Kreg utíkal po pusté planině a za patami mu hřměl ryk obrovského draka. Drakovo tělo s velkou ladností protínalo vzduch a jeho rudé oči se dívaly na svou budoucí oběť. Kreg už padal únavou. Drak se zastavil, pařátem srazil Krega k zemi, podíval se mu do očí a…..

Kreg se s křikem posadil na postel. Včera to s tím konopím trochu přehnal řekl si sám pro sebe. Žádné z armád, kterým už deset let sloužila jeho žoldácká skupina, nevadilo že její velitel je temným elfem, knězem bohyně války Ndgawangy a dělá jiné společensky i zákonem nepřístupné věci. Jediné, co jeho zaměstnavatele zajímalo bylo to, že jeho oddíl je nejlepší. Sloužil trpasličím, elfím, lidským, ale i Kharovým vojskům a bylo mu jedno jestli bojují za spravedlnost nebo jenom za touhu po bohatství a moci, hlavně když králové dobře platili. Jenom jednomu člověku vadilo jeho chování a zvyky-jemu samému.

Z jeho úvah ho vyrušily kroky blížící se k jeho pokoji. Velitel vstal, obléknul si šupinovou zbroj,do rukou uchopil své dvě šavle a blížil se ke dveřím.

Dveře se prudce otevřely a vyběhl z nich zadýchaný jeden z jeho vojáků Jord a řekl: „Stalo se něco pane? Slyšel jsem křik.“ „To byla jen noční můra vojíne,vraťte se na stráž“ Jord už odcházel, ale ve dveřích ještě dodal: „Jo pane,dnes ráno se vrátil ten zvěd kterého jsme vyslali, zjistil něco důležitého, ale chce mluvit jen s vámi. “Kreg odvětil: „Ať mě čeká za deset minut v bývalém trůním sále.“ Jord zasalutoval a odešel.

Konečně, pomyslel si vojevůdce. Už v tomhle hradě, který měli chránit, trčeli týden a začínalo ho to štvát…

Když velitel dorazil do rozbitého síně, zvěd už tam nervózně přešlapoval, jakmile Kreg otevřel dveře, mladík zasalutoval a začal mluvit. Asi po hodině se kapitán vyřítil ze sálu a poručil nejbližšímu strážci aby svolal všechny vojáky na dvůr…

Jeho vojsko čítalo asi 1000 mužů, kteří byli zvyklí i na ty nejtěžší boje v první linii, ale věděl že tato bitva, o které se jim chystal říct bude pro mnohé poslední. „Chlapi“ začal, když se jeho oddíl shromáždil na dvoře. „Ten malej,c hluponohej parchant co se vydal asi před týdnem na průzkum nám přinesl VELMI znepokojivé zprávy. Od severu se k nám blíží asi čtyřtisícová armáda skřetů vedená rudým drakem a rozhodla se, že náš malinký hrádek srovná se zemí i s námi,ale mi těm sviním s šavlemi tohle štěstí nedopřejeme, půjdeme jim naproti. Počkáme si na ně v jednom horském sedle, kterým s největší pravděpodobností ta banda projde. Vezměte smůly a křesadel kolik unesete. Za hodinu se vydáme na pochod. Jo a Jorde, přiveď sem toho telepata,a ť zavolá posily.“ „Ehm, pane. Včera jste ho shodil z hradeb do příkopu že je úplně zbytečný“ řekl voják. „Kurva“ ulevil si Kreg „No nic,běžte se chystat….

Skřetímu stopaři se tohle horské sedlo zdálo podezřelé. Cítil nějaký cizí zápach.Museli být opatrní hlavně teď, když ten drak plenil daleko za nimi nějaký trpasličí důl. Naráz si všiml něčeho podezřelého. Tráva tady byla jako by pomazaná jakousi hustou černou tekutinou. Chtěl se postavit a říct to veliteli, když tu uslyšel zadrnčení tětivy. A to bylo poslední co ve svém krátkém životě slyšel.

Lučištníci schovaní na kopci vystřelili zápalné šípy. Tráva se společně s některými skřety rozhořela. Na zbytek Kharového vojska zaútočil Kregův oddíl. Kreg se smál sadistickým smíchem, když srážel svými šavlemi skřetí hlavy. Překvapení skřeti se zprvu stěží zmohli na účinný odpor, ale za chvíli začali skřetí meče, kyje a palcáty dorážet na hlavy svých protivníků. Vedle Krega zrovna padl jeho spolubojovník pod ranou skřetí zbraně jejíž držitel se však dlouho na nohou neudržel, protože mu Kreg jednou ranou oddělil chodidla od těla.

Poté přiskočil ke svému dalšímu nepříteli a rozpáral mu břicho jedním ze svých mečů. I když Kreg bojoval seč mohl, tak se Kharovo vojsko začalo kolem elfího velitele a jeho armády stahovat. V tom Kreg vykřikl: „Ó bohyně války a krve Ndgawango sešli mi sílu má paní, pomož svému služebníkovi na jeho pouti životem “Všichni s úděsem sledovali jak se Kreg zvětšil o metr do výšky, narostl mu druhý pár rukou ve kterých se záhy objevili skřetí meče a kyje a vrhl se do nejtěžší válečné vřavy. Váhy bitvy se obrátili na stranu žoldáků. Předem prohraný boj se změnil na krvavý masakr. Vyděšení skřeti začali buď zmateně pobíhat po bojišti nebo skákali do dosud hořícího ohně. Kreg sekal svými šavlemi do všech stran, cítil se silnější než kdy před tím a jeho oči plály nenasytnou touhou po krvi. Když už zabíjel posledního protivníka zvedl se vítr a vzduchem se ozval vyděšený výkřik: „Drak!“

Kreg se otočil a uviděl nestvůru představující hrůzu i majestát mohl jen němě zírat, když se tělo té příšery sneslo metr nad zem a jedním dechem zlikvidovalo jeho proslulou jednotku. Zachoval si však ještě tolik duchapřítomnosti aby se v poslední chvíli schoval za jeden z balvanů, kterých se zde po příletu draka nacházelo nespočet. Stalo se však něco, co by nikdo nečekal, drak promluvil. „Pojď ke mně má budoucí oběti.“ řekl drak hlasem, kterému nešlo odporovat.Kreg ani nevěděl jak, ale jeho nohy se už nesly přímo drakovi do tlamy.

V tom však ve velitelově mysli vyklíčilo semínko odporu, které začalo říkat:P roč to mám dělat? Je to sebevražda. Kreg začal zpomalovat a jeho mozek právě dostal zoufalý nápad. Nestvůra položila hlavu na zem s očekáváním,že jí oběť prostě vpochoduje do tlamy. Přepočítala se. Kreg se rozběhl,skočil drakovi na hlavu a zarazil mu do lebky celou zbylou silou obě šavle. Obluda se začala zmítat ve smrtelné křeči a za chvíli už jen nehybně ležela. Velitel se pokusil postavit,ale ani na to mu už síly nestačily..usnul….