Byla již téměř půlnoc, když ke kamennému mostu přišel nervózně vyhlížející mladík. Váhavě se usadil na okraj a zadíval se do téměř vyschlého koryta pod ním. Ve tváři měl jasně čitelný smutek a hlavou se mu honily hrůzné myšlenky o konci jeho života. Na konci mostu tiše stály dvě postavy a nenápadně ho pozorovaly. Jedna z nich, vysoká a statná, byla zahalena do černého pláště s temně fialovým lemováním. Její tvář byla skryta pod kápí. Druhá, nižší a štíhlejší , oděna do bílých kusů hedvábí, sešitých do nádherných šatů,měla přes hlavu přehozený stříbrný šátek. Všudypřítomnou temnotu místy protrhávala měsíční záře.

Postavy se posadily na kraj koryta vyschlé řeky a obě odložily své kápě. V okamžiku kdy se muž v černém plášti otočil k překrásné ženě v bílém, se světlo úplňku přelilo přes dva rohy na jeho hlavě. Jeho tvář byla zjizvená a měla temně rudý nádech.
„Oba víme jak to dopadne. Jenže ty asi nacházíš zalíbení v ničení plodů mé práce.“ prohodil tiše.
„ No popravdě ano, Esterie“ odpověděla žena aniž o něj zavadila pohledem. Nad její krásou se tajil dech a v její bledé tváři jakoby se odrážela všechna dobrota světa. Esterius od ní odvrátil svůj zrak a pohlédl na sedícího mladíka. Poté se dal do řeči a po vzoru své společnice se díval kamsi do dáli.
„Podívej na něj, ztratil všechno, tak proč ho nechceš nechat odejít. Co pro tebe znamená jedna duše Iseriath?!“ S nic neříkajícím výrazem se k němu žena otočila a klidným hlasem pronesla:
„ To stejné co pro tebe, možná víc“ Esterius se na chvíli odmlčel.
„Víš, ať je to bohyně nebo prostá žena, všechny jste stejné. Stále mluvíte v hádankách.“ Iseriath vstala a začala se pomalu procházet.
„ Esterie za tolik století sis mohl zvyknout na takovou drobnost.“ Esterius neodpověděl, pouze nelidsky zavrčel.
„ Nech ho jít, on to chce, copak to nevidíš? Přeje si skončit a ty mu v tom bráníš. Jeho život nemá žádnou cenu. Pro tebe, ani pro něj.“
Iseriath se otočila k démonovi s výrazem, ve kterém se snoubilo zděšení s odporem.
„ Stále mě udivuješ i po takové době. Vždyť je ještě mladý, víš kolik toho může ještě vykonat?“
Na to se jí dostalo pouze chladné odezvy: „ Ano to může, ale k čemu? Stejně zemře a za pár let na něj nikdo nevzpomene.“
„ To nemusí být nutně pravda, vždyť kolik znáš hrdinů našich dob. Co třeba Inigus, moudrý to světlonoš, nebo Seghwin chrabrý válečník severu.“
„ No tak Iseriath, nebuď směšná. I na nás jednou zapomenou a až se to stane, tak se určitě nikdo nebude zabývat padlými hrdiny!“
„ Možná, možná ne, třeba tu budeme věčně.“
„ Hloupost! A ty to víš stejně dobře jako já. všechno jednou skončí.“ Iseriath se od něj odvrátila se znechucením ve tváři.
„ Promiň, nechal jsem se unést. Takhle to dopadne vždy, když mi kazíš práci.“

Pár okamžiků na to mladík vstal, podíval se dolů a zavřel oči. Napravo od něj teď stál Esterius a nalevo Iseriath.
„ Skoč! Slyšíš?! Nic nemá smysl a tvoje nicotné bytí také ne.“
„ Nedělej to. Někde hluboko cítíš, že to není správné.“
„ Neposlouchej ji, ty víš, co musíš udělat. Je to poslední věc, co musíš. Zemřít.“
„ No tak, vím, že je to těžké mu odporovat, ale jestli to uděláš odsoudíš svou duši k věčnému zatracení. Žij dál.“ Oba se odebrali zpět k místu ze kterého ho předtím pozorovali.
„Esterie nech ho!“
„ Ne, to neudělám, chci tu duši.“
„Esterie prosím!“
Mladík přistoupil blíže k okraji a stále se zavřenýma očima rozpřáhl ruce, jako by se chystal vzlétnout.
„ Prosím.“ Esterius se podíval na chlapce na mostě a poté na Iseriath a odmlčel se.
„ Nuže dobrá, ale jen kvůli tobě.“
V tom se mladík skácel na kolena a začal hlasitě vzlykat. Esterius a Iseriath se ve vzájemném objetí dívali jeho směrem.
„ Děkuji.“ Esterius se po chvíli odhodlal promluvit:
„ Kolikrát ještě? Kolikrát tím vším musíme ještě projít?“
„To nevím, skutečně ne.“ Chvíli se na sebe jen dívali. Pár chvil na to Esterius pronesl:
„Obávám se, že budu muset jít. Mnoho duší je již na cestě.“ Poté se na ni smutně podíval.
„ Nechápu jak si dvě duše mohou být tak blízké a přesto tak vzdálené. Je to velice krutá ironie, nemyslíš?“ Iseriath neodpověděla, místo toho, ho se slzami v očích něžně políbila na rozloučenou. Esterius si přes hlavu přehodil kápi, do vzduchu drápem letmo načrtnul znamení a zmizel v oblaku kouře.

Iseriath přistoupila k mladíkovi. Zadívala se na něj a on ni. Bylo to poprvé tu noc, co ji mohl vidět. Měl k ní spoustu otázek, jenže ona ho předstihla:
„ Už nikdy to nezkoušej, nic za to nestojí.“ S posledním slovem se proměnila ve stříbřitou mlhu a zmizela.