Ne každý preferuje hru na Dovednosti, jež je uvedena v PPP. Pro ty, co by rádi vyzkoušeli i jinou, na původních pravidlech nezávislou, možnost, týkající se konkrétně výuky cizích jazyků a jejich nářečí, zde nabízím tuto možnou variantu:

Nářečí jazyka, jímž hovoří hrdina

Každý hrdina má jisté znalosti nářečí vycházejících ze stejného základu jazyka, jakým běžně hovoří (dáno rasou) již na počátcích svého putování. Ty pak s postupem času nevědomky v rozličných situacích zdokonaluje a piluje až po úplné zvládnutí. To, že se veškeré humanoidní bytosti učí nářečím průběžně, bez nějakého delšího výcviku, je dáno tím, že se s nimi setkávají během svého putování, a to při různých střetech nebo také v hospodách, v krajích, kde se jimi běžně hovoří.

Díky tomu jimi dokáží časem mluvit stejně dovedně, jako by v daných oblastech žili odjakživa.

Učení se nářečím je tedy vlastně poměrně přirozený proces. Všechna povolání se v něm rozvíjí zhruba stejnou rychlostí, a to bez jakéhokoliv závislosti na vlastnosti inteligence.

Možnost dokonalejšího zvládnutí v daném kraji používaného příbuzenského dialektu je tak ovlivňována pouze délkou pobytu v místech, kde se s ním může hrdina setkat. Jen pro lepší představu o tom, proč hovořím o nedůležitosti inteligence při jeho nauce kterýmkoliv inteligentním (jehož Int je vyšší než 1) tvorem – např. kroll, jenž ovládá idiolekt svého vlastního kmene, zcela jistě později zvládne i o něco méně či více odlišný dialekt jiného kmene, jelikož obě tyto formy komunikace, stejně jako i ostatní krollí nářečí budou pravděpodobně vycházet se shodného jazykového, v tomto případě značně primitivního, prazákladu. Lesní elf se tak postupně může tedy naučit i nářečí horských elfů, lučních elfů a temných elfů, člověk pak lidí žijících na jiných vzdálených místech atd.

A jak by to mělo vlastně fungovat ve hře:

Už na počátku tažení má každý hrdina určitou šanci (procentuelní pravděpodobnost), že danému příbuzenskému dialektu porozumí. Tato pravděpodobnost je stanovena Pánem jeskyně, a to podle náročnosti daného dialektu. (Je rozdíl mezi Hanáckým nářečím a Brněnským hantecem.)

Pokud by byla jazykem, kterým hovoří hrdina od narození, luční elfština, mohla by pravděpodobnost naučení se jiným nářečím vypadat např. následovně:

1. Lesní elfština bude PJ stanovena jako foneticky velmi podobná luční elfštině ovšem s mírnými odchylkami v jazyce, jež zpočátku mohou znamenat špatnou srozumitelnost. PJ tedy vybere za základ na úspěšné porozumění pravděpodobně hodnotu vyšší (např. 60%).

2. Temná elfština bude naopak PJ stanovena jako značně odlišná s nemalými odchylkami v jazyce, jež mohou poměrně dlouho znamenat špatnou srozumitelnost. PJ tedy vybere za základ na úspěšné porozumění tentokrát hodnotu nižší (např. 30%).

Na úspěšné překonání těchto hodnot si hráč hází k% (pokud mu padne číslo menší či stejné, tak uspěl).

Šance na úspěch se dále zvyšuje vždy po určité době, již hrdina stráví v příbuzenským nářečím zasaženém prostředí. Tato doba by se měla postupně kvadraticky prodlužovat, nicméně hodnota, o níž se vždy zvýší, by měla zůstávat stejná. Postup může tedy probíhat např. o 10% za týden, o dalších 10% za dva týdny, za tři týdny atd. (Pán jeskyně má zde tedy volné ruce, jak ve volbě míry procentuelního navýšení, tak ve volbě základní délky doby, jež je nutná k postupu a od níž se pak časové rozmezí kvadraticky rozšiřuje). K zvyšování procentuelní šance na úspěch dochází až do dosažení maximální hodnoty - 100%. Po dosažení tohoto maxima se hráč již nezlepšuje, nicméně i tak si, pokud neřekne PJ jinak, hází na úspěch, jelikož od výsledné hodnoty může PJ v mnohých případech samozřejmě procenta za náročnější komunikační podmínky odečítat. Pán jeskyně by tak neměl opomenout, v závislosti na situaci, procentuelní šanci na úspěch hráče upravovat, tedy zvyšovat či snižovat (zpráva v jiném nářečí může být hrdinovi svěřována šeptem či koktavě, s výbornou výslovností atd.). Hráč se zkrátka na úspěch, stejně jako je tomu u schopností zloděje, musí pokaždé zeptat svého Pána jeskyně!

Pokud je procentuelní přesah i jen o něco málo vyšší, nežli je třeba na úspěch, nastává neúspěch. V tomto případě postava dané zprávě nerozumí či neví jak ji říci. Pokud hrdina hodí značně vyšší procentuelní hodnotu, než je zapotřebí na úspěch, nastává fatální neúspěch. Následky tohoto typu neúspěchu jsou přirozeně daleko nepříjemnější. Postava, která dosáhne fatálního neúspěchu může např. místo polichocení nevědomky někoho pohanět apod. Naopak pokud padne hráči značně nižší množství procent, než je zapotřebí na úspěch, nastává totální úspěch. Postavě, která dosáhne totálního úspěchu např. snáze někdo uvěří, že pochází z oblasti, kde se daným nářečím běžně hovoří. Jak velký procentuelní přesah je třeba hodit, aby nastala některá ze zmiňovaných dvou krajních situací již ponechávám na případné domluvě mezi PJ a hráčem.

V době studia cizího jazyku (ve chvíli, kdy je hrdina zahloubán do knih a tudíž nekomunikuje s okolím) či se cvičí u svého mistra na vyšší úroveň a při dalších zmíněným činnostem podobným aktivitám, kdy se hrdina nemá možnost dostat do kontaktu s těmi, od nichž by dané nářečí přejal, k rekově nauce nářečí samozřejmě nedochází (čas, jenž musí hráčova postava strávit komunikací a u cizích jazyků studiem, stejně tak i zapisování procentuelní hodnoty při každém postupu, si hlídá hráč sám – tento příspěvek do hry je tak určen především hráčům, kteří se chtějí bavit hrou, nikoliv podvodem).

Hrdina se nikdy nemůže učit víceru dialektů ani jazyků naráz. Vždy se navíc může učit pouze jednomu z toho! Hrdina se nikdy nemůže naučit dialektu či jazyku bytosti jiné nežli humanoidní či té, jež se vzhledově humanoidu alespoň přibližuje!

Výuka cizích jazyků

Při dlouhých poutích rozličnými světy se hrdinové setkávají s cizí mluvou, které někdy rozumí a jindy nerozumí. Některé tyto jazyky pak mohou vycházet ze stejného základu jako jejich rodná řeč. Jiné mohou být naopak naprosto odlišné. Nicméně ať už se jedná o jakoukoliv cizí řeč, většinou je třeba k jejímu úplnému pochopení a zvládnutí dlouhodobých studií odborných cizojazyčných knih nebo stejně jako u nářečí, kontaktu s cizojazyčně hovořícím obyvatelstvem.

Jelikož je ovšem studium cizího jazyku značně složitější, nežli je učení se příbuzenskému nářečí, závisí schopnost efektivní výuky kromě délky pobytu v určité oblasti také na inteligenci studujícího. Mimo místo, kde se hrdina s daným jazykem může běžně setkat pak na době studií naučných knih. Ty lze získat např. v městských knihovnách či osobní knihovničce nějakého čaroděje. Jsou velmi vzácné, svým způsobem jsou to „historické artefakty,“ a proto by na ně hrdinové neměli jen tak narazit. Výhoda knih tkví v tom, že se z nich lze učit cizí jazyky i během cest, tedy při přesunech z jednoho místa na místo jiné (při jízdě na koních či jiných stvořeních, plavbě lodí či prostě jen při obyčejném odpočinku – krásně se tím zaplňují hluchá a nepříliš působivá místa v dobrodružství).

A opět trocha herní praxe:

Nauka jazyků interakcí s okolím:

Cizí řeči se hrdina může naučit nejlépe komunikací s okolím, tedy lépe řečeno, jistou nemalou měrou snahy o komunikaci (stejně jako tomu bylo i u prohlubování znalostí v oblasti dialektů). Doba, kterou je třeba v tomto případě věnovat pokusům o rozhovory s cizojazyčně hovořícími bytostmi, se i v tomto případě kvadraticky prodlužuje. První postup by tedy měl nastat např. po týdnu, druhý pak po dalších dvou týdnech, třetí po dalších třech týdnech atd. Stejná také zůstává maximální hodnota, jíž je takto možné dosáhnout – 100% (ta může být PJ opět snižována, přičemž v mnohých případech zde dokonce procentuelní postihy mohou dosáhnou až neuvěřitelných cifer - ráčkující či šišlající cizinec je zkrátka nemálokdy pro kdekoho, co se dorozumění týče, opravdovým oříškem) i možnost zapojení do hry totálního úspěchu a fatálního neúspěchu.

Na rozdíl od nářečí se však cizímu jazyku hrdina začíná učit pouze s velmi nízkým procentuelním základem, který představuje možnou znalost určitých cizích slov z doslechu. Jedná se tedy o jakousi pasivní znalost daného jazyka. Tento procentuelní základ pak odpovídá 3% + bonus/postih za Int, o stejné množství procent se šance na úspěch hrdiny zvyšuje také při každém postupu. Pokud je tedy hrdinova inteligence 6, pak je jeho procentuelní šance na úspěch rovna 1%. Postavy, jejichž inteligence je nižší nežli 6, nejsou studia cizích jazyků schopny, mohou se tím pádem učit pouze nářečím vlastního jazyku (vycházím z PPZ Tvorby postavy, kde je teprve stupeň vlastnosti nižší, nežli 6 uváděn jako zakrnělost postavy, průměrně rozvinutá vlastnost má stupeň zhruba 11 a vlastnost se stupněm vyšším než 16 je velmi rozvinutá). Čím je tedy inteligence postavy nižší než průměr, tím pomaleji se zároveň daný jazyk učí. Ve chvíli, kdy hrdina dosáhne 80% znalosti zvoleného jazyka (nebo o něco málo nižšího nebo vyššího počtu procent, to ponechávám na PJ, svou hodnotu zde uvádím jen jako jakousi výchozí možnost), se pak může začít učit i jeho nářečím, ovšem pouze v případě, že se nachází v oblasti, kde se s některým z nich může setkat.

Nauka nářečí cizího jazyku probíhá zcela stejně jako nauka nářečí jazyku, jímž hrdina hovoří, jediným rozdílem je zde to, že se hrdina žádnému dialektu procentuelně nikdy nemůže naučit lépe, než cizímu jazyku, ze kterého daný dialekt vychází.

Rekovi, jenž cizí jazyk neovládá, se veškerá nářečí, jež z daného jazyku vycházejí, jeví jako další neznámé řeči, což znamená, že trpaslík vnímá např. temnou elfštinu a luční elfštinu do chvíle, než se jedné z těchto řečí naučí (dosáhne 80% znalosti jazyka), jako dva jazyky zcela cizí.

V případě, že se hrdina rozhodne studovat jazyk jeho vlastní řeči značně podobný (češtině je např. dosti podobná slovenština a naopak), potom je základní procentuelní hodnota podobného jazyku podstatně vyšší (podle PJ stanovené míry podobnosti obou jazyků – stejně jako u nářečí).

Nauka jazyků studiem z knih:

Mimo získávání jazykových znalostí komunikací s cizojazyčně hovořícím obyvatelstvem se, jak již bylo zmíněno, hrdina může cizí řeči přiučit i studiem z knih. Z těch se sice učí pomaleji, jak je patrné z textu níže, jejich výhodou ovšem je, že je lze nosit sebou a čerpat z nich i mimo území bytostí, jež daným jazykem hovoří. K tomu, aby mohl hrdina z textů čerpat je nutné, aby uměl alespoň „dobře,“ ne-li lépe (to ponechávám na PJ) číst (dovednost Čtení a psaní) a aby jeho inteligence byla alespoň průměrná. Při studiu z knih je totiž procentuelní základ u jakékoliv inteligentní bytosti o 2% nižší, nežli při studiu interakcí s okolím (což vylučuje možnost nauky jedinců s inteligencí nižší než 10 – takoví lidé, trpaslíci atd. náročných studií z jazykovědných slovníků nejsou schopni, jelikož jejich inteligence je buď podprůměrná či spadá do oblasti slabomyslnosti, což má za následek to, že se odborné literatuře spíše vyhýbají, je zkrátka těžké je naučit číst, natož nějak hlouběji pracovat s knihou).

Rozhodne-li se trpaslík, elf atd. učit z knížky, pak vždy navazuje na znalosti, jichž už dříve nabyl/nenabyl komunikací s cizojazyčně hovořícím obyvatelstvem. Studoval-li např. po dobu tří postupů (+ počáteční procentuelní hodnota) lidskou řeč, bude potřebovat k tomu, aby se zdokonalil o 1 procentuelní základ (-2%), získávat vědomosti z jazykovědné literatury po dobu 4 týdnů. Co se týče četnosti hrdinova nahlížení do slovníku (to že tímto způsobem studuje, musí samozřejmě nahlašovat během hry), ta není nějak pevně stanovena, nicméně by PJ měl hráče, kteří se takovýmto způsobem rozhodli učit bedlivě sledovat, a bude-li se mu zdát, že se zmiňované postavy hráčů četbě věnují dost málo, může jim sdělit, že pro svůj nedostatečný zájem o sebevzdělávání dané studium ukončili. Hráči v tomto případě musí začít, chtějí-li tímto způsobem opravdu ve svých znalostech postoupit, opět od 0 (měli-li se na další postup vzdělávat pět týdnů, a již se „rádoby“ vzdělávali tři, musí znovu studovat celých pět týdnů, jako by se do té doby knihy ani nedotkli).

Několik podstatných rad Pánu jeskyně:

I přes značnou primitivnost jazyků některých národů, nemusí být lehké se takovýmto jazykům naučit, neboť dané národy nemusí sepisovat žádné písemnosti, které by o nich vypovídaly. V takovém případě se lze cizí řeči učit pouze komunikací s obyvateli. Ani neexistence písemných dokladů o cizí mluvě nemusí ovšem výuku pokaždé zpomalovat, jedná-li se totiž o primitivní společenství s primitivní řečí, může samozřejmě PJ hráči nějaké to procento přihodit, vzhledem k tomu, že takovéto společenství bude mít slovní zásobu jistě podstatně chudší, navíc (ani v tomto případě by se to však s rozdáváním procent rozhodně nemělo příliš přehánět).

Množství jazyků, které se rek může naučit za 1 úroveň sice není omezeno (jsou zde použita jiná měřítka), přesto doporučuji Pánům jeskyně rozložit přístup k takovýmto místům, a to tak, aby se hráči v těchto vědomostech zlepšovali postupně, nikoliv naráz. Toto upozornění se týká jak knižních artefaktů, tak míst, kde se daným jazykem hovoří. V případě knih je pak nasnadě, že se jich jejich původní majitelé rozhodně nebudou chtít jen tak vzdát (městská knihovna, muzeum, osobní knihovnička vysoce postaveného šlechtice, věž zlého čaroděje, který léta tyranizuje obyvatele nedalekého města). Takže se jejich zisk často neobejde bez krádeží a riskantních soubojů.

Ačkoliv se o to, kdy postoupit v jazykových/dialektových znalostech, starají po celou dobu pouze samotní hráči, nebude rozhodně od věci, když je PJ, alespoň ze začátku, bude upozorňovat na některé zásadní změny, aby si na systém lépe zvykli – Pán jeskyně je tak může jen tak letmo např. upozornit na to, že právě opustili město (vydali se například pobít v nedaleké jeskyni sídlící a zdejšímu obyvatelstvu škodící tlupu skřetů) a nauka nářečí či studium jazyka interakcí s okolím tudíž není možná (lze však studovat z knih) či naopak, že se dostali do oblasti hojně osídlené elfy a pokud mají zájem, mohou se začít učit jejich řeči (jsou-li na to jejich postavy dostatečně inteligenčně vybaveny) či v případě, že je členem této družiny elf z jiného kraje, jejich dialektu.

PJ by též měl mít na paměti, že žádný hrdina by se nikdy neměl naučit všem jazykům a nářečím světa!

A pro jistotu ještě jednou opakuji, hrdina se nikdy nemůže učit víceru nářečí ani jazyků naráz. Vždy se může učit pouze jednomu!

Hrdina se ani nikdy nemůže naučit nářečí či jazyku bytosti jiné nežli humanoidní či té, jež se vzhledově humanoidu alespoň přibližuje!

Nezapomeňte ale, že studium každého jazyku lze kdykoliv přerušit a navázat dále studiem jazyku zcela jiného (a začít tak opět od procentuelního základu)!

Závěrem:

Na závěr bych rád poděkoval Shardackovi, Lordu Aldarisovi, Bre.ber.ce, Gabrielu_reaprovi, Nogustovi, Naj II., Yennovi, Kamamurimu a Alcatorovi. Svými připomínkami a nápady k první, ne příliš propracované, verzi tohoto dílka, mně dodali dostatek podnětů k zamyšlení a zapracování do nynější (podstatně propracovanější) podoby možné varianty nauky cizích jazyků, zde navíc opět obohacené o nauku nářečí.

V tomto textu se nesetkáte s žádnými příklady, jelikož si myslím, že text samotný vystihuje danou problematiku dostatečně a příklady k němu uváděné by jeho záměr a funkci mohly skreslit, mějte to prosím na paměti při hodnocení. Děkuji.