Sen
| Autor: | Kaiserin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
Zase se probudil zpocený. Otřel si čelo a oddychoval. Zase ten sen. Rozkašlal se a chtěl se tedy napít. Roztřesenou ruku natáhl po džbánku, který obyčejně stával na nočním stolku. Ale nemohl ho nahmatat. Pohlédl na zem... ležely tam střepy a kaluž vody se pomalu vpíjela do rudého koberce. Ve světle pochodně připomínala krev.
" Asi jsem ho shodil ve spaní."
.Chytil se za hlavu, někde v něm se ozvalo řinčení rozbitého porcelánu. Schovával hlavu pod polštář, zacpával si uši, ale nic nepomáhalo. Zvuk sílil, po chvíli si myslel, že se mu hlava snad rozskočí. Když tu najednou - bylo ticho. Zlověstné, děsivé ticho. Slyšel vlastní dech... a náhle se rozpomněl na svůj sen.
" Kdepak, já nespím. A i kdyby. V mém snu je tma a já přece mám rozsvícenou svíčku" utěšoval neklidnou mysl.
V uzavřené místnosti se najednou odnikud zjevil prudký vítr. Papíry létaly, záclony se míhaly pod jeho náporem. Plamen svíčky slábl, až zhasl docela. Rychle vyskočil z postele. Zapomněl však na střepy z rozbitého džbánku. Poranil si nohy tak, že musel opět usednout do peřin. Cítil teplou krev, jak mu pomalu stéká po chodidlech. A tu se ozvalo zaklepání na okno.
" Ne, to nemůže být pravda. Jsem jen unavený, to si namlouvám." přemlouval sám sebe.
Zaklepání se opakovalo. Přitáhl si peřinu těsněji k bradě. Něco mu poroučelo vstát a otevřít okno. Nechtěl, bránil se, ale nakonec se dobelhal a odstrčil kličku. Dovnitř skočila spoře oděná dívka.
"Proč si mě nechal čekat tak dlouho? Domluvili jsme se přece, že po půlnoci přijdu. Copak si zapomněl?" vyčetla mu.
Zapomněl, pomyslel si. A váhal, zda řekne dívce pravdu. Rozhodl se, že ne.
" Nezapomněl. " řekl, " Jen mám pořezané nohy, tak mi to trvalo trochu déle."
" Chudáčku," politovala ho a přisedla k němu na postel, kam se posadil.
Nemohl si však vybavit, kdo tato dívka je, natož na čem se dohodli. " Ale no tak, pojď ke mně." lísala se k němu.
" Já..." nevěděl, co říct. Pořád netušil, kdo je to. Ona se pomalu blížila k jeho rtům. Ucukl.
" Co se děje?" rozčílila se, " děláš, jako kdybys mě neznal"
" Promiň, jsem jen trochu unavený." Obejmul ji.
" Tak už mě polib" prosila ho.
" Třeba by to mohlo být dnes v noci zajímavé." pomyslel si a přitiskl se na její rty...
Tady se vždycky probudil... ale dnes...
" Jsem smrt, ty hlupáku." ozvalo se v jeho hlavě. To bylo poslední, co slyšel...
Diskuze
No moc mi to nevybočuje z normálu. Podobnou pointu už jsem četl nečetně krát a samo osobě je to všední. Ale abych pořád nekrytizoval
Protože osobně bych zatím ztěří napsal něco lepšího ,lýbý se mi to. Docela se to pěkně četlo a mělo to pěkný spád. Sám nevím co by jsem ještě vytknul ,nebo vyzdvyhnul. Dávám ti neutrální 3 hvězdy.
Dílko patří svým charakterem z hlediska koncepce rubriky Články a eseje do oné šedé zóny ne zcela koncepčních příspěvků, resp. stojí na okraji oné černé díry, kam padají příspěvky zcela nekoncepční. Nicméně jsem se rozhodla ho schválit jako modelový příklad, na kterém chci ukázat a vysvětlit některé koncepční a stylistické záležitosti, zejména z toho důvodu, že se v čekárně stále více objevují podobné příspěvky.
Koncepční hledisko:
1. Dílko postrádá výrazný motiv, který by ho do rubriky jednoznačně zařadil. Jak hovoří koncepce, server je úzkoprofilový, příspěvky by se tak měly týkat zejména hraní Dračího doupěte, dále pak hraní fantasy RPG a podpory jejich atmosféry.
2. Jsou sice použity rekvizity, které mohou navozovat fantasy atmosféru (pochodeň, svíčka, džbán s vodou), nicméně pokud by byly vyměněny za jiné, moderní (elektrické svítidlo, sklenice…), nedošlo by k žádné změny vnitřních a vnějších souvislostí v příběhu, tudíž příběh je natolik obecný, že může být podroben zvůli redaktora označit ho za nekoncepční.
3. Použití motivu personifikované smrti není fantasy motiv, je to běžný mainstreamový prvek – opět tedy řadí dílko k obecným povídkám.
Námět, stylistika, gramatika:
1. Celý námět příběhu je velmi ohraný, nepřináší nic nového ani v úhlu pohledu ani ve zpracování. Tady doporučím autorům více číst, pak dokážou posoudit, že napsali jen cvičení, které může mít přínos pro ně samé, ale čtenáře nedokáže ničím obohatit a dají jim to najevo. Abychom nemuseli chodit daleko: dobré je sledovat příspěvky rubriky – lze se poučit, co už bylo v příspěvcích použito, jak to bylo zhodnoceno a přijato.
2. V dílku jsou použity neobratné výrazy a spojení, které poukazují právě na nezkušenost autora. Samo o sobě to nepovažuji za chybu, za prohřešek, který by vyřadil dílko z rubriky, jen bych chtěla autory přivést k přemýšlení nejen o celku, ale také o jednotlivostech. Konkrétně např.: „Schovával hlavu pod polštář…“ – onen dotyčný tu hlavu pod polštář schoval jen jednou, jak vyplývá z kontextu, proto by bylo vhodné použít dokonavého tvaru slovesa. (Naopak „zacpával si uši“ může v nedokonavém tvaru zůstat, protože si lze představit, že to zkoušel různými způsoby – oním polštářem, prsty… - několikrát). Dále např. použití výrazu“ rozčílila se“ je zbytečně expresívní, vhodnější by bylo najít výraz o něco jemnější.
3. Logické chybky: Na začátku příběhu v pokoji svítí pochodeň („Ve světle pochodně připomínala krev.“ a uprostřed příběhu zhasne svíčka („Plamen svíčky slábl, až zhasl docela.“). Tak takových nepřesností je třeba se vyvarovat, protože jsou chybami. Rada: dát přečíst nezúčastněnému čtenáři před tím, než se pokusím o publikaci.
4. Psaní přímé řeči. Nevím, jestli by se na serveru neměl udělat nějaký kurz, protože se s chybami tohoto typu setkávám téměř v každém příspěvku. A přitom by autorům stačilo podívat se do jakékoliv beletrie pro kontrolu, jestli ji píšou správně. Dobrá tedy, popíšu správné psaní přímé řeči znovu (určitě to není naposled): Pokud přímé řeči předchází uvozovací věta (např. Řekl: „Jsem to já.“), na jejím konci je dvojtečka. Dále v každém případě u přímé řeči následují uvozovky dole a velké písmeno. Přímá řeč je ukončena interpunkčním znaménkem a až poté následují uvozovky nahoře. Pokud uvozovací věta následuje za přímou řečí, nepíše se obvykle na konci přímé řeči tečka, nýbrž jiná znaménka (čárka, vykřičník, otazník…) a uvozovací věta začíná malým písmenem („Jsem to já,“ řekl. „Jsem to já?“ řekl. „Jsem to já!“ řekl.). V přímé řeči lze za uvozovací větou také pokračovat, pokud jste se nerozhodli ji ukončit a navázat jinou myšlenkou. Pak se za uvozovací větou napíše čárka, uvozovky dole a přímá řeč začíná malým písmenem. („Jsem to já,“ řekl, „a nepochybujte o tom!“). Tolik rychlokurz k psaní přímé řeči, případné dotazy a připomínky možná lépe poštou či v Putyce – tuším stůl Český jazyk.
Uf.
Už jen stručné shrnutí – pokud odhlédnu od koncepčních záležitostí, příspěvek celkově považuji za podprůměrný, nicméně je znát, že autor se snažil vydat ze sebe mnohé (nechci psát to nejlepší, protože si myslím, že pokud dá na rady a podněty, dokáže psát mnohem lépe - jazykově je vybaven slušně), takže mu popřeji mnoho úspěchů do další tvorby a dám za 2.