Hledání
| Autor: | Mingan |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Tasil. Meč hladce vyklouzl z nové pochvy a zablyštěl se v odlesku světel probouzejícího se města. Nad ostrovem se vznášela hustá mlha. Ve vzduchu byl cítit podzim. Pomalu došel na mýtinku, na níž již čekal muž v drahém oděvu. Bílé nabírané rukávy nedosahovaly rozměrů nejnovější módy, ale umožňovaly pohyb, kalhoty z přiléhavé jelenice s výšivkou v podobě květů ladily s botami s lemem z kožichu hranostaje. Před zimou muže chránil dlouhý kabát též lemovaný kožíškem. U pasu měl zavěšen meč se zdobenou hlavicí, která mírně nadzvedala kabát. Kudrnaté zrzavé vlasy měl zakryté kloboukem s pérem, který je chránil před kapkami deště, jenž se právě spustil.
Muž s mečem se postavil a čekal. Byl oblečený v jezdeckém oděvu převážně hnědé barvy a na dlouhých černých vlasech měl prostou koženou čelenku.
„Vítám Tě příteli,“ promluvil zrzek.
„Už nejsi můj přítel,“odpověděl hlubokým basem černovlasý.
„Ale, copak takové změny najednou?“ odvětil s předstíraným překvapením zrzek.
„Kdo mě zradil, není mým přítelem.“
„Ale já jsem Tě nezradil. Jen jsem si vzal, to co mi patří. Vždy byla moje. To, že sis myslel, že jsem po smrti Tě nijak neopravňovalo.“
„Všichni věřili, že jsi mrtvý. V bitvě tenkrát padlo mnoho mužů,“ s rostoucí zuřivostí oponoval černovlasý, „a mnoho jich přineslo svědectví o Tvé smrti! Kdo měl tušit, že se po pěti letech znenadání objevíš. Krom toho, chtěla mě!“
„Že tě chtěla? Jen ve smutku a zmatená si Tě vzala. Netušila tehdy jak velkou chybu dělá. Vždycky milovala mě a jen mě. Ty jsi byl jen náhražkou. Chabou náhražkou. Teď odejdi jestli nechceš zemřít,“ navrhl zrzek.
„Ne! Neodejdu! Patří mě,“ už téměř řval černovlasý.
„Co ty jí můžeš dát? Pomatený, zchudlý šlechtic. S Tebou nemá budoucnost. Já jí můžu dát vše po čem touží a učinit ji šťastnou.“
„Ne!“
„Dobrá, velkomyslně jsem Ti dal možnost odejít. Nevyužil jsi ji. Teď zemřeš.“
Zrzek tasil svou zdobenou zbraň. Odhodil plášť a připravil se. Černovlasý mezitím zkrátil vzdálenost, která ho dělila od jeho soka a sekl. Jednoduše na bok. Zrzek ráně jednoduše uskočil a zasmál se.
„Nemáš šanci. Zemřeš.“
Další rána. Zespoda pod rameno. Zrzek ránu svedl mimo a z otočky sekl. Trefil se. Ostří nezmizelo v boku, ale jen škráblo kůži. Černovlasý udělal piruetu a zaútočil na ruku. Meč zasáhl předloktí, ale místo aby se zanořil do masa, tak jen neškodně sklouzl s protrhl nabíraný rukám, pod nímž se zaleskl kovový chránič.
„Ty hajzle,“ zaklel černovlasý zatímco zrzek uskočil.
„Říkám, že zemřeš,“ zachechtal se zrzek.
Černovlasý zaútočil a zamířil sekem na krk. Zrzek opět unikl. Smích. Další útok. Musí zasáhnout. Vše se jakoby zpomalilo. Meč se přibližuje k hrudi zrzka a ten se usmívá. Ostří se zarylo do plátu skrytého pod košilí. Rána. Pád. Kaluž. Bolest v zádech. Někdo ho otočil čelem k nebi, ze kterého padají kapky deště a tříští se o jeho tvář.
Na pozadí oblohy se objevila zrzavá hlava.
„Říkal jsem Ti, že zemřeš,“ promluvila ústa hlasem, jenž doléhal k uším černovlasého jakoby z velké dálky. Zvedl hlavu a uviděl hrot šipky, která mu trčela z břicha. Hlava mu klesla do kaluže a černé vlasy rozvířily hladinu na níž se objevila krvavá skvrna.
,Za vším hledej peníze nebo ženu‘ pomyslel si muž a naposledy vydechl.
Diskuze
Jej... jedním dechem sem četl ten super souboj, ale závěr... závěr je docela nepovedenej. Mě zas tolik ta miniatura nevadí:-) Dám 4, ale příště už budu přísnější!!!
Zajímavé, jen krátké jako vystřižené z něčeho..zkus tomu dát více a bude to za více hvězdiček.
Líbí se mi ten poppis, a ani dialogy nejsou zlé, naopak jsou dobré, ale celková povídka mě zklamala. třeba proto, že hned ze začátku bylo jasné jak skončí, že někdo zemře. kdo, to se dalo čekat.
Škoda a ještě jednou škoda, zkus to udělat delší jak už jsem psal jako součást něčeho většího..pak to bude ono...
Ten závěr je pravdivý, jen k průběhu povídky moc nesedí...