Články&Eseje

Čas krkavců Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21



Čas krkavců
Besaně se zdál sen: Stála na vysokém útesu, dole pod ní bylo jen moře. Byla udýchaná, dlouhou dobu běžela. Kousek za ní letělo hejno krkavců a hrozivě cvakalo zobáky. Zahnali jí až na okraj skály.

Převrátila se z boku na bok.
Už nemohla utéct jinam, když jí něco bouchlo do ramene. Nepatřilo to ale do snu. Ihned se probudila.
Manžel, který spal vedle ní, měl do široka otevřené oči. Byl bledý jako stěna a zhluboka dýchal. To se stávalo každou noc.
Sklouzla pohledem k jeho sevřené ruce. Držel v ní chomáč vlasů. Svých, které si vytrhl ze strachu při noční můře. Už to dělal mnoho dní, hlavu měl zpola holou.
"Byl to jen sen," řekla Besana konejšivým hlasem.
Manžel neodpověděl. Opatrně ho pohladila po hlavě. Rierk se na ní otočil, zorničky měl stále ještě rozšířené, jak se bál.
Začal křičet. Besaně to rvalo uši, bylo v tom tolik strachu a zoufalství. Co se mu to zdálo?
"Prosím, přestaň," zašeptala a přikryla si rukama uši.
Rierk se prudce posadil, rozhrnul nebesa a vylezl z postele. Pak vyběhl z místnosti.
"U Dissaré, kam to běžíš?" Besana stěží potlačovala pláč. Rierk neodpověděl. Do místnosti vlétl průvan, jak otevřel dveře na zahradu.
"Stůj," rozkřikla se za ním Besana. Už se nepokoušela neplakat, velké slzy jí kanuly po tváři.

--------

Místnost osvětloval mihotající se plamínek svíčky. Uspořádal bál pro lidi i nejrůznější děsivá monstra, která teď v družném hovoru tančila tanec stínu po stěnách.
U velkého masivního stolu seděl muž a žena. Hlavami byli nakloněni k sobě a něco si spiklenecky šeptali. Z ulic sem občas dolehlo tiché zafrkání velblouda. Sklepení bylo přímo pod tržištěm, na kterém teď nocovala většina karavan.
----------

Rierk běžel liduprázdnou ulicí, Besana jen kousek za ním. Město ještě spalo, ale i tak měla pocit, že je někdo sleduje. Mrazilo ji v zádech, ale nevěnovala tomu žádnou pozornost a snažila se doběhnout Rierka.
Ten několikrát zabočil, takže se dostal do křivolakých uliček chudinské čtvrti a pak k Žebrácké bráně, ta na noc nebývala zamčená.
Vyběhl z města, Besana jen kousek za ním. Nechápala, kam to utíká, dokud k ní vítr nedonesl šum moře. Útesy, blesklo jí hlavou. Strachem se jí podlomila kolena a několikrát klopýtla.
,Nechceš si přece nic udělat´, prosila ho v duchu.
Mezitím se jí Rierk ztratil kdesi ve tmě.
Natáhla před sebe ruce a rozhrnula křoví, které zavíralo cestu na útes.

Dopadalo tam matné světlo Šeravého měsíce. Na okraji skály tento kulatý pozorovatel osvítil mužskou siluetu. Besana neváhala ani na chvíli a rozběhla se za Rierkem. Ten se na ni otočil, v obličeji stále bledý, jako by se ho dotkla smrt. Besana si všimla, že i on má oči zarudlé od pláče.
"Neskákej, prosím," podařilo se jí vykoktat mezi vzlyky.
"Promiň," vykroužil Rierk ústy. Ani ta slova neslyšela, domyslela si je.
Pak skočil.
Jen o chvíli později zaslechla tichý náraz na vodní hladinu.

------

Žena se usmála a z vaku vytáhla dýku. Sjelo po ní světlo a čepel se zaleskla. S tichým zaduněním ji položila na stůl.
"Je to ta nejlepší," řekla, jako když přede kočka a sametově hebkým prstem přejela po ostří. Bylo výborně nabroušené, na prstě se jí objevila kapka krve.

------

Slunce začalo svádět svůj každodenní boj s tmou. Besana ležela na okraji útesu, oči měla stále upřené na ocelovou hladinu moře. Neměla sílu jít dolů, nechtěla vidět Rierkovo promodralé tělo, pohmožděniny na zádech a brčálové řasy vetkané do vlasů. Stačilo jí pozorovat ho seshora, jak si s ním vlny rozpustile pohrávají a pohazují ho ze strany na stranu.
Za jejími zády zakřupal písek. Besana dál ležela, vůbec si zvuku nevšímala.
"Bolí to?" ozval se za ní skřehotavý hlas. Teprve teď se Besana otočila.
Za ní stál muž oblečený do pláště šedivých barev, které se měnily s tím, jak se pohnul. Kolem krku měl spletená péra, nejspíš z krkavce, jako přívěšek. Stejná měl zapletená i do vlasů. Besana nikoho, kdo by vypadal tak zvláštně, ještě neviděla. Přešel na okraj útesu a podíval se do hlubin pod ním.

"Kdo jste?" zeptala se Besana a hlas se jí třásl. Vystrašeně vstala. Muž se usmál, ale neodpověděl.
"Tak co, bolí?" zeptal se znovu.
"Co?"
"Ta ztráta," když mluvil, připomínalo to spíš skřehotání krkavce, jehož peří mu zdobilo tělo, než to, jak mluví lidé.

-----

Muž si vzal dýku do ruky. Potěžkal ji, několikrát s ní cvičně proťal vzduch a pak spokojeně přikývl.
"Výborná." Zvedl se ze židle a obešel stůl. Stoupl si naproti ženě, objal jí kolem pasu a vášnivě políbil.
"Jseš si jistá, že to mám udělat?" zeptal se hlubokým hlasem. Žena rozhodně přikývla.

-----

Besana přitakala a oči se jí znovu zalily slzami. Ani jí nepřipadlo divné, jak to ten zvláštní muž ví.
"Proč to udělal?" zeptal se. Kolem se prohnal vítr a roztančil pírka v mužových vlasech.
"Měl strach," odpověděla Besana a fascinovaně si prohlížela černé tanečníky.
"Z čeho?"
"Já nevím," řekla Besana a zamračila se. ,Co je mu do toho?´
"Je mi do toho hodně," odpověděl muž na její myšlenku. Hlas mu ochladl. Besana se nahrbila jako malé děcko, které někdo peskuje za to, že snědlo sladkost, jež nebyla jeho.
"Tak proč?" zeptal se Krkavec znovu. Z hlasu čišel chlad.
"Já - já - já," chystala se říct, že neví, ale pak jí něco probliklo hlavou. Kratičký záblesk, světlo odražené od čepele.
Muž se usmál, ale jeho oči potemněly. Vypadalo to, jako by se závoj šera rozprostřel i po okolí.
"Lidské vzpomínky, hmm, jsou tak zvláštní," řekl. "Některé jsou patrné jako pohozený smaragd, ale jiné jsou tak malé a nevýrazné jako zrníčko písku v poušti. Snažíš se na ně zapomenout, zaházet je jinými zrníčky, ale stačí malý vánek, aby tvou snahu zničil a ty jsi je zase viděla."

------

Byla tma. Muž se plížil místy, kam nedopadaly kužely světla od luceren, hledal křivolaká zákoutí, kradl se prázdnými ulicemi. Stále blíž a blíž ke svému cíli. Zrychlil se mu tep.
Stejně jako dravci, který vycítí svou oběť.
------
Muž s krkavčími pírky ve vlasech se přestal dívat dolů z útesu a přistoupil ještě blíž k Besaně. Přejel jí rukou po tváři, z jeho doteku jí mrazilo v zádech. Ucukla.
Muž najednou v ruce držel pírko, černé, krkavčí.
"Zapletu ti ho do vlasů, co říkáš?"
"Proč bych měla nosit peří ve vlasech? Co je to za výmysl?" zeptala se Besana nechápavě a zamračila se.
Muž se znovu usmál. "Jsi také krkavec. Žiješ ze smrti druhého." Jeho slova se jí do duše zaryla jako ostří dýky a odhalila další zrníčko. Tentokrát bylo už o něco větší a nebylo tak hluboko pod ostatními. Bezděky si promnula prsty. Na jednom cítila vroubek, drobnou jizvičku, jak se před lety pořezala nožem.
-----

Dům. Otevírání dveří. Tiché zavrzání schodů. Měkký koberec. Další otvírané dveře. Honosná místnost, ložnice. Spící dívka. Stíny klevetící na stěnách. Tak křehká, tak bezbranná.

----

Krkavec Besanu pevně chytil kolem ramen. Naklonil se k ní blíž a hrubě s ní zatřásl.
"Tak co? Měla bys ho nosit ve vlasech?"
"Ne," vykřikla Besana a pokusila se muži vyprostit. Ale on měl obrovskou sílu, připadala si jako lapená do zobáku dravce. Ubohá šedá myška, nad jejímž osudem si někdo přivlastnil moc a teď si s ní necitlivě pohrával.
"Hříšníci končí vždycky špatně, Besano," řekl muž.
"Žila sis dlouhá léta v přepychu, že?" odfrkl a hbitě jí z krku strhl krásný zlatý náhrdelník.
"Ale dokázala sis ho vychutnat?" a rozvázal jí zlatě vyšívaný pás, kterým měla omotanou noční košili. Odhodil ho pryč.
Besaně se vybavily všechny ty dlouho potlačované vzpomínky. Jednotlivé kamínky vytvářely mozaiku jedné studené noci před dvanácti lety. Pálily jí oči. Zvedla ruce, aby si otřela slzy, ale muž ji chytil za zápěstí. Prstem přejel po každém prstenu, který měla navlečený.
"Myslím, že sis to vychutnat nedokázala," sundal jí první prsten a odhodil ho k jehlici.
"Musela jsi stále myslet na to, že jsi všechno sprostě ukradla." Další prsten opustil hebký prstík.
"A jakým způsobem si to udělala, pche." Prsten se zakutálel do spár mezi kameny.
"Na nic jsi neměla právo." Šperk se poskakoval po skále a odrážel zlatavé paprsky slunce.
"Nic ti neodkázali." Poslední prsten provázelo sotva slyšitelné žblunknutí, které hned pohltil příboj.

----

Muž vytáhl dýku a jediným rychlým pohybem jí vrazil dívce do hrudi. Vzepjala se na posteli a doširoka otevřela oči. Pak její tělo ochablo. Ani neviděla svého vraha, manžela její sestry. Byla hned mrtvá.
Muž se otočil a vyšel z pokoje.
Ohlédl se. Odvedl práci, za kterou by se nemusel stydět ani nájemný zabiják.
Dýka se rozplynula, garda nikdy nenajde vražedný nástroj.

----

"Chladně si ji nechala zabít, svou vlastní sestru" chytil ji za kadeře vlasů. Besana se chvěla.
"Jak to víš?" zeptala se. Plakala. "Nevěděl to nikdo kromě mě a Rierka."
"Já vím všechno co ty," řekl muž a po tváři se mu rozeběhl samolibý úsměv.
"Jak to?" Besana se celá třásla. ,Kdo byl ten muž? A proč to tvrdil?´
"Kdo jste?" vykoktala z námahou.
"Já jsem ty, jsem tvoje svědomí. Podívej, kolik musím nosit pírek," rukou si přejel po ozdobě na krku. "Vidíš, jak odpornou věc si udělala?"
Besana se vyprostila z mužova sevření sevření.
O krok od Krkavce odstoupila směrem ke konci útesu.

"Mě už nebaví to, jak mě šimrají na kůži," pokračovalo Svědomí a přistoupilo k Besaně. Ta znovu o krok ustoupila.
"Nevíš, jaké to je," rozkřiklo se a udeřilo Besanu přes obličej.
"Pořád je vidím kolem sebe," chytilo ji kolem ramen a surově s ní zatřáslo.
Slzy Besaně máčely hedvábnou košily. Couvala pořád dál, jen aby byla z dosahu rukou Svědomí.
Klopýtla, podklouzla jí noha. Snažila se nabrat ztracenou rovnováhu, ale pod ní bylo jen prázdno.
Padala. Mořská hladina ji přijala s otevřenou náručí.

Když se o pár hodin později rybáři vydali na moře, nenašli žádná mrtvá těla, jen stovky pírek. Černých a pokroucených, přesně takových, jako bylo svědomí Besany a Rierka.

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Nemôžem si pomôcť, ale mne sa to páčilo - a to veľmi.
Samozrejme, spomínané odstavce a pomlčky by trebalo upraviť - okrem toho tam máš opakujúce sa slovo "Besana se vyprostila z mužova sevření sevření." - ale príbeh obsahuje dostatok tajomna, opisov a aj potrebných vysvetlení. Ak by boli niektoré veci viac osvetlené, zrejme by príbeh stratil na zaujímavosti.
Hodnotím hlavne podľa toho, akým dojmom na mňa príbeh zapôsobil.
Teším sa, až si opäť niečo od teba prečítam :-)


 Uživatel úrovně 0

Nemám čas na pořádné čtení, ale když se podívám na anotaci, není náhodou v podmínkách soutěže, že dílo nesmí být nikde publikováno (nebo něco v podobném znění)? Neporušila autorka tím, že jí zde bylo dílo schváleno tuto vstupní podmínku do většiny literárních soutěží?


 Uživatel úrovně 0

Mě se velmi líbí všechny povídky, kde se prolínájí 2 nebo více dějů, pokud jsou napsány smysluplně. A to ta tvoje je.

Figralf


 Uživatel úrovně 0

Musím priznať, že som dlhší čas nečítal žiadnu poviedku. Tak som sa rozhodol, že je čas to zmeniť. A oplatilo sa. Mám na to zmiešané pocity.
Napríklad, ako už povedal Stín stínu, chýbalo mi tam vysvetlenie Rierkových tlých snov, ale z toho textu to trochu vyplíva. Ale je tam isté tajemno, ktoré tomu dáva iskru.
Mohla si tam napísať, prečo sa tá dýka rozplynula, ale to je iba detail.

Ale musím uznať, že je to poviedka naozaj výborná, ktorý si zalúži tých mojoch 5 hviezdičiek. Neviem, či som ich dal preto, že som dlhší čas nič také nečítal, alebo, že je to naozaj dobré. Ale skôr to druhé.

Treba uznať, že je to velmi originálne a zaujímavo spracované.
Veľmi dobré boli aj tie vsuvky. Nádych tajemna.
No, jediné, čo mi tam chýba, a (podľa mňa by to tam malo byť) je vysvetlenie vraždy. Ale, dá sa to ,,strpieť."

Tak, to je asi všetko, čo by som k tomu chcel povedať. Proste výtečne.


 Uživatel úrovně 0

1) proč Besana ve snu tíkala před krkavci?
2) co Rierk křičel na Besanu, když se probudil? (napsal bych tam něco jako"Ani nevíš jak mi je!" je to sice klišé, ale klišé, které vždy zabere :-))
3) místnost je podle mě moc málo popsaná, chtěl bych znát její architekturu nebo nábytek v ní
4) proč měl Rierk ty divné sny
5) líbilo se mi přirovnání "jako pohozený smaragd", bylo nezvyklé a originální
6) též se mi zalíbila pasáž, kdy Krkavec stahoval Besaně prsteny a šperky.
7) zajímavé bylo prostoupení děje vzpomínkami nebo minulostí, které přidávalo grády a vysvětlovaly některé situace

osobně se mi to velmi líbilo, na to jak je to krátké, je to až neuvěřitelně kvalitní (dle mého názoru), proto dávám to, co dávám. je to dobré, ale není to nejlepší. snad autora svým hodnocením neurazím.


 Uživatel úrovně 3

Z anotace:

tak bych moc ráda slyšela, co by jste zlepšili, upravili, přepsali ...

BYSTE.


 Uživatel úrovně 5

Čas krkavců je solidně zpracovaná povídka na téma viny a trestu. Dějem se prolínají retrospektivní útržky, které dokreslují celý příběh, ukazují příčiny právě probíhajících událostí.

Po stránce formální má povídka několik menších nedostatků, a to v oddělování jednotlivých částí pomlčkami. Ty jsou jako oddělovače vhodné, nicméně je třeba jejich užití sjednotit – tedy použít stejný počet pomlček. Dále pak ujednotit formu v oddělování statí – tedy stejný počet prázdných řádků mezi koncem úseku, oddělujícími pomlčkami a začátkem nového úseku.

Z hlediska gramatiky se v textu najde několik nepříliš významných přebývajících či chybějících čárek.. Co už je ale horší, je nesprávné použití ji – jí (např. „objal jí kolem pasu“). Slovo „doširoka“ se píše dohromady.

Po stránce stylistické není vhodné používat hovorové výrazy („bouchlo do ramene“), když celý text píšeš spisovnou češtinou. Stylisticky neobratné jsou použité výrazy jako „křoví zavíralo cestu“, „něco probliklo hlavou“, „některé jsou patrné jako smaragdy“.
Hned úvodní Besanin sen by bylo vhodnější popisovat chronologicky, nikoliv naopak – takto působí zmateně a nepřirozeně.
Nejsem si zcela jistá, ale nebesa je jen horní díl postele, ten mezi lůžkem a stropem, kolem pak jsou závěsy. Proto se mi nelíbí spojení „rozhrnul nebesa“.
Nelogické je sdělení, že Besanu mrazilo v zádech, ale nevěnovala tomu pozornost. Pokud popisuješ, že ji mrazilo, pak si toho všimla, tedy pozornost tomu byť jen na okamžik věnovala. Proto by bylo lepší druhou větu jinak formulovat, nebo nepsat vůbec.
Ve větě „Dopadalo tam matné světlo Šeravého měsíce.“ je vhodnější použít konkrétního označení místa než pouze příslovce „tam“. Čtenář se zadrhne při přemýšlení, které konkrétní místo bylo myšleno.
Myslím si, že Besana by spíše použila prosbu „nedělej to“ než konkrétní „neskákej“ – i když jí bylo zřejmé, co Rierk hodlá udělat.
Jestliže se Rierk zabil pádem do moře, Besana by nemohla vidět „pohmožděniny na zádech“ – řekla bych, že se spíš vrhnul hlavou kupředu. Nicméně by spíš byla vidět „hadrovitost“ těla s přelomenou páteří a kostmi než pohmožděniny.
„Za ní stál muž oblečený do pláště šedivých barev, které se měnily s tím, jak se pohnul. Kolem krku měl spletená péra, nejspíš z krkavce…“ Krkavcův plášť by měl být šedivých odstínů, nikoliv barev, šedivá je jen jedna barva. Co se týče popisu per, co měl kolem krku, lepší by bylo rovnou napsat přímo „krkavčí pera“. Vnášet do toho nejistotu se nehodí, Besana nebude přemýšlet nad druhem ptáka, z kterých pera jsou a vypravěč takový popis může čtenáři sdělit přímo.
Nelíbí se melodramatické vzepjetí vražděné dívky. Není pro to žádný fyziologický důvod – pokud někoho ležícího, spícího bodneš do srdce, nanejvýš zachroptí, zaškube se, možná otevře oči.

Suma sumárum: Příběh je rozehrán slušně, postavy jsou charakterizovány dostatečně, mají odpovídající psychologii (až na to přílišné zasunutí vraždy do pozadí vzpomínek – až takhle vytěsnit by to dle kontextu nedokázali), motivy jsou zřejmé, dialogy únosné, stylistika lehce nezralá, ale s potenciálem. Tedy průměrná povídka na dvě a půl hvězdičky, pro ten potenciál zaokrouhluji nahoru.