlepy. Omlouvám se, mělo tam být "Byli"... má chyba :-(
- upálení benzinem: Ano, znásilnění a upálení už je "trochu moc", uznávám, ale já prostě beru svět tak, že lidem projde sakra hodně věcí.
Shadowmage:
1.) ano, tvar slova "moc" je špatný, ale nejde o vysokou poezii, jen zaříkávadlo, tam to podle mě nevadí
6.) na znásilnění Ráchel nereaguje, protože to v příběhu ve fantasy světě není. Právě až upálení je ta spoušť, protože to se už jednou událo.
Jinak ještě jednou všem děkuji :-)
Ahoj Skorpione,
tohle se mi opravdu moc líbilo. Ne ovšem v tom smyslu, že bych se kochal utrpením lidí, o kterých píšeš. Líbilo se mi, jakým způsobem jsi dokázal zvládnout práci ve dvou dějových liniích i následné prolnutí, které dodalo jistým detailům větší smysl (Já se vrátím...)
Oceňuji i volbu tématu, přece jen, i když o tom slyšíme často, násilí, krutost a nepochopení jsou v současnosti neméně časté než dříve nebo v jiném světě (ona ta druhá linie podle mě zas až tak fantastickým dojmem nepůsobí, snad jenom ta jména, dovedu si představit, že se podobný příběh odehrál. Pro příklady nemusíme chodit daleko, viz evropský středověk)
Co mi přišlo poněkud nejasné (ne nutně chybné):
1) Tvoř se, tvoř, má moc!…
- má moci (správný tvar 5. pádu), možná jsi to ale použil záměrně, kvůli rýmu s "noc"
2) Byla o dost rychlejší, brzo ji dohnali a obklíčili.
- Byli...
3) Někde píšeš Rachel, jinde Ráchel (detail)
4) „Tohle je tvůj kůň?“ ukázal nejvyšší mladík na jeho auto, do kterého baseballkou mlátil jeden z pětice. „Potřeboval by veterináře!“ zasmál se další, pak se napřáhl a přerazil mu boxerem klíční kost.
- přerazil MU kost, vím komu, ale z věty by se mohlo zdát, že snad tomu autu :-), možná snad ještě "jednomu z pětice, mlátícímu do auta"
5) „Ty nejsi ani tak princezna, jako spíš čarodějnice.“
- To usoudili podle čeho? Přišlo mi to trochu násilně použité, aby mohlo dojít k tomu "Fireshow"
6) Proč Rachel reaguje až s upálením, nebylo by dostatečným impulsem samotné znásilnění?
7) Logika scény:
- Je to asi někde na parkovišti, když tam má Dave auto, asi někde u kina... proč tam jsou hrdinové proboha sami? Okolí by muselo nějak reagovat.
_______________
Co mě napadlo ke kritikám ostatních uživatelů:
Astrální oko:
I já mám rád temné konce, nicméně tady by potom nedošla naplnění ta slova o návratu a "fantastická linie" by byla zcela zbytečná.
Sethem Tartir:
Skinové občas kšiltovky nosí, jejich zbabělé nátuře vyhovuje, pokud je to třeba (banda punkerů v nočním podchodu) skrýt svůj (ne)porost na hlavě.
Kanystr mohli mít z jiných důvodů (zapálení auta někomu ze msty, někde ho ukradli...)
K upálení: jak píšu, asi NE tady a teď...
____________
Příběh mě tedy velice zaujal, kvůli některým zmíněným nejasnostem zatím váhám s hodnocením. Viděl bych to na 4 hvězdy, případné autorovy připomínky (vysvětlivky) mohou hodnocení ovlivnit.
S úctou, Shadowmage
P.S. Podle názvu příběhu bych to opravdu viděl jako reinkarnaci...
Tak tedy -
Anotace díla se mi nezdá zrovna vhodně zvolená. Ano, dá se zde určitě najít jistý provázek od citátu k dílu (kde pochopení a vypozorování téhle linky přichází na konci v pointě). Ale i tak se domnívám, že určitě šlo nalézt své vlastní slova a vystavět z nich o mnoho lepší úvod do příběhu. Je sice pravda, že je nesmírně atmosférické začít citací slavného spisovatele a dále pokračovat svým vlastním temným příběhem, ale tím to (v mých očích) končí. O mnoho více by se mi zamlouvala anotace vlastní, nebo alespoň na silnějším provázku.
(kdyby ten Čechov alespoň psal podobně)
Ovšem pravdou je, že anotace v žádném případě nemůže udávat kvalitu díla, a proto na něj budu i já nahlížet z jiných pohledů, než přes anotaci:
Jsou tu jakési dva prolínající se příběhy, kde jsou čtyři (potažmo dvě) hlavní postavy, kde každá má svou paraleru v jiném světě (dnešní doba X fantastický svět). Narozdíl od Astrálního oka se mi nezdají přechody mezi dvěma světy tolik kostrbaté a abych byl upřímný, první "současná" část na mě rušivým dojmem nepůsobila (přiznávám, že ještě před prvním přečtením jsem o faktu návaznosti dvou světů věděl). Co se další souvislosti prolínání týče, přechody jsou vzájemně propletené natolik, aby šlo sledovat jedinou linku celého příběhu, která se naštěstí nerozvíjí do desítek dalších větví (byť mnohdy to není špatné, tady by bylo). Chci tím naznačit, že návaznosti mezi hvězdičkami jsou dobré. Jediný problém je - jak zmiňovala Lyrie - nesouvislost (charakterová) dvou hlavních postav obou světů).
Nebudu lhát, když řeknu, že jsem povídku dočetl s vypětím všech sil. Narozdíl od Astrálního Oka se nikterak nevyžívím v příbězích plných beznaděje tohoto druhu - bez nějakého zvratového aspektu s hlubší naléhavostí. Naštěstí jsem ale dílo přečetl a dočkal jsem se výborného konce, který konečně posune příběh do té správné roviny a ukotví ji tam. Musím tedy říci - v kontrastu s Lyrií - že se mi konec moc líbí. Je možná trochu předvídatelný, ale zase ne natolik, aby byl zcela jasný. A to, že je lehce otevřený se mi v téhle povídce zamlouvá a pochvaluji to.
Na závěr podotknu už jenom pár logických chyb, které mě trochu praštily - pokud je všude ve vesnických domcích tma a je to na vesnici (či městě), kde funguje silná církevní inkvizice (viz závěr), asi těžko si mladá čarodějnice jako jediná nechá rozsvíceno a dá se sakra potor, aby její začarovávání nebylo slyšet venku na ulici.
Další spornou situací se mi zdá oněch pět mladíků. Ano, dá se vcelku očekávat, že jsou to synáčkové vlivných lidí například na městckém úřadě, nebo kdekoli jinde. Dá se také předpokládat, že rozmlácení nějakého auta, lehčí výtržnictví, pár menších krádeží apod. jim může projít. Dost možná i znásilnění. Ale asi těžko by se zcela běžně rozhodli na noční ulici upálit dva lidi připoutané k dopravní značce. Přijde mi to trochu jako hloupost hlavně v návaznosti na to, že oni si nijak nelámou hlavu s místem, kde se nachází a dalšími aspekty. Jako by to dělali denně...
Hned na začátek mne upoutaly výtečné popisy veškerých okolností a perfektně použitá personifikace. Potom jsem se tohoto zbavil a zaujala mne spíš dějová část.
" Byla o dost rychlejší, brzo ji dohnali a obklíčili. " -> To se prostě nedá neokomentovat. I kdyby tam vypadlo "třebaže", pořád je to nesmysl.
" A copak se dělalo s čarodějnicema, panové, co? No upalovaly se, né? I s těma, co jim pomáhali!“ " -> Tady chybí ty uvozovky. Na začátku.
Toť ke gramatice, tohle jsou nejspíše chybky z nepozornosti, protože jinak má Skorpion vytříbený vkus pro psaní a jeho texty jsou pro mne snadno a příjemně čitelné. Jeho styl mi sedí.
Stejně tak se mi líbil děj a jeho proplétání. Otevřené konce mám pro změnu raději než špatné. Také se přikláním k reinkernaci.
Prolínání dějů současných a minulých miluju :) Složité texty sice ve mně vyvolávají pocit, že na to nestačím a přijdu si po jejich přečtení hloupě, ale zároveň pro mne mají takové osobní kouzlo. A tohle mělo veliký plus ještě v tom, že i součastnost, ta naše, ubohá, nudná a nám dobře známá, měla to kouzlo také. Výtečná práce *thumbs up*
S pozdravem,
---<NathaKa WarrioR>---
P.S. Hvězda a proklikávadlo chybí i tadyyyy :)
Povídka se skvělými přechody mezi paralelními příběhy, to se mi obzvlášť líbilo. Nicméně stále nacházím dost much, jako třeba:
Síly Temna teď se chytí!
Proč je Temno s velkým "t"? Nejmenuje se tak. Pro srovnání, "síly pekla" by se psaly taky malé. Není to žádná zapsaná instituce. Nemám tenhle anglicismus rád, připomíná mi klasická fantasácká klišé à la Nightwish.
...zasmál se ten menší s černou kšiltovkou, a ostatní se k němu přidali.
Fašounek s kšiltovkou? To jsem ještě neviděl.
Jeden z mladíků měl v ruce baseballovou pálku se znakem Buldoků, druhý držel zelený kanystr.
Já nevím, oni se jdou do ulic jen tak poflakovat a tahají s sebou hned "příslušnou výstroj" k upalování předem znásilněných děvčat? Baseballová pálka ještě může být, ale představa skina, který s sebou všude možně tahá několikakilogramový kanystr s benzínem a ještě s ním honí děvčata, mi nějak nejde úplně do hlavy.
Boranon chytil dotěrného lovce pod krkem a zuřivě se díval do jeho vyplašených očí. Byl o dost silnější a Ter si toho byl moc dobře vědom.
Nevím, nedovtípil jsem se hned, že se onen lovec jmenuje Ter, přišlo mi v tu chvíli, že je to někdo třetí... Jsem zvyklý, že mi autor "představí" postavu nějak přesněji, ne mimoděk. Celkově to ale není zas tak strašné.
S hurónským smíchem je připoutali ke značce a polili benzinem.
Hm, tak tohle už mi přijde moc. Na výtržnictví, krádeže a sem tam nějaké to ublížení na zdraví ještě vliv papínků stačí, ale znásilnění a dvojnásobná vražda v benzínovém infernu uprostřed ulice už mi přijde jako trochu moc. Tak opilí zase nebyli, to by Rachel nedohonili. Museli si být vědomi toho, že tohle nejde... Navíc ten kanystr... no, to už jsem vlastně psal.
Až na to, že je povídka sem tam postavena na logické vodě, mi přijde dobrá. Inspirativní, s myšlenkou, a ty přechody...^_^
Jen tak dál, bohužel dnes nemůžu dát víc hvězd.
Je závada jen na mém přijímači, nebo Lyriin příspěvek u vás všech postrádá hvězdu a "proklikávadlo"?
No..co bych řekl, nejsem nějaký odborník přes jazyk český...a nemám co dodat....prostě super dílko...čte se to dobře...a ...prostě nevím...kritika mě nenapadá:) budiž pětka ti lehká :);)
možná bych dodal, jen dvě motta k dílku jako doplnění...:
Vojnu si dělá každý sám a každý svého štěstí strůjce....
Nuže autore...
Já nevím, jestli je dobré začínat anotaci citátem, i když možná hezkým a přesným. Anotace by měla ve stručnosti shrnout, o čem dílo je a je mnohem lepší, když to popíšeš vlastními slovy nebo nějaký citát parafrázuješ... takhle to navozuje dojem, že pana Čechova vykrádáš. :-P
"Kdyby někdo přitiskl ucho těsně ke dveřím, zaslechl by polohlasné šeptání." Tahle formulace mi nesedí ke stylu vyprávění tohoto příběhu, po velice hezky popsaném domku mě to ruší, připomíná mi to Pračetovské "kdyby", čili komickou fantasy, která se do vážné povídky nehodí.
Druhá část mě ale vážně znechutila. Po tak výborných popisech, tak bravůrně vylíčených okamžicích, po tak skvělé práci s jazykem jsem, kdy jsem byl v té zapadlé vísce, jsem byl dost násilným a nevybíravým způsobem hozen do současnosti, s multikiny, "Davem", propiskami a tak nechutnou současností, že se mi na chvíli chtělo přestat číst. Někdy totiž prolínání nějakého světa fantazie s naším současným světem působí velice pozitivně a jako příjemné ozvláštnění, ale v této povídce mi to z téměř iracionálních důvodu dost vadilo a ovlivnilo to mé hodnocení.
"Byla o dost rychlejší, brzo ji dohnali a obklíčili." Ehm, proč se mi zdá, že tahle věta je nesmyslná?
Inu, nakonec jsem byl rád, že jsem svůj počáteční odpor po přečtení druhé části překonal, protože pak to bylo velice zajímavé a "temné" čtivo, s dokonalými slovíčky. Jenom mě trochu mrzel ten konec a to ze dvou důvodů:
1) Jak je otevřený,
2) Že to dopadlo víceméně "dobře". Kdyby Rachel uhořela a Dave s ní, bylo by to mnohem zajímavější, než tenhle víceméně předvídatelný konec.
Mimoto, nejsem si tak úplně jist, zda-li je toto dílo v pořádku co se týče koncepce rubriky, jelikož se stále jede podle Natálčiny...
Shrnuto a podtrženo, chvíli jsem uvažoval o třech hvězdách (to po tom přechodu), ale pak jsem si uvědomil, že u takhle skvělého díla by to bylo urážkou, za kterou by mě Skorpion mohl vyzvat na duel. Po těch barvitých popisech jsem pak zvažoval udělení hodnocení nejvyššího, nicméně určitá absence zápletky a "špatného" konce (já si ve špatných koncích prostě libuju :-P) snížili hodnocení na čtyři.
Vidím Vás
Nemám co dodat, snad jen tisíceré díky za schválení... :-)
PS: Závěr jsem nechal otevřený úmyslně, nechrěl jsem vysvětlovat, kde se brala síla, leč... reinkarnace je mnohem lepší vysvětlen ;-)
Hezky vystavěný příběh, z kterého místy až mrazí. Autorovi se podařilo skloubit dva odlišné příběhy, které se odehrávají v jiných časech, do harmonického celku. Neprolínají se, ale souvisle na sebe navazují, jako by jeden byl pokračováním druhého. Hlavní hrdinky Eriniel a Ráchel nemají mnoho společného, jedná se o dvě úplně odlišné osobnosti, což je vzhledem k závěru trochu na škodu, neboť není zcela jasné, jaká síla dala Ráchel moc vystoupit z plamenů a proč. Můžeme si myslet, že se prostě duši Eriniel zželelo Ráchelina utrpení a v okamžiku smrti vstoupila do jejího těla, aby se pomstila, nebo byla Ráchel reinkarnací Eriniel. Přikláním se spíše k reinkarnaci, třebaže v Ráchel nevidím žádné rysy, které by měla společné se svou dávnou existencí.
Ani děj není podobný. Eriniel byla obětí své doby, Tarovy zvrhlé touhy a dogmatické církve, a to ještě obětí dost spornou, protože ona vlastně <i<byla</i> čarodějka, kouzlila, zaříkávala, takže se podle tehdejších zákonů opravdu provinila, naproti tomu Ráchel byla krutě řečeno spíše náhodnou obětí, hračkou, kterou si vyhlédla parta znuděných mladíků.
Co se týče formální stránky, chybí pouze jedny uvozovky. Ve větě: Byla o dost rychlejší, brzo ji dohnali a obklíčili. patrně vypadlo slovo „třebaže“, a ve větě: Řeknu knězi, co jsem viděl, a ty se budeš se smažit nejen na hranici, ale i v pekle! přebývá jedno „se“.
Vzhledem k tomu, že jsem ještě před svým redaktorováním na tomto dílku s autorem spolupracovala, jsem na rozpacích, jak ho vlastně ohodnotit. Chvíli jsem přemýšlela, že se vzdám hlasování, na druhou stranu se mi i před korekturou zdálo dílko kvalitní, takže jsem rozhodla pro čtyři hvězdičky s tím, že čtenáři buď dílko vynesou do pětihvězdových nebeských sfér nebo do podprůměrného pekla.
Lyrie