Kl§frer?n se sklonila nad vlčí hlavou, která ležela na stezce. To, co zabilo dospělého horského vlka, muselo být pořádně velké.

"Brr, pomalu začínám věřit, že je tady horský Kor!bml`adrt ." řekl Skvelt!gamlbrt.

"Vždyť se tady žádnej neobjevil víc jak padesát let, Skvelte ", odpověděla Kl§frer?n, "a pojď radši dál, nějak se mi tady nelíbí."

Pokračovali v cestě úzkou soutěskou plnou zakrváceného sněhu, která vedla až do malého borového lesíka, kde našli zbytek vlčího těla.

Celý den putovali do kopce bílou krajinou, po kolena ve sněhu, až došli k úpatí hory Kel:brpn"sql. Tam se zastavili a začali se připravovat na noc.

Po malé večeři se Skvelt!gamlbrt posadil na kámen a nechal Kl§frer?n spát. Vzal si meč a začal ho systematicky brousit, nejprve hrot a potom stále níže až k jílci. Brousil, brousil, brousil, brousil, ...

Náhle ho probudil strašlivý řev nesoucí se přes celé hory. Okamžitě vyskočil, zaujal bojový postoj a levou rukou hledal u pasu dýku. Kl§frer?n už také stála s napřaženým mečem, ale uklidnila se a řekla:

"Uf, to bylo na míle daleko, ale ten Kor!bml`adrt možná existuje."

"Možná?A co to teda bylo, když ne on? Vlk s bolavým zubem?" odvětil Skvelt!gamlbrt, když zasunoval meč do pochvy na zádech. Ona jeho poznámku ignorovala, ale ráno tak klidná jako večer nebyla.

Přes den stoupali do strmých svahů, obcházeli hluboké rokliny a občas se prodírali malými hájky zakrslých borovic, které však byly stále menší a osamocenější. Zato sněhová pokrývka byla silnější, takže místy zapadali až po pás a přes kožichy k nim pronikala zima.

K večeru, když si hledali vhodné místo k přenocování, narazili na stopy podobné vlčím. Ale takový vlk by musel chodit po dvou nohách a měřit přes čtyři metry.

"Pomalu v něj začínám věřit." ozvala se Kl§frer?n.

"Co takhle se vrátit" řekl Skvelt!gamlbrt, když si poposunoval meč výš, aby na něj lépe dosáhl, "a celé pohoří prostě obejít?"

"Jsme v půlce cesty, vracet se nemá smysl, ale dneska v noci budeme hlídat." odpověděla.

Nakonec nespal ani jeden z nich, kvůli strašlivému řevu, který otřásal okolní zasněženou krajinou. Občas se jim dokonce zdálo, že vidí obrovskou siluetu děsivého Kor!bml`adrta. Byla to dlouhá noc a hned, jak se začalo rozednívat, vyrazili na cestu hlubokými roklemi a mokrým sněhem s meči pořád po ruce. Několikrát, když vystoupili na vrchol nebo se jim otevřel pohled do údolí, uviděli Kor!bml`adrta v celé kráse, někdy za sebou, někdy stranou, ale stále byl od nich několik mil.

Zde už nebyly ani borové lesíky, jen nekonečný sníh, obrovské hory, hluboké prolákliny a samozřejmě ta strašlivá bestie. Ani se nechtěli zastavovat na noc, ale nakonec byli, hlavně Kl§frer?n, unaveni natolik, že jim nic jiného nezbývalo. Stejně se moc neprospali, částečně ze strachu, částečně zimou, ale hlavně proto, že bestie byla stále na blízku. Ráno se na cestu vydali hned, jakmile byly vidět rokle a díry v zemi, do kterých by mohli spadnout. Zde už se začínala cesta svažovat, klouzali po zledovatělých kamenech a každou chvíli jeden z nich upadl, takže brzy měli pocit, že mají více sněhu pod kožichy než ho v celých horách zůstalo.

Zde už opět byly borové lesíky a místy i odolnější křoviny. Asi v poledne se ozval Skvelt!gamlbrt:

"Pořád mi vrtá hlavou, proč jsme celý den tu bestii neviděli?"

"Třeba nechtěl opustit srdce hor…" odpověděla Kl§frer?n.

V tu chvíli před ně vyskočil Kor!bml`adrt a strašlivě zařval. Oni však neztratili ani chvíli - Skvelt!gamlbrt vytasil svůj meč a uskočil do stínu pod převisem, zatímco Kl§frer?n se vrhla do spleti křovin a borovic. Sklouzla ale po kamení a začala se kutálet ze srázu. Po několika metrech se jí podařilo zachytit se kořenů, avšak její meč klouzal ze svahu dál. Kor!bml`adrt se na okamžik zarazil, sklonil hlavu a větřil. Pak se vydal směrem, kterým zmizel Skvelt!gam

Raněný Skvelt!gamlbrt využil toho, že k němu byl soupeř zády, vytáhl sekeru a mohutným skokem se dostal Kor!bml`adrtovi za krk. Zachytil se jeho hřívy, rozmáchl se a zasekl mu sekeru mezi oči. Kor!bml`adrt zařval, svalil se na záda a tlapami si zakryl obličej. Kl§frer?n začala vyprošťovat polomrtvého Skvelta zpod příšery a nesla ho pryč. Kor!bml`adrt sebou škubal ve smrtelných křečích.

"Příště to stejně radši obejdu." zabručela si Kl§frer?n pod vousy a začala ošetřovat Skvelt!gamlbrtovi rány.