„ Poslúchajte děcka, chlapi, ženskej aj stařci tu převelikú storku, kerá sa před dávnýma járama udála. Tehdá už bola stvořená aj nebesa modrá, aj jeskyniska s šutrama drahýma, aj lesy zelené, aj hory a doliny a tak velicí bohovia kdesi daleko nuditi se počali. A tož nevěda co s prackami robiti, i dělat hovadiny převeliké začli, jako sů třeba krolovia špinavý, nenažraní, hlůpí, či iné blbosti rozličné. Tož dyž sa Velká Matka jedenkrát čumla, co její haranti božští za ptákoviny se světom robí, málem ju brali mory!

Tu Matica sa tehdá rozhněvala převelice a čaganem božským třískati svoje děcka počala. Několik roků v tem čase na nebesách hřmělo, tak dlůho matka svoja nezbediska holů vyplácala. A až se ji pozdálo, že děcka už majů dost, prohlásila: „ Toho už nebude nikdá více, aby bohové velicí na nebesách nudili se!“ a vytvořila tu hříčku zábavnou velice, kerá Velká Gameska počala zovati se. V ní bolo spóstu všelikých figur srandovních a kostek mnohostranných, aby ta sranda bohom vydržala do konca věků. Od tej doby od bohů žádné hovadiny nevzešly a eném řehtání božského z nebes sa ozývalo.

Ale zaťál na zemi Veliká Nuda rozmohla sa všude, došla k trpaslíkom z hor, aj do lesů elfáckých bez pozvání. Tehdá zlo obrovské po světě procházelo sa a temná doba nastala aj pro nás, gobliniska, páč blbosti všeliké robiti sme začli důfajíc, že srandy špetka z ní aspoň vzejde. Bratr sa mlázgal s bratrem, klan s klanem. Nuda nám tehdá všeckym zaslepila oči. Všeckym vyjma jedného. Gobliniska, kerý ménem vznešeným Hlava Plná Vtipu honosil sa.

Tentok hrdina spatřil, co se světom širým děje a dyž mu jeden goblin znuděný šlohl flašku s pálenkou, vystůpil před šecky gobliniska a přislíbil, že lék na Velků Nudu na světě velikém najde. Nepomáhali už vtípky, žertíky, ni obrázky humorné, tak moc tehdá Nuda vyhrávala.

A tak sa Hlava Plná Vtipu na cestu dlůhů vydal, on prošél dobrodružstvími kdejakými, kerá týden v kuse šecka vyprávěti by sa mosela, než ke koncu jejích bysme sa dočkali. A až na nejvyšší z hór on vystůpil, zaslechl z nebes, jaků srandu převeliků bohovia tam majů. A tak hrdina náš sa vydal přímo k nim, aby počul, čím sa oni tak zabávajů. Bránu nebesků veliké dračisko hlídalo, to dštilo oheň všude a klud bohů tak strážilo. Tehdá šak obludisku Hlava Plná Vtipu také žertisko povedál, až sa monstrum za bachor popadalo a chrliti plameny nemohlo. A tak mohl náš velký rek v klidu k stolu božskému dojíti.

Dyž bohové čuli, co za goblinisko došlo k jejich nohám, velice zuřit počali a málem hrdinu zamordovat chtěli. Ale múdrá Matka před jejich prackama nenechavýma ho uchránila a vyslechla, co svět širý celý trápí. Nakonec sa rozhodla pravidla složitá goblinovi říci, aby i šici ostatní srandu božsků okusili a nudu tak porazili, ale rek předtím dokázati mosel, že hry božské je hoden, a nad ostatními bohy v Gamesce zvítěziti.

Hra trvála mnoho dní a Hlava Plná Vtipu si užil toliko srandy, že by z teho iní k smrti uřehtali sa. Nakonec náš hrdina vyhrál, a tak svět širý před Nudů zachránil, donésl Gamesku k našemu lidu a ta sa tak největším pokladom naším stal sa. Dodnes ju největší z goblinů mezi sebů hrávajů, aby rozhodli, kerý z nich má býti náčelníkom. A podla Velkej Gamesky Hlava Plná Vtipu šecky ostatní hry vymyslál, keré se do teďka hrajů mezi všemi rasami a chrání je tak před zhoubnou Nudou. Díky němu nás hry bráňajů. Vzpomínajme tedy na něj v našich storkách do konca věků.“