Černá lilie
| Autor: | pelleron |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Ještě jednou ho políbí. Znova cítí tu vášeň. Hladovou touhu a žár, který ukrývají jeho dotyky. Přejede jí mráz po zádech. Rychle se od něj odtrhne. Pobídne koně a ujede pryč. Neohlédne se po něm. Kdyby ano, jeho oči by jí nedovolily odjet.
Jede dlouho. Kůň klopýtá. Větve jí šlehají do tváře. Vlasy jí cuchá ledový vítr. Nezastavuje. Musí být pryč. Co nejrychleji. Jen ona ví, co se chystá v hloubi hvozdu. Stále cítí žhavé polibky a jeho spalující dotyky. Pobídne koně. Musí být rychle pryč.
Les pomalu řídne. Zakryje si oči proti slunci. Dlouze zahvízdá. Přilétne velký orel a posadí se jí na předloktí. Nepřítomně mu čechrá peří na křídlech. Vidí jeho oči. Musí jet rychle pryč. Z dosahu lesního lidu.
***
Nic neříkají, když vypráví, co viděla v lese. Jen přikývnou a propustí ji. Do několika dnů se začnou sjíždět muži z celé země. Bok po boku se postaví rostoucí hrozbě lesa. Ona stojí v čele jedné z jednotek.
Vydá rozkaz k útoku. Boje jsou kruté a dlouhé. Nezdá se, že by měla jedna ze stran převahu. Už nevnímá pach prolité krve ani smrti číhající na každém kroku. Útok, kryt, útok ...
***
Znova ho potká asi po pěti letech. Na obzoru spatří jeho zástavu. Zakleje. Už na něj skoro zapomněla. Neměli se setkat.
Tajně ho pozoruje, jak se ohání mečem. Jak zabíjí její lid. Nelituje. Je přeci válka. A ta s sebou přináší oběti.
V noci se setkají u potoka. Dva nepřátelé. A znova pocítí vášeň předešlých let. Znova vzplane touha, kterou chtěla uhasit. To mrazení v zádech a žár, který trhá vnitřnosti. Poddá se jeho polibkům a on jejím dotekům.
A znova musí uprchnout. Ale neutíká sama. Spolu s ní i celá její armáda. Byli poraženi. Jeho lid byl silnější. Nestěžuje si. Taková je válka.
***
Léta plynou. A oni zase stojí proti sobě. Ale jsou jiní. Roky bojů je změnily. Jí říkají Černá lilie, jemu Anděl smrti. Jsou lepší ... a také krutější.
Oba ví, že to dnes musí skončit. Že jen jeden odejde jako vítěz. Ale on netuší, že když se přikrade v noci k němu do tábora, nepřijde sama. Dýka ukrytá v záhybu šatu jen vyčkává. Znovu ho líbá, šeptá jemná slůvka, ale poprvé proti němu pozdvihne zbraň. Táborem se rozlehne křik. Rychle otře svou dýku a uteče pryč.
Vyhráli válku. Anděl smrti je mrtvý. Jeho lid se bez vůdce brzy vzdá. Má se radovat. Ale nemůže. Kousek jí zemřel spolu s Andělem. Ten žár, ta touha. Ví, že už nikdy nebude taková, jako dnes.
***
Toulá se lesy. Chodí stezkami, po kterých kráčela po jeho boku. Navštěvuje místa, kde se dříve vídali. Jeho to ale nevrátí. Už nikdy.
Má halucinace. Blouzní. Umírá. A spolu s její smrtí uvadá i poslední černá lilie v zemi.
Diskuze
Takže autore. Většinu chyb už jmenovali ostatní. Přidal bych jen, že když ses snažil navodit temnou a ponurou atmosféru, tak jsi použil styl psaní vhodý pro souboje nebo nejakou rychlou akci. Bylo by lepší více rozepsat jednotlivé věty aby se vše uklidnilo.
Putuj v míru...
Ctěný pellerone,
toto dílko už hodnotili mnozí a veskrze řekli to podstatné, takže to jen shrnu a přidám něco málo svého do mlýna ...
1) Roztříštěný děj: celé to působí jako výňatek z nějaké kroniky, pak je zbytečné používat tak krátké věty a ještě navíc ty "trojhvězdičky", které text ještě více roztříští.
2) Ohraný děj: vzhledem k tomu, že jsem viděl v čekárně toto dílko, tak jsem viděl i anotaci, kterou ale ostatní bohužel nevidí (přiložena níže kurzívou). Hledal jsem v textu zosobnění války a lásky, nakonec jsem našel jen to, že dva spolu bojují (z nám neznámého důvodu), ale také si milují. Celý příběh končí tím, že válka zase jednou zvítězí nad láskou. Ovšem čtenář si neměl možnost vytvořit vztah ani s jednou hlavní postavou a tak pro něj toto obrácení více používaného "omnia vincit amor - všechno přemáhá láska" nemá téměř žádný efekt.
3) Poslední odstavec: v kontextu ke zbytku povídky věta "má halucinace" působí jako pěst na oko. Přijde mi to, jako kdyby prezident přednášející novoroční projev v televizi najednou řekl:"A klidně mne za to můžete vypískat, já na vás stejně kašlu."
Takže sumasumárum, je to takový pokus o něco, co se mi nepodařilo najít. Kdybys použil delší věty a udělal z toho jeden, dva odstavce, tak to mohl být úryvek nějakého příběhu, který se hráčům přečte na začátku dobrodružství (nebo něco podobného), ve kterém budou hledat hrob otce otce nějakého šlechtice (kupříkladu).
S úctou deshi
Zas tak nejhorší to není. Chtělo by to opravdu trošku upravit. Nápad není k zahození.
Až příliš zkratkovité dílo, které mapuje události několika let na několika řádcích, což se mi u takovéto věci nezdá být přínosem. Působí to osnovovitým dojmem.
Je to sice nějaký ten čas, ale tohle už jsem někde četl...že by na Abarinu? Jinak vidím to na 3*
Jak už tý řekl, krátké věty dodávají textu dynamičnost a také se využívají ke zvyšování napětí...napínavě to na mě nepůsobí a dynamické je to až moc. Nápad se mi docela líbí, ale zasloužil by si něco lepšího než pár krátkých vět. Nelíbí se mi to, takže za nápad *
Zajímavý nápad...
Bohužel se moc nepoved. Trošku se mi zdá, že ti utíkají dějové linie a jak řekl Terry, chtělo by to trochu rozvinout....
Dělá to na mne takový nemastný, neslaný dojem. Ještě bych dodal chaotické uspořádání... Protože sám psát neumím a tudíž to neumím pochopit, dávám ti 3...
Druss...
Hmm, ono se řekně povídka.
Je těžké napsat krátkou povídku, tohle je jeden z příkladů. Snaha o navození atmosféry je podpořena psaním krátkých vět, které zvyšují dynamičnost příspěvku.
Bohužel to je zde asi tak všechno...
Nebylo by na škodu, zkusit to více rozepsat a krátké věty vkládat spíše mezi souvětí.
To co se povelo Othelloovi, zde bylo zakopáno.
Terry