Prokletí cti
| Autor: | Kaiserin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 32 |
já poznal dívku krásnou jako rudá růže
Ale do cechu vrahů zavázal jsem čest svojí
jiný ve dne, jiný v noci vedl jsem život dvojí
Stala se nakonec mou ženou
starostlivou a spokojenou
šťastně jsem žil, co bych mohl chtít víc?
Však o mé práci nevěděla nic.
Zvláštní jí přišlo, že spal jsem do oběda
já tajil jsem vše pečlivě, ó běda
Až jednou nastal onen smutný den
osudem z černé vlny upředen
Jak kdyby vrazili mi do břicha pěst!
Zvol si, bratře vrahu, žena nebo čest?
Pytel plný zlatých za mou lásku
vyryl mi do čela další vrásku
Dle slibu vražda splněna být musí
ach, jak moc se sám sobě nyní hnusím
Tak plížil jsem se k naší ložnici
a spatřil její tělo ležící
Nůž upustil jsem z ruky na zem
Plakal jsem - já hlupák, já blázen!
Pak do srdce čepel jí zabodla se
a ona vzkřikla ve smrtelné kráse:
"Bez lásky věčně buď, ty vrahu,
nedojdi nikdy smrti prahu.
Až odpustí ti za mě jiná
smaže se možná tvoje vina."
Z muže silného se náhle stařec stal
a osud strunu života zpřetrhal.
Já dodnes bloudím a svůj hřích nosím
Snad odpustí mi někdo z Vás... prosím...
Diskuze
No to ujde.
Je to pěkné a atmosfericky napsáné, jenom mi občas vadí únik z rytmu ("ach")...
Ale jinak závěr supr :-)