V okolí řeky Runen se nachází údolí Klidu. Snad se mu říká proto, že tam nikdo nechodí, snad proto, že v jeskyni na samém konci údolí našla svůj věčný klid Karmina Muren. Její přízvisko bylo Anděl smrti, protože přinášela zkázu a žal. Nezastavila se před ničím a její ruce byly zbarveny krví mnoha nevinných.

V tom království, kde ležel hrob Karminy Muren vyvstal boj o trůnu. Král umřel náhle, při lovu, a svoji vůli ohledně nástupnictví ještě nikomu nevyjevil. Přes všechny zvyklosti dávala aristokracie i lid přednost Tarsonovi, bratrovi zemřelého krále před vladařovým synem Arenem. Tarson měl všechny předpoklady, aby svého bratra důstojně nahradil. Byl spravedlivým soudcem, obratným stratégem a jeho hluboká znalost magie by dokázala ochránit zem před mnohým magickým útokem. Naproti tomu Aren by byl ve své mladické nezkušenosti politování hodným vladařem. Nevěděl nic o choulostivém umění kompromisů, tolik potřebném pro vládu nad tak velkou zemí.

To vše si Aren uvědomoval. Znal své slabiny, ale věřil, že nejsou nepřekonatelným handicapem. A i kdyby byly, jeho touha po trůnu byla natolik silná, že by mu to nezabránilo bojovat o korunu. Věděl, že na jeho cestě k moci stojí jediný nepřítel. Zato nepřítel mocný a silný, totiž jeho strýc Tarson. Neměl dost vlivných přátel, aby mohl doufat, že trůn připadne právě jemu. Armádní velitelé se přiklonili na silnější stranu, vojenský převrat by se mu proto také nezdařil. A magie byla jedna z mála oblastí, ve které strýce uznával i sám Aren. Zbývala jen jedna možnost, nebezpečná ale možnost.

Hluboko v lesích žil nejstarší mudrc říše. Znal vše, co bylo, mnoho z toho, co je a živil se tím, že odhaloval to, co bude. Právě k němu přišel Aren. Položil na stůl karneolový náhrdelník a vyslovil svoji otázku. Mudrc se dlouze zamyslel a pak promluvil hlubokým hlasem:

¨Tvůj strýc je chráněn mocnými kouzly, z nichž mnoho vytvořil on sám. Jediná tvá šance, jak ho porazit vede přes svět mrtvých. Musíš zvolit již mrtvou osobu, která za svého života působila jiným utrpení a smrt. Tu pak vzívat za bezměsíčné noci pomocí mnoha slov a rituálů.¨

Pak mudrc dlouze mluvil o způsobu vzývání mrtvé duše, která má sestoupit zpátky na svět a vykonat rozkaz toho, jenž ji povolal. Když už byl Aren na odchodu, Mudrc na něj naposledy promluvil:

¨Věz však, že to jest způsob nebezpečný a je ty sám můžeš uhodnout, zda zvládneš zkrotit mrtvou duši.¨

Aren dlouho přemítal o posledních slovech mudrcových. Cítil se však dost silný na to, aby dokázal ovládnout cizí duši a nedopustit, aby se samovolně rozlétla do světa. Teď už jen přemýšlel čí duši zvolit. V mysli mu vyvstala vzpomínka na pověst o Karmině Muren.

V temném hrobě u řeky Runen se z dlouhého spánku zatracení probudila duše Karminy Muren. Cítila, že ten, kdo ji povolal zpět, se jí snaží spoutat. Její silné osobnosti, která znovu procitla k životu, však nedalo mnoho práce toho naivního človíčka, který si myslel, že ji ovládne, porazit a vymanit se z jeho nadvlády.

V království nastaly kruté zimy, úmorná léta, morové nákazy a náhlá úmrtí bez zjevné příčiny. Tarson nastoupil na trůn. Místo, aby vládl silné a mocné zemi, stíhala však jeho vládu jedna katastrofa za druhou. Přestože ovládal nejvyšší magii, nebyl schopen poznat příčinu žádné z ran, které postihly jeho zemi. Přestal být oblíbený. Lid se domníval, že je vše vinou boží nemilosti nad jeho vládou a šlechta ho vinila z neschopnosti. Jed v jeho poháru ukončil krátké a neslavné panování.

Na trůn nastoupil Aren, který se krátce před korunovací svého strýce nápadně stáhl do pozadí. Zdálo se, že temná síla, která útočí na království, se tím ještě více rozzuřila. Aren si brzo uvědomil, že jestli Karminu Muren neuklidní, skončí záhy jako jeho předchůdce. Proto opět zamířil do starého les k Mudrci.

¨Vším si vinen sám. Nevím, proč bych ti měl pomáhat. Podrobit si ducha Karminy Muren bylo očividně nad tvé schopnosti. Neměl ses o to ani pokoušet.¨

Aren přidal ke stříbrnému diadému tři zlatá náramky. Mudrc se na klenoty podíval a řekl:

¨Takového ducha nelze zahnat žádnými prostředky, které lidské pokolení ovládá. Duch musí odejít dobrovolně. Já jsem v této zemi jediný, kdo dokáže s Karminou Muren promluvit a zeptat se jí, jakým způsobem můžeš vykoupit své království. Věz však, že to, co si bude přát musíš splnit, jinak se její hněv rozlétne po celé zemi daleko palčivějším žárem než doposud. Mám se jí tedy zeptat?.¨

Aren mlčky přikývl. Do údolí řeky Runen se sjížděli kameníci, sochaři, malíři, klenotníci a mnoho jiných z celé říše. Na králův rozkaz v údolí Klidu začala stavba největší, nejhonosnější a nejbohatší hrobky co kdy byla, je i bude. Stavba trvala dlouhých pět let a padlo na ní veškeré bohatství z královských pokladnic. Země byla zchudlá. Nebyla již ale sužována pohromami, které skončili dnem dokončení hrobky, do níž bylo pochováno za honosných obřadů tělo Karminy Muren. A Aren vládl. Díky Karmině Muren.