Eärendil
| Autor: | Anarie |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 16 |
Hle, hvězdy už plují nebem – obzor ztrácí svůj jas,
v tu chvíli po setmění zdvihne oči snad každý z nás,
již hvězda vzhůru letí, hvězdná loď se blíží k nám.
Kdo jí pod plachtami stojí? Toť jasný Eärendil sám!
Pozdrav věrným všech zemí a všech věků posílám,
a chválu Tobě, pane, co brázdíš jiný oceán.
Tvá loď má vítr dobrý a i bouřích pevný směr,
plamen tvůj ať září pro nás, kdo zdravíme Tě v podvečer.
Dlouhý příběh, dlouhé věky, dlouhý stín Tvá cesta zná,
Silmaril a svět dnes dělí mořská hloubka bezedná,
druhý plamen země, který neumírá v puklinách,
pouze třetí Středozemě spařit může v nočních tmách.
Zdvižen z bílých vln moří, vodám vzdálen plout smí
a dál Vingilot jasný brázdí prostor bezhvězdný,
a světlo Dvou stromů může v Silmarilu žít,
a každý smí jej spatřit, nikdo však už nikdy mít.
Diskuze
Je to báseň na známé téma navíc je to také báseň s tématem fantasy, čehož si cením ještě více neboť jen málokdo dokáže napsat kvalitní fantasy báseň.
No chybky jsem tam žádné výrazné nenašel jen občasné ujetí rýmu,a to zvláště pak posílám aoceán. Ale jinak tomu nemám mnoho co vytknout, snad mi tam jen občas zaskřípěla slovní spojení, ale vskutku jen jemně...