Počestné paničky rejcké
Autor: | Mgr. Holger |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 22 |
Kuplet anonymního rejckého (heslo Rejk viz Poučení z krizového vývoje v rubrice Hřbitov) barda, který byl zajištěn markýzem Sfinxem při soudním ohledání „místa činu“. Zpěvákova hlava byla oddělena od těla čistým řezem velmi ostrým předmětem, zřejmě speciální strunou. Dopis na rozloučenou ležel opodál. Po pečlivém prošetření případu konstatoval zvláštní knížecí vyšetřovatel – markýz Sfinx – pravděpodobnou příčinu smrti a případ byl jako zjevná sebevražda uzavřen. No, řekněte, není sebevraždou zpívat něco takového?
Ach, rejcké paničky –
Korzety utažené,
Však jejich tkaničky
Věčně jsou povolené.
Jako třeba Valentýna
Gardistova konkubína.
Sotva se provdala
Za dědka plesnivýho,
Milence pozvala
Do lože svatebního.
Střídali se dva tři denně
Na koželuhově ženě.
Až jednou kapitán
Té naší gardy smělé,
Byl také povolán
Okénkem do postele.
Zkrotí on snad Valentýnu,
Co má hustou kožešinu?
Manžel – dvanácterák
Nasával jako duha,
Jednou ho trefil šlak –
Milého koželuha!
A tak byla rázem vdova
Konkubína gardistova.
Ach, rejcké paničky –
Sukně až po kotníky
Však vaše tlamičky
Hlad mají převeliký.
Slečna Essi – hrdlo ptačí
Nocí za ní houfy kráčí…
Počestná slečna Essi,
Slavičí hrdlo zvaná
Věrna své profesi
Doposud neprovdaná.
Myslíte, že sama spává?
Že jí z toho bolí hlava?
„Až píseň dokončím,
Pánové zaplesají
Svůdně jim zatančím –
Však oni přispěchají.
U mých dveří zaklepají
Rozkoší se mi dech tají.“
Kdo to dnes zaklepal
Na dveře prostopášné…
Že by to byl sám král?
Snad dědic trůnu? – Ach ne!?
Co je to za následníka,
Který „milá“ běhně říká?
Ach, rejcké paničky,
Šelmičky roztoužené –
Znám vaše zorničky,
Vzrušením roztažené.
Co kdybychom zamířili
Mezi šlechtu, lidé milí?
V justičním paláci
Baronka Kornspitzová
Nemá nic na práci -
Převeselá to vdova.
Jak že přišla o manžela?
Chtěla, chtěla, stále chtěla...
Za nocí pořádá
Hostiny opulentní,
Samotou nestrádá
Klisnička korpulentní
Na hostinách všanc se dává,
Když pod stolem zpitá spává.
Skleničku na kuráž,
Druhou pak na veselí,
Jenom se neuraž –
Nač chodit do postelí –
Ráda poznám tvoji pýchu
Na hostině v lůně hříchu.
Přeci jen ubývá
Zlaťáčků nablýskaných,
Krása pomíjivá
Skončí všem jenom pro smích...
Tomu dala – tomu dala,
Co měla, prošustrovala.
Ach, rejcké paničky,
Pročpak se vám dech tají?
Kasáte spodničky,
Jež slasti ukrývají.
Kdo to kolem mlsně krouží,
Pohled do záňadří hrouží?
Markýz Sfinx z Náměstí -
Člověk nad jiné svatý -
Když se Ti poštěstí
I z Tebe svlékne šaty.
Stou rozkoší zaplaví Tě,
Nevadí, že´s pouhé dítě.
Která z vás, milých dam,
Markýze nepoznala,
Ta jistě – řeknu vám –
Celou noc proplakala.
„Achich ouvej, můj ty Bože!
Kdy zavítá v moje lože?“
Nezoufej panno sličná
U muže mnoha hříchů
Musí i šlechtična
Čekat na pořadníku.
Třebaže je dávno ženat,
Další chytá do svých tenat.
Diskuze
Vše bylo řečeno nezbývá než jen dodat 5*
Moc pěkné, vtipné až na ten rytmus, jak již říkali ostatní je to fakt dost dobrý 5*.
klobouk dolu, všechna čest až na již zmíněný občas pokulhávající rytmus nemám co vytknout.
Velice Zábavné, veselé a kupletně rozverné, lehce lechtivé, školibě poťouchlé a proklatě využitelné při dobrodružství.
Asi nejvíc mě pobavila slečna Essi se zlatým hrdlem - vybavila se mi sice Essi Daven ze Zaklínače (také se zlatým hrdlem). U téhle Essi jsem si ale domyslel zlaté hrdlo z trošku jiného pohledu ;-)
Velice pěkná, vtipná básnička, která se dá bezesporu do dobrodružství bezproblémově zakomponovat. Moc se mi líbí autorův styl - báseň je psána (až na plesnivýho dědka) spisovně, dalo by se říci i vážně a nevyskytují se v ní žádná sprostá slova. Myslím, že kdybyste ji přečetli bandě puberťaček, svíjeli by se smíchy půldruhého dne. Jediná věc, co mi trochu vadí je (jak už psala Apea) monotónnost. Na konci už to není tak zábavné jako na začátku, hlavně proto, že rytmus a obsahové složení básně je stále stejné, nicméně je to stále zábavnější než dětské říkanky (Ehm, tedy jak pro koho, nevím jestli by děti ze školky rozuměli frázi "Tomu dala"), navíc to svůj účel naplno splňuje i tak.
Jelikož hodnotím vždy, zda příspěvek splnil, či nesplnil účel, kterým zde bylo zajisté pobavení a možnost využití v DrD, musím dát 5.
MW
Apea
a - ano, chtělo by to brousit, nicméně jsem to u této hříčky nepovažoval za podstatné. Podstatné bylo naznačit možnost využití podobných popěvků v herním prostředí, které naznačuje úvod. Více o tom budu hovořit v přednášce Poetické dogma, kterou zde inzeruji a která částečně koresponduje i s Tvým pichlavým bodem b.
b - je možné říci, že není jiného dokladu. Ale to lze říci o kterémkoli díle, jak jistě uznáš. Na druhou stranu je použití a zasazení konkrétně uvedeno, dílo bylo primárně tvořeno pro DrD a nejde o pozměnění nějakého dílka ze spektra mimo vymezení servšeru tak, aby vyhovovalo nějakým kritériím (které do jisté míry může pozměňovat význam dílka pozměněného). Abych použil patřičně pichlavé odpovědi.
Samozřemě za pět, ovšem přesto si dovolím dvě výhrady:
a) Čert vzal, jestli rytmus někdy klopýtne, horší je, když se stává monotonní v závěru básně. Podobně nic proti asonancím, ale "u muže tak mnoha hříchů/čekat na pořadníku", to je asonance hrubě chatrná, jistě, můžeš mít "pořadníků", ono "u" je široká samohláska a kvantita se zde snadno rozmaže, leč tady bych ještě trochu brousila;
b) K využitelnosti v Drd či žánrové zařazení - jeť jiného dokladu o přiměřenosti této básně rubrice než fakt, že existuje herní svět, jehož realie (fakultativně a nahraditelně) báseń využívá? A zač by ta báseň na druhou stranu stála, kdyby tyto realie nevyužívala jen fakultativně a nahraditelně?
To není výhrada k básni či jejímu zařazení, jen poukaz na problematičnost jednoho oblíbeného kriteria :-)
Krtecek - ten rytmus není úplně ideální, přiznávám, nicméně, pokud se někde potkáme a bude možnost to zahrát a zazpívat, určitě se do něj trefíme. Ovšem nepopírám, že není ideální.
Josashi - dvojsmysly a výklady, které uvádíš, stejně jako případná podoba s nějakými reálnými postavami je čistě záměrná...
Fíl špás
H.
Mgr. Holger
Toto je má první kritika zde na serveru, ale nemohl jsem si odpustit k tomu nic nenapsat. První odstavec, neboli uvedení do děje krásně ukazuje, jak se dá báseň využít v hraní DRD. Beru to jako velký přínos oproti „normální“ tvorbě zde na serveru. U ostatních děl musí nezkušení PJ přemýšlet velmi dlouho nad „zapuštěním“ do hry, ale tvé dílo je k tomu přímo vybízí. To je z mého pohledu největší plus a velký přínos pro samotné hraní DRD.
Teď z osobního hlediska se mi dílko zdá jako velmi povedené, i když nemůžu hodnotit technickou stránku podobně jako Krteček. Ale čistá sprostota, která donutí slušného člověka, jako jsem já k červenání se dotkla až samého dna mého vlastního Já (v dobrém slova smyslu). Velmi mě to pobavilo a vykouzlilo na mé tváři široký úsměv a hlubokou radost. Představoval jsem si (velmi živě)jak to asi v Rejku chodí s ženami a jejich nočními „návštěvami“. Nutno říci, že bych si to rád vyzkoušel na vlastní kůži.
Ale dost té subjektivní chvály, teď něco konkrétnějšího. V rýmu:
Však vaše tlamičky
Hlad mají převeliký.
Se samo nabízí dvousmyslný výklad slova, který mě přiměl padnout k zemi a neurčenou dobu se věnovat nekontrolovanému smíchu. Dále by se dalo uvažovat o verši
Znám vaše zorničky,
Vzrušením roztažené.
Zde se jedná o podobný případ jako u výše napsaného. Vím, nezapadá to do kontextu, ale mě osobně je to v tomto případě úplně jedno a upřednostňuji druhý (sprostý) smysl sleva. Autor si v celém textu hraje s představivostí čtenáře a útočí na jeho čisté svědomí, které se při čtení otřese v základech a tím je dílo nevtíravě osobní.
Z těchto a mnoha jiných důvodů, které nelze vyjádřit slovy, jsem se rozhodl hlasovat.
Klaním se Josashi.
PS: Snad jsem nikoho neurazil, či nepohoršil. O to mi nešlo, jen jsem chtěl autorovi naznačit svůj pohled na dílo a ospravedlnit své hlasování.
dakujem napravila mi naladu (k lepsiemu)
Milý Magistře,
já se pobavil a já se nasmál..udělal jsi mi radost...a nemám k tomuto dílku co dodat..vím, že to zní hloupě, ale je to téměř dokonalé apokud "cucáš" takové ásničky přímo při hře z malíčku.-) pak mohu jen závidět...
Opět jako už ostatně tolikrát skláním se před tvým umem Mistře...
Marigold...