Elf

Všichni je známe. Elfy. Jsou nabubřelí, hrajou si na bohy,
chovaj se nadneseně, jsou namyšlení a nesnášej vše, kromě sebe.
Ale i mezi elfy, existuje výjimka a já ji potkal...

Jen tak tam stál,
pak zaplakal,
a vyprávěl :

"Proč, jen se soumrakem, nejdou skřeti spát,
proč, jen si nemůžiu s trpaslíky hrát,
proč, jen mě každý zotročí,
proč, se mi všichni, smějou do očí,
do očí...

Áááách...

Já, nikdy nechtěl zhoubou být,
já, jsem se nechtěl znelíbit,
jsou věci, které však nezvrátím
snad jen, když život svůj, zatratím,
zatratím...

Jéééé...

Víš, já život poklidný chtěl mít,
jednou si krásnou, ženu vzít,
ale teď, mě každý nahání,
a těžko mi, někdo život zachrání,
zachrání...

Ouuu...

Proč jen všichni, mě chtějí zbít,
nejsem zlý, já člověkem nemohu být,
já, o přátelství nechci jenom snít,
tak proč, s Vámi všemi nelze žít,
nelze žít...

Hmm...

Teď slzy z očí kanou dál,
tam, kde však elf zaplakal,
tam, nový život začíná,
a další tvor, si život vybírá,
vybírá...

Ach...
Zde před Vámi stojím sám,
a svého života se klidně vzdám,
najde někdo cit, ve své marnosti,
kdo elfů, původ odpustí,
odpustí...

Nééé..."

Pak, klekl do listí,
políbil jej,
naposledy vydechl,
a náhle sněženka,
uprostřed léta,
vykvetla,
a zemřela...