Seznámili jsme se ve městě jménem Axhind, kam právě dorazila po vyčerpávajícím putování naše družina. Když jsme procházeli městem, narazili jsme na budovu, která nesla podivný název „kostel“, ještě nikdy jsme nic takového neviděli a tak jsme se rozhodli vstoupit a prohlednout si ji. Zjistili jsme, že je to velká hala se sedadly a vyvýšeným pódiem uprostřed. Já, mocný kroll Bobavor (přátelé mi říkají Bobo) a můj trpasličí přítel Glok jsme se usadili v první řadě, zatímco zbytek družiny se spokojil s výhledem s pozadí a bezpečí davu. Po začátku ceremonie se ještě dostavili další dva diváci a přisedli si k nám, byli to trpaslíci a jeden oplýval podobným mohutným odérem jako já. Zatím na pódium dorazila parta knězů se svázanou ženou a bylo oznámeno, že bude popravena za špionáž. Vrchní kněz vytasil překrásně zdobený nůž a ženu rozpáral. Naše čtveřice začala aplaudovat a jeden z trpaslíku, kteří si k nám přisedli se začal bláznivě a z plna hrdla smát. Kněz vypadal zprvu překvapeně, ale posléze se začal usmívat. Poprava skončila a kněz se vydal k nám s pravděpodobným úmyslem promluvit si s námi (stále měl v ruce nůž). Zastavil se 4 sáhy od nás a když jsem mu vyšel naproti začal s vyděšeným výrazem na tváři ustupovat, asi mu na nás něco smrdělo. Poté nám navrhl zajímavou ziskovou prácičku, jednoduchá likvidace vrchního kněze v konkurenčním kostele. Sdělili jsme mu, že o tom budeme uvažovat a vydali jsme se pryč. Venku jsme se setkali se zbytkem naší družiny a trochu blíže jsem se seznámil s trpaslíky z kostela. Dozvěděl jsem se, že patří ke kultu Boha trpasličí vodky (což mne jako těžkého pijana, který nosí na zádech soudek trpasličí vodky velmi zaujalo). Po krátké diskusi jsme se sebrali a vyrazili jsme do hospody „ U drnu “. Mí dva noví přátelé se mi představili jako Draken Orden (veselý trpaslík) a Borenson Orden (výrazně vonící trpaslík). Poté co jsme dorazili do hospody se nám za pomoci mého a Borensonova výrazného odéru podařilo nenásilně vyklidit celou hospodu. Já jakožto nový člen kultu jsem objednal 5 litrů (slovy PĚT LITRŮ) pravé neředěné trpasličí vodky a začali jsme uctívat našeho boha, přidali se k nám ještě Glok a nějaký barbar (obdivuhodně snášel okolní těžké ovzduší), který si svou vodku, před požitím vždy zapálil. Po krátké roztržce mezi Drakenem a barbarem Džabarem (získal přezdívku žabař) jsme se začali zase věnovat pití, tedy hned jakmile se nám povedlo uhasit Drakena.

Ráno jsme se probudili s takovou kocovinu, že by nám měla vydržet aspoň dva dny, proto jsem se rychle vyléčil několika doušky trp. vodky ze svého soudku. A vyrazili jsme omrknou druhý kostel, poněvadž už bylo pozdní dopoledne, tak jsme přišli s malým zpožděním, ale hlavní část exhibice jsme stihli. Bohužel naše oblíbená pozice v první řadě byla obsazena, ale to nás nijak nezarazilo. Odvážně jsme kráčeli k naší vyhlédnuté pozici a nebojácně jsme se já a Borenson postavili těsně vedle lavice a nechali jsme pracovat naši výraznou tělesnou vůni. Asi po minutě kapitulovali poslední diváci a tak jsme měli volná místa zajištěna. Zůstal pouze jeden kroll s opravdu silným žaludkem, sice vypadal bledě, ale stále dokázal udržet obsah svého žaludku uvnitř i poté, co jsem se posadil vedle něj. Měl podivnou bílou knihu, kterou ochotně prodal za 3 zlaté Glokovi. Kniha byla plná jmen osob, údajných špionů, kteří byli v kostele popraveni. Tentokrát byl odsouzený špion muž. Poté co jsme předvedli stejné vystoupení jako předchozí den si s námi chtěl promluvit i tento kněz, ale byl mnohem méně zdrženlivější než jeho konkurent. Bohužel se nám rozhovor s ním díky veselému Borensonovi příliš nezdařil a můžeme to ohodnotit tak, že nám kněz dovolil odejit pryč v celku (i když Borensona jsme museli odtáhnout a po cestě zasvinil celou podlahu krví). Po tomto fiasku došlo v družině k roztržce, která vedla k rozpadu družiny na dvě části. Větší část družiny se rozhodla opustit město a vyrazit na jih. Zatímco tři členové kultu Boha trpasličí vodky se rozhodli zůstat a čelit vůli osudu (osud=PJ). Byli to tito odvážlivci, kroll Bobavor (má maličkost) a trpasličí bratři Draken Orden a Borenson Orden. V tomto okamžiku se začalo odvíjet Dobrodružství kultu Boha trpasličí vodky. Vzhledem k vysokým nákladům na živobytí a našemu náboženství jsme došli k závěru, že by byl dobrý nápad najít si nějaké dobře placené zaměstnání, kde by uplatnili naše schopnosti. A tak jsme se nechali naverbovat k městské hlídce, sice nám bylo podezřelé, že platí 20 zlatých za noc, ale co je dneska bezpečná práce. Po rozmluvě s velitelem nám dal uniformu a řekl nám, že nás vezme na zkoušku a pokud splníme svěřený úkol a vrátíme se živí tak nás zaměstná (okamžité nám došlo, že nás osud nemá rád, a že nám jde o krk, ale stejně jsme to vzali, když nám nic jiného nezbývalo). Poslal nás do sousední místnosti, kde nám dal nějaký chlápek kus pergamenu s číslem a ani na naše slušné otázky nám neodpověděl. Usoudili jsme, že je to nejspíše číslo domu a tak jsme vyrazili do města ho najít.

Nakonec jsme určený dům našli, byla to stará kamenná barabizna na první pohled opuštěná. Drakena napadlo, že by bylo dobré shodit ze sebe uniformu a jít se informovat k sousedům, jak vymyslel tak učinil. Ve vedlejším domku mu otevřela nějaká babka a dozvěděl se od ní, že dům je opuštěný a nic se tam neděje. Rozhodli jsme se, že to omrknem z blízka a tak jsme vlezli do zahrady a začali čumět vybitými okny dovnitř. Záhy jsme pod jedním oknem objevili kostru a dýku, kterou byl pravděpodobně majitel kostry zavražděn bodnou ranou do krku. Po tomto zjištění , jsme se rozhodli vstoupit do domu a provést podrobnější zkoumání místa činu. Poté co jsem něžně otevřel dveře a vysadil je pro každý případ z pantů jsme v místnosti u zdi uviděli podivnou trubku, která měla ústí namířené přímo na dveře. Duchaplně jsme vyklidili prostor, do kterého trubka mířila a šli jsme si ji prohlédnout blíže. Po bližším zkoumání jsme usoudili, že to je možná něco na způsob periskopu a Draken pronesl návrh, že by nebylo špatné se do ní vymočit, ale nikdo na to neměl dost odvahy. Takže Borenson šel do vedlejší místnosti, kde opatrně prohledal okolí a zajistil důkazy, mimo jiné našel i podivný stříbrný odznak s rytinou sokola. Mezitím jsem se věnoval malé rozcvičce a mlátil jsem svým kyjem do trubky, ale bez nějakého viditelného efektu. Po několika minutách mne to omrzelo a tak jsem do ní začal plivu a tu najednou se mi ozval náš Bůh řka „Milý synu, použij trpasličí vodku, kterou máš na zádech v soudku a nalij do té trubky tak dva litry a zapal to.“ uposlechl jsem to vnuknutí a začal jsem (za hlasitých a zuřivých protestů osudu, který na něco takového nepomyslel) nalévat trp. vodku do ústí trubky. Draken poté vykřesal jiskru, kterou jsme to podpálili. Po následných tlumených výbuších a hrozném řevu odněkud ze sklepa jsme usoudili, že jsme určitě narazili na něco velkého. Záhy jsme zjistili, že dým stoupá i ze sousedního domu a proto jsme se ho vydali neprodleně navštívit. Poté co jsme došli k sousednímu domu, vyběhla nám v ústrety ta samá stará škatule u které se nedávno vyptával Draken. Její vzhled se mírně změnil hlavně tím, že byla očouzená a chyběla jí většina vlasů. Zachovali jsme se velmi slušně a po krátké debatě jsme vstoupili do domu, kde se nás babka rozhodla urážet a zabránit nám v našem pátrání. Načež Borenson chvatně užil vhodný kus provazu a neprodleně ji svázal. Povedlo se nám najít vstup do sklepení, který jsme otevřeli a ustoupili jsme před mohutným oblakem dýmu. Babka na nás pokřikovala, že to nesmíme, ale na její protesty jsme nebrali ohledy. Tu však se nečekaně vynořila z dýmu malá hlava s velkýma ušima, načež jsem pronesl „hele králík“ a Draken okamžitě použil svou válečnou sekeru a vzal ho naplocho přes hlavu. Až podle křiku babky „co to děláte mému manželovi“ jsem usoudil, že to asi nebyl králík a neprodleně jsem se pro něj natáhl a vytáhl jsem ho ze sklepa ven, načež se ukázalo, že je to hobit. Spěšně jsme mu zabavili jeho dvě šavle a přivázali jsme ho k babce. Prohledali jsme barák a nenápadně jsem zabavil 20 zlatých, které jsem nalezl. Pak jsme se jali vyslýchat naše dva podezřelé a zjistili jsme, že tyto dva domy jsou spojeny přes sklepení, a že se zde pálí načerno rum. Což byla pro nás zdrcující zpráva, když jsme se dozvěděli, že jsme vyhodili do vzduchu palírnu, to nás Bůh asi nepochválí, tolik dobrého pití přišlo vniveč. Hobitovi jsme ukázali dýku a on přiznal, že je jeho a až pak si uvědomil co řekl a pokusil se z toho vykecat (bezvýsledně). Babka se nás dokonce rozhodla podplatit, ale nabídla nám jen 100 zlatých pro všechny tak jsme si řekli, že to za to nestojí a raději jsme je dovlekli na velitelství, kde jsme nahlásili splnění úkolu. Bohužel velitel z nás neměl moc radost a i přes naši dobrou vůli a poctivost nás ještě seřval za to, že jsme nepřijali úplatek. Načež jsme mu oznámili i pravděpodobného vraha, který se sám přiznal a předali odznak získaný od mrtvoly a okamžitě jsme byli informováni, že jsme takový odznak nikdy neviděli. Dále nám bylo řečeno, že jsme moc blbí pro práci v městské hlídce a dokonce nám ani na naše naléhání nepřidělil chytrého důstojníka, který by nám velel. Sice nám nechal uniformy, ale nezaměstnal nás na plný úvazek jak nám to slíbil při našem předchozím setkání, jen slíbil, že dostaneme příležitostné práce. Protože výplata je nejistá pokoušeli jsme se najít alternativní zaměstnání, což se nám dosud bohužel nedaří.

Další osudy našich 3 hrdinů vám přinesu co nejdříve podle pravdy a všechny informace o nečekané smrti dopodrobna pospány. „Jen tři stojí proti osudu a jeho první uskok přežili, stalo se to poprvé v dějinách. Nyní můžeme doufat, že přežijí i nadále“. S případnými dotazy se prosím obracejte na Darkmoor@dracidoupe.cz