Utopie
| Autor: | Lister |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
Na procházce v lese borovém
sedl jsem si na špalík
a hledím kus přede mnou pod stromem
se v mechu čvachtá trpaslík.
Je malý, má dlouhé bíle vousy,
prstem kroutí, ať jdu k němu,
na hlavě nosí červené cosi
a soudě podle nehtů nejspíš nemá ženu.
Vede mě hlouběji do lesa a při tom mlčí,
přišli jsme až na mýtinu plnou malých děr
a tenhle pohádkový škaredec si asi myslí,
že mě do jedné z nich strčí,
nejspíš zrovna nemám jeho míru,
ale když se nehýbu Šmudla zuřivě vrčí
a tak co mi zbývá,
než zkusit alespoň jednu díru.
Vklouznul jsem dovnitř jámy trpasličí,
šlo to nějak lehce
a najednou nový svět se odkryje
trpaslík pak hrubým hlasem líčí,
že tohle prý je utopie.
No pravda je to pohádkový svět,
všechno co jsem chtěl najednou mám,
jaká prapodivná záhada
umím všechno, co jsem kdy chtěl umět,
a přede mnou můj dům a velká zahrada.
Pak cítím, že žiji již dlouho v tomto holosvětě
musel jsem mít více času
než nahoře na planetě
a tak jsem se jistě v minulosti
horlivě věnoval vznešenosti.
nejspíš proto mi teď chybí
mé klasické a trapné - pochybnosti.
Nejraději bych tu v tom sebeukájení zůstal napořád,
je to úžasné jak všechno má smysl
a všechno má svůj řád.
Ale tak to bylo do chvíle, než jsem zjistil,
že tu přece jenom něco chybí
trpaslík mě totiž velmi stroze ujistil,
že jsem tu sám, že je to svět bez dalších lidí.
Ptám se proč, vždyť je tu krásně
a on na mě, že je to prý jasné.
Každý si přece utopii představuje jinak,
pro ostatní je moje vlastní představa naprosto netečná
a tak prostě utopie nemůže být společná
Nechtěl jsem tomu uvěřit,
já, těžce svým dílem unesen,
tak zklamaný, že i Šmudlu jsem chtěl udeřit
pak zjistil jsem, že byl to jenom starý sen.
Diskuze
Dílko je rozhodně zajímavé. Po záplavě silně negativní poezie, která se snaží budit zdání básnické formy, se kterou se v rubrice poslední dobou střetáváme až hamáno, je toto dílko světlým bodem, který nahlíží na téma fantazie, snů, utopie lehkovážně až buřičsky.
Po obsahové stránce je velmi zajímavé a přináší spoustu podnětů k zamyšlení, ať již odvozených od obecných tezí (člověk je ve svém myšlení a vnitřním světě přeci jenom pořád sám), či pramenících z autorovy psýchy nebo jeho zlomyslnosti vůči čtenáři (proč proboha představuje prostředníka jeho snům trpaslík?) Třebaže si tuto otázku v duchu sám zodpovím se sarkasmem sobě vlastním dle starého vtipu o muži trpícím inkontinencí, jistě může být zajímavá i z psychologického hlediska.
Po formální stránce je dílko „ulítlé“. Ale i to mohu přičítat práci s tématem a ne autorovu pochybení. Bylo by vhodné dodržovat interpunkci, když už je jednou použita (její vynechání jen někde je potom chyba).
Dílko, vzhledem k výraznému obsahu považuji za nadprůměrné. Přesto ho lze považovat za chaotické (ostatně to odpovídá myšlenkám nositele děje). Osobně budu hodnotit nižší známkou ze dvou, mezi kterými váhám, protože si myslím, že autor nevyždímal z tématu to, co by mohl. Přesto doufám, že své myšlenky bude nadále rozvíjet, případně v diskusi.
F.š.
Holger