Mgr. Holger  1. 1. 2007 v 21:58:08

Žoldáci, svatí vojáci, šílenství, padlí andělé, boj s Bohem...
Poněkud mnoho témat, která nakonec musejí zvítězit nad uceleností textu.

Třebaže nelze básni upřít řemeslnou poctivost, nelze používat šílenství jako berličku, která ospravedlňuje veškeré logické postupy. Možná kouzlem nechtěného se tak stávají první dva verše, které umožňují výklad ztotožnění zabijáka se zbraní, kterou vede. Tento motiv může být použit právě zmíněnými žoldáky, zabijáky bez bázně a skrupulí, leč – s chladnou a vysoce organizovanou myslí (u které je šílenství spíše chladným kalkulem, který vede k vrcholnému zakončení kariéry), nikoli však pobožnými fanatiky, kteří vzápětí sebe sami označují za padlé anděly...

Splynutí zbraně a zabijáka by bylo vskutku zajímavým motivem a přineslo by zajímavé novum, nicméně již třetí sloka se od této myšlenky odchyluje a čtvrtá sloka rozvolní děj – sled symbolů je velmi těžké sledovat a čtenáři tyto nepřinášejí jasné sdělení, závěr tedy je spíše dílem imaginace čtenáře, než autorským záměrem, což je u dílka podobného ražení škoda.

Pozitivem dílka je jeho gramatická úroveň, obstojná forma a ostatně i fakt, že autorka se dílkem poctivě zabývala mj. i v Dílně.

Osobně bych doporučil všem autorům, aby se pokusili spíše obsáhnout témata, která jim jsou blízká a která mohou logicky uzavřít a nepokoušeli se o „mámivá blyštítka líbivých témat“.

Kdo vystupuje na špičky,
nemůže pevně stát.
Kdo kráčí strojeně,
nemůže dlouho jít...

(Tao te ťing XXIV)

Na druhou stranu toto doporučení nelze jednoznačně vztáhnout na toto dílko – je všeobecné – a pro autorku má být spíše radou na co se zaměřit namísto hledání nesmrtelných a tedy i neživotných témat.

V kontextu rubriky jde o dílko nadprůměrné a podle toho ho hodnotím, třebaže bych v subjektivním náhledu byl asi o dost přísnější.

Zdrví Holger