Elfí zpěv
| Autor: | snek |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Ležím,
v lesích,
umíraje,
nemohouc se pohnout,
jen v dáli, tam v dáli,
slyším elfí zpěv.
Šelest stromů,
zpěv ptáků,
to vše mne provází,
na mé cestě,
ke konci života,
a taky elfí zpěv.
Směsice zvuků,
slývá se,
a vytváří strašný šum,
hodiny odměřující,
poslední vteřiny mého života,
a do toho ten elfí zpěv.
Moje oči,
přestaly vnímat barvy světa,
vše se slylo,
v odpornou matlanici,
náhrobní malby,
vnímám jen elfí zpěv.
Pak ticho,
a tma,
smuteční hosté žádní,
hrobem je mi les sám,
strom náhrobním kamenem,
a elfí zpěv pohřební písní.
Diskuze
no nevím jako...dalo by se to pužít do nějaké dob. spíše to chtělo udělat více emotivně nevím je to takové suché podle mě to mělo být takové citove a pocitové, ale je to taková matlanice!....nic moc teda jako je to jen taková říkanka bez hlubšiho smyslu!:-(
1*
Tex.
Nuže – pocitové dílko, mírně nadprůměrné, formou poměrně něnáročné, přesto je však po formální stránce uhlazené. Chvíli mi trvalo, než jsem se oprostil od určité dějové linky, kterou jsem zpočátku očekával – a kterou podsouvá užití (nevhodné) přechodníků. Proč nepoužít 1. osobu přít. času – jsou snad přechodníky více „básnické“? Navíc si nejsem jist, zda je tvar „nemohouc“ správný…
Přechodníky v tomto případě posouvají od autentického prožitku k ději, o který zde ale nejde – spíše o přicházející pocity… navíc nejsou moc vhodné vzhledem k použité formě.
Jde o mírně nadprůměrné dílko, ale za to SLYTÍ bych rdousil!!! 2*
Zdrví Holger