Vyvrhelův zpěv
| Autor: | Malík Malina |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Krajinou šíří se chlad jeho paprsků.
Nade mnou supi - snad svou šanci cítí.
Nade mnou Damoklův meč - už jen na vlásku.
Za mnou je cesta - dlouhá a obtížná.
Za mnou jen krev, popel a prach.
Za mnou je nenávist - nesmiřitelná.
Za mnou jde něco, z čeho mám strach.
Kolem mě mráz, který vše krásné spálí.
Kolem mě mlha, v níž úplně tápu.
Kolem mě poslání, jež mizí v dáli.
Kolem mě rozcestí - směr sotva chápu.
Ve mně je požár, jejž pouhá jiskra zažehla.
Ve mně je zloba, jež nitro mé spaluje.
Neznám už lásku - ta dávno shořela.
Ve mně teď touha po pomstě kraluje.
Přede mnou plamen, jenž přináší poznání.
Přede mnou zkouška, jíž málokdo projde.
Přede mnou oheň, jenž z duše zlo vyhání.
Snad budu úspěšný. Snad zášť ve mně zajde.
Diskuze
Pocitů plná báseň, zpracovávající zpověď formou blížící se písni.
Přesto je zatížena určitou autorovou bezradností nad tématem, danou zřejmě snahou o zachování formy. V tomto ohledu bych doporučil autorovi, aby se zamyslel nad dílkem a pokusil se ujednotit jednotlivá předkládaná témata, aby jejich vyznění bylo ucelené. Zmíněná nejednotnost je patrná například u samotných slok a lze si jí všimnout na první pohled – konkrétně v první a čtvrté sloce. Obě jsou stylizovány jako vylíčení událostí minulých, zlomových či budoucích jednotným použitím místně orientovaných obrazů, přesto je tato jednotnost v každé sloce narušena jedním veršem, který z této stavby vybočuje a bortí ji.
Záměrně neuvádím pátou sloku, kde je toto vybočení ze schématu účelně použito v souladu se stavbou příběhu a je vyvrcholením celého dílka – závěrečnou myšlenkou upnutou k budoucnosti s touhou po nápravě, zbožným přáním štvance… Je proto škoda, že předchozí sloky nejsou takto jasně vystavěny. 1. sloka je vršením pocitů bez jasného vodítka k ústřednímu motivu. Totéž lze pozorovat i ve druhé sloce, v níž dochází k rozmělnění myšlenek postavením dvou rozdílných vyjádření vedle sebe (1. a 2. verš), zakončené bezradným 4. veršem. 3. sloka je obrazným tápáním v mlze, ne však díky dokonalému vylíčení pocitů tápání, ale díky zastření ústředního motivu do mlžného oparu podružných myšlenek a odboček od tématu. 4. sloka je pak poměrně ucelenější s výjimkou nešťastného třetího verše, který je jakýmsi „bonusem“ v podobě dalšího nakousnutého motivu, který je pro vlastní dílko nepodstatný (ba i zavádějící).
Přes tyto výhrady lze dílko zařadit k průměru servšeru a vzhledem k dobře zpracované závěrečné sloce dokonce dokonce k nadprůměru. Hodnotím jako mírný nadprůměr – 3*.
Zdrví Holger