Král bláznů
| Autor: | Marsia |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 31 |
Byl blázen, byl to bláznů král.
On loutnu vzal,
do kroku hrál.
Řek´: "Sbohem, zde já nesmím stát,
zas na cestu se musím dát.
Dálky mě volají
a sny mé čekají."
Kdo jsem, kam kráčím? Nevěděl,
však strašně moc chtěl znát.
Tak na cesty vydal se sám,
chtěl s životem se prát.
Svou touhou po cestách byl hnán.
On loutnu vzal,
do kroku hrál.
Pod nebem chtěl svobodný spát
a srdce lásce odevzdat.
Pro ideál bojovat
a vesele se smát.
Kdo jsem, kam kráčím? Nevěděl,
však strašně moc chtěl znát.
Tak na cesty vydal se sám,
chtěl s životem se prát.
Na botách prach nes´ mnoha měst.
On loutnu vzal,
do kroku hrál.
Za čest a pravdu rád se bil,
ač svět mu mockrát ublížil.
Stokrát do bláta pad´,
však vždy měl sílu vstát.
Kdo jsem, kam kráčím? Nevěděl,
však strašně moc chtěl znát.
Tak na cesty vydal se sám,
chtěl s životem se prát.
Svět stokrát zklamal jeho sny.
On loutnu vzal,
do kroku hrál.
Slzy v očích, však věřil dál
ve svůj veliký ideál.
On bídě své se smál
a věřit nepřestal.
Kdo jsem, kam kráčím? Nevěděl,
však strašně moc chtěl znát.
Tak na cesty vydal se sám,
chtěl s životem se prát.
Byl blázen, byl to bláznů král.
On loutnu vzal,
do kroku hrál.
Už nebolí jej krutý svět,
v ráji teď píseň bude pět.
Na hrob dej vytesat,
že měl svůj život rád.
Kdo jsem, kam kráčím, netuším,
já rychle, plně žil.
Bez výčitek svět opouštím.
Jsem rád, že jsem tu byl.
Diskuze
Tohle dílko je rozhodně skvěle použitelné pro hraní DrD. Jako taková tulácká (téměř až kotlíková) odrhovačka, která obsahem nikoho neokouzlí, ale dobře se haleká u plápolajícího ohníčku. A tak bych Krále bláznů také hodnotil - jako píseň pro tuláky a dobrodruhy na cestách. Její původ je neznámý a slova se mění od kraje ke kraji, ale každý ji zná.
Místy mě připadnou rýmy poněkud dětinské (to již bylo zmíněno). Otázkou je, zda to brát jako mínus, nebo zda to chápat jako výrazový prostředek sloužící k navození té správné odrhovačkové atmosféry.
Já osobně tvrdím, že i odrhovačka by mohla být vybroušená, takže pro mne to je mínus.
Celkově je Král bláznů fajn. Fajn je přesně to slovo, které vystihuje můj pocit z básně/písně, takže moje hodnocení bude spíše také tak nějak "fajn".
Ještě si dovolím připojit svoji představu dokonale propracovaného, hravého rýmu, který není jednotvárný, ačkoli pracuje s opakujícími se slovy:
Za starých pramenů kdysi panoval
Starý dobrý král
Řečeného krále nikdo se nebál
Každý se mu smál
Ať dělal, co dělal, lid se chechtal dál
Národ byl spokojen, reptal jenom král:
"Kat aby tohle spral, jsem blázen sám
Jak už vládnout mám?"
To je ovšem ukázka university textařství (V+W), tam bych dal hvězdiček aspoň deset :-)
Hm, není to špatné, to jistě ne. Písnička je to sice ohraná, ale budiž. Kdyby se nelíbila, nebyla by ohraná. Je to z rodu všech těch Frankie Dlouhánů či Jablečných Jonatánů a tak to také beru. Vadí mi však jednotvárnost verše - stát/dát, volají/čekají, smát/stát/bojovat atd. Stojí to někde na pomezí 3* a 4*, ale vzhledem ke svým předcházejícím hlasováním se přidržím spodní hranice. Neznamená to , že by básnička ve zdejším kontextu nebyla nadprůměrná. Hlasuji však podle svých měřítek, a nikoli ve srovnání s ostatní tvorbou zde.
Cum salute Iabbervox
P. S.: Kdyby k tomu někdo dopsal akordy, myslím, že by to slavilo u táboráků úspěch, co Vy na to?
Co říci k tomuto dílku?
Vzhledem k tomu, že obsahově není příliš objemné či jakkoli inovativní a je vpodstatě postupným rozvíjením tématu první sloky s vloženým refrénem, nebudu pitvat jeho obsahovou stránku.
Vyzdvihnu proto jeho stylovou jednotnost, právě zmíněné variace tématu k ní přispívají. Přesto mi místy připadá vývoj dílka monotématický. Gradování je ke konci zvýrazněno pozměněním refrénu do „životního kréda“, či chcete-li „poslání“. Přesto si dovolím refrén kritizovat – vzhledem k písňové formě bych očekával větší zapojení rýmů a s tím i větší zvukomalebnost.
Nicméně lze říci, že autor se tématu a stylu chopil se ctí a že jde o dílko nadprůměrné.
H.