Hřbitov

Kterak se neprotahovati Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 25

Kterak se neprotahovati

1.

"Psst! Tiše!" sykl Algor a zcela nehlučně vytáhl z pochvy svůj meč. Mimoděk jsem se opět přistihl, že tu zbraň obdivuji, ačkoliv jsem ji viděl již po tolikáté. Algor meč pevně uchopil oběma rukama a natočil se zády ke zdi chodby. Pak začal velmi opatrně postupovat ke křižovatce před námi. Co nejtišeji jsem jej následoval...

Algora jsem poznal zrovna ve chvíli, kdy mě štval celý svět. Být třetí syn bezvýznamného hejtmánka je hodně zlý úděl - starší bratři vám totiž soustavně berou slávu, úspěch u žen i peníze. Po kdoví kolikátém výbuchu hněvu mě tehdy otec poslal na letní chatu, abych vychladl - a já po cestě narazil na Algora. Dali jsme se do řeči, a když jsem si mu postěžoval, jak mě štve, že jsem nedostal příležitost se čímkoliv proslavit, nabídl mi obchod. A já přijal...

2.

Stáli jsme těsně u křižovatky temných chodeb, v ideálním stínu, zatímco ti, které jsme sem přišli společně zabít, přicházeli osvětlenou chodbou, takže si nás neměli jak všimnout.

Ani jsem se nestihl nadechnout a bylo po boji. Jeden z nich přišel o hlavu, druhého Algor rozpáral od slabin až po hrdlo.

"Tak, to bychom měli. Prohledej je, jestli u sebe nemají něco důležitýho, třeba klíč od cely nebo plánek tohodle všivýho labyrintu, a jdeme dál," řekl tiše Algor, načež vykročil do chodby, z níž ti bastardi přišli.

"Proslavím tě. Zařídím, že tě budou považovat za stvůrobijce, zařídím, že po tobě budou tajně toužit všechny panny v okolí sta mil. Dosvědčím, že jsi zabil zrůdy, jejichž hlavy přineseš knížeti, a budu tě popisovat jako udatného neohroženého hrdinu. Mám ale určité podmínky - jsou velmi snadné a velmi levné...

3.

Hlava posledního hlídače se odkutálela po dalším Algorově mistrovském švihu. Stáli jsme ve vchodu do improvizovaného vězení, které zde zřídili ti šmejdi. Algor se ke mně obrátil a tiše řekl: "Dobrá. Jdi se proslavit, hrdino. Vytáhni ten svůj meč, namoč ho v krvi té mrtvoly, a pak jdi zachránit vězně. Vyveď je ven tím východem, co jsme našli, důkladně se jim představ a vysvětli jim, že musíš ještě dokončit svou práci. Pak se sem vrať, sejdeme se tu a ještě to tu trochu prohledáme."

První pravidlo: Když nebudeme spolu, budeš mě označovat za největšího žijícího hrdinu. Když se tě tvůj syn jednou zeptá, kdo je největší hrdina, budu to já. Ne ty, ne král Aldeban III., ale já.

4.

Opět jsem vstoupil do improvizovaného vězení. Pět zachráněných vězňů už bylo na cestě do vesnice, za pár hodin budou v pořádku doma a budou vykládat, jaký jsem hrdina. Až se tam zítra objevím, užiju-

"Tak jdeme. Našel jsem dvě zamaskované chodby, třeba si trochu nahrabeme," přerušil moje myšlenky Algor a vyrazil pryč z té místnosti. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil; ta jeho panovačnost mě vážně dožírala. Naposledy jsem pohlédl na mrtvého hlídače - a všiml jsem si, že má nepřirozeně vydutou vestu na pravé straně břicha. Rychle jsem zkontroloval, kde je Algor, ale už na mrtvolu nemohl vidět. Dodal jsem si odvahu a zalovil rukou ve vestě mrtvého. Nahmátl jsem kovový řetízek se složitým ornamentem - zřejmě náhrdelník. Rychle jsem jej vytáhl ven. Zlatý! blesklo mi hlavou, zatímco jsem jej strkal do vlastní kapsy. Pak jsem se rozběhl za Algorem.

Druhé pravidlo: Dostaneš ode mě kouzelnou perlu. Kdyby se náhodou něco zvrtlo, já třeba zemřel nebo tak něco, tak ji rozbiješ o zem - a ona tě přenese do bezpečí. Je to magický předmět, tak ji někde neztrať!

5.

První z tajných chodeb vedla do provizorní zbrojnice. Byla tam jedna kroužková košile, dvě přilbice, nějaké meče a sekery. Algor je zběžně prohlédl a prohlásil: "Hm, nic zajímavého. Jestli o něco z toho stojíš, vem si to. Zkusíme tu druhou."

Třetí pravidlo: Já riskuju - já beru. Když najdeme nějaké cennosti, jsou moje. Teprve když řeknu, že o něco nestojím, smíš si to vzít.

6.

Asi třicet kroků po vejití do druhé tajné chodby jsme dorazili ke spuštěné mříži. Tři lokty před ní byla na zdi páka, a když jsme za páku vší silou zabrali, mříž se s rachotem zvedla do stropu. Bál jsem se, že nás někdo uslyší, ale Algor vypadal klidně, takže jsem raději nic neříkal, abych nevypadal jako zbabělec. Prošli jsme pod mříží a šli dál.

Chodba se několikrát lomila, střídavě doleva a doprava. Po dalších sto krocích jsme dorazili k druhé mříži. Tato mříž byla kupodivu zvednutá...

Jakmile jsme ji spatřili, Algor prudce vytasil meč a mávnutím ruky mi naznačil, ať se přitisknu ke zdi. Přitom sykl: "Tohle je divné... Počkej tady, podívám se, jestli tam někdo není."

Pak se velmi opatrně vydal vpřed. Prošel pod zvednutou mříží a opatrně našlapoval. Napětím jsem zapomínal dýchat...

Pak ale Algor udělal něco strašně zvláštního - ze svého přikrčeného postoje se narovnal, spustil meč dolů a otočil se ke mně.

"Algore? Co se děje? Je to bezpečné?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

"Ne. Není to bezpečné," odpověděl mi Algor. A pak, jedním plynulým pohybem, nahmátl páku na zdi a škubl za ni. Mříž přede mnou se s děsivým rachotem spustila dolů... a za okamžik ke mně dorazil tentýž rachot ještě jednou, ovšem ztlumený vzdáleností zhruba sta kroků...

"Co... proč jsi to udělal!? Pusť mě!" vykřikl jsem zděšeně.

"Porušil jsi pravidlo, podrazáckej hajzle. Ten náhrdelník jsi mi měl ukázat a zeptat se, jestli ho nechci. Věděl jsi to, znal jsi pravidla, ale nedodržel jsi je. Asi už nepotřebuješ, abych tě protahoval ke slávě, co? Tak se odsud dostaň, hrdino!" Rozkřičel se na mě Algor.

A pak, bez jediného dalšího slova, zasunul meč zpět do pochvy, uchopil prsty pravé ruky prsten, navlečený na levé rukavici, a otočil jím. Zůstal jsem tam sám, zavřený mezi dvěma neuzvednutelnými mřížemi.

7.

Prohledal jsem zdi v prostoru mezi oběma mřížemi místo vedle místa, ale nikde ani jediný náznak čehokoliv tajného. Pochodeň pomalu dohořívala a další jsem neměl.

Zmocňovala se mě panika, dýchal jsem přerušovaně a po tvářích mi tekly slzy zoufalství.

Posadil jsem se na chladnou zem, pořádně se napil vody z měchu a snažil se vymyslet, co mám dělat.

Pochodeň zhasla.

8.

Perla! Jak jsem mohl zapomenout!? No jasně! Ten Algor je ale pitomec! Chtěl mě tu uvěznit a nechat mě shnít, ale zapomněl mi sebrat tu perlu! Chachá! Algore, hlupáku, namachrovanej bastarde! Dostanu se odsud, vrátím se s velkou slávou domů, seženu si armádu, najdu tě a zabiju!

Tak, perlo, perličko milovaná, dostaň mě odsud...
Sakra, nerozbila se. Znova.
Dostaň mě odsud!
Musím s ní mrsknout víc!
Dostaň mě odsud!!
...
Do pekla! Dostaň mě, sakra, odsud!!!
Křach!

9.

Jsem v tunelu? Je tu tma, ale támhle, snad dvě stě kroků přede mnou, vidím matnou rudou záři. Záře je čím dál jasnější, jak se k tomu místu blížím...

Konečně jsem na konci tunelu a vstupuji do obrovského jeskynního dómu... Nevidím zdroj světla, ale celý prostor je docela dobře osvětlen... Nevidím žádné jiné chodby, ale třeba se jen špatně dívám, je tu přece jen pár stinných zákoutí...

Uprostřed vidím složitou stavbu z kamene. Půjdu ji prozkoumat...

Je to kamenná ohrada, jako malý vesnický domek, nebo spíše jeho základy - je vysoká jen jako stojící člověk. A! Tady je ve zdi díra a dá se tudy vejít dovnitř.

Áááá! To jsem se lekl! Kdo jste? Proč tu tak sedíte kolem toho stolu? Vidím, že jste právě jedli - můžu si dát také? Koukám, máte pečínku... Proč nic neříkáte? Proč tu tak sedíte? Prof fe tak třefete? (Hm, mof dobré mafo... Libovoufké, fťavnaťoufké...) Jak se jmenujete? Haló! Chlape, hej! Mluvím s tebou!

Hm, ty jseš ale mrzout protivnej... A co ty? Sedíš tady na té lavici, třeseš se a držíš něco v sevřené dlani... Co to tam máš?

No tak, povol ty prsty, sakra, chci to vidět!

10.

Co... co to je...? To jsou... střepy? Ne, to nejsou střepy... To jsou... to jsou úlomky! Úlomky... z perly?

"Merandile?" - "Ano, Sabiene?" - "Příště sníme tady toho novýho, vypadá stejně mladě jako Dervil. Nelíbí se mi, že je tak drzej. A navíc mě poškrábal ruku." - "Dobře, Sabiene."

"Algore! Ty hnusnej bastarde!"

KONEC.


Poznámka k názvu:

Ve hrách více hráčů, ve kterých se hráčské postavy průběžně zlepšují, se vyskytuje jistá technika, zvaná "protahování". Spočívá v tom, že hrdina na vysoké úrovni za sebou táhne hrdinu velmi slabého. Sám zabíjí všechny nepřátele a řeší veškeré problémy, ale slabší hrdina stejně získává určitý díl zkušenosti/slávy, ačkoliv si ji nezaslouží. Tento herní styl, který mi připadá opovrženíhodný, mě inspiroval k této povídce. A protože jsem před časem na internetu nalezl "pravidla protahování", sepsaná jedním takovým protahovačem, v nichž figurovalo právě i "My kills - my loot,", použil jsem tuto myšlenku pro vypointování mého příběhu.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Zpracováním trochu ouldskůlová povídka (tagy, členění do čísel, úzká vázanost na RPG), což ale vůbec není mínus. Četla se mi až na úvodní ujasnění, k čemu tu vlastně je kurzíva, pěkně (rozmanité čachry s tímto označením textu už mě učinily od přírody podezíravým).
Možná bylo málo prostoru dáno zkaženosti hlavní postavy, šlo to vylíčit barvitěji, čtenář mohl k protahujícímu se zaujmout negativnější postoj. Další mínus vidím v konci, kde kletba "Do pekla!" působí příliš účelově - takhle nikdo nekleje a je jasné, co bude následovat.
Hezké je, jak byl převeden fenomén skušenosti na fenomén slávy, působí to plasticky.

Kdybych mohl, hodnotím čtyřmi. Alcator umí psát, ale jeho těžiště věru v próze neleží. Nechce.


 Uživatel úrovně 0

Tohle bylo fakt maso, rozhodně bych na to šel do kina.
No prostě Péťa nářez.


 Uživatel úrovně 0

No, opravdu krásné dílo. Nápad, provedení... všechno na svém místě. I když mi přijde Algorův motiv nedostačující a jeho reakce značně neodpovídající, přesto na mě příběh působil velice srozumitelně.

Jednoduché, čtivé a hezké. Co chtít víc? :)


 Uživatel úrovně 0

Myslím si článek je giniální, člověk se u něj musí zamyslet kdo z nich dvou je ten špatnej


 Uživatel úrovně 0

Fakt super, s8m obcas neco skusim sesmolit a tohle se mi fakt libi...


 Uživatel úrovně 3

Medovina: Algor má přece vlastní teleportační prsten... (konec 6.)

Třeba ta perla funguje v závislosti na podmínkách, třeba může být ve dvou různých režimech...


 Uživatel úrovně 0

Zdravím Alcator,

k dielu budem mať iba jedno: nejde mi do hlavy 2. pravidlo a miesto presunu. Prečo by Algor klamal v presune do bezpečia pomocou perly? Ak by to bolo kvôli pomste v prípade zabitia súputníkom, alebo zrade, alebo čomukoľvek podobnému - nebolo by pre Algora jednoduchšie putovať samému? Aj tak všetku prácu robí sám. ( Teraz ma tak napadlo, žeby bol Algor spolčený s Merandilom a Sabienom? Zháňa im čerstvé mäsko? Prečo to však robí tak zložito? )

Čo sa týka samotného systému "protahování", zatiaľ som sa v mojich hrách ( DrD ) s niečím podobným nestretol ( väčšinou sme mali ( prípadne máme ) rozdiel úrovní max. o 1 )
Niečo podobné som však využil ako PJ pri učení nových hráčov. Pri úplných začiatočníkoch ( ktorí ledva poznajú svoju vlastnú postavu ( zato však vedia veľa o iných rasách a povolaniach ) ) zväčša putujem ako kroll dostatočne hlúpy a nekomunikujúci ( ospravedlňujem sa všetkým krollom s Int. vyššou ako 3 :-) ). V prípade problémov zasiahnem, inak sa však držím stranou. Postavy majú skôr problém so mnou ( neviem si sám kúpiť jedlo, ... ) ako ja s nimi. Naposledy sa mi družina vybrala do lesa bez akýchkoľvek zásob. O tri dni sa potme vrátila späť, celá vyhladovaná a zničená po útoku vlčej svorky, aby si zásoby dokúpila, pretože im kroll zo svojich nedal :-). Aspoň u mňa táto škola funguje veľmi dobre. Po pár hrách mám problém so zisťovaním obsahov jednotlivých obchodíkov a cien tých najrozličnejších vecí, ktoré si družina chce pre istotu vziať na výpravu.

"Kterak se neprotahovati" hodnotiť nebudem, pretože podľa mňa sa tu zoskupuje viacero štýlov ( poviedka, popis "pravidla", opis "pravidla" v reále...) a netrúfnem si ich takto súhrnne hodnotiť ( každý typ by mal u mňa totiž odlišné hodnotenie ).

Medovina


 Uživatel úrovně 0

Terátor:
a já si vždycky myslel, že jsou to překlepy. Klidně si tak mluv, ale raději piš srozumitelně, fakt to dost při čtení prudí.


 Uživatel úrovně 0

Alcator

Hmm, není to špatná povídka, jen mi tu trochu nesedí.

Co se týče obsahu, řekl bych, že je to vážnějk spíšejk jen pro Pc a jim podobné hry, kde se zkušenosti dělí rovným dílem a pod.

Nemyslím, že i málo zkušený Pj si nedokáže ohlídat kdo jak a kde zasahoval, co se týče bitek.

Co se týčejk "jk" - když to neumíš, tak to neprzni .)


 Uživatel úrovně 0

Alcator
Dobře stavěný příběh, dokonce je celkem odolný proti moralitě, kterou jsi mu připsal do vínku ("o odsouzeníhodnosti protahování"). Jen se občas třepí v nijakých, bezbarvých slovech, která občas zatahají za uši:
"Prohledal jsem zdi v prostoru mezi oběma mřížemi místo vedle místa..."
Brala bych i otřelé "píď po pídi", ale abstraktní "v prostoru mezi oběma mřížemi" (proč tam ten prostor potřebuješ a konec konců, proč jen mezi, skrze mříže se kousek natáhneš, proč by nehledal i za nima) a "místo vedle místa" ("každý kousek zdi", "kus za kusem", "cihlu po cihle" nebo "kámen za kamenem")
Totež "po vejití" (vypravěč tam vešel, proč tenhle balstní patvar místo konkrétního slovesa), "pryč z té místnosti" (kobky, sklepení apod.).
Tu a tam se podobný sklon k abstrakci objevuje i ve stavbě věty, zbytečně si tím ničíš atmosféru vyprávění.