Po loňském úspěchu Vrbenské akce, jsem ani nemohl pochybovat o svém dalším příjezdu. Proto jsem si téměř hned po upřesnění weekendu, zamluvil v práci na tento čásek dovolenou ( což bylo zhruba měsíc předem, asi ) Dovolenou přesto, že jsem měl krátký týden, neměl jsem tedy v práci vůbec být. Jaké bylo pak mé překvapení, když za mnou přišel šéf se špatnou zprávou, že se má dovolená ruší, jelikož je objednaná velká akce. Přesto jsem byl plně odhodlán nějak dorazit, (vzal si do práce velkou sekeru, pro případ že by jej šéf nechtěl pustit... pozn.Tuaxe) což jsem ještě potvrdil slibem svému druhu z řad Osvícených a příteli, Krysaři. Ještě den před odjezdem, ve čtvrtek, nebyl můj odjezd jistý, ale stejně jsem si zabalil veškeré potřebné i nepotřebné vybavení...

Zhruba okolo čtvrté ráno ( pátek ), zrovínka, když Hitomi odcházela z četu, přichystat se na odjezd, jsem již měl zabaleno, hlavně svou milou, svou lásku, svou Bezhlesnou. Ano, řeč je o mé sekeře. (ta sekera strávila ve Vrbně celý čas na žebříku, ani okem o ni nezavadil...pozn.Tuax)( kecá pozn. T. ) Nevydržel jsem již držet otevřené oči a tak jsem se šel na celou hodinku a půl vyspat, abych ráno vyrazil, čerstvý do práce. Tuax mi pak pomohl svým vemlouvavým tónem se opravdu probudit a hurá, čeká mě patnáct hodin šichty, už zase. Plný optimismu, baťohu, zbraní, dárků a ospalků, jsem vyrazil.

Do práce jsem přišel s veselou náladou, ale rychle mě zchladil jeden kolega i šéf, že sice půjdu dříve, ale zhruba okolo druhé ranní, což nebyly moc pěkné vyhlídky. Den ale celkem utíkal, i práce šla pěkně od ruky, do zadku jsem šéfovi lezl více než obvykle (Jak je vidět i trpaslíkum sklapne někdy čelist :) pozn.Tuax), ale stejně se se mnou táhnul ten pochmurný mráček nejistoty. S postupujícím časem jsem začal býti více nervozní a chtěl si zlepšit náladu s kýmkoliv nežného pohlaví. Volám tedy Hitomi a k mému a určitě i na druhé straně telefonu, překvapení, to zvedl jakýsi pán, ze kterého se nakonec vyklubal otec. ( Hitomi, samosebou, né můj ) Takže jeden trapas byl za mnou, vsadil jsem tedy na jistotu a zavolal Tuaxovi. Tuax mi vyprávěl o cestě vlakem, pěšky a jistě se chystal řící něco důležitého, leč byl násilně přerušen. Ke sluchátku se čokoládou prožral The Fatman ( neplést s The Batman ) skryt pod přezdívkou PardGalen, takže mě čekala chvíle zbytečného tlachání, ještě že neplatím hovorný. Podivil jsem se, že dorazil, jelikož TF ( The Fatman ) je známý tím, že den před odjezdem na podobné akce dostává chřipku, hodinu před odjezdem : "Jsem nemocný, kašl, kašl." (mohu to potvrdit :) pozn.Tuax)

Naštěstí mu Saladin patrně opodál pohodil do prachu tabulku čokolády, takže TF odslintal. Když se mně Saladin ptal, jak to vypadá s mým odjezdem, odpověděl jsem po pravdě, že né moc dobře. Načež mi poradil, ať to hraju na zlomenou ruku, že kluka, co mi udělá sádru. (Takže pokud se potřebujete ulít, zavolejte Saladinovi. pozn.Tuax) A pak další a další, dobré, leč cenzurované nápady. Všechny jsem je musel s díky odmítnout. Na chvilku se mi k uchu dostal i minstrel, který mi pak drze zavěsil. A pak se to rozhodlo, jedu !!! Takže nezbývá než blahořečit šéfovi : "Sláva mu ! A díky..." (Sekera se pro tentokrát nepotřísní krví... pozn.Tuax)

Krátce po půl desáté večerní, jsem již připraven, zabalen a vykoupán. Razím tedy vstříc večernímu dobrodružství. Cloumala mnou únava, ale přesto jsem si stanovil bezspánkový přesun, že to nějak rozdejchám. Na Hlavák jsem dorazil o padesát minut dříve, ale zase lepší než o pět minut později. Zakoupil jsem lístek a pro jistotu si šel ověřit své růčo opsané informace z netíku, o přestupech vlaků. Nepotěšili mě. Prý ten poslední vlak z Milotic, nejede okolo šestý, ale až okolo osmý, že prý pojedu trochu "dýl". "Tak to mě p***r" ( že by obliba v fekáliích? pozn.Tuax) pomyslil jsem si a začal propočítávat, jak dlouho bych šel pěšky. Přece jenom, čekat takovou dlouhou dobu v Miloticích, kde mají jen tři lavičky a umyvadlo, to neznělo moc vábně.

Zachmuřeně jsem se procházel po vestlibulu a po pár krátkých debatách na téma : "Mluvíš česky ?, Sex ?, Sleva !!" jsem rychle zapadnul do přistaveného vlaku, zavřel se na tři západy na záchodě a čekal výjezdu. Poté jsem si v klidu sedl do kupé, vytáhl dvě ze svých celkových pěti baget a počal se plnit energií.Původní plán četby, byl zrušen při pohledu na mrzké osvětlení, tak jsem koukal z okna do tmy. Za pár hodin budu přestupovat v Olomóci, takže natahuji budíka na správný čásek a sebe na volnou sedačku, sekera udělala své.

Když jsem asi za pět minut otevřel oči, zrovínka jsme stavili v Olomóci, takže jsem popadl svoje a pár cizích věcí a vyběhl z vlaku. Měl jsem celou hodinu na cestu, tak jsem si šel vyvolat melancholické vzpomínky k DDM, kde jsme štastně nepostoupili do dalšího kola na GameConu. Tma byla krásnou společnicí, kochal jsem se ještě sochou Tomáše Garyka Masaryka, prezidenta, osvoboditele. Ale vlak nečekal, tak jsem vyrazil na nádraží. V kupé tentokráte seděl hlouček podivných existencí, kteří po mém příchodu, chvatně odešli. A to jsem měl sekeru jenom ležérně přes rameno a na nikoho jsem přímo nemířil. Také průvodčí se zdále trochu nejistá a její zrak stále sklouzával na mou lásku. Co Ti lidé pořád mají ? Jsem přeci známý ochránce slabých, zastánce nevinných a vůbec dobrej chlap. (Který psychopat tohle netvrdí? pozn.Tuax)( Tuax pozn. T. ) Dvě hodiny utekly jako voda a silně očekávaný východ slunce, jsem zaspal. Stejně by nebylo nic vidět. Všude bylo sněhu, že by psa zahrabal a tak jsem se kochal tou bílou krajinkou, jako ve snu. Odevzdaně jsem v Miloticích vystoupil, připraven na jakékoliv možné i nemožné řešení. Prohlížel jsem ony tři lavičky a přemýšlel, se kterou se dám do řeči. Naštěstí se opět ukázalo, že "Mluviti stříbro, mlčeti zlato" Mlčenlivost je v trpasličím národě velmi rozšířená nemoc. pozn.Tuax) je již dávno mrtvé a místo něj se v dnešní době razí "Líná huba, holé neštěstí".

Jakýsi chlapec mi celkem dobrovolně a možná až příliš překotně ukázal na vlak, který právě pouze v sobotu jezdí do Milotic - tož, vyrazil jsem. Tentokráte jsem seděl v celém vlaku sám a tak jsem alespoň do chodby pověsil svůj kabát, aby mi dělal společnost. Průvodčí se zdál poněkud zmaten, ale mé pádné argumenty ho přesvědčily, takže jsem nemusel připlácet jízdné. Dorazil jsem další dvě bagety a sledoval bunkry, které se táhly po obou stranách cesty. Cesta utekla jako potrefené prase, nebo TF za tabulkou čokolády, takže jsem se svou věrnou družkou, láskou a milenkou, vyrazil vstříc nechutnému kopci, k chatě Sokolská, známé spíše jako Sokolka. A věru, hnusná to cesta.

Je pátek ráno, hodiny ukazují 06:35. Vypadá to na pěkný den. Oděn v maskáčích a s batohem na zádech vyrážím z domu a šlapu si to směrem Černý most. Mým prvním cílem pro dnešní ráno, je vyzvednutí Hitomi z autobusu a doprava nás dvou na Hlavní nádraží. Po chvilce čekání mi zazvoní telefon a již vím, že Hitomi je někde poblíž. Pátrám pohledem po lidech okolo, načež vidím jak na mně mává jistá mladá dívka. Ano byla to Hitomi. Kdo jiný by mi taky mával. ( no, možná taky Hitomi mávala na taxík, když spatřila Tuaxe, ale on byl rychlejší. pozn. T. ) Na nic nečekám, rychle se pozdravíme a už nasedáme do metra a jedem na Hlavní vlakové nádraží.

Sotva tam dorazíme, už tam na nás čeká čokoládový žrout jehož všichni znáte. Ano je to PardGalen. Po rychlém představení, ještě čekáme na jeho maličkost Saladina. Po té si kupujeme lístky a nestačím se divit. Saladin chtěl koupit společnou jízdenku do Ostravy. No když jsem ho opravil, tak koupil lístek pro změnu do Milotic nad Opavou, což jak je zřejmé také nebyla naše cílová stanice. Ale co, hlavně, že to bylo po cestě. Poučení pro příště Saladinovi nesvěřujte kupování lístků. ( možná se také chytne přezdívka ze Saladina na Slátanina. pozn. T. )

Jdeme na nástupiště a čekáme na další spolucestujicí, kteří dorazí z Chebu a Plzně. Ano čekáme na deshiho a Marsiu. Chvíli před příjezdem našeho vlaku směr Olomouc, dorážejí zbylí dva členové naší skupinky. Po letmém seznámení nebrání nic v nasednutí do vlaku. Vlaku, který je nechutňě plný lidí. Saladin a PardGalen jsou od nás dočasně odděleni davem lidiček. A tak nám nezbývá než složit batožinu v uličce a zablokovat cestu na záchodek.

A už jedem. Marsia vytáhla karty a začínáme hrát společně s deshim a Hitomi o to kdo bude dělat oběd a kdo ponese ostatním batohy (nakonec se ani jedno nekonalo). Za stolek nám slouží hromada našich batohů. Po chvíli se k nám proderou naší dva ztracení spolucestujicí PardGalen se Saladinem.( se divim, že se oba vešli do chodby pozn. T. ) Saladin ihned vytahuje láhev červeného vína a zábava začíná gradovat. Lidi, kteří chtějí na záchod posíláme do vedlejšího vagónu. Jaká smůla, že sousedíme s poštovním vagónem a ti lidičkové musejí chodit skrz něj do dalšího vagónu. Jeden z nich nám oznamuje, že to tak máme dělat dál. "Prý je to dobrá procházka." Saladin, PardGalen a deshi hýří vtipem a vyprávějí vtipy, kterým se směji snad jen oni a jejich oběť Hitomi. Na obzoru Olomouc, tak rychle šup batohy na záda a připravit na přestup. Konečně stojíme zas na nástupišti a v tom, se zjistí že Marsia si zapomněla ve vlaku svůj dřevěný meč. Popadám deshimu batoh ze zad a ten vtrhne do vlaku zachránit tuto cenou zbraň s nasazením života. Dovnitř se ještě dostal, ale ven se musel probít skrze dav nastupujicích lidí. Ale deshi svůj boj zvládl a brzy stál opět mezi námi.

Vyrážíme k dalšímu vlaku, který nás doveze do Milotic nad Opavou. Cestou potkáváme Galeniuse a Dragela, kteří míří taktéž do Vrbna na chatu Sokolku. Cesta probíhá v poklidu, jen Saladin se snaží perlit a deshi ho stírá téměř kdykoli promluví. Prostě cesta ve veselém duchu. Do Milotic dorážíme v čas a ihned nasedáme na přípoj směr Vrbno pod Pradědem. Ve vlaku si dokupujeme lístky, které nám nebyl schopen koupit mistr Saladin. A za necelou půlhodinku stojíme na nádraží ve Vrbně. Konečně.

Po krátkém vydýchání z cesty vlakem se vydáváme cestou do kopce směrem k cíli naší cesty. K chatě Sokolce. U dveří nás vítá v černém plášti zahalený Krysař. A následuje seznamování a zdravení až do večerních hodin postupně se sjíždí další a další lidičky. V podvečer vyrážím já a deshi na vlak pro zdánlivě poslední účastnici tohoto setkání. Šli jsme pro Nathaelen, a to slovo šli je třeba zdůraznit. Protože naše milá Nathaelen vystoupila o zastávku dříve a tak jsme pro ni šli k dalšímu nádraží. deshi ji jasně sdělil že tam má na nás počkat. Ale známe to všichni, je jasné že nepočkala a minuli jsme se. Ale nakonec jsme ji našli a živou a zdravou dopravili až na chatu.

V době kdy již spousta lidí začíná pomýšlet na to kdy půjde spát začala hra. Dle Morra bojovka, dle mně ukolovka. Většinu z úkolů jsme plnili v chatě, k velké libosti účastníků. Přece jen venku byl sníh a na ten nebyl nikdo zvědavej ( hlavně TF. pozn T. ) . Při hře jsme se rozdělili na čtyři pětičlenné skupinky. No, ta má to vyhrála, ( ach ta skromnost... pozn. T. Q: ) takže mohu být neskromně spokojený. A co že se plnilo za úkoly? No hádala se slova zobrazována pantomimou, hrály se divadelní scénky, bádalo se nad historií Vrbna, a hledal se hrob zesnulého hrdiny, u kterého byl schován artefakt živlů. Ne náhodou jsme byli skupinky živlů ohně, země, vzduchu a vody. No co vám budu povídat, hrálo se povídalo, jedlo a pilo a všem dobře bylo. Nad ránem se šlo spát a ráno? Ráno to už je jiná pohádka a T. vám o ní povypráví sám.

Nechutně zpocený, se zamlženými a zamrzlými brýlemi, bolestí ve stehnech, v ruce s banánem a botama od sněhu, jsem dorazil k chatě. Bylo už krátce po sedmé hodině ranní, leč, venku však nikdo nebyl. Na první pohled byla chata zamčená a proto jsem zaklepal. Sekerou. Netrvalo dlouho a již mi šel první dobrovolník otevřít. Tož, vešel jsem, pozdravil ty, co byly vzhůru, takže asi tři lidičky. Bohužel byl mezi nimi i Ravager, který vyhrožoval a kecal tak dlouho, že bude otravovat, až jsem po něm mrsknul svou poslední bagetu, abych jej umlčel. V krátké chvilce mlaskání a krkání, jsem pozdravil zbytek vstanivších. Byl to Krysař, Marsia, Hitomi a minstrel. Ostatní spali, nebo dělali, že spali. Krysař měl stisk ruky pevný a upřímný, minstrel ještě zpocený, Hitomi s přívětivým podtónem a Marsii jsem zamával. Se slovy : "Kde je tluťoch ?" ( rozuměj TF ) jsem se jal odložit svůj baťoh co nejdále od něj. ( I když byl bez jídla, ale trpaslík nikdy neví ) a převlékl se do čistého. Po několika minutách jemného násilí, jsem zprovoznil loutnu a konal se budíček přítomných za doprovodu překrásné hudby a nádherného zpěvu, v mém podání. ( ne všichni přímí posluchači daného zpěvu sdílejí tento názor... pozn.Tuax)(dobrovolně pozn. T.) Mezitím nám Krysař ještě ukázal, jak elegantně dopadnou z palandy na zadek. Prý měl zpocené ponočky, kdo ví, co s nimi v noci dělal, klučina jeden krátkovlasý. Postupem času a mého hudebního doprovodu, se začali probouzet i ti otrlí. Následovalo seznámení s těmi co jsem neznal, s těmi co neznali mě i s těmi, co jsem znal. Přestože mě téměř všichni žádali, abych nepřestával hrát, nabídl jsem se do lovecké družinky a vyrazili jsme na nákup, za pět stovek. Naše družinka byla nevelká, protože se ukázalo, že většina přítomných je stejně líná jako FT, takže naše družinka čítala pár členů : Minstrel, Hitomi, Já, Dragel - před námi ještě vyrazil osamělý lovec Galenius, ale ten na to má, a tak si vyskočil a poskočil až se praštil hlavou o strop, kroll jeden. Nakonec jsem si ten kopec tedy vyšlápnul ještě raz "Kurva mať !!!"

Dopoledne ještě bylo vyhodnocení soutěží a hraní doupěte - více Tuax, snad jen malá poznámečka ohledně Ravagera a jeho legendy o Panicovi z Nemanic, ze které se záhy vyklubala autobiografie. Nu což, držímě Ti palce, Rave, třebas se také jednou dočkáš !

Co by se asi dalo čekat ? Prostě hrálo se doupě, vampírci a všelijaké to směsice. Jedna družinka byla také pod vedením Tuaxe, který sliboval dark fantasy - prostě ta temná atmosféra, však jistě znáte. Podařilo se mi odloudit Hitomi od minstrela, který hrál ve vedlejší družinkou. Tuaxovo DF ( neplést s TF !!! ) se však zhroutilo (poučení pro příště nepouštět do DF přihřáteho Saladinova Elfa pozn.Tuax)( tedy naprosto normálního a typického elfa pozn. T. ) už při výběru postav, ale hra to byla opravdu skvělá, jedna z těch lepších, takže díky Tuaxi !!!

Pak přišla ta tajemná chvíle ! Byl jsem Osvícen a pochopil jsem Smysl života ! Tímto bych chtěl poděkovat bratrům Osvíceným...

Večer jsme se ještě chvilku mečákovali, také jsem to zkusil a po té, co jsem Marsii málem rozbil hlavu, jsem toho nechal. Prý to na ní nenechalo žádné následky, žádné následky, žádné následky...

Pozdě v noci, když už bylo Tuaxovo dobrodružství u konce, jsem si na chvilku také zahrál na Pj a ukázal ostatním, že jsem opravdu strašnej Pj. Tentokrát to však bylo DF v pravém slova smyslu, nikdo se neodvážil ani pípnout a dokonce jsem zklidnil i známého rozvračeče družin, The Fatmana. Kdo odpoví na otázku § 20, § 14 a § 22, a) ?

No, tak ta byla ve znamení odjezdu, ve vlaku do milotic a ještě chvilku do Olomóce, jsem na přání ostatních zahrál pár balad, (nechte si někdy od T. zahrát balady nebudete litovat, ale vemte si před tím prášky na uklidnění...pozn.Tuax) chvilku se hrálo i doupě a ukázalo se, že TF je ještě horší Pj než já. deshi, Marsia, Nathaelen hráli na loutnu, prostě pohoda. Nakonec jsme se tak nějak rozprskli všichni ke svým domovům, však silná dvojka T and T, doprovodila Hitomi do autobusu, (cestou jsme se snažili najít nějakou otevřenou cukrárnu, marně. Poučení pro příště všechny cukrárny zavírají v neděli v 17:00... pozn.Tuax) aby se náhodou nezapomněla někde v Praze.

Ohnutí - Krásný weekend, se skvělými lidmi, spousta pěkných fotek, spousta veselých zážitků, spusta vzpomínek. Osobně jsem poznal hodně dobrých lidí, vím, že díky Swanovi, stavíme sněhuláky, že PardGalen nejni zas tak línej a spousta, spousta dalšího. Prostě příjemně utracený čas z ceny života, se spoustou příjemných lidí.

Zbývá poděkovat organizátorům Sokolky a těšit se na příští termín.
Děkuji za všechny a myslím, tedy vím, že i ostatní mají stejný názor.
Díky a příště ahoj...