Jistým nedopatřením a částečně vlastní namyšleností se mi stalo, že píši tuto "recenzi", přestože mám k Asterionu jako jeden z jeho autorů velmi osobitý a tudíž zaujatý postoj. Prosím proto čtenáře, aby tuto skutečnost bral v potaz a skrze ni nahlížel na to, co bude na následujících řádcích napsáno.

Kořeny Asterionu sahají hluboko do minulosti, kdy lidé jako vy nebo já s dychtivostí čekali, až vyjde další díl Pána prstenů nebo nějaká jiná kniha, jenž měla alespoň něco společného s fantasy. Naše představivost byla pole neorané, do níž začalo vyrývat první brázdy Dračí doupě a kamarádi, kteří se nás snažili připravit o poslední životy, protože zrovna jim byla přisouzena role Pánů jeskyní. Neměli jsme ani ponětí, jak má takový svět pro hry na hrdiny vypadat. Dobře, chce to nějaké elfí lesy, trpasličí sluje, království, skřetí hordy, dlouhou a pohnutou historii, nesmíme zapomenout na hobity, to by byla přece zrada proti pravé víře. Co zrovna nebylo nutné pro dobrodružství, zůstalo bílé a nepopsané. A samozřejmě bylo třeba nakreslit nějaké mapy. To byl začátek.

Postupem času nás navštívily první neotřelé myšlenky, nebo takové, které jsme za novátorské považovali. Temní elfové byli vyhnáni na poušť, aby tam živořili a našli pevnou víru a posléze slova Proroctví. Objevili se skřítci s nevinnýma očima, sveřepí hevreni, jenž bojovali po boku "těch špatných" a přitom nebyli opravdu zlí. Z hlubin historie se vynořil Khar Démon, Arvedané a vznešení elfové, aby zanechali současnému světu dědictví svých dávných činů. Někdy v té době se také objevila potřeba ohromit dobrodruhy něčím novým, a tak začala příprava na dobývání Tary, kontinentu po dlouhá léta v područí skřetů. Elram se se svou družinou vydal spasit Asterion.

To, že máte možnost držet dnes některý z asterionských modulů v rukou, bylo dílem náhody. Dva kluci z provinčního města se vydali rozšířit si své obzory na vysokých školách, a tam se seznámili s lidmi, kteří už opravdu o RPG něco věděli. Jako blesk (na barvu si teď nevzpomínám) z čistého nebe se objevil Martin Klíma a nabídl jim projekt vytvoření světa pro Dračí doupě. Už dávno věděl, že je něco takového potřeba a podporoval lidi, kteří se snažili jeho vizi uskutečnit. Nastalo neskutečné téměř tříleté martýrium, jenž si asi málokdo z vás dokáže představit. Karel Makovský se během něj nechal vtáhnout plně do tvorby Asterionu, přestože původně měl "pouze" dohlížet na to, abychom práci v nějaké soudné době dokončili.

Je docela zajímavou zkušeností tvořit svět pro RPG hru (či česky hru na hrdiny), když člověk nemá pořádnou představu o tom, co všechno to obnáší. Naším prvním vzorem byly Forgotten Realms, z nichž mám dodnes někde ofocený seznam kapitol. Postupně jsme zjišťovali, co je ještě třeba doplnit, a vlasy se nám ježily hrůzou, protože práce přibývalo, místo aby se ztrácela. Spousta věcí se předělávala, a to i několikrát (třeba kapitola o duchovním světě doznala mnohých změn a od původní verze je k nerozeznání). Nakonec se v červnu 1999 objevil Asterion na pultech a na Gameconu stejného data se daly koupit Dálavy a sledovat diskuse o tomto Altařím počinu. Někoho chytře napadlo využít zahajovacího času, takže sál byl natřískaný (při dalších ročnících už jsme zodpovídali dotazy mnohem méně početnému obecenstvu).

V následujícím roce vyšli Nemrtví a Světlonoši a letos Písky proroctví, Vzestup temných bohů a do tiskárny za chvíli poputuje už šestý modul nazvaný Z hlubin zelené a modré. Na pultech by se měl objevit v půlce prosince.

Tak, o čem ten Asterion vlastně je? Jedná se o fantasy svět, který v sobě zahrnuje většinu (a myslím, že drtivou) všech obecných archetypů tohoto žánru využitelných pro RPG hru. Snažíme se poskytnout prostor pro dobrodružství ve všech možných prostředích, nastiňujeme možné zápletky, píšeme vlastní dobrodružství (v každém modulu vyjma Hlavního je jedno a další dvě byly uveřejněny v Dechu draka). To vše zasazujeme do míst, jenž nejprve popíšeme do té míry, aby si jak Pán jeskyně, tak hráči, skrze jeho podání, mohli udělat co nejlepší představu o ději a oblasti, kde hrají své dobrodružství. Zaplňujeme náš svět cizími postavami, prokreslujeme historii Asterionu a také jej posunujeme kupředu, kdy zveřejňujeme důležité události pro několik let dopředu. Náš svět tak není zachycen v jednom jediném okamžiku, ale vyvíjí se, plyne v čase a vypráví svůj příběh spolu s novými moduly. Těch máme k současným pěti (šesti) vydaným v základní osnově vymyšlených a částečně (některé) připravených dalších patnáct, čili jestli jste nás teď začali vnímat jako megalomany, nejste daleko od pravdy. V Dechu draka se snažíme přinášet zajímavé články o aspektech Asterionu, které nepotřebují místo v modulu nebo by se na ně dostalo až za delší dobu, zásobujeme vás bestiemi ze Stínového světa a dalšími cizími postavami. Celý popis, vyjma dobrodružství, je oproštěn od pravidel, aby bylo možné hrát na Asterionu v jakémkoliv systému (zatím jsou s úspěchem, kromě Dračího doupěte, hlášeny hry pod GURPSy a D&D).

Asterion stále žije a rozvíjí se. Dnes už na něm nedělá jen těch pár lidí, co stálo u začátků. K naší dlouhé pouti se přidali další, kteří nám pomáhají prozkoumávat nové a dosud netušené taje Asterionu.

Když se tak ohlédnu za svým textem, musím sebekriticky říct, že jsem vám toho o samotném Asterionu moc neřekl, ale namluvil jsem toho kolem dost. Počkejte si na Yenninu recenzi, její pohled hráčky pomůže jistě vnést do tématu více jasu. Zatím shovívavě přijměte výsledek mé grafomanie a jedné neuvážené nabídky.

Jiří "Jersey" Buchta