Corwin45A  3. 10. 2009 v 10:35:37

Až bude zase někdo fňukat že server umírá, pošlu ho sem. Kdyby se objevilo jedno takové dílo za rok, pořád to bude stát za to server sledovat a těšit se. Skvělá práce, moc doufám, že se v budoucnu zase něco od Ascelly objeví. To co píšu dál rozhodně nemyslím jako kritiku, že by něco mělo být jinak (a omlouvám se autorce pokud by to na ní tak působilo). Jsou to spíš moje poznámky k tomu, jak chci jednotlivá dobrodružství odehrát.

Především oceňuji prostředí, pouštní, blízkému východu podobné zasazení mám mnohem raději než středověkou severní Evropu. A i když Such-Dar není zrovna sídlem civilizace ani nejdůležitější křižovatkou obchodních cest, pořád má výbornou atmosféru a hodí se pro spoustu příběhů z arabského světa. Navíc nehostinné okolní prostředí omezuje snahy příliš pohyblivých družin courat se někde v okolních lesích a umožňuje PJ se víc soustředit na prokreslení jednoho místa. Barbarské obyvatelstvo zaručí, že družině snáz projde nošení zbraní na veřejnosti nebo nějaká ta šarvátka. A pravidelné arény mohou poskytnout zábavu válečníkům, které by detektivně ladění příběhy nemusely úplně uspokojit.

Totemové zvyky barbarů jsou pěkně popsané a hodí se k dokreslení mystické atmosféry některých prostor. Ačkoliv to není explicitně zmíněno, určitě bych předpokládal existenci různých zakouřených svatyní, kde se barbaři pomocí drog, tance, hudby a dalších technik snaží najít spojení se svým Zvířetem. Nebo poustevníků v okolních skalách, hledajících jednotu se svými bohy mimo "nečisté" město. Možná i nějaký klášter, vytesaný ve vyprahlých skalách, ve kterém sídlí uctívači nějakého nepříliš oblíbeného tvora jako je Rarach.

Cizí postavy (ať už zmíněné na začátku nebo v jednotlivých dobrodružstvích) mě občas docela překvapily. Někdy působí živě a přesvědčivě, jindy se mi zdá jejich popis poněkud černobílý. To je spíš poznámka pro PJ kteří dobrodružství budou vést. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli třeba Stýska nemůže být doopravdy šťastná, prostě proto že se jí žije lépe než kdykoliv před tím, nemusí to být nutně naivita (na druhé straně, takhle je to jediná Dáma v nesnázích v celém příběhu a možná by stálo za úvahu tuhle roli zdůraznit, i když je to klišé. Kdo by odmítl ji zachraňovat, zvlášť je-li družina převážně mužská). Že Větrní a zejména jejich Hlas mohou být posedlí fanatici, kteří sice "slouží rovnováze přírody", ale to je zároveň staví proti zájmům běžných lidí, kteří s přírodou spíš bojují.

A teď už k námětům na hry, kterých najdete deset, a které jsou vzájemně chytře propojené přes cizí postavy. Není to příliš zdůrazněno, ale zkuste nechat dění odehrávat "najednou", nechat postavy zároveň řešit víc věcí. Je to sice trochu náročnější pro PJ (a chce to i další přípravu než jenom přečíst si Mnohé oči), ale výsledné prostředí pak působí mnohem živěji.

Zejména mě zaujaly Básně větru a Tapisérie, pro mě nejoriginálnější a nejlákavější kousky (tím nechci říct že by ostatní byly špatné, ale nechci tohle natahovat do nekonečna). Básně větru stojí na konfliktu Větrných lidí s cizí kulturou, ve které se ocitli a který nemá žádné jednoznačně dobré řešení. Za výborný nápad považuji "ptáky", pevně složen družiny Větných, s přesně určenými rolemi. To je motiv, se kterým stojí za to si vyhrát. Zejména proto, že tahle skupinka není úplná, jak jsem pochopil chybí jí důležitá Mysl. Představte si, že spojení členů ptáka není jen volné jako v normální skupině, ale že jsou provázáni na hlubší, mystické úrovni (nebo tomu alespoň věří). Zbytek skupiny vedený Hlasem postrádá racionální Mysl, má jenom emotivní stránku. Ostatní členové to možná tak silně nevnímají, ale Hlas z toho může být velmi zmatená a nejistá. Což si před zbytkem ptáka nemůže dovolit dát najevo, ale sama se snaží najít rovnováhu a poradit si bez Mysli, která jí teď tak chybí. I její rozhodnutí mohou pak vypadat přehnaně emotivně, bez schopnosti posoudit jejich skutečné dlouhodobé dopady. A čím déle je Hlas odloučená od Mysli, tím hlouběji se do zmatku propadá. To se nemusí projevit jen v Básních větru, Větrní musí ve městě nějak žít a reagovat na něj. Postupe času se tedy mohou pouštět do stále podivnějších akcí a zásahů, pod vedením stále nejistějšího Hlasu. Mohou se "nabourat" do dalších příběhů, snažit se pomoct prvnímu, s kým soucítí. Je otázka jestli jim je bez opětovného sjednocení skupiny vůbec pomoci.

Druhým výborným nápadem je Tapisérie. Co se do podobného prostředí hodí víc, než příběh postavený na kouzlu v koberci. Už jen jeho vzhled by měl odrážet co se uvnitř děje, mohl by se postupem času proměňovat a přetvářet. Oprava koberce, osídleného mocnou magickou bytostí která se chce uvolnit také jistě nebude nic jednoduchého, nitě se budou pod rukama tkalce neustále pomalu přesouvat, snažit se vymotat ze složité vazby a co tkalec přes den uváže, to bude ráno opět rozpleteno. Kolem tohoto problému se dá vystavět menší úvodní zápletka pro seznámení postav s důležitými CP, když se budou snažit nalézt něco, co rozplétání vzoru zastaví (třeba zvláštní druh vázání uzlů od nějakého poustevníka-mistra z pouště?). Vnitřek koberce je ještě zajímavější, pojetí her přímo svádí nějak ho svázat s balíčkem Tarotových karet. 21 možných her, 21 karet z velké arakány. Některé z popsaných úkolů půjdou s vhodně ilustrovaným balíčkem svázat (Poklad s Kolem štěstí, Proměna se Smrtí, Oběť s Viselcem, Osud s Posledním soudem, Strach s Ďáblem ...), pro některé z karet by bylo třeba navrhnout jiné. Naštěstí to symbolika Tarotu usnadní, stačí si ke kartě přečíst nějaký výklad. K závěru boje bych možná poslal i Yr-Toka, který vycítí že se s Tapisérií děje něco divného a přijde se podívat co vlastně. Může družin pomoct, družina se může postavit s Bytostí proti němu, může dojít k nějakému jednání, cokoliv. Pokud jsou síly Yr-Toka a Bytosti vyrovnané, může družina představovat pomyslný jazýček na vahách.

A konečně zmíním obrázky. Jen tak dál, jen víc podobných ilustrací, zejména městské domy a ulice mě potěšily. Výborná práce.

Čistě objektivně dodám, že by text možná snesl méně chaotickou sazbu (třeba v části s drogami a jedy) a možná by bylo dobré dát ho číst někomu dalšímu (klidně se nabízím, pokud se něco podobného ještě objeví), občas utekly mírné nelogičnosti. Třeba jestli se pták říká celé jednotce Větrných, nebo se tak označují i její členové. Ovšem stěžovat si na tohle je jako kritizovat že terén za Monou Lisou vypadá nějak divně, je to nehorázné hnidopišství. Mnohé oči Such-Daru patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na serveru viděl.

Shadowmage  19. 9. 2009 v 13:26:59

Opět parádní práce, zdá se. Ještě jsem nedočetl, nechci hodnotit podrobněji, dokud to nedokončím, ale vypadá to výborně... a pro pouštní prostředí leccos určitě sám i využiju. Zatím takhle - zřejmě to zase bude 5 hvězdiček,Ascello, gratuluji.

Plž  15. 9. 2009 v 12:28:03

Další dobrodružství od Ascelly a stejně jako první i tohle si zaslouží pozornost. Nejedná se o jedno dobrodružství ale o soubor navzájem provázaných příběhů, které nespojuje jen město Such-dar ale i lidé v něm žijící.

Nebudu zde pitvat jednotlivé části dobrodružství nebo kritizovat věty. Dobrodružství jako celek se mi líbí a je na něm vidět spoustu práce a nápadů. Velmi se mi zamlouvá propracovanost celého světa, který je v dobrodružství vidět na každém kroku. Je zde také vidě spousta nápadů které autorka má a které využívá. Klidně se přiznám že i po cca 15 letech Pjování si stejně některé nápady půjčím do svých světů.

Na druhou stranu bych dobrodružství moc nedoporučil začínajícim Pjům protože má spoustu věcí nad kterými se musí přemýšlet. Není zadaná dějová linka příběhu ale jen začátek a možné konce a co je mezi tím už je na PJovi a na tom jak zvládne zahrát jednotlivá CP. Stejně tak vím, že tohle dobrodružství nikdy nedám mým hráčům protože vím že některé věci oni sami zahrát nedovedou. Například příběh s tapisérií a změnou některých vlastností postavičky je to s čím bych dvou mých hráčů velmi pohořel.

Ještě mám jeden dotaz a to na jezdecké zvíře „Koramu“. Není to kůň není to velbloud a docela by mě zajímalo jak to vlastně vypadá. (Možná je to jen moje neznalost ale přece jen kdo se nezeptá neví).

Celkově první dobrodružství se mi líbilo více ale na druhou stranu nevidím jedinou závažnou chybu, která by mě nutila dát jiné hodnocení než plný počet hvězd. Děkuji autorce za příjemné čtení a doufám že se i vám ostatním bude líbit. Také doufám že to není poslední dílko a už se těším na další.

Plž