Pohřební zvyky goblinů
| Autor: | Dandhi |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapsal. Musím Vás však důrazně upozornit, že to nebylo způsobeno chybou mou, ale jednoho z těch zelených bláznů, který mi prachsprostě ukradl psací potřeby myslíc si, o jaký nejde povedený žert. Jakmile jsem je po dvou týdnech marného hledání našel, přesvědčil jsem onoho zločince několika ranami holí po hřbetě o chybnosti jeho úsudku. To však nebyl konec mého utrpení. Naopak. Ten zelený šmejd na mne šel se svými známými žalovat ke Stařce! Takové ponížení! Stařka mi sice dala za pravdu, ale na naléhání ostatních goblinů, toužících po dalším objektu svého zvrhlého smyslu pro humor, mi dala za úkol starat se o toho nenechavce. A řekla mi, že mi to jen prospěje, protože prý jsem pyšný!! Já, který vždy pilně a ochotně plnil veškeré své povinnosti. Jedině díky této poslušnosti a notné dávky sebeovládání jsem vydržel ten hrůzný měsíc. Většího simulanta než je Nejapný Žert jsem dosud nespatřil. Pořád mu něco vadilo. Jednou dostal chuť na pražené chrousty a musel jsem ho krmit, jindy se zas chtěl podívat na měsíc a já musel svého svěřence vynést na největší kopec v okolí. A všichni se mi jen smáli! Pane, opět poníženě žádám, abyste mne z tohoto nesmyslného úkolu odvolal a pomohl mi tak opět nabýt mou důstojnost.
Další ze zpráv o goblinech, kterou Vám zasílám se bude týkat věci, která mne na nich šokovala nejvíc. Tou věcí jsou pohřební zvyklosti. Nic tak děsivého a zároveň fascinujícího jsem dlouho neviděl. Tito malí a, jak by se na první pohled zdálo, neschopní goblini provozují vitální magii, řekl bych až nekromancii! Jak jinak si vysvětlit, že se zjevují duchové dávno mrtvých? Jsem přesvědčen, že za tento zajímavý magický fenomén může něco v pohřebním ritu tohoto primitivního národa. A já zjistím co.
Začnu od začátku. Tedy, v tomto případě spíš od konce. Jako sluha v chalupě již zmíněného Nejapného Žertu jsem se stal smutným svědkem úmrtí dědy Mořiče Hloupých Kohoutů. Hned po zjištění stařečkovi smrti se narychlo sešli jeho nejbližší v čele s Vypravěčem klanu a začali zpívat Píseň Mrtvých. Jelikož jde o vcelku jednoduchou písničku, mohu ji Vám tu předložit:
(Vypravěč): Ej, goblochu, ej goblochu, kam bys šél?
(Blízcí): Proč bys eném v zemi ležál, eném tlél?
(Vypravěč): Ej dušisko, ej, dušisko, si hlúpé?
(Blízcí): Zemňa ďuchů, šak ta počká, né,že né!
(Dohromady): Ej, Mořiču,ej Mořiču, máme ťa rádi!
Ej Mořiču,ej Mořiču, tož zostaň s námi!
Hned po skončení zpěvu je mrtvý oblečen do nejhonosnějšího oblečení, v Mořičově případě se jednalo o zvláštní barevné roucho, a posazen do křesla v „ Čakárně“, místnosti v domě speciálně určené pro mrtvé. Celý pokoj se poté ozdobí květinami a jsou do ní odneseny všechny oblíbené předměty zemřelého. Pak nastává čas pro Stařku klanu, která právě tehdy začne vyrábět „ Demižón dušiska“. Jeho tvorba je, díky různým rituálům, prodloužena na několik dní, v ideálním případě na týden. Na demižónu jsou vyobrazeny největší činy zesnulého a zpravidla jde o zajímaví dílko gobliního folklóru, které bývá k nelibosti goblinů vyhledávaným artiklem různých sběratelů.
Během týdne se k mrtvému chovají obyvatelé domu jako by byl živ, nosí mu jídlo a pití, rozmlouvají k němu a vyprávějí mu jeho oblíbené příběhy. Po setmění mu pak každý den zpívají Píseň Mrtvých.
S těmito zvyky byl spojen i jeden z mých dalších nepříjemných zážitků. Když jsem totiž kvůli této zprávě podrobně prozkoumával čakárňu, nějací chytráci východ z místnosti zatarasili balvanem a nutili mne říkat té mrtvole pohádky. Bylo to opravdu hrozné, ale na druhou stranu to bylo poprvé za celý můj pobyt mezi gobliny, kdy mne nikdo neskákal do řeči, a tak jsem si mohl vyzkoušet například svou přednášku o vzniku magické anomálie růžových hrošíků s hvězdičkami na zadku ve Stříbrné poušti
Vraťme se k rituálu. Po dokončení demižónu se pak nejbližší sejdou k oslavě, jejíž nedílnou součástí je setnutí hlavy zemřelého rituální zbraní, nejčastěji mečem nebo sekerou. Tělo je zahrabáno na k tomu určeném místě a hlava je vložena do demižónu naplněného zvláštní směsí pryskyřic a pálenky. Podle goblinů tato část pohřbu symbolizuje oddělení duše od těla, neboť hlava je sídlem ducha zemřelého. Demižón s lebkou je pak vystaven na význačné místo domu.
A poté začne to, o čem jsem mluvil již od začátku. Duch se pak zpravidla během dvou až tří dnů po rituálu začne zjevovat a rozmlouvat se svými blízkými jako za života. Doba, jakou zůstane ve světě živých závisí čistě na jejich náladě. Většinou prý zůstávají tak měsíc, ale existuje mnoho případů, kdy se duchové rozhodnout pobýt v klanu několik let, v příbězích se vyskytují i případy zemřelých, co zůstávají několik staletí. Duchové rozmlouvají jen se svými nejbližšími, jedinou výjimku tvoří Svátek Mrtvých, kdy se duchové často zjevují i ostatním.
Až duch uzná, že nastal jeho čas, rodina uspořádá velkou oslavu, na které se sejde celý klan a při níž jsou vyzdvihnuty velké činy života i neživota „ oslavence“, který většinou pronese slavnostní řeč a demižón s jeho hlavou je pohřben k svému tělu.
Toto je přibližný popis pohřebních rituálu, často se v dílčích částech liší klan od klanu. Největší ostudou a trestem pro goblina je pak nevytvoření demižónu a prosté zakopání těla s hlavou. K tomuto se však goblini uchylují jen u zvlášť těžkých zločinců, od nichž se odvrací i vlastní rodina.
Pro nás, civilizované, jest toto jistě hanobením mrtvých a myslím si, že je to další důkaz barbarskosti a primitivnosti gobliního etnika.
Váš věrný učeň
Edwix
Diskuze
Podle mě se jedná o kvalitní dílo nepostrádající jistou dávku příjemného humoru. V tvém podání nejsou gobliné ani tak barbarskou rasou jak na konci píšeš, v mém světě je to opravdu temná sebranka. Na druhou stranu nad tímhle jsem nikdy neuvažoval a klidně by se něco takvoého mohlo dít v klidnějších vesnicích, kam zase tolik nedosahují bitky s lidmi.
Pro mě to bylo inspirativní dílko, i když docela krátké, ale zase tomu mé prosté hlavě nechybělo téměř nic, co by tam dle mě mít bylo.
S pozdravem Zwejk
Zprvu jsem očekával, že toto dílko bude hýřit nápady a originalitou. Sice jsem se dočkal svého, ale i toto dílko má svoji odvrácenou stranu. Zde se skrývá v nečekaně chabém podání. Měl jsem pocit, že čtu nějakou látku z učebnice. Vodorovnou hladinu tohoto jinak velice strohého popisu občas rozčeřily Edwixovy komentáře, případně stručné vylíčení toho, co Edwix v přítomnosti goblinů zažil. Alespoň nějaké zpestření při prokousávání se učebnicovým výkladem.
Chyb bylo vcelku pomálu. Občas sice šotek vymazal sem tam nějakou tu čárku v souvětí, ovšem nějvětším trnem do mých oči bylo přečtení spojení "zajímaví dílko". Zde si šotek nejspíše s písmenky pohrával, když byl v (ne)mírně podnapilém stavu.
Co bych tak ještě napsal? Je škoda, že autor ani zdaleka nevyužil potenciálu tohoto tématu a podal jej v poněkud nezáživné formě. Kdesi na začátku článku napsal něco málo o tom, že goblini si při pohřbech využívají nekromancii. Tato slova mě "nabudila" k dalšímu čtení. Očekával jsem temnou a ponurou atmosféru a místo toho jsem na silně vybledlém podnose dostal trpký a pro mě jaksi nestravitelný hlavní chod. Vím, že mnozí se mnou nebudou souhlasit, ale já to vidím tak, jak jsem psal. Toto prostě není povídka, přestože se v článku objevily jisté pokusy o alespoň trochu epické podání.
Škoda...
Je to zábavné a čtivé, jen nevím, jestli to někdy použije ve hře :-)
Hezký,čtivý,zábavný.Tak jak už všichni psali,nezbývá mi než jen souhlasit.
Co se týče chyb:Ano nějaké tam jsou,ale všiml jsem si jich,když jsem o četl až podruhý a soustředil se na ně.
S gratulací Callis
Tento dopis je, stejně jako ten první, zajimavý, čtivý a pobaví. Jen škoda těch chybiček. I když je pravda, že pokud je povídka dobře napsaná, jako že tato je, člověk ji přečte jedním dechem, takže se nějaké ty drobné chybičky (čárky, překlepy...) ztratí.
Jinak...celkový dojem je skvělý a doufám, že budou ještě nějaké další dopísky :)
S pozdravem Azucuache
Predošlí hodnotiaci píšu aj o predchádzajúcom liste, ktorý som nemal tú česť prečítať, myslím si však, že to zážitku ani veľmi nepridá, ani neuškodí.
List od učňa Edwixa je zábavný, dobre čitateľný a má zaujímavý nápad. Niečo originálne je potešujúce.
Na najvyššie hodnotenie to u mňa síce nie je, ale nemôžem zísť ani príliš nízko, pretože nesprávna gramatika mi ako Slovákovi žily netrhala. Mal by som byť zhovievavý, nakoľko ani väčšine Čechov nevadí moja slovenčina:) takže budem.
Zdravím Dandhi,
jsem rád, že se Ti podařilo udržet úroveň díla. Opět zábavné, příjemně se čte a plné zajímavých informací.
Narazil jsem na několik nepříjemných chyb (používat přechodník, když si člověk není stoprocentně jistý, se opravdu nevyplácí). Je to škoda, protože chyby v čárkách neruší při čtení, ale špatný tvar slova (cituji: "díky dávky sebeovládání") hned zarazí.
Těším se na další pokračování.
S úctou Adso
S autorem jsem o tom mluvil, četl jsem to již dříve... Kvalitních 4.
Další dopis, trochu jsem se bál jak to dopadne a nezklamal mě. Opět se dobře čte a opět se dá dobře použít během hry, jen tak dál.
Máme tu druhý dopis, respektive zprávu učně Edwina o goblinním etniku. Zpráva je to originální, nicméně by Edwin za svůj pravopis a občas pokulhávající styl zasloužil holí na hřbet (což je také správná vazba na rozdíl od „holí po hřbetě“). Milý Edwin totiž zřejmě neví, že „myslíc“ je přechodník s koncovkou v ženském rodě, tudíž že ve větě je použit špatně. Dále vynechal čárku ve větě „Další ze zpráv o goblinech, kterou Vám zasílám se bude týkat věci...“ a udělal překlep v „popis pohřebních rituálu“. A ještě špatně použil zájmeno ve větě „kdy mne nikdo neskákal do řeči“. Takže za tři.