Díky bohu za to, že má tahle stránka černé pozadí, protože většina obrázků pak na mě působí mnohem lépe než na tom bílém, když si je zobrazím. No, hlavní motiv se mi moc nelíbí, kromě těch provazů, hlavně toho jemně svítícího dole, ale pozadí je opravdu moc pěkné, snad trochu barevně jednotvárné, ale přechody barev a textura je skvělá. Obzvlášť uprostřed vpravo by z toho bylo úplně nádherné moře.
Prozatím jen bleskově zareaguji převážně na Scciona:
Máš pravdu, že tyto prvky (ne-li přímo motivy) působí lákavě a že tato touha by měla být čas od času vyvažována přístupem o něco racionálnějším. Silné nutkání tvořit by někdy autor měl usměrnit, zejména chce-li dosáhnout technicky pokrokovějšího díla, a ne jen vylévat své pocity na kus čtvrtky - expresivně, nesmyslně. Právě nesmysl je zdánlivým "cílem" surrealismu, ačkoli víme, že cíle a osnovy kladou těmto umělcům pouze překážky do cesty (a že nejde o to, dosáhnout nesmyslu, nýbrž se prokousat hluboko až k podvědomí a snové fantazii).
Nicméně já jsem se o metody surrealismu nepokoušel, stejně tak jsem si vědom technických nedostatků. A těch není málo, anatomie trpí deformacemi, celý výjev pak působí přehnaně spontánně. Ano, částečně jde o cílený efekt, neboť v žádném případě tu nemáme pokus o realistickou kresbu. Není tu racionálně uchopitelný námět, vyobrazení je pochybné všemi možnými prvky; lze zachytit i komičnost namísto elegie, dětskou naivitu namísto beznaděje. Rozhodně neukazuji žádné explicitní trýznění, agónii nebo apokalyptické řádění. Byl bych pošetilý, kdybych toto dílko označoval za povedenou alegorii depresivních motivů.
Vyplývá z toho, že jsem tvořil vědomě, nicméně smysl některých jevů se postupně vytrácel nebo se mnohokrát pozměnil. Za začátku jsem si mohl usmyslet, že se budu věnovat čistě melancholické kresbě, ale vztek, rozhořčení nebo jiné nepředvídané nálady mohly proces tvoření ovlivnit. Netoužil jsem po vyvolání zděšení, zároveň mi bylo jasné, že otázky plastičnosti a stínů mohly být vyřešeny mnohem dovedněji. Patrně jsem se mohl s odstupem času k dílu vrátit a v nějakém novém afektu poupravit formu i motiv, ale za prvé bych tím zasahoval do původního tvůrčího projevu, za druhé jsem k dílku už neměl přístup (jen digitálně).
Kdybych se měl naposledy zaobírat tou vyvážeností, řeknu asi tolik: jelikož zdaleka nejsem a v dohledné době nebudu plnohodnotný kreslíř, nemohu se ubírat po různých výtvarných cestách. Někdo namítne, že každý má tu možnost, ale já zkrátka nemám zájem. Pro radost portrétuji některé lidi kolem sebe, ale dál do toho nezasahuji - to znamená žádné úpravy vzhledem k žánru fantasy, žádné další pokračování (skončím jen nanejvýš bustou a dál k tělu nikdy nejdu). Ovšem jakmile mám chuť na kompletní věc, kde se nemusím ohlížet na náročné kreslířské konvence (z hlediska techniky), vrhnu se motivy expresivnější, fantasknější. K abstraktnímu umění však nemám žádný vztah a o surrealismus ve výtvarném zpodobnění se zatím nepokouším.
Dodávám, že vyvážení mohu uplatnit v literárním projevu. V kreslířských vodách jsou mé možnosti omezeny, ale já kvůli tomu nebudu skuhrat. Jsem vděčný za jakoukoli možnost tvůrčího projevu, třebaže nenalezne pochopení u všech (možná u většiny, kdoví). A ne vždy mohu zůstat u prózy či poezie, někdy zkrátka cítím, že se musím uchýlit k hudbě či kreslení. Ostatně výtvarníci mají dost navrch, zvlášť dovedou-li svou tvorbu umně vyvažovat, ale tak to má být. Nepředstavuji si sám sebe jako ideál renesančního člověka (ačkoli představit si mohu opravdu cokoli), pouze čas od času vnímám silné pocity, které volají i po jiných formách vyjevení.
V každém případě netvrdím, že tohle je můj jediný pokus o výtvarné dílko a že chci navždy zůstat u expresivního vyjádření. Třeba se zas chopím náčiní a vytvořím něco v docela jiném světle. Jednoznačně ale připouštím, že na úkor atmosféry jsem dost ošidil stínování i anatomii, to je zjevné. O technických nedostatcích vím, byly kromě toho vypíchnuty.
Deformace, bizarnosti, surrealistické výjevy, tvorba cílené destrukce na papíře. Je zvláštní, jak moc jsou tyto prvky vábivé a svůdné, až příliš často se s nimi lze setkat jak v literatuře, tak ve výtvarném umění. Obsahují určitou sílu a energii, která tam před našimi zraky svíjí a nedopřává klidu. Osobně takové věci moc neoceňuji, je až příliš snadné jim podlehnout a nechat se tím unášet. Je to tvorba rozkladu a neklidu, neodmyslitelně patřící k uměleckému vyjádření člověka - každý prvek a symbol takového díla pak nepřispívá k rostoucí uchvacující konstrukci, ale hloubí dechberoucí jámu. Chce-li tak někdo na diváka působit, budiž. I svou vlastní tvorbu je však dobré čas od času vyvážit.
Hmmm... kde já jsem to už viděla...
Mělo by to být asi hodně pochmurné, ale na mě to tak nepůsobí. Nevím, čím to je, asi komičností některých detailů, (Třeba hlava "stromu" mě docela pobavila.) za což se omlouvám, ale tomu prostě neporučím. Nebudu tady rozebírat anatomii a takový ty strašně vážný věci, to už určitě udělali jiní a ještě to udělají. Já můžu jen říct,že se mi to prostě nelíbí. Asi mi budou bližší dílka bez hlubokofilozofických myšlenek. :)
Díky za strávení,
Scar.
Jistě, je to kontroverze a těší mě, že tady Sam zahrál taky trošku na tu empatickou strunu.
Zdržím se teď pocitů a symboliky a vezmu to čistě pragmaticky. Osobně se mi to líbí. Líbí se mi pc úprava, nějakej ten pocit to ve mě taky zanechalo a přes veškerý mouchy který tu zazněli, se na to koukám docela rád.
Jedině ty oči se mi nezamlouvaj. Jsou tam příliš surový, moc ztrhávají pozornost a zpracování je dosti pochybné. Jsou tam prostě připláclý a nalepený. Zpracování je spíš až dětské, oproti té naturalistcé roztrhanosti až dekadenci v jinak povedeném obrázku.
Ano, dekadence, to je to slovo... v tom pravém slova smyslu. Pokřivené figurky mi připoměli milou deformaci u Tima Burtova, ovšem zde v mnohem surovější až hororové podobě.
Osobně kdyby byl ústřední motiv mnohem víc prostínován, oči by zmizeli a místo toho by nastoupilo nějaké roztrhané, špinavé, jednoduché, prosté leč plastické pozadí, dodalo by to obrázku vážnost, o kterou nyní tak bojuje.
Autor to přehnal se symbolikou a to je bohužel škoda. Je sice pěkné že se toho hodně dočteme, ale neměj divákovy za zlé, když přeskočí úvodní článek a čistě napíše co se mu vybaví. Úvodní kritika by měla sloužit jako pomocné vodítko, né jako povinnou část před shlédnutím (což se tě netýká a nechci říct že to tak máš, jen tím vysvětluju proč jsou kritiky jaké jsou a že tím úvodním slovem moc nezachráníš). Ovšem to neznaměná že by se měla přeskakovat... je nepsaným pravidlem si přečíst alespoň autorovo slovo, pak mohou vzniknout fau - faux pa, tomu tak bývá.
Shrnuto a podtrženo. Obrázek má náboj. Je napomezí zda je tématický, fantasy rozhodně je, ovšem pohybuje se na hraně. Můj osobní názor je takový, že zpracování, čili technika a úprava mě dost uchvátili. Též ústřední motiv, ovšem obrázek potápí překombinovanost symboliky a motivů. Kdyby se vsadilo na úkor kvality, né kvantity, na jednoduchost, né předimenzovanost, jednoduše někdy je méně více a to si myslím je právě třeba zde.
Rozhodně by jsem uvítal podobnou technikou jinou scénu, klidně využij jen na náčrty než se pustíš do práce Obrazárnu. Celkově bych řekl že stačí málo a bylo by to skvělý. Bohužel to málo posunuje obrázek z: výborný, do: nic moc. Stačí ale málo Tentateure, jen málo :D
s úctou anarion
Ps. Rozmysli se ohledně té věci co jsme psali poštou :)
Popíšu vám (ty zveřejnitelné části :-)), co se mi objevilo v mysli, když jsem to uviděl.
Nějak takto jsem si to myslel:
„Ahá, další takový obrázek. Podobných mám v sešitech těch nudných předmětů ze střední desítky. No tak, copak na tom obrázku je? A jako kdybych to nevěděl. Prostě přehršel různých objektů napasovaných na sebe tak, jak to autorovi přišlo zrovna na mysl. Moc nad tím nepřemýšlet a nakreslit to, co mám zrovna na mysli. Potom se na to podívat a dokreslit novou myšlenku a postup opakovat, dokud není papír plný, nebo dokud se při pohledu na obrázek objevují nové myšlenky, které na papíře ještě nejsou. Je to vlastně obraz, projekce autorovi mysli a podvědomí v daném rozpoložení s malou intervencí vědomí. Jsou to data. Která se bez přidání sémantiky nestanou informacemi. Mám chtít v tom něco vidět? Mám se o to pokusit?“
„Hmm. Oči. V levém jsou zapíchnuté tři lístky. Proto je celé takové podlité krví. Také to může symbolizovat slzy že. Ale ne, raději ať jsou ty lístky v tom oku zapíchnuté. Oko se slzami tady už jednou bylo – tuším od Gandalv – a moc se mi ten obrázek nezamlouval.“
„Stromo-člověko kříž. Listy místo rukou. Nebo tělo místo kmene? Omotán dvěma chapadly. Na hlavě igelitový pytlík a kolem krku škrtidlo. Exploze listů symbolizující vlasy. Listy padají: to zřejmě implikuje, že dotyčný bude trpět plešatostí.“
„Co tam máme dále? Aha, ty pokroucené postavičky kolem. Velké kebule, drobné končetiny. Vskutku povedená anatomie. Hmm, ale o tu tady nejde. Vypadají, jakoby tančili. Dále jsou tam nějaké chlupy a to je tak vše.“
„Takže jaký je můj závěr? Nojo, prostě data. Asi to popíšu přesně tak, jak jsem si to teď vybavil. Jo ještě bych mohl říci něco o tom, že postrádám stíny a že vše je takové ploché, abych byl hnidopich.“
technika: čtvrtka (formát A1) + černý uhel + bílá křída (na rozmazávání)
doba tvorby: 5 - 6 hodin
U interpretace alegorického díla hrají roli určitá schémata, nejčastěji ustálené symboly (pro abstraktní jevy). Mému obrázku však byl přidělen příběh, který jej odlišuje od zevšeobecňujících alegorií, nicméně expresivně zabarvený. Jeden racionalista vtipně poznamenal, že v tom vidí odstrašující logo nové greenpeace kampaně (což vzhledem k proměně člověka ve strom a symbolice všudypřítomné bolesti považuji za snadno uchopitelný výklad), ale co kdybychom zkrátka nechali vyjádření na obrazotvornosti každého z nás? Výkladů může být nespočet ve sféře tolika odlišných mozků (skeptických a racionálních, nebo melancholických až depresivních).
Pravdou je, že technicky (tedy umem) nejsem výtvarník, ale cením si tohoto umění nade vše a stavím je vedle podoby lahodné poezie. A tak také tento obrázek vznikl: něco mi vnuklo ideu, ale natolik expresivní, že prózu bylo třeba vynechat a básni se cíleně vyhnout. Přesto vnímám výsledek víc jako báseň nebo dokonce hudební zážitek, pokaždé když se na něj podívám, nežli jako "kvalitní" výtvarné dílo. Tím, že jej prezentuji, nabízím zas o trochu jinou perspektivu. Tak to sleduji a rád se podělím. Zatím záměrně nechám kritiku nevyplněnou... takže hurá do komentářů panstvo :o) Já se pak přidám
Diskuze
Díky bohu za to, že má tahle stránka černé pozadí, protože většina obrázků pak na mě působí mnohem lépe než na tom bílém, když si je zobrazím. No, hlavní motiv se mi moc nelíbí, kromě těch provazů, hlavně toho jemně svítícího dole, ale pozadí je opravdu moc pěkné, snad trochu barevně jednotvárné, ale přechody barev a textura je skvělá. Obzvlášť uprostřed vpravo by z toho bylo úplně nádherné moře.
Prozatím jen bleskově zareaguji převážně na Scciona:
Máš pravdu, že tyto prvky (ne-li přímo motivy) působí lákavě a že tato touha by měla být čas od času vyvažována přístupem o něco racionálnějším. Silné nutkání tvořit by někdy autor měl usměrnit, zejména chce-li dosáhnout technicky pokrokovějšího díla, a ne jen vylévat své pocity na kus čtvrtky - expresivně, nesmyslně. Právě nesmysl je zdánlivým "cílem" surrealismu, ačkoli víme, že cíle a osnovy kladou těmto umělcům pouze překážky do cesty (a že nejde o to, dosáhnout nesmyslu, nýbrž se prokousat hluboko až k podvědomí a snové fantazii).
Nicméně já jsem se o metody surrealismu nepokoušel, stejně tak jsem si vědom technických nedostatků. A těch není málo, anatomie trpí deformacemi, celý výjev pak působí přehnaně spontánně. Ano, částečně jde o cílený efekt, neboť v žádném případě tu nemáme pokus o realistickou kresbu. Není tu racionálně uchopitelný námět, vyobrazení je pochybné všemi možnými prvky; lze zachytit i komičnost namísto elegie, dětskou naivitu namísto beznaděje. Rozhodně neukazuji žádné explicitní trýznění, agónii nebo apokalyptické řádění. Byl bych pošetilý, kdybych toto dílko označoval za povedenou alegorii depresivních motivů.
Vyplývá z toho, že jsem tvořil vědomě, nicméně smysl některých jevů se postupně vytrácel nebo se mnohokrát pozměnil. Za začátku jsem si mohl usmyslet, že se budu věnovat čistě melancholické kresbě, ale vztek, rozhořčení nebo jiné nepředvídané nálady mohly proces tvoření ovlivnit. Netoužil jsem po vyvolání zděšení, zároveň mi bylo jasné, že otázky plastičnosti a stínů mohly být vyřešeny mnohem dovedněji. Patrně jsem se mohl s odstupem času k dílu vrátit a v nějakém novém afektu poupravit formu i motiv, ale za prvé bych tím zasahoval do původního tvůrčího projevu, za druhé jsem k dílku už neměl přístup (jen digitálně).
Kdybych se měl naposledy zaobírat tou vyvážeností, řeknu asi tolik: jelikož zdaleka nejsem a v dohledné době nebudu plnohodnotný kreslíř, nemohu se ubírat po různých výtvarných cestách. Někdo namítne, že každý má tu možnost, ale já zkrátka nemám zájem. Pro radost portrétuji některé lidi kolem sebe, ale dál do toho nezasahuji - to znamená žádné úpravy vzhledem k žánru fantasy, žádné další pokračování (skončím jen nanejvýš bustou a dál k tělu nikdy nejdu). Ovšem jakmile mám chuť na kompletní věc, kde se nemusím ohlížet na náročné kreslířské konvence (z hlediska techniky), vrhnu se motivy expresivnější, fantasknější. K abstraktnímu umění však nemám žádný vztah a o surrealismus ve výtvarném zpodobnění se zatím nepokouším.
Dodávám, že vyvážení mohu uplatnit v literárním projevu. V kreslířských vodách jsou mé možnosti omezeny, ale já kvůli tomu nebudu skuhrat. Jsem vděčný za jakoukoli možnost tvůrčího projevu, třebaže nenalezne pochopení u všech (možná u většiny, kdoví). A ne vždy mohu zůstat u prózy či poezie, někdy zkrátka cítím, že se musím uchýlit k hudbě či kreslení. Ostatně výtvarníci mají dost navrch, zvlášť dovedou-li svou tvorbu umně vyvažovat, ale tak to má být. Nepředstavuji si sám sebe jako ideál renesančního člověka (ačkoli představit si mohu opravdu cokoli), pouze čas od času vnímám silné pocity, které volají i po jiných formách vyjevení.
V každém případě netvrdím, že tohle je můj jediný pokus o výtvarné dílko a že chci navždy zůstat u expresivního vyjádření. Třeba se zas chopím náčiní a vytvořím něco v docela jiném světle. Jednoznačně ale připouštím, že na úkor atmosféry jsem dost ošidil stínování i anatomii, to je zjevné. O technických nedostatcích vím, byly kromě toho vypíchnuty.
Deformace, bizarnosti, surrealistické výjevy, tvorba cílené destrukce na papíře. Je zvláštní, jak moc jsou tyto prvky vábivé a svůdné, až příliš často se s nimi lze setkat jak v literatuře, tak ve výtvarném umění. Obsahují určitou sílu a energii, která tam před našimi zraky svíjí a nedopřává klidu. Osobně takové věci moc neoceňuji, je až příliš snadné jim podlehnout a nechat se tím unášet. Je to tvorba rozkladu a neklidu, neodmyslitelně patřící k uměleckému vyjádření člověka - každý prvek a symbol takového díla pak nepřispívá k rostoucí uchvacující konstrukci, ale hloubí dechberoucí jámu. Chce-li tak někdo na diváka působit, budiž. I svou vlastní tvorbu je však dobré čas od času vyvážit.
Hmmm... kde já jsem to už viděla...
Mělo by to být asi hodně pochmurné, ale na mě to tak nepůsobí. Nevím, čím to je, asi komičností některých detailů, (Třeba hlava "stromu" mě docela pobavila.) za což se omlouvám, ale tomu prostě neporučím. Nebudu tady rozebírat anatomii a takový ty strašně vážný věci, to už určitě udělali jiní a ještě to udělají. Já můžu jen říct,že se mi to prostě nelíbí. Asi mi budou bližší dílka bez hlubokofilozofických myšlenek. :)
Díky za strávení,
Scar.
Jistě, je to kontroverze a těší mě, že tady Sam zahrál taky trošku na tu empatickou strunu.
Zdržím se teď pocitů a symboliky a vezmu to čistě pragmaticky. Osobně se mi to líbí. Líbí se mi pc úprava, nějakej ten pocit to ve mě taky zanechalo a přes veškerý mouchy který tu zazněli, se na to koukám docela rád.
Jedině ty oči se mi nezamlouvaj. Jsou tam příliš surový, moc ztrhávají pozornost a zpracování je dosti pochybné. Jsou tam prostě připláclý a nalepený. Zpracování je spíš až dětské, oproti té naturalistcé roztrhanosti až dekadenci v jinak povedeném obrázku.
Ano, dekadence, to je to slovo... v tom pravém slova smyslu. Pokřivené figurky mi připoměli milou deformaci u Tima Burtova, ovšem zde v mnohem surovější až hororové podobě.
Osobně kdyby byl ústřední motiv mnohem víc prostínován, oči by zmizeli a místo toho by nastoupilo nějaké roztrhané, špinavé, jednoduché, prosté leč plastické pozadí, dodalo by to obrázku vážnost, o kterou nyní tak bojuje.
Autor to přehnal se symbolikou a to je bohužel škoda. Je sice pěkné že se toho hodně dočteme, ale neměj divákovy za zlé, když přeskočí úvodní článek a čistě napíše co se mu vybaví. Úvodní kritika by měla sloužit jako pomocné vodítko, né jako povinnou část před shlédnutím (což se tě netýká a nechci říct že to tak máš, jen tím vysvětluju proč jsou kritiky jaké jsou a že tím úvodním slovem moc nezachráníš). Ovšem to neznaměná že by se měla přeskakovat... je nepsaným pravidlem si přečíst alespoň autorovo slovo, pak mohou vzniknout fau - faux pa, tomu tak bývá.
Shrnuto a podtrženo. Obrázek má náboj. Je napomezí zda je tématický, fantasy rozhodně je, ovšem pohybuje se na hraně. Můj osobní názor je takový, že zpracování, čili technika a úprava mě dost uchvátili. Též ústřední motiv, ovšem obrázek potápí překombinovanost symboliky a motivů. Kdyby se vsadilo na úkor kvality, né kvantity, na jednoduchost, né předimenzovanost, jednoduše někdy je méně více a to si myslím je právě třeba zde.
Rozhodně by jsem uvítal podobnou technikou jinou scénu, klidně využij jen na náčrty než se pustíš do práce Obrazárnu. Celkově bych řekl že stačí málo a bylo by to skvělý. Bohužel to málo posunuje obrázek z: výborný, do: nic moc. Stačí ale málo Tentateure, jen málo :D
s úctou anarion
Ps. Rozmysli se ohledně té věci co jsme psali poštou :)
Zdravím.
Popíšu vám (ty zveřejnitelné části :-)), co se mi objevilo v mysli, když jsem to uviděl.
Nějak takto jsem si to myslel:
„Ahá, další takový obrázek. Podobných mám v sešitech těch nudných předmětů ze střední desítky. No tak, copak na tom obrázku je? A jako kdybych to nevěděl. Prostě přehršel různých objektů napasovaných na sebe tak, jak to autorovi přišlo zrovna na mysl. Moc nad tím nepřemýšlet a nakreslit to, co mám zrovna na mysli. Potom se na to podívat a dokreslit novou myšlenku a postup opakovat, dokud není papír plný, nebo dokud se při pohledu na obrázek objevují nové myšlenky, které na papíře ještě nejsou. Je to vlastně obraz, projekce autorovi mysli a podvědomí v daném rozpoložení s malou intervencí vědomí. Jsou to data. Která se bez přidání sémantiky nestanou informacemi. Mám chtít v tom něco vidět? Mám se o to pokusit?“
„Hmm. Oči. V levém jsou zapíchnuté tři lístky. Proto je celé takové podlité krví. Také to může symbolizovat slzy že. Ale ne, raději ať jsou ty lístky v tom oku zapíchnuté. Oko se slzami tady už jednou bylo – tuším od Gandalv – a moc se mi ten obrázek nezamlouval.“
„Stromo-člověko kříž. Listy místo rukou. Nebo tělo místo kmene? Omotán dvěma chapadly. Na hlavě igelitový pytlík a kolem krku škrtidlo. Exploze listů symbolizující vlasy. Listy padají: to zřejmě implikuje, že dotyčný bude trpět plešatostí.“
„Co tam máme dále? Aha, ty pokroucené postavičky kolem. Velké kebule, drobné končetiny. Vskutku povedená anatomie. Hmm, ale o tu tady nejde. Vypadají, jakoby tančili. Dále jsou tam nějaké chlupy a to je tak vše.“
„Takže jaký je můj závěr? Nojo, prostě data. Asi to popíšu přesně tak, jak jsem si to teď vybavil. Jo ještě bych mohl říci něco o tom, že postrádám stíny a že vše je takové ploché, abych byl hnidopich.“
Asi takto jsem si to vybavil :-).
Dormon
hmm ...
no ...
ehm ...
... Já to asi nepochopil ...
Těžko pak můžu něco kritiziovat či chválit. Ztvárnění mi přijde spíš horší (ale nechci říct špatně) výraz to nějaký má, ale nechápu jej.
Elegický věk
technika: čtvrtka (formát A1) + černý uhel + bílá křída (na rozmazávání)
doba tvorby: 5 - 6 hodin
U interpretace alegorického díla hrají roli určitá schémata, nejčastěji ustálené symboly (pro abstraktní jevy). Mému obrázku však byl přidělen příběh, který jej odlišuje od zevšeobecňujících alegorií, nicméně expresivně zabarvený. Jeden racionalista vtipně poznamenal, že v tom vidí odstrašující logo nové greenpeace kampaně (což vzhledem k proměně člověka ve strom a symbolice všudypřítomné bolesti považuji za snadno uchopitelný výklad), ale co kdybychom zkrátka nechali vyjádření na obrazotvornosti každého z nás? Výkladů může být nespočet ve sféře tolika odlišných mozků (skeptických a racionálních, nebo melancholických až depresivních).
Pravdou je, že technicky (tedy umem) nejsem výtvarník, ale cením si tohoto umění nade vše a stavím je vedle podoby lahodné poezie. A tak také tento obrázek vznikl: něco mi vnuklo ideu, ale natolik expresivní, že prózu bylo třeba vynechat a básni se cíleně vyhnout. Přesto vnímám výsledek víc jako báseň nebo dokonce hudební zážitek, pokaždé když se na něj podívám, nežli jako "kvalitní" výtvarné dílo. Tím, že jej prezentuji, nabízím zas o trochu jinou perspektivu. Tak to sleduji a rád se podělím.
Zatím záměrně nechám kritiku nevyplněnou... takže hurá do komentářů panstvo :o) Já se pak přidám
any