Shardack  9. 4. 2007 v 21:06:39

Smekám. Rými básně jsou sice slabší a hůře na sebe navazují, ale to plně nahrazuješ dokonalou myšlenkou a smysluplnou plynulostí a čtivostí s jakou je báseň napsána. Leč mám i dvě výhrady: zbytečná a ritmus kazící slova např: to ale nezmírní tíhu tvé viny- stačilo by pouze:to nezmírní tíhu tvé viny. A nakonec ta aorta a chlopeň... nač si báseň kazit takovými odbornými výrazy. Toť můj pohled na věc. S úctou Shardack.

Skorpion  9. 4. 2007 v 20:33:24

Já tedy tak nadšem nejsem. Nesedí mi rytmus, báseň mi tak nějak nic neřekla, prostě... 3 hvězdy, nevím, co bych dodal.

šedý poutník  9. 4. 2007 v 20:12:36

Báseň se mi líbila,i když jsem ji rychle zhltl a jaksi ani nevstřebal.Jsou v ní použity básnické fráze a co se týká charakterizace,řekl bych epicko-prozaický žánr.Snad jediná věc,která mi moc nesedla,byly dlouhé řádky a to že báseň byla jaksi nepřehledná,ale i tak je velmi pěkná.

Rotrigo  9. 4. 2007 v 19:29:05

Zajímavá báseň. Je to velmi dobré, nemám skoro slov. A když už nějaké ano, Mgr. Holger je napsal. Takže opravdu dobré, k zamyšlení kolikrát to i nedává smysl, ale přece dává. Takže já říkám, že je to hezké.

Mgr. Holger  9. 4. 2007 v 18:27:08

Báseň hodná zamyšlení, pozastavení. Ačkoli se věnuje klasickému – až ohranému tématu, vlastní závěr, který autorka použila, je dosti tvrdým oříškem. To je dáno symbolikou, kterou autorka použila a bohužel jí i notně zamlžila obsah čtenáři. Nebo ještě lépe – čtenáři obsah nezamlžila, ale titulní prozření se nekoná, ani v rovině hrdiny, zřejmě k němu nedojde ani u čtenáře.
První dva verše závěrečné strofy bylo by možno chápat jako formu prozření, odklonu od vytýčené cesty zla, pokud by ledové srdce pookřálo a přineslo lék. Ze závěrečných dvou veršů však plyne, že zvrat se nekoná a obvazem či lékem je pouze ledový příkrov, chladící palčivou bolest, cit...
Prozření vidím pouze snad v utříbení myšlenek – hrdina možná prozřel, uvědomil si své chyby, ale pak nad nimi mávl rukou a sebereflexe se nekonala. Neříkám, že je to nutně špatně, na druhou stranu však díky tomu báseň nedostane správný spád, není dramatická, což je podle mého škoda.
Po formální stránce mě bije do očí krácení slovesných tvarů, které v této podobě není stylisticky správně. Pokud by bylo krácení použito jednou, působilo by vhodně, avšak ve dvojverší – resp. větě „Tehdy posbírals střepy srdce svého, ukryls ho v chladu, a nepustils ho ven.“ je toho příliš.
Při použití těchto tvarů je nutné si uvědomit, že zmíněné tvary nahrazují vazbu „posbíral – jsi“ a při použití nekráceného tvaru již vyplyne na povrch nepatřičnost opakování krácení. (Tehdy posbíral jsi střepy srdce svého, ukryl jsi ho v chladu, a nepustil jsi ho ven. – tato věta po stylistické stránce není košer, proto by se i u kráceného tvaru hodilo použít pouze „Tehdy posbírals střepy srdce svého, ukryl ho v chladu, a nepustil ho ven“, přičemž podle gusta je možná ještě vhodnější zkrácení „Tehdy´s posbíral střepy srdce...“
Jde o kosmetickou vadu, která mi společně s již uvedenou gradací – negradací mírně kazí dojem, takže o fous méně...

Fíl špás

Holger

P.S.: Má výtka ve smyslu stagnace děje je spíše určitým motivem do budoucna, protože se nevztahuje ani tak k tomu, co v básni je, ale co by v ní mohlo být...