Byla studena podzimni noc. Slabe prselo a foukal studeny vitr. A presto se wallonskym lesem prodirali dve osoby. Rolin a Miria utikali skrz husty lesni porost. V korunach stromu sevelilo listi , a v dutinach starych stromu kvilel vitr.Chvilemi to vypadalo, jako by se je vetve a ostruzini snazili zadrzet...

Nakonec se prece jen dostali na mytinu na ktere stal stary velky dum. Uz na prvni pohled bylo jasne, ze uz dlouho nema zadneho staleho obyvatele, krome krys a jine haveti. Okna byla vytlucena, hlavni dvere visely na jedinem pantu a nyni si s nimi pohraval silny vitr, takze se houpaly sem a tam a vydavaly neprijemny skripavy zvuk.

Vesli dovnitr. Zapachalo to tu starobou a hnilobou. Nejdrive si Miria myslela, ze cokoliv bude lepsi, nez stravit noc venku v lese, ale nyni o tom zacala pochybovat. Na tom dome bylo neco desiveho... Rolin si vsiml jejiho vystraseneho vyrazu a uklidnoval ji: "Nemas se ceho bat, znam tenhle dum dobre, jako dite jsem sem casto utikal a obcas tu i prenocoval." Rolin presel k vyklenku ve zdi hned vedle dveri: " Tady jsem si schovaval lampu, doufam ze tu jeste bude." Skutecne vytahl zaslou lucernu se zacouzenymi okny a zapalil ji.

Svetlo ozarilo celou mistnost. Teprve ted si Miria vsimla, ze cela podlaha a rozbity nabytek je pokryt silnou vrstvou prachu, ktera je jen obcas prerusena stopami krysich tlapek. "Pojd za mnou", rekl Rolin a zamiril do dalsi mistnosti.

Ta byla stejne zaprasena jako predchozi, ale okno bylo kupodivu neporusene a byl tam take nezniceny stul a dve zidle. Rolin sebral ze zeme kus hadru a ocistil zidle. Oblak prachu zaplnil mistnost a Rolin i Miria se rozkaslali. Kdyz se prach usadil, posadili se na zidle, objali se a Rolin Mirii poseptal: "Neboj se, lasko moje, jen tu preckame noc, zitra se dostaneme do Boryonu, sezeneme si kocar do Mirlasu a tam uz nas nikdy nenajdou.."

Nahle Miria vykrikla. Byl to vykrik plny hruzy a strachu. "Co se deje?", zeptal se Rolin a Miria v neme hruze ukazala na podlahu. Rolin sklopil pohled a kdyz uvidel puvodce Miriina desu, oblicej mu zbelel jako krida. Byli vsude...byly jich stovky... A vsichni se blizili smerem k nim....

POKRACOVANI PRISTE