Vánoční fantazie
| Autor: | Nathaka |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 29 |
Elfí bard Liam. Občas skučení větru a křupání sněhu přehlušily jeho hlasité nadávky. „Zakrollené počasí,“ vrčel, když mu vítr zaslepoval oči sněhem. „Bestiální vichr! Psa by nevyhnal!“
Jelikož předkláněl hlavu, aby mu nelétal sníh do obličeje, nevšiml si v protisměru se pohybující postavy, zakuklené a velice vysoké. Srážka byla nevyhnutelná.
"Muka na tebe, cizinče!" zaklel Liam.
"U sta pekelných prdů, čum na cestu!" zabručel v odpověď hlas, který bard okamžitě poznal.
Už se ze zvyku chystal tasit meč, ale nakonec se zarazil. "Arghane, démone jedna ušatá, nejdeš náhodou taky do Putyky?"
"Liam, špičatoušec! Kurník šopa, aspoň někdo. Šel jsem do Putyky, ale nejsem na tu bílou kaši zvyklej. Takže už tři zatracené hodiny bloudím kolem a snažím se na někoho narazit. Ale že narazím zrovna do tebe, tak to jsem nečekal," uchechtl se Arghan trochu potměšile.
"Arghane, drahý soku, Putyka je ovšem na druhé straně, opačným směrem, než jakým kráčíš. Já tam také mířím, dovol mi tedy doprovodit tě. Strávíme spolu zbytek cesty v příjemném hovoru."
Démonovy oči zableskly, ale pak přikývl: "Ále jo, může bejt."
Oba si přitáhli své pláště úžeji k tělu, vyrazili bok po boku na cestu a ze všech sil se snažili přehlušit řev větru.
"...a tehdá u Karngradu jsem tě málem dostal, ty bardský prase," chechtal se Arghan. Liam přikývl: "Nikdy na to nezapomenu. Nebýt ovšem té mé smůly, jen těžko bys mě dostihl. Jen si to představ, kdybys mě byl býval tehdy na místě usmrtil, ztratil by ses dnes v sněhové bouři. Jsou ale nevyzpytatelné ty cesty osudu, co?" Arghan se dochechtával a kýval přitom hlavou.
Vtom Liam ukázal před sebe: "No né, Arghane, není to náš nekromancer Kaighor?"
"Vokaž... mnojó, to je jistojistě on. Proč tam tak sedí?"
"Nejspíš promrzl na kost."
Oba se rozesmáli tak hlasitě, že ihned upoutali jeho pozornost. Kaighor po nich šlehl ledovým pohledem. "Arghane, bývalý spojenče a v současnosti mrzký vazale, tvůj odporný smích poznám na hony daleko. Čemu se tak řehtáš?"
Jakmile k němu došli, přestali se smát a začali důkladně prozkoumávat důvod jeho trůnění. To je však donutilo k ještě většímu veselí, které ne a ne brát konce.
"Co je, ksakru, vtipného na nekromancerovi přimrznutém k šutru?" vztekal se Kaighor a zuřivě přitom máchal svou kostěnou holí.
"Nezlob se, Kaighore," odpověděl pohotově Liam, mnouc si přitom pohmožděný spánek, který se střetl s nekromancerovou holí, "ale vidět tě takhle zrovna v tento den, to je snad ten nejlepší dárek ze všech."
Kaighor by se asi zamračil, kdyby měl obličejové svalstvo. "Jen počkej, po Novém roce uvidíš. Speciálně tebe si najdu. A teď mi laskavě pomozte vstát."
"Jak?" zeptal se Arghan, široce se usmál a podíval se na Liama.
Tři vysoké postavy, dvě zakuklené a jedna s odštípnutou sedací kostí, kráčely vedle sebe. Ačkoliv se Kaighor stále škrábal na tom, co kdysi bývalo hýžděmi, brzy se mu podařilo získat stejně dobrou náladu, jakou měli Liam s Arghanem, a hovor nenuceně pokračoval dál. Probrali spoustu témat, od plánované invaze přes dárky pro Khaigorovy nemrtvé otroky až po koláče mágyně Cassiely.
"Město!" zvolal po chvíli Liam a nadšeně ukazoval před sebe. A opravdu, před nimi stálo město.
Brány byly v tento čas doširoka otevřené, takže davy lidí zaplavovaly všechny ulice. Naše vysoké postavy ovšem mířily jen na jedno konkrétní místo. Do Putyky. Trvalo dlouho, než stanuli před věnci zdobenými dveřmi. Zhluboka nasáli zvláštní vůni, která se kolem vznášela. Liam se podíval na Arghana, ten se podíval na něho. Pak se oba upřeně zadívali na nekromancera. Kaighor se ušklíbl, otočil hlavu a sáhl po klice.
***
"Arghanéééé, ty starej posero, pojď sem a ukaž se!"
"Liame, drahoušku, pojď honem sem, jsou tu všichni."
"Kaighore, vítej! Jak se daří na plantážích?"
Vysoké postavy vešly do místnosti plné lidí a usmívaly se na všechny, kteří je už očekávali. Z plných plic nasávaly aroma vánoční pohody, vnímaly hlasitý šum mnoha hovorů a neuvěřitelně bohatou výzdobu všude kolem. Pak se jejich malá skupinka rozdělila a každý se šel přivítat s těmi, které znal.
Liam přešel celou místnost až ke stolu plnému cukroví a pití, sebral ze stolu linecký koláček a šel přivítat se svou sestřenicí Kai.
"Liame, ráda tě vidím,“ řekla vesele.
"I já tebe, Kai," odvětil usměvavý Liam a objal ji. "Jak se to zatím vyvíjí?"
"Všechno v pořádku, bratránku. Kouzlo Vánoc drží všechny zlé emoce na uzdě, takže to vypadá na další pohodovou oslavu. Vážně jsem ráda, že to tak je."
Liam si vzpomněl na ne zrovna staré události let minulých, kdy právě o Vánocích proběhla ta nejhrůzostrašnější bitva za posledních sto let. Při té vzpomínce se otřásl. "I já, Kai, i já." Nabídl jí rámě a společně procházeli místností. Na všechny se přívětivě usmívali a přitom spolu potichu debatovali.
"Takže, jaký je letos program? Opět proslov PJ-e?" zeptal se Liam polohlasně.
"Tak," přitakala Kai, "a potom následují hry, rozdávání dárků, besedy, zábava. Bude to krásný večer. Tím spíš, že ho Duch Vánoc protáhl na trojnásobek." Uchichtla se, když si vzpomněla na toho podivně vypadajícího vánočního démona z 23. sféry. To on před těmi roky zakročil a bitvu, která hrozila zničením většiny živého, obrátil v mírovou oslavu. Tradice už zůstala. Bylo to nejkrásnější Deus ex machina v jejím životě.
"V kolik má začít proslov PJ-e, sestřenko?"
Kai pohlédla na velké přesýpací hodiny ve stěně a ukázala mu dva prsty.
Za dvě minuty začal sál utichat, trpaslíci vedle elfů, démoni vedle lidí, nemrtví vedle nesmrtelných, ti všichni se usadili vedle sebe a upřeli zraky na Pódium. Závěs se pomaloučku rozhrnul a dovnitř vstoupil On. Ledabyle, bez zbytečné elegance, přešel až ke křeslu umístěném na Pódiu, posadil se a přehodil si zavřená PPE přes koleno.
"Zdravím vás, přátelé," mírně se usmál a pohlédl každému do očí. Odpovědí mu bylo zašumění pozdravů. Příjemný hlas mladého, vlasatého mladíka zvučel místností: "Jako každý rok jsem vám přišel připomenout pár zásadních věcí. Nebudu zbytečně zdržovat. Jste bytosti vytvořené naší fantazií. Těžko říct, nakolik jste reální, každopádně jste tady. Možná bych měl dlouze povídat o tom, jak je vaše bytí důležité, tak jako minulý rok, ale letos bych rád svůj proslov věnoval přímo vám. Vám, potažmo všem, kteří chtějí naslouchat. Dáváte pozor?"
Když všichni mlčky přikývli, mladík pokračoval: "Bylo by nefér, kdybychom vás stále zneužívali. Vžíváme se do vás, ovládáme vás, zavíráme do pravidel. Tvoříme vaše osudy a prožíváme vaše životy. To všechno děláme z určitých důvodů. Chceme být někým jiným, někým z vás. Protože naše realita nás mnohdy ubíjí a věřte, že nikdy nebývá tak idylická jako dnešní večer. Jsme rádi někdy jiným, třeba jen tak, pro zábavu. Je úžasné, když ve vás nacházíme sami sebe a zažíváme tak spoustu dobrodružství. Vím, není to s námi vždy jednoduché. Proto vám to chci alespoň dnes vynahradit. Dnes se budete bavit vy. Dnes máte Vánoce! Tohle je váš večer! Bavte se, zapomeňte na pravidla, na přesvědčení! Zahrejte si role podle sebe! Bavte se, protože o tom to je."
***
Věnováno všem postavám, které kdy někdo v RPG hrách hrál a hrát bude. Věnováno všem postavám, které jsme si pro sebe stvořili. Protože ať chceme nebo ne, co jednou stvoříme, to tak snadno neumře. A věnováno také všem uživatelům serveru, neboť i oni jsou občas... jen postavami. Veselé Vánoce.
Diskuze
Dobrý text ve správnou dobu, nic víc není potřeba.
Zdravím autora,
musím říct, že se mi tato pěkně vánočně laděná povídka velmi líbila. Přináší nám jisté odlehčení v podobě svého odsazeného humoru. Je to takový pěkný dárek pod stromeček všem fantasákům :o)
Nathako, máš ode mě pěkných *5,
s úctou,
Tobša
Krásné dílo...
Jak hezky lze propojit skutečný a realistický svět se světem virtuálním, tedy světem naší fantazie, našich postav.
Autor má rád fantasy, čítaje samozřejmě Dračí Doupě, což z povídky přímo čiší. Také si vybral příhodnou dobu na uvřejnění takové povídky. Za prvé jsou Vánoce a za druhé je i dílo vánoční. Kdo by mohl takový malý skvostík krutě zkritizovat? Kdo by mohl znehodnotit tak klidné, vřelé a hřejivě působící dílo? Já myslím, že Nikdo.
Abych řekl pravdu, nijak moc jsem se neohlížel na gramatické chyby - zda tam nějaké vůbec jsou. Interpunkce je správně dodržována a nápaditost povídky? To už snad ani nemusím komentovat...
Ještě bych rád zdůraznil, že na tomto počinu se svými připomínkami podílel Darian a za korekturu a pomoc s textem vděčím Lyrii. Jsem vám vděčný, oběma.
Tématická povídka je příjemným dárkem pod stromeček, přináší idylu, kterou rádi o vánocích prožíváme.
Text nebudu dlouze rozebírat, protože jeho účel je zřejmý.
Lehké dílko s kapkou zamyšlení mi vcelku padlo do noty a i když je spíše popisem dvou scén a závěrečným zamyšlením než ucelenou povídkou, není mi proti mysli udělit čtyři vánoční hvězdy.