Ps - dlouho sem přemýšlel, jestli sem mám tuto báseň dát, protože je dost osobní a při jejím čtení si vzpomenu na ten den, kdy sem velmi ublížil jedné osobě, ke které cítím více než-li přátelství. Naštěstí znám pár opravdu dobrých lidí, kteří mi dokázali pomoci. Proto jim tuto báseň věnuji. Děkuji Hitomi Kanzaki a Schullinovi Koullemu - díky, za to, že se stáli při mně, i když jsem toho nebyl hoden.