Články&Eseje
Hrdina
Odchádza na cestu ďalekú,
z tej už sa nikdy nevráti.
Loď jeho vlny ponesú,
nik ti z nej nebude mávati.
Jeho telo nesie v diaľ,
more modré jagavé
Na oči ti padá žiaľ,
neoddáš sa zábave.
Na lodi on prišiel k nám
Na lodi i odchádza,
hviezdy, luna, kormorán,
to jediné ho sprevádza.
Vtedy, keď bol ešte medzi nami
keď preháňal sa na koni,
ako posteľ otep slamy
ešte teraz zavoní.
Oštep, štít a ruka pevná
odvaha vždy pri boku,
nezastrašili ho mená,
proti nim vždy pridal do kroku.
Luk a tulec šípov k tomu
presná muška v oku,
len do boja znovu, znovu
vždy podľahol amoku.
Mnoho netvorov on zabil
a nedbal o svoj vlastný život,
veľa úkladov zas zmaril
a nestála za tým chtivosť.
On netúžil po majetkoch,
nikdy nechcel drahokamy
zato v boji stačil za dvoch za troch,
za najlepších medzi vami.
Hrdinsky on zomrel v boji
v beznádejnej bitke, tam,
dnes každý zloduch sa ho bojí,
hoc už viac nezavíta k nám.
Tak mu vzdajme úctu poslednú
keď pláva v hmlistú diaľ,
nech hviezdy nad ním neklesnú
a nám z očí zmizne žiaľ.
Diskuze
Ctěný autore,
předně se mi ozvi do pošty, zda je to formátování správně, ale v čekárně to bylo jako jednolitý text bez slok.
Báseň mi přijde jinak příliš dlouhá, čímž ztrácí na své kráse. Gramatiku si netroufnu hodnotit, abych se nedopustil nějaké chyby. Báseň působí trochu melancholicky, ale tak nějak násilně a ne přirozeně.
Celkově tedy průměr.
S úctou deshi
btw: v šestém verši "jagavé" toto slovo bys mohl vysvětlit, málokdo mu bude asi rozumět.