Malí spáči
| Autor: | Kulbar |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
jsou jak malé domečky.
Na hřbitově, na kraji,
dětičky v nich spinkají.
Karolínka - 7 let.
Jak je krutý tenhle svět...
Petříček, dva ročky jen.
V noc se změnil krásný den.
Pavlíček pět roků měl,
když nám náhle odešel.
Dáša - třicetosm let?
To se hrobník asi splet.
Ba ne, Klárka s Janinkou
spí tady i s maminkou.
Na hřbitově, na kraji,
malé děti spinkají,
Tiše! Možná uslyšíš je,
jak si ve snách šeptají.
Diskuze
Pánové,
lhal bych, kdybych tvrdil, že nemám radost z vašeho kladného hodnocení, ale nemyslím si, že by ta chvála byla až tak zasloužená.
Když básník napíše něco jednoduchého, odborníci se rozplývají, protože je to obvykle něco nového v jeho vývoji. Ale proč čtu u všech svých básní názor, že se někomu líbí právě proto, že jsou jednoduché? Je to proto, že nejsem básník. Píšu jednoduše, protože to prostě jinak neumím. Když si dítě vezme barvy a naplácá je na papír, taky to nikdo nehodnotí jako impresionismus.
No nicméně vám děkuji za vaše slova. Potěšilo mě to.
V jednoduchosti je síla! Dokonalé! Wolker (Johny) by z Tebe měl radost, jako by mu to z péra vypadlo. Jak nádherně by se tato báseň vyjímala v jeho poslední sbírce o všedních věcech (jak se jen sakra jmenovala – a to jsem z toho maturoval – zatracenej Němec)
Ad myšlenka) v poezii ji chápu nejen jako nějaký zásadní názor, který chceš světu sdělit, ale lze ji pozorovat také na celkovém vyznění básně a postoji autora (o němž mj. vypovídá také to s jakým citem se chopí tématu – zde velmi lidsky napsáno – prostě nádhera).
Zdraví Holger
P.S.: Coby otec jsem nevěděl, zda se má smát či plakat. Takováhle báseň připraví na smrt lépe než poslední zpověď.
Marigold:
No tak abych se přiznal, tak jsem trochu v rozpacích. Děkuji Ti za podporu, nečekal bych, že na Tebe udělám takový dojem, ale je to přece jen trochu přehnané. Až si přečteš moji další báseň (jestli ji vůbec schválí), tak si už možná nebudeš myslet, že zasloužím, aby si mě někdo vážil.
A co se týče Tvé akce, určitě bych rád přijel, ale obávám se, že některé lidi by moje osoba mohla odradit od účasti na ní. Měl by ses raději pozvaných zeptat, jestli jim nebude vadit, když přijede taky ten... "barbar" (to v lepším případě) nebo spíš "úchyl" :-)
Aazyiah:
Představ si, že jdeš po hřbitově s malým dítětem a mluvíš k němu. Pořád Ti to připadá tak kruté? Možná, ale jsem rád, že to na Tebe alespoň nějak zapůsobilo.
Shelagh: Děkuji za hodnocení.
Aazy: ještě k autorovi: možná ho poznáš když přijedeš na mou akci pokud přijede i on....a jinak je to skvělý člověk, kterého je třeba si vážit a mnohdy až obdivovat....
a proč je krutá a chladná?Protože krutý a chladný je svět a my se bojíme mu rozumnět a dívat se na to, co není pěkné...máme strach hledět smrti do tváře a máme strach myslet na to, že smrt nepotkává jen ty staré nemocné ale i ty mladé a malé..krásné a plné štěstí a touhy po životě....
Taky Lenka čtrnáct měla let,
ale tomu nemůžete rozumnět...
Roland. blbost..v jednoduchosti je krása a to je tou jednoduchostí dokonalé....
Kul: super..já říkám, že v tobě něco je...tohle se mi fakt moc líbí..navíc ta poslední sloka je úžasná..prostěpět jak vyšitých...
Při čtení mi přebíhal mráz po zádech... Je tak krutá a tak chladná... Stejně jako autor?
Ale jistě originální...
Kulbar - smutné osudy podané veselým způsobem - mno, jak myslíš - ale můj názor to nemění.
S pozdravem Terátor
Musím říct, že jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo divně tvářit, když jsem si Tvé dílko přečetla. Ne proto, jak je napsané (forma je naprosto adekvátní), ale proto, jak mě oslovuje. A nevím to doteď.
Roland Krnovský:
Děkuji za důvěru.
Terátor:
Forma odpovídá způsobu podání. Píšu o mrtvých dětech formou vhodnou pro děti, ale nevhodnou pro básně o smrti. Ale podle mě ten kontrast zdůrazňuje právě neveselý obsah této básně.
Kaiserin:
Dobře. Další báseň jsem poslal už v HTML :-)
Adriana:
Děkuji. Ohrané to není z hlediska poezie na tomto serveru, ale "ve světě" už na toto téma bylo určitě napsáno mnoho básní.
Hitomi:
Děkuji. Původně to byla srandička. Dokonce jsem se smál, když jsem to vymýšlel, ale pak jsem si to později přečetl a už mi to směšné nepřipadalo. Spíš mě z toho trochu zamrazilo.
Takovýhle básničky (nebo říkanky) mám nejradši. Nevím teda, jestli to bylo myšlený vážně, nebo jako spíš taková srandička, ale každopádně je to povedený! Jen tak dál!
S pozdravem Hitomi