Hniloba

Tuto báseň věnuji třem sqělím lidičkám a přátelům : Krysař, Makri a Marigold...

Nepočítám s tím, že to všichni pochopí. Budu ale rád, když to pochopí Ti, jimž je to věnováno.

Pláň.
Na ní dvě postavy s tasenými meči.
Smrt.
Sleduje svědomí jak umírá v zášti.
Laň.
Na zemi klečí,
a usíná v dešti.

Už to zas začíná,
topím se ve vánku,
smrt daň si vybírá,
když křičím ze spánku,
tam kde někdo vyčnívá,
jiný umírá.

Čas.
Trápí se jak v čekání na lásku.
Smrt.
Sleduje vědomí, jenž balí se prachem.
Smrt.
Plete duše z provázků,
tvořené strachem.

Proč musím zabíjet,
že jsem měl milenku,
teď přítel meč svírá,
když pláču ze spánku,
kdo neumí promíjet,
v srdci umírá.

Smrt.
Tam, kde bývalo přátelství.
Smrt.
Tam, kde rozumu velí vzdor.
Smrt.
okrádá o štěstí,
do duše vkládá mor.

Teď už to končí,
a vůně heřmánku,
pod kůži se vtírá,
když zvracím ze spánku,
osvětlené loučí,
přátelství umírá.

Alea iacta est.