Jmenuji se Hemiš, ale skřeti mi říkají Chemš nebo také Duhový drakočlověk. Jsem generalisimus skřetích vojsk a velím celé severní armádě do které se počítají divize Černý drak, Rudý drak, Zelený drak, Člutý drak a Modrý drak a bojuji za svého pána Khara Démona na severu jeho říše na rozsáhlích pláních Tary. Tento můj životopis píši, aby na mne další generace nezapomenuli. Tak, abych začal od začátku jsem syn Olega a Istril a narodil jsem se roku 819 královského letopočtu na lodi která plula ze Čtyř království na Taru.
     Žil jsem v jedné malé vísce na Trhlinových pláních, která se jmenovala Borov. Již v raném dětsví jsem byl velké postavy, a proto již v mých 6 ti letech jsem se začal učit zacházet s mečem. Žil jsem tam celé dětsví a bylo tam moc hezky. Když mi bylo 13 dostal jsem svůj první meč. Je to sice brzy, ale už v té době jsem byl větší než všichni muži ve vesnici alespoň o hlavu. Až do dne, kdy se na mě vytahoval jeden šlechtický synáček a jeho kamarádi. Smáli se mi že jsem obluda a degenerovaný skřet a když jsem klidně šel kolem nich srazili mě do bláta. To však neměli dělat, popadl jsem svůj meč jednoho toho kamarádíčka jsem rozpůlil, ostatní se zhrozili a chtěli utéct, avšak byli moc pomalí a tak jsem je dohnal. Jednoho jsem srazil k zemi a rozdrtil jsem mu nohu. Pak jsem konečně dohnal toho šlechtického spratka a srazil jsem mu hlavu. Posledního jsem nechal běžet, aby se vyžaloval. Lidé na mne koukali jako na zabijáka, ale i bez toho bych musel odjet. Tak tedy jsem popadl svůj meč, trochu jídla, koženou zbroj a pár základních věcí a utíkal jsem do stepi. Toulal jsem se tam asi týden, možná víc ,nevím. Pak jsem našel malou vesničku jménem Hranice. Zrovna ztratili kováře a já jsem se v tom trochu vyznal, naučil mě to otec když jsem byl ještě mladý.
     Žil jsem tam dva roky poklidným životem vesnického kováře a někdy jsem se výjímečně vydal na nějaké kratší dobrodružství. Dokonce jsem si tam vyhlídl i jednu barbarku. Byla velmi hezká a já jí taky nebyl vosk. Tajně jsme se scházeli za farou ve farském lesíku. Ale byl jsem příliš chudej a rodiče chtěli pro svojí dceru to nejlepší a mimo chodem jmenovala se Ildigo. Jednoho dne jsem zase vylez z postele trochu dřív, protože mně budily červotoči, kterýma byla tahle kovárna prožraná, já se divím, že v tý době ještě nespadla. Oblékl jsem se a šel ven, když jsem však vyšel ven, uslyšel jsem dunění koní a vzdálený řev. Na nic jsem nečekal ,navlíkl jsem se do zbroje, vzal jsem si štít, přilbu a meč a šel jsem vzbudit sousedy. Sousedi se ukryli ve svých domech a mysleli si, že je jejich domy ochrání. Stál jsem na návsi sám, stoupl jsem si ke zdi, abych měl chráněná záda. Za chvíli se přiřítili první nepřátelé. Nebyli to skřeti, byli to jenom jejich přisluhovači. Mysleli si, že to bude další snadné vítězství jako obvykle, a tak se ani moc neformovali a smáli se,když viděli mě jako jediného obránce. Většina začala rabovat, pálit a zabíjet ty, co se schovali v domech. Na mě se jich se smíchem vrhlo asi pět. Brzy je však smích přešel, když se do prvního z nich zabořil můj meč, prvního jsem rozpůlil, druhému se skutálela hlava do bláta, a tak dále. Když to skončilo byla přede mnou hradba mrtvých, mezi nimi byl i jeden hnusný skřet. Byl jsem dost raněn, ale Indigo mě ošetřovala tak dobře, že za tři dny jsem mohl bez bolesti chodit. Za vesnicí kam se odnesli mrtvoly banditů jsem našel skřetí tělo,usekl jsem mu hlavu a odnesl jsem si ji. Před kovárnou jsem zarazil kůl a na něj jsem nabodl skřetí hlavu. Za tento kousek jsem byl znám po celé Trhlinové pláni a ještě jsem se mohl oženit s Indigo.
     Skřeti se však nespokojili s porážkou a týden po mém vítězství jsem musel vesnici bránit znovu. Bylo jich mnohem více než před týdnem a bojovali podle nějaké taktiky. Byl bych jistě dnes někde pod drnem, ale se skřety a jejich posluhovači přijel i jeden skřet, který nevypadal tak děsně jako ostatní, dokonce mu nesmrdělo z huby. Jediným pohybem zastavil tu řež , dal povel, aby všichni odstoupili, přišel ke mně a řekl, že mi dá hromadu peněz a moc, když se k němu přidám, nebo mě jeho muži zabijou. Asi jsem měl déle přemýšlet, ale to mi nikdy nešlo. Hned jsem mu odpověděl že jeho návrh přijímám. Pak na mě poslal asi dva muže, aby mě neprozradil, ty jsem snadno zabil a ostatní ustoupili na povel svého velitele, když si tak vzpomínám,moc se jim nechtělo, ale museli jinak by je za neposlušnost dal jejich velitel zbičovat. Po tomto dnu jsem si žil velmi dobře na ty poměry. Moje sláva se rozkřikla ještě dál a já jsem dostal spoustu zakázek, ale musel jsem je všechny odmítnout, protože jsem čekal na zakázku od velitele skřetů. Mezi tím čekáním jsem nelenil a má manželka čekala už druhé dítě. Týden po porodu druhého dítěte, přiběhl do mé kovárny malý hoch, byl to posel od velitele skřetů. Odešel jsem s ním po tajných stezkách do skřetího tábora. V nejhezčím stanu jsem opět spatřil velitele skřetů, představil se jako Trogs, pak mě jmenoval skřetím kapitánem a mohl jsem si navrhnout vlastní standardu. Ostatní kapitáni mě v té době neměli rádi, protože jsem nebyl skřet a po chvíli povídání mi ukázal mé muže, abych řekl pravdu byli děsní, špinaví, opocení a ožralí jako pumy. Velitel mi dal za ůkol přepadnout karavanu se železem a stopy, aby vedli na kočovníky nejlépe na hevreny.
     Nejdříve však jsem musel dvě věci, za prvé se naučit jezdit na koni, protože jsem byl přidělen k jezdecké draze a já neuměl vůbec neuměl jezdit jako můj otec a za druhé jsem musel ze svých mužů udělat vojáky. Trvalo to tři dny než jsem je přivedl k rozumu, bohužel jeden z nich přišel při názorné ukázce trestu o život. Já za to nemohl, vždycky jsem dědal svoji práci stoprocentně. Po skončení výcviku to byli odhodlaní vojáci, dali by cokoli, aby se mi zalíbili. Pak jsme jeli přepadnout tu karavanu. Další tři roky jsem byl kapitánem a mý muži kradli, vraždili, znásilňovali, pálili, přepadávali a ničili. Vždy jsem rozkaz vyplnil do puntíku. A vyplatilo se to. Za vypálení dvou vesnic v horách a zajatí trpasličího komanda, které ničilo naše silnice a strhávalo mosty jsem byl povýšen na velitele jezdecké dragy Gord. Když jsem nebyl u své župy, byl jsem doma v kovárně se svojí ženou a již pěti dětmi. Nikdo nepoznal že jsem ve skřetím vojsku, dokonce ani má žena ne, říkal jsem že musím jet do dalekého města prodat meče, které jsem vyrobil. No v pravdě řečeno jsem byl v armádě, meče, které jsem jako neprodal jsem vzal mrtvým nepřátelům a peníze, které měli být z prodeje mečů jsem dostal od Trogsa. Když jsem byl povýšen na velitele dragy, přestěhoval jsem svoji rodinu na nově vybudovaný statek asi třicet km od vesnice. Bylo tam krásně, pole kolem byla ůrodná a řeka plná ryb. Měli jsme dokonce dvě děvečky. Avšak rodinné štěstí pominulo velmi brzy, protože jsem musel se svou dragou připojit do taktického ůtoku na sever naším cílem bylo dobití a udržení Trhliny pěti dnů. Moje draga byla jako všechny jezdecké dragy postaveny do čela vojsk., aby rychle napadaly nepřátelské jednotky a buď je zničili nebo je při ústupu přivnadila k pěchotě, která se o ně už postarala. Moje draga byla na okraji trhliny, takže musela odrážet nepřítele mnohem víc ,než ty, které byli uprostřed trhliny a tím měli chráněný bok a vlastně i týl. Nakonec ty útoky almedorských vojáků skončily, asi se smířili s porážkou, to jsem si myslel tehdy. Nyní se divím, proč nezaůtočili víc, to se asi nikdo už nedozvím. Mohl jsem se vrátit k rodině do statku. Statek se o mnoho zvětšil a také má rodina se zvětšila, když jsem se vrátil z tohoto tažení měl jsem už šest dětí. Za další čtyři roky už jsem měl deset dětí a poslední z mých dětí jsem pojmenoval po sobě , protože byl na první pohled silný. Jak jsem mohl tak jsem zajel za svou rodinou. Za další dva roky se toho moc nestalo, až ten třetí rok bylo mému nejstaršímu synovy Guldarovy třináct a podle tradic mého kmene mohl vlastnit otroka.
     Guldarovy jsem přivedl na vybrání otroky z celého Asterionu. Guldar není hloupý a tak si vybral tu nejhezčí otrokyni, byla opravdu hezká , stala se jeho osobním sluhou. Také jsem mu přivedl jednoho kouzelníka jmenoval se Xant měl ho učit, protože se u Guldara našel cit pro magii. Téhož roku jsem byl po výborně vykonaném úkolu jmenován na velitele pluku, k té příležitosti jsem dostal od velitele divize Trogsa prsten artefakt,s kterým jsem se nemohl změnit ve skřeta.Velel jsem pluku jménem Rudá šavle, byl složený převážně z jízdy, ale byla tam i pěchota.V hodnosti velitele pluku jsem zůstal sedm let. V té době se nebojovalo a stálo se na stálých hranicích. Mezi tím na statku dospěli tři mé děti Guldar ten po těch sedmi letech měl už dvě děti s otrokyní, pak Safana a Irets.Guldar se stal pánem domu a já žil už jenom ve vojenském táboře.
     Když jsem byl ve funkci velitele pluku sedmý rok a nic se pořád nedělo, nechal jsme zavraždit Trogsa a stal jsem se konečně skřetím generálem divize Rudý drak.Jako velitel divize jsem se rozhodl zaútočit na sever s celou divizí, moje divize měla 3000 mužů. A tak jsem se nebál, že nás ty nafoukaní almedorští vojáci zastaví, mým cílem bylo dobít Sintar největší a také nejlépe opevněné město na jihu almedorských dálav.Avšak moje vojsko se muselo zastavit, protože jsem zajal jednoho velmi mocného treurga, který mi slíbil, že když ho nechám pohřbít s Sintaru a nechám ho žít udělá z mého obouručáku mocný artefakt, který předčí svou silou všechny zbraně v mé divizi i v Sintaru, přijal jsem jeho podmínky. Po dvou měsících jsem se objevil před svojí divizí a všichni hleděli na můj obouručák. Byl celý černý, kromě několika velkých rubínů.Po této pauze jsem dal rozkaz pochodovat kolem mého statku, aby všichni viděli moji moc. Moje služebnictvo i rodina byla zděšena, když viděla že nejsem žádný kupec a kovář, ale skřetí generál, který táhne na sever zničit jejich rodnou zem. Na Guldara jsem převedl celý statek se vším služebnictvem a polnostmi.
     Pak jsem se vydal na dlouhou cestu na dobití Sintaru.Příchod ke městu strážily jen malé posádky, které nebyly problém pro mé vojsko. Problémy nastaly, až při obléhání Sintaru, při obléhání zemřel i mocný treurg. Město mělo silné opevnění, dostatek jídla, pití a obránců. Nehnal jsem své muže na steč proti hradbám, někteří kapitáni navrhli steč na obrovské citadely, to jsem však rázně odmítl. Nezbilo mi nic jiného, něž složit trebutechy, katapulty, balisty, beranidlo a obléhací věže a začít odstřelovat město vším, co jsme měli a nebylo toho málo. Nakonec hradby povolili, ale než jsme se mohli nahrnout do města, vypochodovalo královské vojsko z města a šlo přímo do útoku. Královské jednotky byly rozdrceny a mé vojsko se mohlo konečně dostat do města po dvou týdnech obléhání. V městě nezbyl jediný důstojný obránce, už ho bránili jen chlapci a ranění. Tak padl Sintar do rukou Khara Démona. První co jsem udělal v Sintaru bylo, že jsem pochoval mcného treurga tam kde si přál. Byl jsem oslavován jako velký hrdina který znovu rozšířil moc skřetů na sever. Město jsem nechal vypálit, kromě obraných opevnění, která jsem potřeboval. Vrátil jsem se ke své rodině na statek. Prožil jsem tam bezstarostné dva měsíce.
     Po té době jsem byl povolán do vojska samotným Lienem drakočlověkem. Byl znepokojen ze seskupení vojsk na severu. Spojili se almedorské, elfské a trpasličí jednotky a chystají se do protiútoku proti mému Sintaru. V té době jsem však byl se svou divizí doleko na východ od Sintaru kde jsem obléhal druhé velké město Taros. Nepřátelé si dali ale na čas. Protože ještě po dvou letech se jejich vojska výrazně nepohnula a to byla moje jediná záchrana, mohl jsem dobít Taros a připravit své vojsko na pochod a hlavně jsem přemluvil Liena, aby mi dovolil se přesunout na západ. Až po třech letech po dobití Sintaru, když napad sníh zaútočili. Rozdělili se na dvě skupiny. Ta první měla oblehnout Sintar, dobít ho a valit se dál na jih a ta druhá měla zastavit a znemožnit postup mé divize, která je mohla ohrozit z východu. Má divize sváděla urputné boje hlavně s trpasličími jednotkami. První bod jejich plánu vyšel pro ně výborně. Mě zadrželi a dobili nazpět Sintar. Jejich pýcha byla však mocnější než oni. I přes velké stráty a špatné zásobování se hnali na jih a mysleli si že jsou neporazitelní. Ale to už já a moje divize jsme prolomili trpasličí pozice. Střetli jsme se u malé vísky jménem Jilm. Řež to byla opravdu velká, obě strany stratili velké množství svích mužů. Nakonec přece jen nepřítel ustoupil ne sever a já byl znovu oslavován jako zachránce severu skřetí říše, za toto vítězství jsem byl jmenován generálem úplně nové divize která se jmenovala Černý drak byla dobře vybavena a připravena ihned se vypravit do boje a jěště k tomu jsem byl jako jeden z mála jmenován generalisimem skřetích vojsk. Jenže když nepřítel ještě okupoval tuto zem, vypijel všech skřety a jejich spolupracovníky. Což o to to by nebylo tak hrozné, kdy by jeden z mých starých sluhů neprozradil tajemství mé rodiny.Jak se to tajemství o mé rodině a hlavně o mě dozvěděli almedorští vojáci, poslali komondo elfích lukostřelců, aby zlikvidovali můj statek.Divíte se že to všechno tak vím, já jsem totiž chytil jednoho z toho komanda ten všechno prozradil jak o komandu, tak i o stuhovy který to řekt. Sbiboval jsem mu život, ale pak jsem se rozhodl jinak, když v hrozných mukách umíral proklel mě.
     Chudák si myslel že mi to ublíží, ale doufal marně. Takže, když jsem přijel ke svému statku tak jsem viděl jen rozvrácená vrata, prostřílené sluhy i moji rodinu. Zabili moji manželku, sedm dětí a jejich rodiny. Nechali je na ležet na shěhu, ani je nepohřbili. Z celé mé velké rodiny zbyli pouze já a jen tři děti Guldar, Hemiš a Sofana se svými rodinami. Po tomto zjištění jsem se vrátil ke svím divizím a narychlo jsem svolal všechny muže na velkou řeč. Řekl jsem jim úplně vše o své rodině a burcoval jsem je do boje proti nepříteli. Nakonec projevu jsem si sundal prsten který mi dával lidskou podobu, před celým vojskem jsem se stal obřím a černým skřetem. Po tomto projevu jsem nasedl na koně dal povel k pochodu. Vyrazili jsme na pochod na Sintar, protože jsem se dozvěděl že sluha který prozradil moje tajemství je taky v Sintaru. Tentokrát bylo tažení na Sintar úplně jiné. Sváděli jsme těžké boje po cestě, ale já jsem se nezastavil dokud jsem neviděl zapálený Sintar. Zapálit Sintar nebylo těžké, protože v Sintaru bylo jen málo obránců a ti ještě když slyšeli naše bubny si zalezli pod postel. Město bylo dobito,ale toho sluhu jsem nenašel. Podle zvědů odplul na sever do Koru, možná až do Albirea první lodí co tam plula po zjištění, že se moje vojsko hnulo k pochodu na Sintar. Já nejsem sevevrah, proto jsem se zastavil na frontě připravené při mém prvním útoku na Sintar. Po tomto úspěchu mě přijel popřát i Lien drakočlověk. Řekl mi že se k mím divizím připojí ještě divize Zelený drak ze Země nářků pod velením generála Garga a zaútočíme pod jeho vlastním velením na Kor a možná když se dobře povede i na Albireo. To pro mne bylo velká pomoc, protože jinak bych se musel doprošovat o povolení k útoku na sever.
     Po příchodu divize Zelený drak jsme se dali na pochod kolem Královské řeky na Kor. Cesta byla poměrně klidná a Kor nebyl pomalu ani chráněn. Chtěli jsme postupovad ještě dál na sever na Albireo, protože se nám vedlo, ale nemohli jsme. Mezi tím se z pohoří Tisíc jeskyní vydali jednotky Zyla drakočlověka na pochod na Derteon a pak na Rilond jeho cesta však skončila před Derteonem kde se střetl s oddíli Danérie a Rytířských organizacích, zbytky jeho vojsk prchali právě ke mně a prosili, abych je přijal do svého vojska za to že mi řeknou kde je schovaný Zyl a Kalich sedmiduší nejcenější a nejmocnější artefakt stvořený ve skřetích dějinách samím Kharem Démonem.V tu dobu se počasí zbláznilo. Pršelo celé tři týdny v kuse a Královská řeka se rozlila. Byla to velká povodeň, museli jme rychle ustupovat z Koru, který byl celý pod vodou a s celým vojskem se přesunput na západ do hor. Po těchto ničivých záplavách přišli slunečné dny, což bylo z počátku dobře, ale když nespchlo už čtvrtý měsíc bylo to zlé. Naše vojska neměli vodu, a tak jsme museli ustupit k systému jezer který se jmenoval Tiché vody. Po tomto ústupu jsme nechali 150 km široký pás země bez ochrany. Nevím jak to mohli zvládnout, vždyť měli stejné problémy jako my, ale přesto, přeze všechno nepřátelská vojska se dala znovu do útoku. Zabrali vyplavený Kor a Sintar. Zastavili se na pozicích asi 20 km na jich od Sintaru, poučili se ze svých chyb a nehnali se bezhlavě na jih do náruče smrti. To proklaté počasí nás zaskočilo. I ti naši kněží bylo úplně na nic, tak jsem nechal některé popravit za neschopnost. Od té doby to bylo čím dál horší. Na severu už začalo pršet, ale u nás na jihu ani nekáplo. Útoky almedorkých a trpasličích jednotek byly čím dál častější a silnější. Po dvouch letech těchto bojů, které byly hodně vysilující podnikla severní koalice mohutný útok na naše pozice, marně jsem žádal o posily, žádné mi neposlali. Naše pozice prolomili snadno a útočili pořád na jih a nic už je nezastavilo. Jejich postup se sice zpomalil, ale pořád postupovali, byl až zázrak jak byli zásobováni a morálně připravni na smrt za svého krále. Toto dlouhé tažení drvalo čtyři dlouhé roky a zakončilo se před Tarosem, který dobyli spátky a pak se střetli s mími vosky na otevřeném poli. Avšak měl jsem mnoho štěstí, určitě bych prohrál, kdybych nedostal nové posili z jihu a k tomu jěště nové vynálezy z dílny žlutého drakočlovčka Kirbega. Jeho otravné, omamné, hořlavé a výbušné plyny a mnohé jiné vynálezy nám vybojovali výtězství. Na povel Liena jsem se s čestvími silami vydal dobýt zpět to co bylo naše. Moje vojska došla až k Sintaru, dokonce ho dobyla, ale neudržela.Moje tažení na sever trvalo celé tři roky, protože odpor nepřátel byl velmi tuhý. Když jsme dobili Sintar, museli jsme se tam opevnit, protože útoky zesilovali a postup dál byl z hola nemožný. Po dvouměsíčním obléhání almedorským vojskem, jsem musel vyklidit Sintar a stáhnout se asi 15 km jižně od Sintaru.Tam jsem se zase opevnili a tak to šlo pořád dál.Ustupoval jsem co možná nejpomaleji, aby se mohli jednotky an jihu připravit dostatečně k boji. Když jsem byl po čtyřech letech těchto bojů již 50 km od Tarosu, Lien mě převelel na jih k odpočinku. Po těchto těžkých bojích mi zbylo jen 1372 zbídačených mužů .Na začátku tažení na sever jsem měl 6000 mužů dobře živených a oblékaných.Na tažení také zemřel Garg velitel divize Zelený drak. Lien tomu říkal převelení, já tomu říkám odkopnutí. Na jihu jsem měl zase čas na rodinu, no spíš jen na její zbytky. Guldar bojoval poslední roky po mém boku, to samé dělal i Hemiš,ale Sofana se nezpamatovala z toho masakru a stranila se lidí, i své rodiny. Nechal jsem si postavit malý hrad na úpatí Bílích hor doleko na jihu od nepřítele. Mé vojsko se zase začalo zvětšovat, až dosáhlo stavu před tažením.Na jih se zprávy dostávali pomalu, ale přece jsem se dozvěděl o dalším mohutném útoku Almedoru, Kelendoru, Danérie, Storabska, Plaveny, trpaslíků ze Zélandských vrchů a Kelegových hor, hevrenů ze plání a elfů z Červeného lesa pod velením samotného krále Almedoru Waldenem. Prolomili prý naše linie a teď se ženou proti naší největší síle na severu armádám skřetího generalisimuse Igre-Urma zplozence. Střetli se na pláni před branami Tarosu. Toto vítězství nepřítele znamenalo zničení celé severní armády.Nepřátelská koalice si zase myslela že je neporazitelná, ale to nebyla. Je pravda že po bytvě u Tarosu jsme byli hodně oslabeni a že tam padlo mnoho výborných generálů i Igre-Urm tam naše svůj hrob. Nepřítel se tedy valil dál na jih, i mě a moje armády znovu poslali do boje. Když nepřítel viděl na skřetím vojsku moji zástavu, zakolísali jejich řady a když viděli mě jak jedu na svém velkém černém koni někteří dokonce utekli, jejich velení si myslelo že jsem mrtev a tak vyhlásilo že již dva skřetí generalisimusové jsou mrtví.
V Měli pravdu jen poloviční, jejich smůla.Mé vojsko je zastavilo v postupu, ale nepovedlo se mi je zatlačit na sever. Jednou, po dalším neůspěšném útoku jsem si šel lehnou a v tom ke mně přišel posel se zprávou že v Zéladských vrších, Kelegových horách, Červeném lese a Minkoru proudí z podzemí tisíce trpaslíků, kteří jen ničí a pálí vše na co přijdou a že ani skřet to neumí líp.To mě potěšilo, protože nepřítel musel oslabit pozice. V koalici zbyly jen státy Almedor, Kelendor, Danérie a Storabsko.Ale i tak jsem nepohl prorazit.Sám Khar démon mě přijel navštívit na bojišti, řekl mi abych řetřit s vojáky že budou za potřebí v dalších bitvách. Předat jsem teda velemí divizí mím synům a nakázal jsem jim, ať pouze drží pozice s co nejmenšími ztrátami.Pak jsem musel odjet na přání Khara do jeho paláce v Zemi nářků.Tam si se mnou povídal a usoudil že jsem ten praví. Zeptal se mě jestli jsem si někdy něco přál a já řekl, já si pořád přeji mít co největší moc. To ho uklidnilo. Uspal mě. No a pak si jen zpomínám jak jsem se probudil v nějaké místnosti, ale já jsem vypadal úplně jinak než předtím. Před tím jsem byl skřet v pokročilém věku s bílými vlasy a namoženými svaly. Teď jsem vypadal jako barbar tak třicátník v největší síle a rozkvětu a hlavně měl jsem mnoho síly. Když ke mně přišel Khar a zeptal se jak se mán jestli mě třeba něco nebolí. Odpověděl jsem mu že jsem v pořádku, ale že neví co se stalo. Khar se na mě je tak podíval a řekl že jsem se stal duhovím drakočlověkem. Po měsíci kdy jsme se učil jak zacházel se svou silou, jsem vrátil na pozice mí synové to zvládli skvěle nás moc neubylo a nepřítel byl rozvrácen v základech. Hned po příjezdu jsem nechal nastoupit vojsko a před celí vojskem jsem se proměnil v draka.Když to mí vojáci viděli tak si klekli a začali se mi klanět až k zemi. Na vesnickýho hocha nic španýho ne.Podle zpráv jsem zjistil, že na severu ty trpaslíky nezvládli a že trpaslíci teď plení zrovna Albireo a celý sever Tary.Jako drakočlověk jsem dostal do velení celou severní armádu.Severní armádu činilo pět divizí, které by měli mít dohromady 15000 mužů, ale skutečnost byla jiná. Ve skutečnosti totiž měl jen 12000 mužů a k tomu eště špatně vyzbrojených. První co jsem chtěl jako velitel Severní armády bylo, aby se doplnili stavy mužstva a aby se zlepšila výzbroj a zásobování z týla. Bylo to sice dost náročné,ale za dva měsíce bylo moje vojsko lepší o 200%. Pak jsem čekal na to, až jednotky nepřítele budou odvolány na ničení trpaslíků a já půjdu bezzestrát na sever. Ale překvapilo nás že ty blbý trpaslíci vylezli i v Bílích a Nekonečných horách kde byla říše Khara Démona.Stalo se však to co jsem vůbec nepočítal. Khar mi nařídit, abych podle smlouvy uzavřené s Almedorem pomohl Almedoru proti trpaslíkům.
     Moc se mi nechtělo, ale co jsem měl dělat.Spojil jsem se tedy s velitelem almedorského jižního vojska knížetem er Siwer spolu jsme stáli v bitvě u Albirea kde proti nám šlio asi 40000 trpaslíků. A my jsme je rozdrtili na hlavu byla to velmi slavná bitva.Od této bitvy se nás trpaslíci báli jako kostlivec svěcené vody. Společnými silami jsme je zahnali, ale jak zalez poslední trpaslík do své podzemní říše, zase jsme se rozdělili a hloubyli zákopy a zabijeli, protože co kdyby jsme to nezačali my, tak by to začal určitě nepřítel a my bychom byly v nevíhodě. Tak začala znovu válka mezi Almedorem a Říší Khara Démona. Dal jsem si volno a smoměl jsem si na Zyla a Kalich sedmiduší a rozhodl jsem se že ho získám pro sebe. Proto jsem letěl na místo které mi řekli skřeti opravdu jsem tam našel Zyla a jeho pár posledních věrných. Boj to bzl těžký ěště dnes se mi někdy ozývá bolest v rameni,které mi rozdrásal svím pařátem,ale nakonec jsem ho přemohl a pro sebe jsem získal hned dva moné artefakty Arakovu přilbu a Kalivh sedmiduší. Arakovu přilbu jsem pod cenou prodal Kharovi. Ale kalich jsem si nechal, protože jsem chtěl větší moc než jsem měl. Když má vojska zjistila že jsem držitel kalichu uctívali mě jako boha, ale pořád jsem byl oddaný Kharovi.Lendorští králové se rozhodli že si udrží sever Tary a tak jsem měl pořád před sebou protivníka.Severní hranice Kharovi říše byla totožná s naší linií, která byla na úrovni Tarosu a pak na úrovni Sintaru.Zbylí sever Tary se rychle rozvijel a bohatl, potřebovali stále více půdy a tak na nás zase začali útočit. Nejdřív to byly jen malé výpady, ale po takovém roce se ty výpady změnily na silné útoky. Moje jednotky se musely stáhnout na úroveň Sintaru. Nepřítel byl čím dál víc silnější a organizovanější. Ale jejich pýcha byla stejně velká jako vždy, a tak nepřítel zaútočil na moje pozice, avšak neměl dobrý plán, zásobování a morálku. Mé jednotky na tom byly mnohem lépe, po všech stránkách. Tato poslední bitva trvala tři dny a tři noci. Řež to byla velká a my jsme vyhráli a odrazili nepřítela na všech frontách.
     To byla moje poslední velká bitva. Fronta se konečně ustálila na úrovni Tarosu a já můžu užívat pohodlí mého hradu v Bílých horách a starat se jen o svou rodinu, velmi mě zaujali alchymistické věci a tak se je teď učím vyrábět. Můj život byl dlouhý a ještě bude, protože jako drakočlověk memohu zemřít na nemoc ani stáří. A tak já Hemiš duhový drakočlověk generalisimus skřetích vojsk píši tento životopis, aby si mohli další pokolení přečís jak se má žít.