Hranice fantazie.

V zeleném šerosvitu,
v modravém východu,
černá krev na mém štítu,
odměnou,
že vydobyl jsem si svobodu.

Ve zlatavém soumraku,
u purpurového měsíce,
já, posazen ve vraku,
počítám,
a sfoukávám rudé svíce.

Za stříbrných červánků,
zpoza sněhobílé tmy,
já, zabíjím ve spánku,
každého,
jemuž nezdají se sny.

Na tmavohnědém sněhu,
sedí třínohé ptáče,
poraněno hledá něhu,
dívenky,
jenž leží nahá a pláče.

V krásném okamžiku snění,
když i kříž, kulatý má tvar,
žít ve světě, nad který není,
fantasy,
to nejkrásnější dar.

"Nechejte proudit fantazii,
nechejte proudit myšlenky,
odhoďte ty pevná pouta,
čímž zbavíte se,
prázdnoty…"