I pochodeň jednou zhasne...
| Autor: | Mavev |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Chlad…
Zima…
Tma…
Beznaděj…
Samota…
Únava…
Tmavá studená chodba je mým jediným společníkem. Kdy už to skončí? Kdy? Řvu do ticha to jedno slovo… KDY… odpovědí mi je jen ozvěna nesoucí mé slovo dál… KDY… KDy… Kdy… kdy… kdy… Cosi mi říká: vytrvej, už jen chvíli a bude konec, všechno tohle skončí… Vytrvej, jdi dál, říká hlas uvnitř mě samotného, nedej se odradit předchozími neúspěchy… JDI!!!
V dálce se cosi mihotá… snad konec, konec všemu… Možná, kdo ví… Jdu blíž… Postava s pochodní. Kýve na mě, abych ji následoval… Z posledních sil se k ní rozeběhnu… Postava stojí, usmívá se na mě… Ze země zvedá další pochodeň, podává mi ji se slovy: ,,Zapal ji a všechno bude vypadat lépe.“ A skutečně, světlo, teplo té pochodně mě naplňuje krásným pocitem, všechno se zdá být hezčí, všechno, co bylo, je pryč, je jedno, co bude, hlavní je to, co je teď, a teď je všechno v pořádku. Postava se otáčí a zvolna odchází, pohledem mě vybízí abych ji následoval… Jdu vedle ní… Světlo našich pochodní proniká i do nejtmavějších koutů… Teplo rozehřívá každičkou zkřehlou část mého těla…
Má pochodeň zvolna zhasíná… Postava tu svoji zakrývá tělem, nechce, aby ośvětlovala cestu i mně… Má pochodeň zhasla… Stále však jen slabě svítí na cestu, jen matně ozařuje postavu, tak matně, že jsem si nevšimnul třetího společníka, který se k nám přidal. I on má svoji pochodeň, navzájem si s postavou svítí na cestu… Světlo jejich pochodní mi jen chabě ukazuje cestu…
Zrychlují… Já jsem unaven, žádám je, aby počkali, žádám je o jednu pochodeň, abych zde nebloudil… Odmítají… Nestačím jejich tempu… Jsem již příliš unaven… Pomalu se ztrácí… Již jen hra plamenů na stěnách naznačuje, že v dálce někdo je…
Zůstal jsem sám… Úplně sám… Teplo se ztratilo s posledním vzdechnutím pochodně…
Chlad…
Zima…
Tma…
Beznaděj…
Samota…
Únava…
V dálce vidím postavu s pochodní…
A na závěr děkuji všem kteří vyjádřili svůj názor v Dílně a nejvíce děkuji Gandalvovi, za opravu pravopisu...
Diskuze
mě se to líbí. není to žádný světoborný názor (to moje), ale nic jiného mě nenapadá. jsem rád, že jsem to sledoval už v dílně, aspoň tuším, o co jde.
mgr. holger:
nešlo by poděkování nějak odlišit? takhle to vypadá, že patří k textu díla. což nepatří.
Ale jo. Je to dobrý. Hezky se to čte, kort když si to člověk může nějak vyložit...což se ti povedlo. Jen jedinou výtku bych měl, a to "Světlo našich pochodní proniká i do nejtmavějších koutů..." - příde mi to strašně ohraný a učebnicový. Jinak jak sem řekl - dobrý = * * *
Působivá alegorie – svým obsahem spíše patří do této kategorie – pro určitou nesouvztažnost s tématikou servšeru (toto dílko není primárně určeno pro hru DrD, či nelze jednoznačně zařadit do žánru fantazy – resp. lze ho z tohoto žánru vyloučit).
Přesto má dílko svou výpovědní hodnotu, jako jasně formulovaná osobní zpověď autora (navíc s pozitivním nábojem), kterým dílko vybředá z laciného dramatizování s pozlátkem smrti či tragitragédie, ke kterým podobné alegorie svádějí.
Určitou mou výtkou bude přílišná čitelnost alegorie, možná by neškodilo ji více zahalit do hávu symboliky, který by jako lehce zastírající více sváděl a jitřil čtenářovu mysl v rozechvění z očekávání. Vždyť tušené přitahuje mnohdy více, než poznané. To obzory a ne blízkost zvou mysl k plutí.
Celkově považuji dílko za mírně nadprůměrné, budu však přísný a ohodnotím 3* (zejména pro malou vazbu k nosnému tématu servšeru), každopádně však chci tímto autory ujistit, že podobná dílka nejsou apriorně vyloučena ze schvalovacího procesu.
H.