Boj se "smrtí"
| Autor: | Vargul Ashnazai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Přicházejí poslední dny války, kdy se rozhodne jak válka dopadne.
Forius, vznešený mág, který se vyučil zároveň alchymii doprovázel jednu z Cerionských jednotek na frontu. Pro něj, byla válka zbytečným mařením vědy a životů, ale nemohl nic dělat. A tak se pokusil alespoň pomáhat ukončit válku, jak nejrychleji to šlo.
Projížděli Ulerianským hvozdem a většina vojáků si zpívala na počest toho, že jedou do bitvy. Lesem se linula silná aura magie a v korunách stromu ševelil vítr, chladné počasí způsobovalo že les vypadal děsivěji a tajuplněji než kdy jindy.
Forius, který byl ostražitý pozoroval okolní les s nedůvěrou, nebylo tomu totiž tak dávno co přišly zprávy o tom, že Kerden se rozhodl použít ve válce nekromanty. Jejich síla byla obrovská a právě proto Forius prohlížel temnotu lesa a naslouchal auře místa.
Byla narušena, narušena něčím temným a on měl představu čím.
Vyjeli do kopce, který se táhl několik dobrých sáhů do nebe a neustále mluvili, jediný kdo nemluvil byl právě Forius, jako jediný nepodceňoval nebezpečí útoku ve vnitrozemí.
Přišel večer, celá jednotka rozdělala celkem dva ohně a udržovali neustálé stráže, nikdo se nesměl vzdalovat od tábora víc jak dva metry. Noc udělala z tohoto lesa ještě nebezpečnější místo než bylo. Forius seděl na bedně u ohně a opřen o svou slonovinovou hůl hleděl do temnoty a vnitřním okem sledoval okolí. „Jste v pořádku?“ zazněl u jeho ucha hlas jednoho z důstojníků. „Ano, jsem. Jen jsem unaven,“ odvětil mág a zamotal se do deky, která mu byla nabídnuta.
Na další den ráno pokračoval průvod lesem, všichni teď byli z ticha a jen se šeptem vyprávěli co budou dělat po válce a co během ní. Když dojeli na zborcené rozcestí rozdělující se na dvě cesty, chvíli hleděli do map, protože ukazatel byl zničen. Během toho, co hledali a zjišťovali správnou cestu se za jejich zády začaly ozývat kroky a šourání nohou.
Forius pocítil jak se prudce změnila povaha okolní aury, už to nebyla aura relativního klidu, nýbrž smrti, smrti a zkázy. Rozhlédl se po lese a uviděl nesčetně mnoho postav, prodírající se lesním porostem k nim. Nebyli to však lidé, ale ohavné zombie z nedalekého hřbitova. „Copak nedáte ani mrtvým klid!“ zařval jeden z desátníků a s mečem vztyčeným před sebe se rozjel vstříc zrůdám které se začaly množit a které uzavíraly kruh kolem nich.
Všude okolo se blížily stovky mrtvol bez rukou a čelistí, kostlivci oděni v otrhaných hadrech se zrezivělými meči v rukou se blížili a každý jejich krok byl doprovázen křupáním chrupavek a kostí.
Začala bitva, vojáci rozmístěni do kruhu se kryli zády, ale dlouho tato pozice nevydržela a všichni se pěšky vrhli do lesa, roztříštěni všude možně mezi nepřítelem.
Forius stál na jednom z větších pařezů a oběma rukama svíral svou hůl ve vodorovné poloze něco si mumlal sám pro sebe a pak vzkřikl pár slov, někteří elfové bojující poblíž se zarazili, neboť mág pronluvil jejich starým jazykem, který se už dlouho nepoužíval, ale přesto, ještě elfové věděli jak zní.
Po tom, co slova vyslovil, patnáct nejbližších zombií a kostlivců se znehybnilo a pak rozpadlo na břečku želatiny. Po tomto zákroku zářila mágova hůl namodralým světlem a on sám již vysílal ohnivé proudy se svých dlaní mezi nepřátele. Dokázal vydobýt i volný průchod pro dva lučištníky, kteří se postavili okolo pařezu na kterém stál a začali ho palbou krýt. Však ani energie a ani šípy nemohly dlouho sloužit, po dvou hodinách boje padli lučištníci mrtvi k zemi a Forius ležel u pařezu a zády se o něj opíral. Po čele mu stékaly kapičky potu a hábit byl zbarven krví. Ležel tam a křečovitě svíral svou hůl, která najednou praskla, on sám pocítil hroznou bolest a pálení po celém těle jej usvědčovalo v tom, že ví kdo je nablízku, sekavými pohyby otočil hlavu do pravé strany, kde mezi rojícími se monstry, která si udržovala odstup pohybovala postava, zahalená do pláště z KRVE!
Zrůdy, jež byly vzdáleny v určité vzdálenosti najednou jako by přetrhly pouta, která je držela a vrhla se na o bezmocného mága……
Diskuze
Líbí se mi to. Hlavně že to nekončí dobře ]:-) Je do i docela čtivě napsané, nevím co bych vytknul.
Jenom kvuli te prvni vete bych dal 4*. Ale jinak je to taky pekne. Kdybych hodnotil objektivne dam 2,5* Takze 4*
Pěkné. Osobitý styl a zajímavý závěr - pointa se tomu myslim říká. Nic méně na pět ještě není (alespoň dle mě a mesa). 4 určitě.
Je to pěkně napsané. Jeden nedostatek to však mělo. Byly tam chyby. Vpodstatě jen ve shodě přísudku s podmětem...