je nejslavnějším z vojevůdců a hrdinů Starého věku. To on vedl voje seveřanů za Doby snění, to on zničil, vyvraždil, vypálil a vyplenil prokletou Arwenii. Pouhé barbarovo jméno je legenda, na jeho počest je prý v Acheronu vystavěn veliký Palác Temné noci.
Morkar se narodil v klanu Vlka jako třetí syn náčelníka kmene. Při jeho narození měli kmenoví šamani všichni stejný sen, jenž jim prý vnukla samotná Temná paní. Morkara již v den narození zasvětili Jí a již ten den jeho malé ruce potřísnila krev nepřátel, které dal otec na počest svého syna popravit.
V době desátého roku jeho života přišli do vesnice válečníci Berserků. V ten den padl jeho otec ranou kopím, když proletí Arwenové, kteří udatné válečníky tajně sledovali, napadli ves. Byla to Morkarova první bitva a na svůj věk si nevedl špatně. Nicméně vesnice byla ubráněna, útočníci pobiti a Morkar poprvé pil v nenávisti arwenské krve, když klečel nad mrtvolami svých sourozenců, kteří v boji padli. Berserkové jej odvedli do Acheronu, neboť vpravdě pro něj přišli, když byl nejvyššímu knězi Morových mnichů vnuknut další sen. Tak započal Morkarův výcvik.
Nebyl lehký, mladý barbar se nejednou ocitl v pokušení opustit své temné a zlé učitele, ale vydržel. Prý díky požehnání Paní se dostal dál, dál než někteří z jeho mistrů, a v den, kdy v čestném souboji na hlavu porazil a zabil Morovým řádem vybraného válečníka, jeho výcvik skončil.
Jediný člověk, kterému mohl Morkar věřit, byl představený Morových mnichů. Ten jej odeslal na jih, aby teorie výcviku ustoupila praxi krvavého boje.
Elfové neradi vzpomínají na doby, kdy k severní hranici Půlnočních lesů přišel tehdy asi třiadvacetiletý, mladý, krvelačný a nesmlouvavý nový velitel jím vybraných elitních válečníků, který se svými muži vstupoval neohroženě hluboko do hvozdů a vystupoval s elfí krví na čepeli meče. V těch letech Morkar poznal, jak mocně dokáží emoce ovládat všechny bytosti. Jemu chyběly, v praktikách Morového řádu přijde lidská duše o všechny emoce, zbude jen prázdná slupka necitelnosti a chladu. A jak se stával mocnější a slavnější, viděl před jeho muži elfy ustupovat jen při pouhém zjevení jeho jednotky, stejně jako změny taktik elfích velitelů následujících po v elfích vesnicích způsobených krvavých jatkách jeho stopu. Nejednou málem přišel o život, stále více a více jeho mužů padalo, ale Kruh zajímaly jeho úžasné výsledky. Odměnou mu bylo po pěti letech přepadů a bojů převelení do Acheronu. Zde jej přizvali na jednání Kruhu, nesmírná to pocta. Morkar byl štastný. Krátce. Následující dva roky strávil znovu v temných katakombách Morového řádu. Na světlo světa nikdy nevyšlo nic z barbarova pobytu na tom hrozném místě a Morkar sám o tom nikdy nemluvil. Jisté je, že byl jiný. Rozumný, mladý a vždy plně loajální muž s instinkty šelmy a neuvěřitelným klidem v hlase se velice změnil.
Nyní byl také klidný. Moc klidný. S nikým nemluvil, staré přátele ignoroval stejně jako Nejvyšší klanovou radu, jež jej chtěla převelet daleko na západ. Byl postaven před soud, odsouzen za neposlušnost a neplnění rozkazů, ale v předvečer popravy klanoví náčelníci po jistém jednání - povídá se něco o rychlé návštěvě Morových mnichů - změnili rozsudek a nechali již známého a obávaného válečníka jít. Jediným barbarovým majetkem se stala jeho - později legendární - obrovská bitevní sekera, kterou vynesl z hlubin Morového řádu. Zbraň tak ostrá a pevná, že se o její ostří lámaly zbraně nepřátel jako třísky. Člověk, který se ocitl na opačné straně tohoto ostří, byl odsouzen k smrti. Prý byla vykována v kovárnách Halogathu specielně pro Morkara. Jisté je že tato zbraň skutečně přišla do Acheronu ze západu a placena byla zlatem Morových mnichů. Morkar odešel do divočiny a zmizel z podvědomí.
V následujících deseti letech se objevoval porůznu po celém severu, přešel přes Borglionské hory a Šedopláň, bojoval proti jednotkám trpaslíků z Kamenných hor, plenil elfí vesnice a prý občas i jeho spojenci - orkové, barbaři či skřeti, padali pod ranami jeho strašlivé zbraně. Nikdo nevěděl co řídilo jeho ruku, plnil úkoly pro jakýsi neznámý vyšší cíl a naprosto ignoroval jakousi kmenovou hierarchii. Zodpovídal se, stejně jako jeho muži, již tedy jen pár mužů z jeho původní jednotky se kterou bojoval v elfích lesích a kteří se k němu postupně na jeho pouti opět připojovali, jen a pouze Morovým mnichům. Jeho čest, odvaha a síla se pomalu stávaly zárodkem této legendy. V Puklinových horách přichystal s malým kmenem místních skřetů brilantní past a prakticky vyhladil tamní trpaslíky. Zde získal své přízvisko a po několika letech celý sever znal Krvavou sekeru.
Zhruba šest let strávil v hlubinách Západního pralesa, kde se snad díky zkušenostem z elfích lesů stal opravdovým mistrem v přežití i mezi divochy zrozenými hlubinami hvozdu. Poté šel ještě dále na západ do Tarsienu, prý jako jeden z mála vstoupil do prastarého Korthalu. Dalších několik let v divokých džunglích dnešního Kelewanu a pouštích Mishkalu již ukázalo, že vrchol Morkarova života se nezadržitelně blíží. Že veškeré jeho konání k něčemu směřuje. Zajímavé je, že se vyhýbal hranicím Arwenie, jako by se jí bál. Ale to nebyla pravda, Morkar jen čekal na znamení jeho Paní a přál si jediné. Zničit tu prokletou zemi, srovnat se zemí stavby tamních králů a vládců, vybít veškerý lid, snad dokonce i dobytek, prostě zničit vše, čeho se dotkla ruka Arwena. To vše však jedním drtivým a všeničícím útokem. Do rukou se mu dostalo mnoho pokladů z této země a on je všechny lhostejně zatracoval, artefakty nezměrné ceny skončily v bahně vedle cest, po nichž se nyní už téměř padesátiletý barbar ubíral. Paní jej však sledovala, pozorovala a prostřednictvím Morových mnichů a jeho snů mu sdělovala svůj tajemný plán a získávala mu úctu v očích seveřanů. Také na její příkaz se vrátil zpět.
Roku 1518 A.V. Morkar, v den oslavy 50. roku svého života, znovu prošel branami Acheronu a bouře, která nad městem zuřila, jakoby oznamovala počátek Roků Vlka, jak jsou tento a následující rok nazývány. Na doporučení Morových mnichů jsou Morkarovi vráceny jeho předchozí vojenské hodnosti a po jedné vojenské operaci, kterou vyřešil s naprostým přehledem, se rozumným doporučením Klanové rady a po schválení Kruhem dostává jeden z nejlepších vojenských mozků světa k moci. Stává se jedním z generálů Acheronu a jeho armáda jde až do zimy roku 1520 od vítězství k vítězství. Pak nastala Noc ohně.
Na příkaz svého velitele Morkarova armáda lstí obsadila Acheron a budovy všech významných osob. Všichni sice sloužili stejnému záměru, ale Paní snad chtěla, aby její nejmilejší bojovník neměl ve svých vlastních řadách zrádce. Toho večera postupovaly Morkarovy jednotky městem a vraždily neloajální velmože města. To byl trest za to, že nesloužili dost dobře jejich Vládkyni.
V poslední den Roků Vlka začala Doba Snění. Morkar se korunoval na krále Severu a nikdo se mu neodvážil odporovat. Vydal rozkaz stavět obrovskou armádu na Šedopláni, ze svých nejlepších mužů udělal její velitele, a když k němu přišel a poklonil se karadan orků, jemuž se též zjevila Paní, měl v rukou sílu, proti níž se nedalo postavit.
Sám jako velitel všeho vojska spojil skřety z hor, orky, temné trpaslíky, barbary, odpadlé lidi, temné elfy a poprvé překročil hranice Arwenie. Voje strašlivého seveřana se nezadržitelně sunuly Starým světem a arwenská města jedno po druhém padala pod tíhou jeho nenávisti. Nakonec, po téměř deseti letech, když Valatar Farogen, Rada pěti, s podporou trpaslíků a Arwenů postavila též obrovskou armádu vzniklou spojením vojsk elfů, lidí, trpaslíků a všech jiných obyvatel Říše, započala bitva, o níž Morkar snil.
Na úpatí Drangarských hor byla svedena Poslední bitva, jak se nazývá. Moc elfích a arwenských mágů se střetla s drtivou magií Morových mnichů a Kar-chee, kněží obou strany přivolávali bohy, aby rozhodli o osudech svých vyznavačů, desetitisíce vojáků obou stran se střetávaly a v jedné vteřině jich stovky umíraly. Z hory Drangar se stal ostrov v moři krve a ve středu všeho, v první linii, bojoval Acheronský král, pěšmo, a nepřátelé křičeli hrůzou před jeho děsivým zjevem. Tehdy Morkar věděl, že jeho život došel naplnění, že i když bude armáda poražena a třeba i on zabit, to, proč ho Paní přivedla na tento svět, bylo splněno a nyní leželo v tratolištích krve na Drangarských hřebenech.
I když Arwenie vyhrála, byl to začátek konce. Paní prohrála bitvu, ale vyhrála válku. Říše byla nakažena a po dvaceti letech zanikla sama od sebe, moudří lidé umírali, národ byl postižen nemocí, jež nešla vyléčit.
Morkar zmizel. Po bitvě jej již nikdy nikdo neviděl, je mnoho verzí a názorů na jeho smrt. Prý nezemřel a Paní ho povýšila na svého pobočníka, jiní tvrdí že odešel do severních pustin a tam dožil, jiní zas že putoval po troskách Arwenie a spokojeně pozoroval své dílo. Jiné zdroje tvrdí, že mu vítězné mocnosti v obdivu k jeho osobnosti postavili na úbočí Drangaru mohylu, do níž trpaslíci se vší úctou složili tělo krále Acheronu a legendární sekeru mu položili po boku. Žádná zpráva však není potvrzena, faktem je, že Morkar po bitvě beze stopy zmizel.
Říše padla. Obrovský státní útvar se při nedostatku obyvatel zhroutil jako domeček z karet. Vyvraždění devíti lidí z deseti mělo za následek postupné rozpadání země a hladomor, mnoho přeživších skonalo do začátku následujícího jara. Byl to počátek bezvládí. Barbaří kmeny a jiná podobná havěť se stáhla na sever, ani na straně nepřítele se nenašel nikdo, kdo by pozvedl zbraň a národ. Ne, tuhle válku nikdo nevyhrál. Až po dvou stoletích se muž jménem Alwar, později proslulý Alwar I., stal vůdcem zprvu malé země, kde opět nastolil vládu zákona. A to byl nový počátek.

Tak,
Předem bych rád podotknul, že tato postava byla vytvořena čistě za účelem testování světa a podrobného zmapování jedné z nejdůležitějších částí jeho dějin. Ve skutečnosti nebyla ani celá odehrána. Většina sice ano, třeba Poslední bitvu jsme hráli 3 dny. Super. Prostě když jsem před ..ee..4 roky začal tvořit svůj svět (a náčrty existovaly už před tím), po nějaké době vznikla s jedním hráčem a vlastně spoluautorem myšlenka odehrát něco za nejznámější legendu, a tak podrobněji vykreslit nejdůležitější události. Je s podivem, jak moc dokáží zdánlivé maličkosti z této hry ovlivnit naši hru a náš svět teď, když jsme totálně a navždy uzavřeli hru v našem prvním starém světě a začali pařit v druhém, novém. Doporučuji všem. Jméno Morkar bylo původně pracovní, někteří z vás by mohli namítat, že je již někde viděli či četli. Ano, podobnou funkci jako můj Morkar zastával kdysi Morkar ve Warhammeru. Nad jménem jsem sice přemýšlel, ale po čase testovací hry a používání Morkara se z pracovního názvu už stal název trvalý. Kdo by to pořád měnil. Stejně je to s tím Starým světem, u mě to prostě označuje věk předcházející tomu současnému, čili těch 13-15 století před současností. Mimochodem, Drangar měl za následek ukončení věku. Pro úplnost.
Pro pořádek: Možná se někomu zdá odfláklý konec Říše, ale jelikož bitva u Drangaru byla vlastně genocida, není se čemu divit. Říše byla obrovským státním útvarem a po válkách to už prostě neměl kdo udržet. Tento rozpad se stal základem mého světa a děj postav hráčů je situován asi o 15 století dopředu.
Jinak, Morkar zemřel až o několik let později a stačil zplodit 5 potomků. Jejich život znamená formování barbařích rozdrobených klanů do pěti velkých kmenů, a pokud budou kritiky jen trochu kladné, rozepsal bych se o strukturách a celkově o mých barbarech příště, tedy o rase jako takové.

Morkar Krvavá sekera
Síla : 19/+4
Obrt.: 13/+1
Odl: 19/+4
IQ: 11/0
Ch: 13/+1
Schopnosti bojovníka na 36.úrovni, chodce na 15.
Magické: Morkarova sekera, možná ji někdy zpracuji do Artefaktů. Nemá cenu tu psát poklady a podobně, jistě chápete proč. Nemá to sysla, u postavy na 36.úrovni.

P.S: Jo, pro ty, kteří by mě chtěli nařknout z plagiátorství, Arwenové je název vymyšlený zhruba půl roku před tím, než vyšel první Asterion, takže to není žádný patvar Arvedanů. Arvenové existovali, šlo o jakýsi národ žijící kdysi v tehdejší Galii, dnešní Francie. To já už jen tak pro úplnou úplnost:)

A mějte soucit…aspoň upřímnou soustrast…

Korath