Den stromů
| Autor: | elf. |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 24 |
Dva stromy jsou spolu v lese,
jejich větévky se dotýkají,
kapičky rosy po lístcích stékají.
Sluníčko dobré zprávy nese.
Potrhlé ovečky po nebi se honí,
ospalý ježeček v křovině chrní.
Sluníčko suší ty stromy
co ptáčci na nich švitoří,
až je horko léta umoří
do snů o lásce se ponoří.
Hádě z vody svlaží jim kořeny,
zpět do reality budou vhozeny.
Chladná ruka podzimu
upozorní je na zimu.
Královská koruna zlatem zazáří,
než sundají svou krásu před spánkem,
odhalí bílé staré vlasy,
políbí se ve větru před nocí.
Noc bude dlouhá a chladná,
královna mrazu přikryje je peřinou.
Chlad třeskutý, co mrazí krev v žilách,
uspí je docela, ale nezahynou.
Pod zemí spí všecho, kořeny hřejí,
Zima je krutá vládkyně, na stromy však nemá.
Stromy se probudí, je zase ráno,
ptáci se uhnízdí, už je tu jaro.
Krásné sny sdělí si každý, kdo mluví,
stromy vesele, svěže si šumí.
Sotva se z pyžama převlečou,
zelenou čepici hned si navlečou.
Královna lásky růžový závoj nasadí
všechno zas ožije, milence navnadí.
Svatebními šaty jaro je oděje,
navždy jen spolu, oddá je.
Sláva je veliká, zpívají hrdličky,
Květiny zalévá deštík, roní perličky!
Je to jen chvilinka, svatební cesta,
sluníčko zahřeje je, vodička tleská.
Ze stromů lásky vzejde ovoce,
tak jako v létě v každém roce.
Štěstí si užijou do podzimu
a připraví se pomalu na zimu.
Den to byl bohatý, není-li pravda,
ať se propadnu jestli ne, nebude mi hanba.
Den tak bohatý na události
můžeme závidět stromům právem.
Každý by přeci chtěl tolik nádhernosti
prožít jen za jediný den!
Diskuze
Ty rými mě teda nedostali a říkanková forma aabbcc mě taky zrovna nenadchla... dám dva, anšto mi to na dva připadá.
Aha a proč to neříct rovnou takto ...
dva skřítci jdou lesem,
mechem, trávou, vřesem ... atd (taková jedna ne zrovna slušná písnička) tohle se opravdu nepovedlo ... (viz Nathaelen)
S úctou deshi
Ctěný autore,
Marigoldův rozbor básně je dost obsáhlý, já budu stručnější. Nedodržuješ rytmus a střídání rýmů, a to ani ob sloku. Místy to připomíná dětskou říkačku,:
co ptáčci na nich švitoří,
až je horko léta umoří
...
Chladná ruka podzimu
upozorní je na zimu.
místy ani to.
jejich větévky se dotýkají,
kapičky rosy po lístcích stékají.
...to, že obě slova končí na "-ají" z nich ještě nedělá rýmy!
Verš:
Sotva se z pyžama převlečou,
zelenou čepici hned si navlečou.
mi připomíná klasikovo: Naše staré hodiny bily čtyři hodiny... Ta slova mají stejný základ!!!
Nápad myslím není úplně k zahození, ale výsledné zpracování je nevalné.
S úctou
Nathaelen
Malá kritika:
1.sloka: hned jako první mě zarazilo dotýkají a stékají, tento rým mi vyloženě nesedl, jako hned v zápětí ono honí-chrní, navíc potrhlé není pro ovečky to správné přirovnání v básni jež začíná tak poeticky. Možná by se více hodilo:
Dva stromy stojí spolu v lese,
jejich větvičky se dotýkají,
slzy rosy na lístcích mají,
sluníčko zprávy dobré nese.
Potrhaní beránci po nebi se honí,
ježeček usl-ach jak ty stromky voní.
Celkově mi tam, ale ten ježeček nepasuje, není dětinský, ale spíš je takovým velkým cukrátkem...
2.sloka: Takže nedodržel jsi rým: a to v čtvrtém verši: v 1. sloce máš rytmus ABBACC, kdežto tady najednou se ti objeví ABBBCC, takže ti to nesedí. Navíc chudáčci ptáčci jež svým horkem léto umoří:
Sluníčko na ty stromy shlíží
a ptáčci v korunách švitoří
kolemjdoucí ve sny o lásce se ponoří
jak soumrak pomalu se blíží.
Hádě z potůčku svlaží jim kořeny
kteréžto jsou suchem zmořeny.
Když už bych tedy musel použít to moření, navíc mi tam nesedí ta realita.
3.sloka:A zase jiné kladení veršů, hle tentokráte AABCDE, navíc bez rýmů, rychlý přechod z poezie rýmované do poezie nerýmované:
Zkřehlá ruka pana podzimu
pohladí korunu jež zlatem zazáří
než opadá k země oltáři,
než připraví se na zimu.
Políbí se a před zimou se odhalí
svou nahotu-kéž spolu by ji přečkali.
Kdyby jsi chtěl tak ač by ti to narušilo rytmus, ale zachoval by jsi aspoń z části rým tak odhalí-políbí, ale bylo by to neohrabané.
Navíc sundají svou krásu před spánkem, když jsi načal tak poeticky báseň nesedělo by více sejmou???
4.sloka: A zase jen jeden rým a azase úplně bokem. Opakuješ často slova a možná by se to dalo řešit s větší elegancí:
Zimy noc přijde a bude dlouhá,
sama královna mrazu je svým závojem zahalí,
by sladce spolu spinkali
na jaro vzpomínka zbyla pouhá,
a celá krajina sladce sní
a zdají se jí krásné sny.
Třeba takhle navíc se mi tam moc nelíbí s tím jak píšeš, že nemá zima na stromy. Navíc nehřejí je kořeny, ale kořeny jim hřeje země.
5.sloka: A zase jiné rozložení veršů..proč nepoužíváš neustále stejné??? Navíc ráno a jaro strhává k použití jako rým, ale rýmneznělý...
Navíc myslím, že ta myšlenka s tím mluvením nebyla zrovna nejšťastnější. Navíc myslím, že se z peřiny vysvlečou, ne převlečou:-))
A hle znenadání přišlo jarní ráno,
zase v korunách ptáčci zpívají
nic si netají,
jaro je tady-ano!
A sotva sníh z hlav jim počal tát,
oděli se v svůj královský šat.
6.sloka: A zase jiný střídání rýmů, ale tentokrát jsou to aspoń rýmy. Ač to nasadí navnadí, ení š´tastným řešením, ty svatební šaty tam yb se to dalo taky napsat jináč a oděje a oddá je taky moc nesedí, snad jen hrdličky a perličky ano.A není královna lásky nýbrž lásky král: Máj:-))
Královna lásky zas všechny vezme pod svůj plášť,
chlapec svou milou pohladí po tváři
a jako vše i ona rozkvete a zazáří
a ve svatební jaro oděje je šat.
Oddá je za zpěvu hrdliček,
a déšť skropí je pláčem perliček.
7.sloka:Oj, tak tahle sloka ti vůbec nevyšla a skřípe jako kola nenamazaného vozu. Navíc třeba to v každém roce je značně nepovedené. Pak taky to s tím podzimem a zimou...
Je to jen krátký čas, krátká svatební cesta,
vydají své lásky plody ovoce,
tak jako loni tak jako příště po roce,
a vlnka za vlnkou jim tleská.
Štěstí a teplo je již jen chvíli bude hřát,
pak zimu pžedpoví listopad.
8.sloka: první řádek: možná by více sedělo není-liž pravda a ne není-li...pak jsi to hodně pokazl s tou hanbou. No a pak ta nádhernost, víš možná by se to dalo napsat jinak a ne tak těžkopádně:
Prožili den krásný až nemyslitelné se to zdá,
den plný krásy a lásky,
když vítr jejich listoví čechral co vlásky
kdo tušil by co vše jeden den dá.
Tolik krásy, tolik zážitků, jako byl by to sen,
tolik všeho, a to za jeden den!
Celková myšleka se mi líbí. poukazuje na to jak vnímají stromy svět kolme, že jedním dnem jim je jeden rok a kolik toho stihnou.
Ach, ale ten zbytek...to nepovedené střídání rýmů, kdybys je byl držel. No a taky rytmus, jenže to je problém nás všech.
Mou báseň, respektive mé úpravy ber tak, že jsem ti chtěl ukázat, že to jde i tak jak jsi to načal.
S úctou a přáním inspirace minstrel Marigold