V naší družině si psychickou magii vychutnáváme. Proto systém psychické magie a mentálního souboje doznal v našem podání značných změn. Proto se předem omlouvám, pokud ne všechny následující informace budou v souladu s pravidly DrD. Jde mi spíš o to nastínit jiný přístup k psychické magii.

Jak jsme tedy upravili třeba základní kouzlo psychické magie „Hypnóza“. Magenergie, rozsahy, základní past na úspěch atd. v podstatě platí tak, jak jsou. Nelze hypnotizovat magické tvory, nemrtvé tvory a tvory s IQ 1 (tj. především obyčejná zvířata). Terč musí mít „humanoidní strukturu mysli“ (tj. např. lidé, elfové, trpaslíci, skřeti, skřítkové -ti humanoidní). Takové tvory kouzelník zvládne zhypnotizovat během doby vyvolání kouzla – platí podmínka, že se terč musí během vyvolání dívat kouzelníkovi do očí, nebo se na něj jinak soustředit (rozmlouvat s ním apod.)

Co s tvory, kteří mají mysl jinak strukturovanou? Třeba harpie? Zde musí kouzelník nejdříve odhadnout „strukturu myšlení“ toho kterého druhu. Nejlépe delším rozhovorem s tvorem onoho druhu, nebo třeba kouzlem „Čtení myšlenek“. Háže si proti pasti Int~6~rozpozná základní strukturu / nerozpozná. Obtížnost pasti upraví PJ podle typu tvora (čím je jeho mysl „lidštější“, tím je to snazší) a podle délky, jak dlouho kouzelník tvora studuje. Pokud už někdy v minulosti tvora téhož druhu úspěšně zhypnotizoval, má se za to, že jeho myšlenkovou strukturu už zná a může se rovnou pokusit o hypnózu. Stále však platí, že kouzelník musí být schopen pochopit fungování mysli terče – tj. musí jít v podstatě o mysl humanoidního typu. Nelze proto hypnotizovat např. inteligentní pavouky, žijící v jižních pralesích – jejich myšlení je tak jiné, že jeho strukturu humanoid zkrátka nepochopí.

Dovolím si zde poznámku (mé poznámky to jen prodlužují, ale nemohu si pomoct): Co s draky? Hmmm… to je zajímavá otázka. Teoreticky ano, ALE ……. Existují prý zvlášť vycvičení dračí mágové, kteří se studiem draků a jejich mysli zabývají, mají tajné techniky a informace o dračím ... „myšlení“. Ale vyprávějí se o nich podivné věci, hodně z nich se zblázní a taky se povídá, že i když jsou úspěšní, v srdci a v mysli přestávají být lidmi.

Další podmínkou je samozřejmě, že terč musí kouzelníkovi rozumět jeho příkazy, musí je tedy nejdříve slyšet a porozumět jim. Musí tedy rozumět jazyku, který kouzelník užívá.

Teď to začne být víc mimo pravidla.

Co se tedy stane, když kouzelník úspěšně zhypnotizuje svůj terč. Nestane se vůbec nic. Není to tak, že by postava ztuhla a zírala na kouzelníka, než jí dá nějaký příkaz (třeba „Zahoď zbraň!)? Není – to by se to pak bojovalo, že. K čemu by byly blesky a ostatní kouzla, když jedna hypnozka a přítel barbar s mečem by vše vyřídili.

Jak totiž humanoid (budu dál používat výraz člověk, ale myslím tím všechny tvory s humanoidní strukturou mysli), tedy jak člověk myslí a jak to funguje (alespoň v mém světě DrD). Myslí a rozhoduje se na základě podnětů – z vnějšku (tj. to, co přijme smysly) a z vnitřku – tj. dalších vrstev vědomí. Z nevědomí – někdy se tomu říká „hlas krve“ – to jsou základní podněty (např. jíst, spát, vyměšovat, rozmnožovat se a ochraňovat se). Z podvědomí – to jsou všechny zkušenosti, minulé dojmy a naučené postupy a někdy i z nadvědomí (to jsou okamžiky intuice a jasnozření). Jak ale opravdu zareaguje, záleží především na kvalitě tvorova vědomí (tj. v podstatě dle rozdělení vlastností DrD – na inteligenci). Málo inteligentní tvorové (tvorové nízkého vědomí) jednají, přemýšlejí a rozhodují se především na základě pudů a podvědomí (tedy minulých zkušeností a toho, co se dřív naučili). Více inteligentní tvorové zkrátka více „přemýšlejí“ – zapojují intelekt, tj. schopnost kombinovat a ze starých zážitků, přijatých informací a zkušeností vyvozovat nové závěry a podle nich upravovat své reakce.

Proč o tom píšu tak obšírně – odpověď na otázku, co se stane, když kouzelník někoho zhypnotizuje. Stane se totiž to, že kouzelníkovy příkazy bere terč, jakoby je přijal ze svého podvědomí – tj. řekněme, jakoby to terč samotný napadlo. Jenže takové nápady ještě každý posoudí (nikdo z nás nedělá všechno, co ho napadne). A nyní se otvírají ty pravé chuťovky psychické magie. Záleží na hráčích a na PJ – pokud vám to přijde zbytečně složité, proč ne, ale mohu říci, že hráče kouzelníka v naší družině velmi baví, vymýšlet „ten pravý příkaz“ aby, ho terč uposlechl. PJ musí zvažovat inteligenci terče – tj. jak vyhodnotí ten, který nápad, jeho zkušenosti atd. atd.

Vezměme si příklad. Klasický boj se skřety. Skřetů je (jako obvykle) přesila. Kouzelník zhypnotizuje jednoho skřeta. Skřetí mysl je velmi podobná lidské, takže by neměl mít problém. Má štěstí, protože tento skřet umí obecný jazyk a tak kouzelníkovým příkazům porozumí. Samozřejmě příkaz „Zabij se“ – (mimochodem, příkaz by měl být formulován spíš „Teď se zabiju“ nebo „Zabíjím se“ atd. kouzelník vnukává skřetovi myšlenku, tedy určuje, jak bude skřetova myšlenka znít). I tak je to hloupost – to skřeta nikdy nenapadne a nikdy v minulosti nenapadlo. Takovýhle prvoplánově sebevražedný příkaz nejen, že nefunguje, ale také zruší kouzlo hypnóza. (Stejného skřeta by kouzelník nyní mohl zhypnotizovat nejdříve za 6 směn – cca za 1 hodinu). Co třeba výše zmíněný příkaz „Zahoď meč!“ resp. „Zahazuji svůj meč“. Ve chvíli, kdy skřet ta slova uslyší, ho náhle „napadne“, že by mohl zahodit meč. Ale i nejblbější skřet ví, že během boje by se to rovnalo sebevraždě. Asi si pomyslí, co ho to napadá za blbosti a bude vesele dál pokračovat v boji. Příkaz, resp. sled příkazů „Bojuji proti přesile.“ „Uteču pryč!“ To už je o hodně lepší. Zde je na PJ, jak situaci posoudí dle inteligence skřeta (případně nastaví obtížnost pasti, proti které by si skřet hodil). Pokud kouzelníkova družina čítá 3 dobrodruhy a skřetů je 20, asi to nezafunguje. Ale je-li to třeba už 3 na 5 s tím, že dva skřeti už jsou mrtví (s čímž skřeti původně nepočítali) a navíc si právě tenhle skřet už několikrát úspěšně zachránil kůži útěkem z boje, zřejmě mu to přijde v té chvíli jako výborný nápad a vezme nohy na ramena. Třeba příkaz „Ten v černém plášti je mocný, smrt vezme každého, kdo na něj zaútočí“ (předpokládám, že kouzelník má černý plášť) – na skřeta je to asi moc dlouhé, ale nápad je to dobrý. Zvlášť pokud už skřet někdy viděl umírat svého kamaráda „usmaženého“ blesky po té, co si dovolil na chlápka v dlouhém plášti. Mysl mu totiž v okamžiku přinese i tuto vzpomínku a posílí „platnost“ současného nápadu (ve skutečnosti vnuknutého hypnózou). Doufám, že pro pochopení funkce kouzla Hypnóza tento příkaz stačí.

U skřetů je to ještě jednoduché, ti jsou poměrně blbí, ale u inteligentnějších tvorů je dobře zadaný hypnotický příkaz opravdu mistrným kouskem. Ač se to nezdá, není to zas až tak obtížné.

Neodpustím si další dvě poznámky. Poznámka číslo jedna: Podle jedné teorie prý nefungují negativní příkazy (myslím slovně negativní, tedy obsahující zápor) Podle této teorie totiž podvědomí neumí negace zpracovat a bere je tedy pozitivně – takže třeba hypnotický příkaz „Nebojím se výšek“ – kterým chce kouzelník pomoci svému bojácnému příteli při přechodu lanového můstku, nezabere, protože podvědomí terče si ho vyloží jako „Bojím se výšek“. S ohledem na toto pravidlo, je formulace hypnotických příkazů ještě zajímavější (pokud se na něj hraje, že).

Poznámka číslo dvě: Existuje prý kouzlo (někteří mniši ho umějí), které se jmenuje „Hlas“ (díky za inspiraci, Franku Herberte). Tímto kouzlem lze zadat krátký příkaz, který „překryje“ vědomí i myšlení a terč jej splní dřív, než o něm stihne „popřemýšlet“ – včetně sebevražedného příkazu. Je k tomu však potřeba víc magenergie, určitý (náročný) trénink hlasu a hlavně lepší a jemnější znalost struktury psychiky terče (nejen obecně struktury toho kterého druhu jako u hypnózy, ale přesně struktury toho kterého jednotlivce). Jde však spíš o mnišské kouzlo, takže ho tu nebudu dál rozebírat.

Hypnóza má ale kromě boje daleko širší uplatnění. Pokud je terč v klidu a soustředí se na kouzelníka, po úspěšném vyvolání hypnózy, kouzelník vloží do kouzla další magy (polovinu z magů potřebných k vyvolání hypnózy) s příkazem „Chce se mi spát, usínám.“ Tím vlastně vyvolává kouzlo „Hluboká hypnóza“. V hluboké hypnóze komunikuje s terčem a hlavně s jeho podvědomím. Nemusí již příkazy formulovat v první osobě, ale naopak může se ptát a terč odpovídá. Platí dvě pravidla, terč odpovídá vždy pravdivě (resp. tím, co považuje za pravdu). Druhé pravidlo – kouzelník se může dopátrat i věcí, kterých si samotný terč nevšiml či nebyl vědom (to znamená, že je tu zaznamenáno i to, co terč slyšel třeba ve spánku). Záleží jen, zda je tato informace v podvědomí terče uložena. (Události staré několik hodin jsou tam „nahrány“ všechny, starší podle svého významu a důležitosti – důležitosti z hlediska terče, tj. tzv. silné vzpomínky).

Pro příklad – výše uvedený skřet nakonec neutekl, protože byl zajat kouzelníkovými přáteli během boje. Ti ho pevně drží a kouzelník se mu hluboce zahledí do očí (dál si skřet nic nepamatuje, dokud ho kouzelník zase neprobudí. Sám od sebe by se probudil, až by se normálně vyspal, tj. u skřetů asi 6 hodin). Nu, kouzelník se zeptá, kde mají skřeti své sídlo. A skřet mu pravdivě popíše cestu k ní – ale vlastními slovy. Řekne mu, že bydlí v překrásném hradě s nebetyčnými hradbami. Pro skřeta je to pravda, protože žádné vyšší hradby nikdy neviděl. Náš kouzelník má naštěstí s hypnózou už zkušenosti a tak se zeptá, zda jsou okolní stromy vyšší než ty hradby a skřet mu po pravdě odpoví, že ano (z toho kouzelník usoudí, že to s tou nebetyčností nebude tak horké). Z dalších odpovědí kouzelník usoudí, že to, co skřet podle něj pravdivě popisuje jako překrásný hrad je ve skutečnosti ruina nějaké staré strážní věže. Ptá se dál, kde ukrývají naloupené cennosti. Skřet mu popíše truhlici, kterou umí otevřít jen náčelník skřetů (nyní mrtvý). I když skřet sám si ji nikdy pořádně neprohlížel, kouzelník se ho může ptát třeba „Má zámek?“, „Jak veliká je klíčová dírka, jako tvůj palec, nebo menší?“ I když skřet nikdy na truhlici ani nesáhl, díky tomu, že ji viděl, bude schopen po pravdě odpovědět. Záleží na kouzelníkovi, jak obratně klade otázky.

Další věc – teprve v hluboké hypnóze může s použitím další magie (viz pravidla) kouzelník dávat posthypnotické příkazy. Platí u nich ale omezení jako u hypnotických příkazů popsaná výše. Tedy příkaz „až uslyšíš slovo fialka, kýchni“ – bohužel fungovat nebude – kýchání není vědomý proces (resp. i to lze, avšak to už je spíš variace už zmíněného kouzla Hlas, tedy věc, kterou se běžně kouzelník nemůže naučit). Avšak příkazy typu „Až uvidíš tři zlaté prsteny se znakem draka, vzpomeneš si na tohle: Zrádcem je královna.“ – takové příkazy fungují dobře a jsou hojně využívány při doručování „citlivých“ dodatků ke zprávám. Jak je zmíněno výše, terč (zde posel) si z doby hluboké hypnózy nic nepamatuje. Jediná možnost, jak informaci o zradě královny získat z poslovy mysli je ukázat mu tři zlaté prsteny se znakem draka, nebo ho uvést do stavu hluboké hypnózy a zeptat se ho, co slyšel během doby, kdy spal u toho hodného dvorního kouzelníka. (Další poznámka – nelze samozřejmě zadat příkaz „Až uvidíš takovýhle prsten ……,“ protože během hluboké hypnózy má terč zavřené oči a žádný prsten nevidí).

Snad to pro pochopení tohoto typu přístupu k psychické magii stačí. Doufám, že těm, kdo si chtějí psychickou magii víc vychutnávat tento návod poslouží a ostatní mohou jen pokrčit rameny, co všechno si ti drakodoupáci nevymyslí.