Hřbitov

Aldaron - barbar druid Hodnocení: Něco to má do sebe

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21

Dobře poslouchejte, budu vám totiž vyprávět příběh o jednom velice netradičním druidovy:
Barbar Aldaron se narodil v Dálavách v oblasti divočiny. Jeho rodiče ho už od raného věku vedli k tomu, aby se z něho stal jeden z nejlepších válečníků všech dob. Aldaron tvrdě cvičil boj s mečem a střelbu z kuše. Bohužel (Bohu dík) v tom nenašel velké zalíbení. Místo toho raději chodil do přírody, kde se kochal její krásou. A tak léta plynula a z Aldarona vyrostl sličný mladík. Když jeho rodiče definitivně poznali, že z něho slavný válečník nebude, rozhodli se poslat ho do výchovy příbuzným z Elfího hvozdu, aby se z něho stal hraničář. A tak se také stalo.
Ve svých 18 letech se vydal na svoje první dobrodružství. Doprovázela ho jeho přítelkyně elfka s magickým nadáním, se kterou se seznámil při studijích. Jejich prvním úkolem bylo hlídání kupecké karavany. Při něm se Aldaron seznámil s poněkud hloupějším krolem, prokazatelně válečníkem, a elfem hraničářem. Spolu prožívali veliká dobrodružství.
Jednou dostali úkol hlídat místo kde se předtím objevily lapkové. Aldaron, jist si svou neporazitelností, se ani neobtěžoval zeptat kolik by těch lapků mohlo bejt. Naše družinka si vyhlídla místečko v houští kde se schovala a čekala jestli se náhodou nevrátí ti "strašně moc slabý, že ani nestojej za to" lapkové. Nepřišli. Místo nich ovšem přišli chlapi jako břitvy s kroužkovkama, štítama a .... břitvama! Byla už noc a tak se družinka modlila, aby si jich nevšimli. Buhužel lapkové zaslechli pohyb z houští a šli to prozkoumat. Aldaron ale nezaváhal a zvolal: "Ani hnout! Jste obklíčeni! Míří na vás desítky, možná i stovky, elfích lučištníků!" Posléze to ještě pro větší věrohodnost zopakoval elfsky. K Aldaronovu údivu to ovšem na lapky příliš nezapůsobilo a dále se přibližovali ke křoví. Už už se zdálo, že bude s našimi hrdiny ámen, když tu náhle, k Aldaronovu dalšímu údivu, začali ze tmy přilítat houfy šípu. Lapkové vzali nohy na ramena a družina spatřila své zachránce, byli to nějací lovci vracející se z lovu, kteří zaslechli diné zvuky jako by se někdo pokošel mluvit elfsky.
Čas a úrovně plynuly dál a před Aldaronem povstala těžká volba. Má být druid nebo chodec? K úleku všech si vybral, že bude druid! Se svými přáteli dál putaval a jako nezkušený druid zažíval veselé příhody. Uvedu vám jeden příklad, který mluví za vše:
Družina se chystá tábořit ve hvozdě, rozdělají oheň. Aldaron si náhle vzpomene (PJ poslal papírek), že by bylo dobré ohraničit něčím ohniště. Při tom se bavil s Elfem hraničářem: "Ty nevidíš, ohraničuju ohniště víš? To se tak vždycky musí dělat."
" No a proč jsme to tak teda nikdy předtim nedělali?"
"Protože jsem si na to tedˇka vzpoměl."
"Aha."

Aldaron dále vytrvale bojoval proti zlu a jednou i konečně našel moudrost, ale to už je jiný příběh....

Aladron - barbar druid
síla: 17/+3
obratnost: 11/0
odolnost: 15/+2
inteligence: 17/+3
charisma: 8/-1

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Tohle je hřbitov... alespoň si mohl naznačit, že umřel... příběh je to místy i zajímavej, leč koncem jsi to srazil... nevim, nezaujalo mě to. Ani pořádně nevim, co k tomu říct - zapůsobilo to na mě ani ne průměrně... spíš na dvě. Tím koncem hlavně. Bohužel, ale pokračuj a příště to už může bejt víc (o dost víc).


 Uživatel úrovně 5

Terry: moje slova :o)
hodnotit nebudu, protože už jsem to udělala...


 Uživatel úrovně 0

Pribeh zajimavy, ale ten konec je fakt divny a vlastne ani nevim jak umrel...


 Uživatel úrovně 0

Tady předávám poselství od Nathaelen.

Ctěný autore,
Tvůj příběh začíná velmi slibně. Vytkla bych sice nedodržení jazykového stylu (uprostřed celkem spisovného odstavce z ničeho nic použiješ nespisovný výraz – např. 3. odst.), ale to je jen malá připomínka. Bohužel, ten konec je opravdu odfláknutý. Věta Čas a úrovně plynuly dál a před Aldaronem povstala těžká volba. navnadí čtenáře na to, co se bude dít dál. Ale ouha – ono se už neděje. Najednou se do pohřbu druida zapletou poznámky Pána jeskyně a z příběhu se stane popis dobrodružství, a to ještě ne příliš povedený. A po několika větách končí. Proč? právě tady by měl začínat.
Ne, ctěný autore, to není jiný příběh. Tvůj druid možná našel moudrost a časem zemřel smířen s přírodou ve svém hvozdu. A o tom by příběh na Hřbitově měl být.

Můj názor je shodný.

Terry