Články&Eseje

Procházka Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 21

Slunce se kloní k obzoru,
za zamlžený horizont,
obloha bez mraků, vycházejí hvězdy,
V lese, v ponurém šerosvitu,
uslyšíš zpívat slavíka

Na hladině jezera se koupe měsíc,
oděný světlem minulého dne,
je slyšet laskavý zvuk vlnek,
hrají si spolu a dovádí,
a čas náhle ztratil význam.

Hvězdami poseté temné nebe,
kdesi v dálce tmavnoucí červánky jara,
za štíty hor, utkaných z třpytivé mlhy,
a Tvoje vzdušné zámky,
jsou náhle mnohem blíž.

Dole tiše zurčí potůček,
melancholicky, něžně,
potůček překlenutý nízkým můstkem,
je voňavá noc, první svěží vánek,
přináší zprávy o tom, že bude lépe…

Myšlenky ti volně plynou,
ukolébané lehkým šumem borovic,
vzpomínka na žalostná příkoří,
unášená kamsi do zapomnění,
procházka štěstím…

Jsem Noční poutník…

Diskuze

 Uživatel úrovně 0

Velmi těžká báseň na pochopení, alespon pro mne. Její myšlenka je jako košatý strom, který má spoustu postranních větví. Trochu mi to přijde na škodu, těch myšlenek je příliš a mám dojem, že báseň byla psána s důrazem na jednu myšlenku a snahou poněkud ji zahalit tou mlhou, což se skoro bez chyby povedlo ...

Některé obraty jsou ale špatné.

2.1 koupe se v jezeře, ne na jeho hladině, na hladině se pluje
5.3 žalostná příkoří - zbytečné zveličování a upozorňování na podstatu slova příkoří, působí to rušivě, obzvláště k "vrholkům hor v mlze"
6. "Noční" - dle mého zbytečná symbolika velkého písmene

S úctou deshi